BLOODY REVENGE || 12. Kapitola

26. června 2013 v 19:40 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

12. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy


DIMITRI POV:

Byli jsme na cestě už něco přes dvě hodiny a já jsem začínal být opravdu nervózní.
Co když mě moje rodina odsoudí a nebude chtít semnou už nikdy mít nic společného???
No zjevně budu muset dovést toto rozhodnutí dokonce a pak uvidím co se bude dít dál, i kdyby moje rodina semnou už neměla nikdy promluvit.
Povzdechl jsem si. Cestu domů jsem si představoval úplně jinak.
Chtěl jsem cestu do Ruska dát Rose k odmaturování. Chtěl jsem jí vzít sebou k sobě domů a představit ji mé rodině jako svou přítelkyni a lásku svého života.
Když jsem to plánoval, všechno vypadalo dokonale. Měli jsme tolik plánu, které jsme chtěli uskutečnit až odmaturuje a stane se strážkyní své nejlepší kamarádky a já bych si našel místo u dvora nebo požádal o hlídání Christiana Ozery.
Představoval jsem si chvíli, kdy zastavím, před domem, kde jsem vyrůstal, zaklepu, má matka přijde otevřít a já ji představím ženu, která ukradla moje srdce, ale jak už všichni víme nikdy se to nestalo.
Kéž bych mohl své chyby odčinit, ale to nejde, ne do doby než najdeme Rose.
Začnu poznávat krajinu kolem sebe. Krajinu, kde jsem vyrůstal od malička, kde žije má rodina už několik let. Jedeme po silnici a kolem ní se lemovali stromy. Baia je vlastně obklopená lesy, které jí obepínali ze všech stran.
Už je to velice dlouho co jsem byl doma a popravdě jsem nepočítal, že se sem v tak blízké době vrátím po tom všem co jsem v Rusku provedl jako strigoj.
Rusko byla moje připomínka, že to co se stalo a co jsem udělal jako strigoj nebyl jen sen a skutečnost.
Popravdě jsem někde v časti nenávisti této zemi, ale pro mou Rozu bych udělal všechno na světě.
Musím si pořád říkat, že jsem tady kvůli ní. Ona je světlo mého života, které musím dostat zpátky za každou cenu.
"Nechceš vystřídat?" Zeptá se mě hlas Eddieho. Mírně pootočím hlavu a podívám se na něj a pak zase na silnici.
"Ani ne myslím, že tohle ještě zvládnu, ale díky." Řeknu a můj pohled se opět stočí k silnici přede mnou.
"Je to zvláštní co?" Zeptá se znovu. Trochu se zamračím, protože nechápu co tím myslí? Co je zvláštní?
"Co?" Zeptám se.
"Být v zemi,která ti přináší spoustu šťastných, ale taky špatných vzpomínek." Řekne Eddie, aha tak teď už chápu co tím myslel.
Povzdechnu si.
"Je to takové divné. Nepočítal jsem, že se sem vrátím v tak brzké době. Spíš sem počítal, že to nikdy neudělám." řeknu si a pak si opět vzpomenu na Rose. Mojí Rozu. "Ale pro Rose udělám cokoliv." Dodám.
"Už to docela chápu." Vydechne Eddie.
"Co?" Zeptám se ho znovu. Vážně proč mám pocit, že nerozumím ani jednomu z Eddieho slov???
"Chtěl jsem říct, že teď už chápu velice dobře vztah mezi tebou a Rose." Řekne a já se na něj musím podívat. Trochu vykulím oči. "Vy dva se totiž k sobě dokonale hodíte." Řekne Eddie a podívá se na druhou stranu z okýnka.
Dívám se na silnici a svírám volant, můj pohled padne do zrcátka a podívám se na zadní sedačku, kde spíš Lissa a Christian.
"Nechápu co tím chceš říct?" Zeptám se ho z ničeho nic. Copak i on ví, o mém vztahu s Rose na akademii?? No zjevně jo, když o tom začal, ale co nejspíš nebude jediné, jestli jsem to správně pochopil, ví o mě a Rose celý dvůr. "Nechápu. Jak si myslel, že se k sobě dokonale hodíme?" zeptám se ho. Vážně si začínám připadat jako úplný blbec.
Eddie se na mě otočí a sleduje mě velice bedlivým pohledem než konečně promluví.
"Vážně ti to musím říkat?" Zeptá se mě, ale když neodpovídám, povzdechne si a promluví znovu. "Dobře pokud si tak natvrdlej, že to nechápeš tak ti to povím." Řekne a nadechne se znovu. "Ty a Rose se k sobě dokonale hodíte, protože jste oba stejní. Oba máte něco co tomu druhému chybí a to vás dokonale doplňuje. Oba jste plní odpovědnosti k našemu povolání. Rose sice občas odbočuje, ale vždycky najde cestu jak se dostat zpátky. Ani jeden z vás by nikdy nedal vlastní štěstí před ochranu svých morojů. To byl nejspíš taky důvod toho, že jste se od sebe drželi dál, ale podle mě to byla naprostá blbost. Ale také nesmím zapomínat na fakt, že jakmile se jeden z vás dostane do nebezpečí a je úplně jedno jakého, vrhnete se do akce, aby jste toho druhého zachránili." Řekne a já se na něj znovu podívám, ale než stačím něco říct, on mě zase přeruší.
"Rose šla přes půlku světa, aby tě našla a splnila slib, který ti dala, dostala se až k tvé rodině a řekla jim co se ti stalo, což jí muselo neskutečně bolet a sám si nedokážu představit jak takovou bolest zvládla, ale je to prostě Rose." Řekne a já se musím usmát. Jo tohle přesně vystihuje Rose. JE TO NAŠE ROSE. "Pak zachránila pověst tvé nejmladší sestře." CO? Ptám se sám sebe. No nejspíš se ho na to budu muset zeptat potom co tím myslel. "Odešla znovu od tvé rodiny splnit slib a teď se dostáváme do bodu, který si ty velice dobře pamatuješ." Řekne a já se přiškrceně nadechnu. Tuhle část nemám moc rád, ale nejspíš to opravdu potřebuju slyšet. "Podívej je mi úplně jedno co si dělal jako strigoj s ní, protože si to nebyl ty, ale řeknu ti jedno, Rose tě milovala tolik, že byla ochotná se vzdát svého vlastního života a být s tebou, ale za to chtěla výměnou tvou lásku." Řekne Eddie. Vím co tím myslíš, vzpomínám si na tu noc na mostě. Kdybych řekl, že ji miluju místo toho, že ji chci tak by byla ochotná se stát strigojem jako jsem já. Jenže já si naštěstí zvolil správná slova.
"Pak si myslela, že tě zabila a vrátila se zpátky k nám, jenomže to nebyla už ta samá naše Rose a pak se dozvěděla, že si přežil a že je možnost dostat tě zpátky do tvé drampíří podoby a tak se pustila do hledáni společně s Lissou. A když jsem řekl, že by udělala cokoliv tak udělala cokoliv." Řekne a povzdechne si v porážce.
"Co tím chceš říct?" Zeptám se ho protože na tomhle mi vážně něco nesedí. "Co přesně Rose udělala, aby se dostala k informacím jak přivést strigoje zpět do života?" Zeptám se ho.
"S mou a Lissynou pomocí pronikla do vězení Tarasov a osvobodila Victora Daškova, protože jedině jeho bratr věděl jak se to děla." Řekne rychle a dívá se na silnici.
"CO?" vykřiknu a podívám se na něj. Hledám nějaké znamení, že je to vtip, ale nic nenacházím a pak mě něco napadne. "Je to ten důvod?" Zeptám se ho a on se na mě nechápavě podívá. "Je to důvod proč není v aktivní službě?" Zeptám se ho a on přikývne.
"Ano. Když jsme se vrátili oba jsme dostali tresty, abychom věděli, že nemáme opouštět dvůr bez dovolení navíc s morojem a navíc s královským, ale mě po měsíci můj titul vrátili, ale Rose ne." Řekne a podívá se znovu do okna. "Nechtěl jsem s ní potom co udělala mluvit, nenáviděl jsem, že kvůli její bláhové zamilovanosti a nesmyslu zahodila nejen její karieru, ale i tu mojí, jenomže ona to dělala ze správného důvodu. Možná, že kdybych s ní nakonec znovu začal mluvit nemusela odejít a zmizet. Cítila se sama. To bylo něco co jsem slíbil Masonovi, že nikdy nedovolím, aby byla sama."
"Nebyla to tvoje vina." Řeknu a povzdechnu si znovu. "Já jsem jediný viník, to já jsem důvod proč to všechno udělala. To já jsem jí odstrkoval od samého začátku a nehledě na to co se stalo měl jsem jí aspoň vyslechnout, než jí říct to co jsem měl, ale i přes to všechno jsem slíbil, že jí přivedu zpátky. Přivedu ji zpátky, protože bez ní jsem ztracený nejen já." Vydechnu a Eddie se usměj a kývne.
Vím, že i on si vyčítá to co se stalo s Rose, ale jeho vina je v porovnání s mojí mizivá.
Konečně míjíme hranice Báji a vjíždíme do mého rodného města.
Je tu krásně. Povzdechnu si, jak bych si teď přál, aby Rose seděla vedle mě a měla sarkastické poznámky a pohodlí tohoto auta.
Bože jak se mi po ní stýská.
Konečně odbočuji na silnici, která vede k mému domu a zastavuji u něj.
"Jsme tady." Společně s Eddiem zbudíme všechny v autě. Otočím se zpátky a zahledím se na něj. Povzdechnu si nic se nezměnilo i po těch letech vypadá úplně stejně. Najednou se otevřou dveře a z nich vyjde má babička Jeva. Zastaví se proti autu, založí si ruce na prsou, její pohled vykazuje známky naštvání a poklepává nohou o chodník. Jasná známka toho, že je naštvaná a čeká na své vnouče, aby mu pěkně vynadala.
"Kdo je to?" Zeptá se Lissa ze zadního sedla. Povzdechnu si.
"Moje babička." Vydechnu a vystoupím z auta. "Babushka." Usměju se a chci ji jit pozdravit, ale ona mě zastaví.
"Держите ваши бабушки для кого-то еще глупый мальчишка!" vyštěkne po mě Rusky. "Как вы можете себе позволить, чтобы его семья так долго ждать?" vyštěkne znovu. /"Nech si babičku pro někoho jiného ty hloupý kluku!"/ "Jak si vůbec můžeš dovolit nechat svou rodinu tak dlouho čekat??"/
"Бабушка, я ..." začnu, ale ona mě přeruší. /"Babičko, já.."/
"Я не хочу слышать любые ваши оправдания. Мы вашу семью, вашу работу был дать нам право знать, и что вы делаете? Nechl нас в области, что ты мертв". Vyštěkne po mě. Trochu se otočím a všimnu si Lissu, Christiana a Eddieho stát a nepříjemně sledovat naší výměnu názorů. / "Nechci slyšet žádnou s tvých výmluv. Jsme tvoje rodina tvým úkolem bylo nám dát hned vědět a co si udělal? Nechl si nás v domění, že si mrtví."/
"Бабушка, мне очень жаль, и я сожалею". Vydechnu kajícně. /"Babičko já se omlouvám a je mi to líto."/
"Да, это должно быть. Ждал, так что, когда вы приедете не приходит одна. Где ваша жена?" zeptá se mě a já musím polknout. Vím naprosto jasně o kom mluví. O Roze. O mé Roze. / "Ano to by ti mělo být. čekali jsme, že když přijedeš tak nepřijedeš sám. Kde je tvoje žena?"/
"Бабушка, я делаю…" Začnu znovu, ale ona mě opět přeruší. /"Babičko, já…"/
"Да, это предложение как-то услышать от вас невероятно часто. Ну, если честно уже не так много времени, чтобы исправить»." Vydechne a já se na ní podívám. /"Ano tuhle větu od tebe slyším nějak neskutečně často. No a popravdě už nemáš tolik času na nápravu."/
"Что вы имеете в виду, почему ..." začnu, ale přeruší mě hlas mé matky./ "Jak to myslíš, proč ..."/
"Mami co se tady…." Začne, ale jakmile pohledne na mě její oči se rozšíří. "Dimka?" Zeptá se a já přikývnu. "O můj bože dítě." Vydechne a pevně mě obejme.
"Mama." Vydechnu a po tvářích mi tečou slzy.
"Jsem ráda, že ses vrátil tak ráda." Vydechne a podívá se za mě. "Pojďte všichni dál, přece nebudete stát venku." Řekne a táhne nás všechny dovnitř. Moje babička se, ale stále dívá jako kyselé rajče, ale nedivím se jí.
Jediné co mě zajímá je teď to co myslela tím, když říkala, že nemám už tolik času na nápravu?
Jako, že Rose už nezbývá moc času nebo žádný čas??
Na to se jí nejspíš budu muset zeptat.
Tolik o návratu do mého domu…
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama