BLOODY REVENGE || 13. Kapitola

26. června 2013 v 19:41 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

13. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

DIMITRI POV:

Společně s ostatními jsme vešli do mého rodného domů. Nasál jsem ten samý starý vzduch, který jsem dýchal jako dítě.
Bylo to skvělé být zase doma.
"Máte to tady moc krásné paní Belikova." Řekla Lissa s úsměvem.
Moje matka se na ní usmála. "Děkuji vám princezno."
"Prosím říkejte mi Lisso." Usmála se na ní. "Nemám toto oslovení moc v lásce a nechtěla bych aby jste si myslela, že se ke mně musíte chovat jako ke královské morojce. Chci, aby jste mě brala jako každého jiného." Usměje se Lissa.
"Budu si to pamatovat Lisso." Řekne moje matka a usměje se. "Doufá, že máte hlad za chvíli bude hotová snídaně." Řekne moje máma.
Lissa se na mojí mamu usmála a všichni jsme kývli hlavou. Moje mama opětovala Lisse úsměv a vrátila se do kuchyně.
To bylo její. Vždycky když si jí pamatuju tak vím, že byla v kuchyni.
"Dimka?" vydechl hlas od dveří. Otočil jsem se a díval se na svou nejmladší sestřičku Vicky.
"Ahoj Vicktoria." Řekl jsem a usmál jsem se na ni nesměle.
"DIMKA!" Zapištěla a vběhla mi do náruče. "O můj bože mě se tak stýskalo, když jsme slyšeli tu zprávu nechtěli jsme tomu uvěřit. Vždyť to ani není možné, bylo to nepochopitelné, ale babička trvala na tom, že tomu máme věřit a teď si tady." Vydechla a pevně mě objímala.
"Victoria co tak křičíš nemůžeš aspoň po ránu mluvit tišeji." Slyšel jsem za sebou hlas další mé sestry. "Právě jsem ji dala spát a nerada bych, abys jí svým křikem vzbudila jestli jo tak si ji budeš…" začala Sonia, ale hned se zase zarazila. Její pohled padnul na mě. "Můj bože Dimka.." vydechla, ale hned seběhla schody dolů a vrhla se mi do náručí. "Můj bože si tady." Vydechla a cítil jsem jak ji po tváři tečou slzy stejně jako mě.
"Chyběla jsi mi." Vydechnu a přivinu si ji k sobě pevněji.
"Hele." Vydechla Vicktoria. "A co já?" našpulila.
"Ty přece taky." Usměju se. Najednou se ze shora ozval křik a dupot.
"Paule, dávej pozor tvoje sestra ještě pořád nemůže pořádně běhat." Slyšel jsem hlas své starší sestry.
"Neboj, mama mam to pod kontrolou." Slyšel jsem klučicí hlas.
Otočil jsem se a spatřil na schodech malého chlapce, který držel za ruku malou holčičku.
"Paul já to myslím vážně počkej na mě nebo si mě nepřej…" Začala znovu Karolína, ale její pozornost upoutalo něco jiného než její dvě děti. "Dimka?" zeptala se a podívala se na obě své sestry. Sonia a Vicky se na ní usmáli a Karolina vzala na ruku holčičku, kterou držel její syn Paul za ruku a sešla rychle schody. "Bože můj." Vrhla se mi i s dítětem do náruče. "Strašně si nám chyběl." Objímala mě.
"Vy mě taky." Vydechl jsem jí do vlasů a políbil na čelo.
"Strýčku Dimka." Vykřikl Paul a běžel dolů ze schodů rovnou do mé náruče.
"Panebože Paul ty si, ale vyrostl, když jsem tu byl naposledy sotva si chodil a podívej se na sebe teď vždyť ty už si skoro velký chlap." Usmál jsem se na něj a prohrábl mu vlasy.
Paul se usmál. "Chyběl si mi strýčku." Vydechl a usmál se. Jeho pohled padl na skupinku za mnou a po všech se podíval, ale jeho pohled se změnil a on se zamračil.
"A kde je?" Zeptal se a podíval se po své matce. "Říkali jste, že když se strýček vrátí přijde taky." Zeptal se Paul své matky a jeho tet, mých sester. Byl jsem trochu zmatený.
"Paul." Řekla Karolína.
"Jo má pravdu." Začala Sonia. "Čekali jsme, že když už nám oznámila, že si zpátky tak s tebou i přijede. Vlastně to slíbila." Řekla Sonia a podívala se na všechny okolo. "A my se všichni na ni tak těšili. Nestačila jsem ji ani poděkovat." Vydechla.
"Co?" řeknu a podívám se na Lissu a ostatní. "O kom to všechny mluvíte?" Zeptám se jich nechápavě.
"No přece o Rose." Řekla Karolina z ničeho nic. "Volala hned po tom co si se přeměnil. Chtěli jsme přijet. Aspoň tedy my tři, ale Rose říkala, že to nemáš zrovna jednoduchý a že nevěří tomu, že si vážně zpátky. A až na tom budeš líp tak tě k nám přivede." Dodala Karoline. Vedle mě Lissa zalapala po dechu. Podíval jsem se na ni a přikývl.
Bylo pro mě docela těžké mluvit o Rose po tom co se stalo a navíc když nevíme kde ve skutečnosti je.
"Nechte toho teď a pojďte všichni jíst." Řekla máma. "Můžete mluvit později." Dodala.
Všichni jsme se na sebe podívali a šli jsme do kuchyně.
Vešel jsem dovnitř a musel jsem se tomu pohledu usmát. Všechno bylo tak jak jsem si to pamatoval.
Všichni jsme si sedli ke stolu a začali snídat přitom jsme společně s Lissou a ostatními vysvětlili jak jsem se stal opět Drampírem a co se vlastně ve skutečnosti stalo.
Bylo to skvěle být zase se svou rodinou a neotáčet se zpátky. Jedli jsme společně snídani smáli se a bavili se o všem co se stalo.
Když jsme byli po snídani všichni jsme se posadili do obývacího pokoje. Všechno šlo dokonale do té doby než má nejstarší sestra položila otázku.
"A kde je vůbec Roza?" Zeptala se a dívala se na nás všechny. Podíval jsem se na Lissu, Christiana a Eddieho.
"No…" začnu pomalu. Nevím jak jim to mám říct. "Rose nemohla přijet." Řeknu ji.
"Ach tak to je škoda." Řekne sklesle má sestra. "Už je to dlouho co tady byla a všichni jsme se na ni těšili." Zasmála se Karolina.
Podíval jsem se na Lissu, která se dívala do země. Nejspíš ji to taky pěkně štvalo co se stalo.
Ozvali se kroky a do obývacího pokoje se vrátila Sonia s dítětem v náručí.
"Sonia?" Zeptal jsem se. "Ty máš dítě?" Zeptal jsem se v šoku.
"Jo mám." Usmála se. A došla až ke mně. "Chceš ji pochovat?" Zeptala se mě a já přikývl.
Hrozně mě zajímalo, kdo je ten muž, kterou mou sestru dostal těhotnou. A hlavně mě zajímalo jestli s ní zůstal nebo jí opustil.
Sonia došla až ke mně a vložila mi své dítě do náručí. Musel jsem se usmát tak holčička byla naprosto kouzelná.
"Je krásná Sonia,." Řekl jsem ji a usmál.
"Je vážně krásná." Řekla Vedle mě Lissa. "A jak se jmenuje?" Zeptala se Lissa.
Sonia se usmála. "Její jméno je Roza Marie." Řekla Sonia s úsměvem a já jsem se na ni podíval. Vedle mě Lissa zalapala po dechu a vytřeštila oči.
"T-Tys ji dala stejné jméno jako měla Rose?" Zeptal jsem se jí v šoku.
"Jistě. Vždyť to bylo to nejmenší co jsem mohla udělat po tom co pro nás všechny tady udělala. Kdyby nezachránila Vicky tak teď by nosila dítě toho bastarda, s kterým jsem otěhotněla." Řekla Sonia. "A taky jsem to chtěla jako omluvu k ní za to jak jsem se k ní chovala, když byla tady. Je škoda, že nepřijela chtěla jsem se jí omluvit a poděkovat." Dodala Sonia.
"Jo a stejně tak já. Když tu byla naposledy a zabránila mi udělat největší chybu mého života, chovala jsem se k ní hrozně." Řekla Vicka.
Podíval jsem se na Lissu, která se trochu třásla. Christian ji objal a pomohl jí se posadit.
Já jsem se opět podíval na dítě v mém náručí a musel jsem zavřít oči, protože hrozilo, že mi začnou téct slzy a to se taky stalo.
"Dímko?" slyšel jsem hlas své matky. Podíval jsem se na ni se slzami v očích. "Co se stalo?"
Podíval jsem se na svou babičku, která mě pozorovala bedlivým pohledem.
Podal jsem Sonie její dceru a podíval se o všech přítomných.
"Musím vám něco říct." Řeknu jim a polknu.
"Dimka?" Zeptala se Karolina. "Co se stalo?" zeptala se a na její tváři nyní byl zmatek.
"Ono totiž." Začal jsem a díval se po všech přítomných. "Něco se stalo." Řekl jsem jim.
"Co se stalo?" Zeptala se Vicka.
"Já.. my jsme totiž nepřijeli na přátelskou návštěvu." Řekl jsem jim a podíval se na Lissu, která měla oči červené od pláče, Christian a Eddie se tvářili sklesle a smutně.
"Ne? Tak proč si sem přijel?" Zeptala se Sonia.
"Přišli jsme najít Rose." Řeknu jim a jejich tváře se změní v naprostý šok.
"Co?" vykřikne Vicka. "Jak to myslíš najít co se stalo?" Zeptala se.
"Jde o to, že Rose skoro před měsícem zmizela." Řeknu jim a oni se na mě dívají ještě s větším zmatkem. "Utekla od dvora. Stráže, který ji hledali našli její auto a vedle auta známky boje a krev." Řeknu jim a všichni zalapají po dechu. "Spoustu krve abych byl přesný."
"CO!!!" vykřikla Sonia. "Ale to přece neznamená, že to byla její krev. Ne?" Zeptala se a dívala se na mě s prosbou v očích.
"My nevíme. Jediné co víme je, že její pouto s Lissou stále ještě je, ale nedokáže mě říct, jestli náhodou někde…" nedokázal jsem to říct.
"Dimko a proč si dovolil aby odešla proč si nebyl s ní?" vydechla Karolina. "Vždyť jenom když byla tady bylo na ní vidět jak tě miluje jak je ochotná pro tebe udělat cokoliv." Dodala Karolína. Takhle to bylo ještě těžké. Bylo to těžké říct své rodině co sem udělal Rose, když oni Rozu tak hrozně milovali.
"Já totiž…" Začal jsem, ale nevěděl jsem jak to správně říct.
"Co Dimko?" Zeptala se moje mama. Podíval jsem se jí do očí a věděl jsem, že jim dál už nemůžu dál lhát. Měli právo vědět co jsem udělal Rose.
"Ona odešla kvůli mně." Vydechl jsem. A všichni se na mě podívali nechápavě. "Když jsem byl zase zpátky ve svém drampířím stavu, já odmítl jsem ji vidět. Dával jsem si za vinu všechno co jsem provedl a nechtěl jsem ji ublížit víc než už jsem udělal, jenomže ona nepovolila a snažila se mi pomoct, jenomže já jsem nepovolil a došlo to až k tomu, že jsem jí řekl, že už jsem jí nemohl dál milovat." Dokončil jsem a všichni zalapali po dechu.
"Vím, že jsem udělal chybu teď už to vím, ale i přes to se pokusím o všechno co můžu abych ji našel a přivedl zpátky domů to vám slibuji." Řeknu všem a dívám se na jejich tváře.
Moje mama ke mně přijde a pevně mě obejme. "Já vím, že ano." Vydechne mi do ucha a já jí obejmu pevně.
Myslím to vážně nezastavím se před ničím dokavad Rose nepřivedu zpátky domů a v pořádku.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama