BLOODY REVENGE || 17. Kapitola

26. června 2013 v 19:45 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

17. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

Rose POV:

V mojí myslí putovala jen jedna myšlenka. Krev.
Myslela jsem jen na to jak potřebuji tuto zázračnou tekutinu. Byla to jak má droga a já potřebovala svojí dávku.
A čím víc jsem jí chtěla tím mi bylo víc a víc špatně. Podle Ivana to bylo divné a mě to taky přišlo zvláštní, ale nemohla jsem s tím nic udělat.
Možná, je to tím, že jsem stínem políbená a následky Lissyna pouta mi způsobují špatný příjem krve.
Jo rozhodně to tak muselo být.
Nemohla jsem se dočkat až to pouto konečně zmizí. Pokud jsem pochopila správně tak pokud budu pít víc krve. Pouto se utlumí samo nebo snad úplně zmizí to jsem si nepamatovala.
A popravdě mi to bylo i jedno. Co bych se měla starat jestli to pouto mám nebo ne v tuhle chvíli???
Byla to pitomost. Potřebovala jsem jedině svojí dávku krve a byla jsem odhodlaná jí dostat.
Potřebovala jsem ji jako vzduch, který dýchám. No technicky v zato vlastně nedýchám, ale to je fuk.
Konečně jsem vyrazila do temných Ruských ulic. Bylo to osvobozující jít na lov sama a lovit podle svých vlastních pravidel a ne podle Ivana.
Vždyť co je to za lov, když své oběti nemůžete ani pořádně vystrašit a místo toho je omámíte alkoholem, že stejně ani nevědí co se kolem děje??
Copak to je nějaká zábava??? No pro Ivana možná jo, ale pro mě tedy rozhodně ne.
Já potřebuju nějakou akci, vzrušení, pronásledování, chci si hrát se svojí obětí než ponořím své tesáky do její krku.
Jo to je přesně co potřebuji. Já jsem dravec a potřebuju si chytit slabšího jedince, abych neumřela hlady a třeba je to způsob jak bych to měla dělat, abych v sobě udržela krev.
Procházela jsem uličky a konečně nasála pach lidské krve. Usmála jsem se, skousla si spodní ret a pomalu se vydala za pachem krve a potu, který z té osoby vyzařoval.
Byla to mlada holka asi o něco starší než já, a podle všeho to byla lidská dívka, ale co i lidská krev chutná úžasně.
Vydala jsem se za ní a skrývala se ve stínech budovy. Po několika metrech se zastavila a ohledla se, ale naštěstí mě nemohla vidět.
Rozhlédla se ještě několikrát než pokračovala dál. Využila jsem toho a svojí rychlostí jsem se kolem ní prohnala jako černý stín. Opět se zastavila cítila jsem její zmatek a zděšení. Nevěděla co se děje a začínala mít strach.
Ano přesně tak pach strachu to je to co právě teď potřebuji.
Dala se znovu do kroku a trochu zrychlila, znovu jsem se kolem ní prohnala jako stín a cítila jak se strach v ní stupňuje a její srdce bije čím víc rychleji než by mělo. Bylo jasné, že teď je vyděšená ještě víc.
Usmála jsem se a několikrát jsem se kolem ní prohnala jako temný stín, když jsem jí konečně chytla za ruku a hodila ji proti cihlovému domu.
Dopadla těžce proti domu a spadla na zem. Jediné co udělala bylo, že se začala rozhlížet, křičet a přerývaně dýchat.
Stála jsem ve stínů a pozorovala její zděšení a užívala jsem si to. Rychle vstala, rozhlížela se a pak začala utíkat a do jedné z temných uliček a to bylo přesně to na co jsem čekala.
Rychle jsem se vyřítila proti ni opět jako stín, že nestihla ani postřehnout kde jsem, začala se otáčet a občas vykřikla.
Už jsem dál nechtěla čekat, teď stala proti mně zády tak jsem se k ní vyřítila, chytla jí za vlasy a zaryla své tesáky do jejího krku.
Začala křičet, její tělo se začalo bránit proti mému sevření, ale mě to nezajímalo.
Hltavě jsem pila její krev, až mi její tělo ochablo v náručí a já jí hodila na zem jako bezcennou hadrovou panenku.
Cítila jsem se úžasně. Upravila jsem si své sněhové bílé šaty, které byli na vrcholu potřísněny pár kapkami její krve, prohrábla si rukou vlasy a vydala se znovu do ulic Ruska.
Tohle byla moje noc a já se rozhodla si jí co možná nejvíc užít.
Z následky se budu muset vypořádat až se vrátím k Ivanovi do vily.
Konečně jsem se zase dostala do prázdné ulice, když můj nos napadl pach, který jsem znala až moc dobře, ale něco mi říkalo, že se mi to jen zdá.
Schovala jsem se do stínu a sledovala jsem kdo jde kolem. Nikdo nešel a tak jsem si řekla, že se mi to nejspíš zdá, ale pak se objevil muž v dlouhém černém kabátě a vypadal tolik jako můj Dimitri.
Ale to nebylo možné. Dimitri by se sem nevrátil, rozhodně ne po tom co udělal a právě proto jsem si vybrala na svůj lov Norinberg, protože i kdyby Dimitri byl v Rusku toto by bylo poslední místo kam by šel.
Z hlavy jsem setřásla všechny své myšlenky a ztratila se dřív než mě ten muž mohl zpozorovat.
Dneska jsem opravdu nepotřebovala se krmit z někoho kdo je tolik podobný Dimitrijovi to opravdu ne.
Prošla jsem temnou uličkou a dostala se centra Norinsbergu. No nejspíš to nebyl dobrý nápad.
Měla jsem co dělat, abych se udržela a nerozsápala hrdla všem přítomným.
Dneska byla moje lovecká noc a já si jí chtěla co nejvíc užít a rozhodně jsem se nechtěla prozradit nebo upoutat na sebe moc pozornosti jako když jsme na lovu s Ivanem.
Ten si libuje v tom, že ráno po lovu se vidí v novinách.
Nevím proč se mu to tak líbí. Takhle na sebe upoutává pozornost všech lovců. Ne, že bych se jich bála to vůbec ne, ale zase na druhou stranu nechci se ohlížet, jestli mě nepronásledují lovci a nemoct si pořádně vychutnat svůj lov.
Jenomže to Ivan nepochopí. Ten považuje vášeň z lovu za to, když jde do klubu, všechny ovlivní, opije se a pak vyvraždí všechny co byli v klubu přítomní.
Podle mě je to pěkná pitomost. Už jen protože upozorňuje i Lidskou policii a to není tedy opravdu moc dobré, ale třeba je to přesně to co chce.
Přilákat své objetí, ale podle mě v tom bude i něco víc.
Všechny myšlenky na Ivana a jeho praktiky jsem zahnala když jsem zpozorovala své další obětí.
Bylo čas si opět pořádně užít, protože tenhle lov ještě neskončil.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama