BLOODY REVENGE || 10. Kapitola

26. června 2013 v 19:38 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

10. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy


Nevěděla jsem co se semnou děje. Už to vypadalo, že jsem jako každý jiný strigoj, jen prostě nemůžu mít krev z konzerv nebo pytlíku.
Byla jsem ráda, že nejsem výjimka, ale ukázalo se, že jsem.
Seděla jsem na podlaze, ze rtů mi kapala krev a po mých tváří tekli potoky slz.
Ivan už byl na nohou a převracel můj pokoj vzhůru nohama.
Od té doby co se to stalo byl jak blázen.
"Nechápu to!!!" zavrčel a třísknul židlí o zeď. Přikrčila jsem se. Nevím proč, ale bála jsem se ho. Což bylo zvláštní zvlášť k tomu, že jsem byla Strigoj jako on. "Udělali jsme všechno správně. Přeměnili jsme tě. V tom klubu si byla úžasná a teď tohle!!!" vyštěkl.
Nemohla jsem se na něj podívat.
Zavrčel, přešel ke mě a vytáhl mě násilím na nohy.
"Dívej se na mě když s tebou mluvím!!!" křičel na mě a třásl násilně semnou. "Co mám ještě udělat hm???!!!" řval a díval se mě do očí.
Nevěděla jsem co dělat, ani co mu odpovědět. Sakra vždyť ani já sama nevěděla co se děje.
Zavrčel a hodil mě zpátky na zem.
"Pokud se to nezlepší, udělám to co jsem měl udělat už dávno. Zabiju tě!!" vyštěkl po mě a já se otřásla. "Protože takhle jsi pro mě bezcenná." řekl a odešel z místnosti s bouchnutím dveří.
Byla jsem ještě víc v šoku. Samozřejmě u Strigoje mě takové chování nepřekvapilo, ale stejně to bylo zvláštní.
Cítila jsem se jinak. Jako bych to vůbec nebyla já, ale někdo úplně jiný.
Moje emoce byli na pochodu a hlava mi třeštila neskutečnou bolestí, ale to stále nevysvětlovalo, proč jsem včera v noci, když jsem se chystala mít sex s Ivanem, jsem slyšela Dimitrijův hlas.
Bylo to jako by mě pronásledoval jako přízrak. V normálním stavu by mě to asi nepřekvapovalo. Už jako stínem políbená jsem viděla duchy., takže něco jako přízrak muže, by mě nemohlo vyvést z míry, ale copak strigojové mohou vidět přízraky???
To spíš byla pěkná blbost, kterou jsem si samozřejmě ani nemohla ověřit jestli je pravda.
Jediné co jsem věděla, že je skutečné bylo moje pouto s Lissou, které jsem stále měla a nevěděla jsem proč.
Co sem sakra komu udělala, že ani po proměně nebudu mít od ní klid??? Možná, že bych ji měla prostě zabít a byl by klid.
Za prvé bych se zapsala do historie, kdybych zabila posledního žijícího Dragomíra a za druhé bych měla konečně klid.
Najednou jsem cítila jakýsi studený závan.
Sakra copak mě chtějí vytrestat studeným odchovem nebo co? Měla jsem už dost toho jak se na mě všichni dívají jako na experiment a blázna.
"Proč já?" vydechla jsem frustrovaně.
"Vždycky jsem ti říkal, že všechno na světě má svůj důvod." řekl hlas se silným ruským přízvukem.
Šokovaná jsem se podívala za hlasem a málem jsem dostala infarkt. Přede mnou stál Dimitrij a vypadal úplně stejně jako jsem si ho pamatovala z Akademie.
"Dimitri?" vydechla jsem a nevěřícně na něj zírala. "Blázním?" vydechla jsem. On se usmál a zkřížil si ruce na prsou.
"Nejsi blázen." vydechl a šel pomalu směrem ke mě. Skenoval celou mojí postavu, ale hlavně tvář. "V jedné věci měl Ivan pravdu." vydechl. "Proměna ti jen přidala na kráse." řekl a já jsem cítila jemný ruměnec na tvářích. "Ale to neznamená, že je to dobře." vydechl po chvíli a díval se na mě. Nevěděla jsem o čem to mluví. "Nechápu jak si to mohla dovolit." vydechl.
"Co?" Zeptala jsem se ho.
"Jak si mohla dovolit, aby se tohle z tebe stalo? Myslel jsem, že jsi silnější než to." vydechl a v jeho očích byla bolest a zklamání. Byl snad zklamaný mnou???
"Ale já přece nemůžu za to. Nejsem všemohoucí. Ty si se taky neubránil v té zatracené jeskyni." zavrčela jsem na něj.
"Ano, ale kdyby si nechtěla pořád jen dosáhnout svého, tak by se to nikdy nestalo." řekl klidně. Nevěděla jsem jak se může držet a být klidný, ja jsem to tedy moc nezvládala.
"Nesnaž se mi něco vyčítat!!!" zařvala jsem na něj a oči mi plály hněvem. "To ty si mě odstrčil jako první a já měla právo svému, životu dát aspoň trochu smysl." vyprskla jsem na něj.
"Ano to jsi mu dala smysl jen co je pravda." řekl.
"Nemůžu za to, že mě napadli strigojové!!!" vykřikla jsem na něj, ale on se jen zasmál. Vysmíval se mi snad???
To už jsem tedy nemohla dál vydržet. Vypustila jsem hrdelní křik a rozběhla se proti němu, ale jako bych jím jen proběhla.
"Co se to?" vydechla jsem, když jsem narazila do zdi, zničeno nic jsem, ale uslyšela smích protkaný temnotou.
"Má drahá myslel jsem, že ještě dokážeš poznat rozdíl mezi sněním a realitou." vydechl hlas. Otočila jsem se a spatřila krvavě podlité Dimitrijovi oči.
Vypadal stejně jako jsem si ho pamatovala v Rusku, když mě věznil.
"Ale.." vydechla jsem. "Jak?"
Usmál se na mě a v jeho očích mu zajiskřilo pobavení. Šel pomalu ke mě. "Sním ?" Zeptala jsem se ho najednou, ale on neodpověděl jen mu zacukali koutky.
"Věděl jsem to." řekl jen a najednou byl u mě, hladil mě po tváři a díval se mi do očí. "Věděl jsem, že tvoje proměna bude neskutečná a budeš výjimečná." usmál se. "Seš dokonala." vydechl mi do ucha a políbil mě jemně na rty.
"Ale já.." začala jsem, ale on mi položil prst na rty.
"ŠŠŠ." vydechl. "Já vím. Musíš se zaměřit na mě." vydechl a díval se mi do očí. "Jen na mě. Na mou strigojí část a všechno bude v pořádku." usmál se a pohladil mě po tváři. "Zaměř se na můj hlas, na moje gesta, na všechno co jsem dělal. A nenech ten nepříjemný hlas mého drampířího já tě ovládnout. Nebo samotné pouto." vydechl mi do ucha. "Jen ti to ubližuje." začal mě líbat po krku. Zavřela jsem oči. Chvíli jsem ještě cítila doteky jeho rtů, ale pak jako by zmizel.
Otevřela jsem oči, rozhlédla se kolem dokola, ale po Dimitrijovi nebylo nikde ani vidu ani slechu.
Šílím snad??
No nejspíš jo, protože tohle by se mi jinak nikdy nemohlo stát.
"Proč já?" vydechla jsem do ticha.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama