BLOODY REVENGE || 21. Kapitola

26. června 2013 v 19:50 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

21. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

DIMITRI POV:

Všechno za posledních pár dní bylo divné.
Od té doby co jsem na Rose narazil v Ruských ulicí mé smysli byli rozšířené. Pořád jsem si dokola tu noc přehrával v mé hlavě.
Bylo to hodně zvláštní. Zprvu jsem viděl tu známou touhu po krvi, která ovládala i mě, když jsem byl strigoj, ale v jejích očích, slovech a hlase bylo něco jiného než to a já nemohl přesně určit co to bylo.
A nejdivnější byl fakt, že začala zvracet krev ze svých obětí.
"Seš v pořádku Dimitrii?" Zeptala se mě Lissa. Usmál jsem se a přikývl.
"Jo jsem. Jen přemýšlím." Vydechl jsem a rukou si prohrábl vlasy. "Musíme vymyslet něco co zabere."
"Ale říkal si, že Rose nevypadala jako každý jiný strigoj." Řekl Eddie.
"Ano to sice ano, ale to neznamená, že to nebyla nějaká hra. Strigojové můžou mít spoustu tváří. To víme všichni. Prostě musíme být připraveni na všechno. A hlavně vymyslet jak Lissu k ní dostaneme do takové blízkosti aby ji mohla vrátit život a přitom jí Rose nezabila." Vydechl jsem.
Byla to pravda ať chceme nebo ne. Rose se mohla chovat zvláštně, ale stále byla strigoj toužící po krvy a přece jsme nemohli přivést jí poslední Dragomírovou princeznu na stříbrném podnose. To byla blbost.
Otázkou bylo jen jak zařídit, abychom všichni zůstali živí???

ROSE POV:

Moje smysli byli rozšířené, nevěděla jsem co mám dělat. Byla jsem opět ve tmě stejně tak jako na začátku.
Všude kolem mě se ozývali hlasy a já nevěděla co mám dělat. Musela jsem něco vymyslet, ale jak mám něco vymyslet, když slyším křik svých obětí.
Zvláštní bylo že slyším jen ty oběti, ale žádný Dimitrijův hlas, ale byla jsem za to ráda.
Pokaždé když jsem viděla… no budeme tomu říkat přízrak. Vždy v jeho očích bylo znechucení a nebo jeho oči byli oči nelítostného strigoje, kterého býval.
Nebo to bylo snad moje podvědomí, které mi říkalo, že to co dělám je ve skutečnosti špatné.
Ale odkdy Strigojové mají svědomí??? Je nezajímá nic. Je jim fuk kolik lidí zabijí pro krev. Strigojové jsou nejmocnější bytosti a všichni se jich bojí právě, protože nemají soucit. Tak sakra proč se to děje zrovna mě.
Nebo je to snad trest??? Trest za to, že jsem si hrála s lidskými osudy, když jsem chtěla Dimitrie přivést zpátky, trest, že jsem několikrát opustila Lissu a šla za vlastními povinnostmi??? Nebo trest za to jak jsem se zachovala k Adrianovi???
Možná, že mě bůh trestá za všechno dohromady. Byla jsem hloupá když jsem si myslela, že můžu vyhrát.
Jak jsem si to mohla myslet, že bych vyhrála zrovna já??? V našem světě není čas na hloupé přání a nebo lásku. Měla jsem to vědět hned na začátku a ne se začít honit za vlastními sny.
Měla jsem být strážkyní Lissy, ale zklamala jsem. Zklamala jsem všechny. Strážce, Lissu, své přátele, své rodiče, královnu a dokonce i Dimitrie.
Měla jsem to vědět, ale místo toho jsem byla hloupá. Věřila jsem vlastním touhám a chtěla je uskutečnit, ale řekněme si to otevřeně jsem jen hloupý drampír, který musí jen jedno. Dát svůj život před moroje.
A ani to už není pravda.
Najednou se v mé temnotě objevilo světlo a já znovu slyšela hlas Ivana s Marlen.
"Jak to bude dlouho trvat než se probere?" Zeptal se naštvaný hlas Ivana.
"Nevím. Může to trvat delší dobu." Odpověděla mu Marlen. "Neměl si to dělat." Vydechla.
"Byla to jediná možnost jak zjistit pravdu." Vydechla
"To ano, ale víš co se všechno mohlo stát?" Zeptá se ho.
Nevím o čem se bavili a bylo mi to tak nějak jedno. Chtěla jsem jen, aby ta šílená bolest zmizela. Najednou jsem v té temnotě viděla Dimitrie. Stál ve světle a jeho oči ukazovali spoustu lásky.
"Dimitri.." vydechla jsem potichu a jeho rty se zvlnili do úsměvu a natáhl ke mně ruku.
"Dimitri…" vydechla jsem znovu.
"Slyšel si to." Vydechla Marlen a já jsem slyšela zavrčení od Ivana.
"Jo jak jinak. Volá jeho jméno. Jméno toho parchanta. On se mi prostě bude plést do cesty." Vykřikl Ivan, ale mě to bylo ukradené jediné co jsem chtěla se dostat k mému srdci, které již od prvního dne patřilo k Dimitrijovi a on ho stále držel, ale než jsem se k němu stačila dostat se až k němu byl pryč, jediné co jsem slyšela byl jeho hlas, který šeptal PŘIJĎ ZA MNOU. A to už jsem se konečně probudila ze své temnoty.
"Au…" promnula jsem si spánky a otevřela oči, do kterých mě praštilo ostré světlo.
"No konečně se naše mála princeznička probudila." Vydechl Ivan a díval se na mě naštvaně. Nevím proč, ale měla jsem chuť utéct. Chtěla jsem utéct přímo do Dimitriovi náruče.
A to bylo poprvé od té doby co jsem se změnila. Nevím proč, ale cítila jsem své srdce bít. Bít pro muže, za kterého bych byla ochotná i zemřít.
"Co.. Co se to semnou stalo?" Zeptala jsem se jich.
"No vlastně …" Začala Marlen, ale byla přerušená hlasem Ivana.
"Chceš vědět co se stalo?!!" vyštěkl a díval se na mě s nenávistí. "Vážně to chceš vědět. Tak fajn. Přišli jsme na to proč nemůžeš pít krev. Proč se v tobě neudrží. Všechno je to kvůli tvé zatracené duši!!!" vyštěkl. Nechápala jsem o čem to mluví.
"Co?" Zeptala jsem se jí nechápavě. Nejspíš jsem se musela někde hodně bouchnout do hlavy, protože mě vážně nedocházelo o čem to tady povídá.
"Víš. Tohle se ještě nikdy nestalo. No tedy po několik staletí ne, ale ukázalo se, že i když jsme tě proměnili na strigoje, tak tvá duše ti zůstala." Vydechla Marlen a já jsem otevřela pusu, ale nevyšlo z ní ani slovo.
"Ale jak by se to mohlo stát?" řekla jsem nakonec když jsem přišla znovu ke svému hlasu.
"No byla si stínem políbená a vypadá to, že pouto zabránilo ztrátě tvé duše než se nakonec přetrhlo." Vydechla.
"Ale když se pouto tedy přetrhlo neměla bych o svojí duši přijít." Zeptala jsem se jich.
"Chytrá holka." Vydechl Ivan. "No Marlen proč ji neřekneš proč její duše zůstala? No tak řekni ji, ke komu se její duše upnula až tak moc, že jí nenechala odejít hm?" vydechl naštvaně.
"Vypadá to, že když Vasilissa Dragomír přeměnila Dimitrie Belikova zpátky na Drampíra." Řekla Marlen a Ivan na Dimitrijovo jméno zavrčel což bylo docela dost divné. "A když mu vracela duši do těla. Nějak se stalo, že tvé srdce vyslalo signál přes a spojilo se s její mocí a tudíž jeho duše se nevrátila pomocí éteru, ale díky tvému srdci. Tudíž, i když byl zpátky tak jeho duše se otiskla do tvé srdce a tvé duše. Takže když jsme tě proměnili, jeho duše držela pouto a tvojí duši na místě, ale nemohla držet všechno. Pouto nebylo tvořeno s ním, ale s pomocí morojské magie, takže se pak zlomilo, ale tvá duše zůstala připoutána s duší Dimitrije." Vydechla.
"Chcete mi snad říct, že já mam nyní s Dimitriem pouto?" vydechla jsem nechápavě.
"No popravdě nevíme jak by to fungovalo, když jsi strigoj. Jeho duše je do té tvé otiskla. Není to jako pouto, kterou si měla s Vasilissou. Jde jen o to, že se oba cítíte. Dokážete se najít mnohem líp než kdokoliv jiný." Vydechla.
"Ano a to je přesně to co teď potřebujeme. Sice jsem to chtěl udělat jinak, ale takhle to bude stačit taky. Takže se převleč a uprav protože do hodiny odjíždíme. Marlen." Vydechl. Marlen se na mě ještě jednou podívala a pak i s Ivanem odešla z mého pokoje.
Nevěděla jsem co si mám myslet. Všechno bylo tak zamotané a moje poslední myšlenky plavali u jedné otázky.
Mám s Dimitriem pouto???
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama