BLOODY REVENGE || 19. Kapitola

26. června 2013 v 19:48 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

19. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

ROSE POV:

Běžela jsem celou cestu. Nechtěla jsem se ohlížet, protože jsem bála, že Dimitri bude hned za mnou.
Tohle se nemělo stát. neměl mě nikdy poznat. Sakra co tady dělal? Na místě, kam jsem počítala, že se nikdy nevrátí.
Ale jak je vidět tak jsem se v něm velmi spletla.
Co sakra teď budu dělat? A co bude až to Ivan zjistí. Od chvíle co jsem se proměnila po mě jede. Nevím sice proč, ale je to tak, ale mezi námi to není o lásce nebo o vzájemné důvěře, u mě a Ivana jde hlavně o Sex, Chtíč a krev.
To jsou tři věci co nás pojí, jenomže tyhle věci chce Ivan, ale co já???
Jakmile se o něco pokusí jako po Akci v klubu tak to dopadne stejně. Slyším hlas Dimitrie v mé hlavě. Prostě ho nemůžu podvést. To nejsem já ani když jsem jiná. Už přece nejsem drampíří Rose. Teď jsem strigojka Rose, tak proč pořád se ohlížím za Dimitriem a co si o mě myslí???
Už nejsem k němu vázaná. Nic k němu necítím. Nic, ale sama jsem dobře věděla, že to tak není a nikdy nebude. On mě bude pronásledovat věčně.
Konečně jsem se dostala k autu, které jsem zaparkovala na začátku Norinsbergu.
Nechtěla jsem jet přímo do centra, abych na sebe neupoutávala pozornost jedním z Ivanových drahých aut.
Rychle jsem vlezla do auta, nastartovala a vyjela pryč o muže, kterého sem milovala a nemohla na něj zapomenout.
Cesta se zdála, že ubíhá daleko pomaleji než, když jsem sem jela a přitom jsem jela 200km/hodinu.
Mohla jsem jen doufat, že Dimitri mě nepronásleduje. Nemohla jsem riskovat prozrazení. Dost na to, že Ivan bude šílet už jen z toho, že jsem se vydala sama do Ruských ulic.
Celkem by mě vážně zajímalo proč má problém mě pustit samotnou ven.
Konečně jsem projela bránou Ivanova domu a zaparkovala před domem.
Podívala jsem se na dům, kde bylo zhasnuto.
Hm čekala jsem spíš, že bude rozsvíceno a všude budou strigojové mě hledat, ale jak se zdá tak Ivan zjevně netušil, že jsem pryč.
Což je super aspoň se nebudu muset zbytečně rozčilovat s jeho nemístnými poznámkami.
Vystoupila jsem z auta a potichu jsem vešla do domu.
Nechtěla jsem se na sebe upozornit a jen se vplížit k sobě do pokoje a ani nevím proč, ale začala jsem pociťovat nějakou únavu.
Což vzhledem k tomu, že jsem strigoj a nepotřebuji spát bylo opravdu dost zvláštní.
Vešla jsem do domu, pomalu zavřela dveře a začala stoupat po točitém schodišti nahoru, když se znenadání rozsvítili všechny světla.
V šoku jsem se podívala dolů směrem ke křeslu, kde seděl Ivan se skleničkou průzračné tekutiny v ruce a netvářil se zrovna dvakrát, že by byl nadšený.
"Tak dáma se nám konečně vrátila." Řekla a pohrával si ve skleničce s tekutinou. "Myslel jsem, že jsme si pravidla odchodu z vily vyjasnili." Začal a díval se na mě s krutostí v jeho očích. "Ale jak se zdá tak ne. Ty prostě musíš ignorovat všechny mé příkazy, že." Řekl výhružně, ale stále mluvil celkem klidně.
"Pokud vím, tak teď už nejsem na nikoho vázaná. Můžu si dělat co chci. Nejsem tvůj majetek." Vydechla jsem a dívala se mu vzpurně do očí.
"To je věc, kde se mýlíš drahá." Řekl. "Já jsem tě stvořil a tudíž mě patříš."
"Já…" vydechla jsem, dívala se mu do očí a šla k němu. "Nepatřím nikomu. Nejsem tvůj majetek, ano přeměnil si mě, ale já to po tobě nechtěla. A to víš moc dobře. Sice se mi to začíná líbit, ale stále nejsem tvůj majetek!!!" vykřikla jsem na něj.
Ivanovi oči zapláli temnou rudou barvou a popadl mě za ramena a odhodil mě do vzduchu. Dopadla jsem dost těžce na stěnu a spadla ne zem. Byla jsem překvapená.
"Co si to ke mně dovoluješ!!! Já jsem tady šéf, to já tě stvořil, to já jsem ti dal celý svět bez pravidel a ty máš mi dát svojí úctu. Patříš mě. Tvůj dech je můj, tvoje duše je moje a stejně tak i tvoje tělo!!!" vykřikne na mě, přejde ke mně chytne mi znovu za ramena a přirazí mě ke zdi.. "Už to chápeš!!! Patříš jen mě nikdo jiný na tebe nemá právo. A pokud řeknu, že nesmíš sama opustit tento dům tak budeš mé přání respektovat!!!" vyštěkl a snažil se mě přesvědčit a naučit mě mé místo, ale já přece nejsem žádný jeho poskok ani hračka na hraní.
"Nejsem tvoje hračka!!" vyštěkla jsem mu do očí. "Nejsem žádná panenka ze skla, kterou si vystavíš!!! Nikdy jsem jí nebyla. Dokážu se o sebe postarat lépe než vy všichni dohromady. Jsem volná!!!" vykřikla jsem na něj.
"Nejsi volná!!!" vykřikl Ivan. "Nejsi volná, si můj majetek patříš ke mně. Ty nikdy nemůžeš odejít, protože vždycky tě to bude táhnout ke mně. Připoutal jsem tě k sobě, když jsem ti dal svou krev a ty mě budeš poslouchat. Pokud řeknu, aby si skočila z okna tak budeš skákat a pokud řeknu, že neopustíš tento dům tak to uděláš!!!" vyštěkl a znovu mé tělo přirazil ke stolu. "A pokud řeknu, že zůstaneš v mé posteli a budeš plnit má přání uděláš to!!" vzal mě hrubě za bradu a otočil můj obličej k jeho. "Je to jasné." Vyštěkl po mě. Nečekal než něco řeknu, ale hrubě mě začal líbat a přitom mi drtil mojí bradu rukou.
Najednou mi připadal strašně nechutný.
Sakra co copak tenhle člověk, byl opravdu někdo koho Dimitri považoval za nejlepšího přítele??? Copak se může jeho podstata až takto změnit.
Dimitri by tohle nikdy neudělal. I když byl strigoj stále mi dával volbu. Mohla jsem si vybrat co chci dělat, ale on mě bere jako majetek. Věc do své sbírky.
Myslím, že většina strigojek v tomuto domě tu je jen proto, aby mu zahřívala jeho postel, ale já nejsem jedna z nich.
Nebudu s ním jen protože si to přeje. On není ten kdo chci. On není ten kvůli kterému mé srdce bije rychleji než by mělo.
On prostě není Dimitri.
Neuvědomila jsem si to, ale Ivan mě přestal líbat, stál ode mě pár kroků a pozoroval mě zadumaně.
"Smrdíš pachem, který mi je povědomý." Řekl zadumaně. Nevěděla jsem co tím myslí. "S kým si dneska byla! Kde si to vlastně celý večer byla." Zakřičel na mě.
"Já…" Začala jsem. Sakra co bych mu měla být. "Byla jsem lovit. V Norinsbergu."
"Vážně tak proč smrdíš jako.. jako…" začal, ale najednou se jeho očí rozšířili. "Ty kurvo.!!!" Vyštěkl a znovu mnou praštil o zem. "Páchneš jako on!!!" jeho oči byli teď skoro černé.
snažila jsem se postavit, ale on ke mně přišel přirazil mě znovu ke zdi.
"Byla si za ním, že jo!!! Jak dlouho už to trvá.!!!" Vyštěkl po mě. "Myslel jsem, že potom co ti udělal ho budeš nenávidět tolik, že ho budeš chtít vidět mrtvého, ale ne ty se sním střetáváš za mými zády!!!" vykřikl a znovu mnou praštil o zeď. "Tohle ti přijde draho." Najednou měl v ruce stříbrnou dýku a mířil ji na mě když jsem slyšela hlas Marlen.
"NE!!! Tohle nesmíš!!" vykřikla a sebrala mu dýku z ruky. Ivan mě najednou pustil takže jsem spadla na zem.
"Co si to dovoluješ!!! Ona překročila čáru a musí být za to potrestaná. Je mi k ničemu!!!" vyštěkl a znovu se po mě natáhl, ale Marlen ho zastavila.
"Pokud jí zabiješ. Nikdy se ti nepodaří se pomstít. Přemýšlej o tom. Ona byla vždy důvod proč jeho srdce bylo." Řekla mu. Netušila jsem o čem to mluvíš. "Pokud ho vylákáš a pak jí zabiješ před jeho zrakem. Zlomíš ho. Mnohem víc než už je teď. Teď má možnost, že když ji najde tak ji může vrátit, ale pokud jí zabiješ on ji ztratí." Vydechla.
Ivan se na mě díval s nenávistí. "Odveďte ji nahoru! A zavřete ji v pokoji. Pokud uteče zabiju každého kdo jí hlídal." Vydechla odcházel s Marlen pryč.
Netušila jsem o čem to mluví, ale měla jsem takový dojem, že mluvili o mě a Dimitrijovi.
Sakra co se to tady děje.
Chytli mě dva páry rukou a táhli mě nahoru po schodech až do mého pokoje, kde mě zavřeli.
Super a teď jak se tady odtud dostanu.
Chtěla jsem utéct od královského dvora, abych byla volná a nemyslela stále na bolest, kterou jsem cítila, když jsem přišla o Dimitrie, ale co teď???
Vždyť já jsem na tom ještě hůř než jsem byla.
Skvělá práce Rose, vážně skvělá…
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama