BLOODY REVENGE || 20. Kapitola

26. června 2013 v 19:49 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

20. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy


ROSE POV:

Byla jsem ve svém pokoji a nevěděla co dál dělat. Ze začátku jsem si myslela, že mě Ivan nechá několik dní vyhladovět, ale jak se zdálo neměl to v úmyslu.
Včera přišel ke mně do pokoje a odtáhl mě do podzemních chodeb pod domem, kde bylo nevím proč, ale zřízené jako by vězení.
Bylo to hrozné a připomínalo mi to doby, kdy byl Dimitri zavřený u královského dvora. Na tyhle myšlenky jsem nechtěla myslet, zvlášť ne v době, kdy jsem nevěděla co vlastně Ivan chce dělat.
Když jsme konečně došli kam jsme měli strčil mě dovnitř a zavřel za mnou kovovou mříž a odešel.
Byla jsem zmatená. Proč mě sakra zavřel sem dolů, když jsem stejně nemohla ze svého pokoje utéct.
Od té doby co jsem utekla, mě Ivan nechával hlídat. Byla jsem zavřená dva dny ve svém pokoji a před dveřmi stáli 4 strigojové a hlídali dveře. A navíc měli pistole se stříbrnými kulkami a navíc to byli zrovna ty kulky co mohli v klidu zabít strigoje jako kůl.
Tak jak by se mi asi tak povedlo utéct. Nebo možná se mě opravdu chtěl zbavit tím, že mě nechá dosucha vyhladovět, ale to jsem zamítla hned ve stejnou dobu kdy se ozvali výkřiky a Ivan se vrátil. Chvíli se na mě díval a pak stiskl tlačítko na zdi.
Zeď za mnou se začala pohybovat a dovnitř byla hozena mladá dívka, byla pokousaná na obou stranách krku a bylo vidět, že je opravdu vysoko.
Podívala jsem se na Ivana, který jen pokrčil rameny a řekl, že tady je oběd a odešel.
Nevěděla jsem co mám dělat. Za každou cenu jsem chtěla ovládnout svůj hlad. Chtěla jsem se krmit jen když to potřebuju, pořád jsem měla totiž ten zatracený pocit, že je to vražda.
Několik hodin jsem ovládala svojí touhu po její krvi, ale bylo to stále horší a horší. Její krev tak neskutečně voněla a já si přála jen potopit své zuby do jejího krku a konečně zahnat tu zatracenou žízeň. Samozřejmě, že jsem nezvládla odolávat dlouho.
Takže jsem se na ni vrhla a doslova rozdrásala její krk, když jsem vypila každou kapičku její krve.
Vlastně ve skutečnosti nevím jak dlouho jsem tam byla zavřená jen vím, že to bylo hodně dlouho a že každou chvíli se u mě v cele objevili další a další lidé z kterých kapala krev.
Bylo to jako se koupat v bazénu v krví. Pila jsem dál a tentokrát jsem byla já hodně a hodně vysoko. Do sála jsem poslední kapku a odhodila osobu stranou.
Přiložila jsem prsty k ústům a jazykem lízala stopy krev, když jsem slyšela znovu ten hlas.
"Bravo." Tleskali velké Dimitriovi ruce. Podívala jsem se do jeho rudých očí. "Tohle jsem nečekal. Nečekal jsem že mě předčíš v počtu objetí, ale jak se zdá." Rozhodil rukama kolem dokola. "Tak se ti to podařilo." Usmál se. Chtěla jsem něco říct, ale podívala jsem se na své ruce, které byli celé od krve a stejnak tak mé bílé šaty byli potřísněné krví mých objetí. Rozhlédla jsem se kolem dokola a všude byli jen mrtvá těla a krev.
Všechno se zdálo najednou děsivé, když jsem slyšela vzdech. Zvedla jsem hlavu a střetla jsem se s hnědýma Dimitrijovýma očima, v kterých bylo znechucení jinak nic jiného.
"Jak můžeš být taková zrůda." Řekl a díval se na mě. Vstala jsem a chtěla jít k němu, nevím proč, ale najednou jsem měla hroznou touhu se mu vrhnout do náručí. Chtěla jsem, aby mě objal a řekl, že to bude pořádku, že nejsem jako oni.
"Ty to stále nechápeš, že?" Zeptal se mě zhnuseně.
"Dimitri…" vydechla jsem a on mě ale přerušil.
"Jseš zrůda. Daleko horší než všichni ostatní strigojové. Nikdy jsem nebyl ve svém životě tak zhnusený a zklamaný jako jsem teď v tobě." Vydechl a odplivl si.
"Dimitri." Šla jsem k němu, ale on ustoupil stranou.
"Copak to stále nechápeš. Jsi bestie, krvelačný netvor a zasloužíš si nic jiného než smrt. Pro mě už si zemřela, když si mě hodila dolů z toho mostu." Vyštěkl mi do tváře.
"Dimitri…" vydechla jsem, ale on byl pryč.
Sakra další můj přízrak. Rozhlédla jsem se kolem dokola, ale těla mých objetí tam byli stále nezmizeli.
Stála jsem opřená zády o chladné mříže a dívala se v šoku. Všechno jako by se začalo přibližovat, vjela jsem si do vlasů a stiskla pevně stiskla mé vlasy a silně zatahala.
Chtěla jsem klid. A nejednou se ke mně všechno vrátilo. Tyhle oběti měli sice v sobě hodně endorfínů, ale stejně křičeli, když jsem je krvelačně zabíjela.
Vždyť hlas Dimitrie v mé hlavně měl pravdu.
Jsme netvor. Jsem bestie, krvelačná bestie, která netouží po nic jiném než po krvi. Nemohla jsem se jeho hlasu zbavit. Pronikl mi lebkou.
"Jsi krvelačná besti…"
".. nezasloužíš si žít…"
"Nejsi pro nás nic…"
"Měl jsem tě zabít.."
"Zasloužíš si smrt… smrt… Smrt…"
Silou jsem opět vytáhla vlasy a vykřikla. Začala jsem hystericky křičet. Všechno bylo najednou blízko mě. Hlasy mých obětí mě pronikli do hlavy stejně jako Dimitrijův hlas.
"Je to tvoje vina…"
"Zabila si nás…"
"… nezasloužíš si žít…"
"Bestie…"
"Pro mě už si mrtvá… si mrtvá.. si mrtvá…"
Hlasy pokračovali stále dál a dál a já neděla nic jiné než jsem křičela a pak to tu bylo zase. Ta stará známá nevolnost a já opět všechnu krev, kterou jsem předtím pila začala zvracet přímo na kamennou zem.
Všechno bylo navždy ztraceno vždyť ty hlasy měli pravdu. Jsem vrah. Všechny jsem zabila. Vždyť dneska v noci jsem málem zabila i Dimitrie.
Nezasloužím si žít ani ve své strigojí podobě měli. By mi kůl projet srdcem pohodit mě někde ve škarpě.
Když jsem skončila zvracet krev, pokusila jsem se vstát. Chtěla jsem pryč. Chtěla jsem konečně, aby všechna bolest byla pryč.
Můj pohled najednou padl do zrcadla přilepeného na zdi a já zalapala po dechu,
Mé vlasy vyseli rozcuchané kolem sebe, byla jsem špinavá, mé šaty byli od krve a bláta, z pusy mi tekla krev, kterou jsem před pár vteřinami vracela, ale i přesto mě zarazilo něco jiného.
Zarazili mě mé slzy.
Zarazili mě mé krvavé slzy, které se mi řinuly s očí a to bylo to poslední co jsem viděla, protože jsem se najednou ocitla v naprosté tmě….
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama