BLOODY REVENGE || 23. Kapitola

26. června 2013 v 19:52 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

23. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

ROSE POV:

Všechno se zdálo rozostřené a já nevěděla co mám dělat od té doby co na mě Ivan vyzkoušel jeho pokos, aby zjistil jestli se mezi mnou a Dimitriem vytváří pouto a zavřel mě do cely a nutil mě pít stále víc a víc krve, byla jsem na tom hrozně.
Od té doby jsem nemohla pít ani kapku a přitom sem po ní toužila.
Jen myšlenka na čerstvou, teplou krev, která do mě vnáší nový život a bere ho někomu jinému mi připadala úžasná, ale pak jsem si najednou vzpomněla na tu noc v cele a skláněla jsem se opět nad záchodem.
Co jsem komu udělala?
Proč sakra musím být celý můj život k někomu připoutaná, proč prostě jednou nemohu žít jen sama za sebe a rozhodovat se tak.
Můj život prostě nikdy nebude normální, ale na to bych si měla už zvyknout, když mám před sebou život v nesmrtelnosti.
Ze začátku se to zdálo jako vynikající nápad, ale potom co jsem zjistila už mi to tak nepřipadá. Když si představím, že celou věčnost budu pít krev a vzápětí jí budu zvracet, se mi tedy, ale vůbec nelíbí.
Vždyť co je na tom tak špatného chtít žít normálním životem. Občas se nakrmit a pokračovat v poklidu dál. Copak musím mít vždycky něco extra???
Někdy si přeju, abych se nikdy nezměnila nebo abych se sama mohla probodnout stříbrným kůlem, ale to nejde a jelikož Ivan mě teď hlídá na každém kroku, abych náhodou nevyběhla na denní světlo, tak ani nemůžu shořet.
Najednou se otevřou dveře do mého pokoje a vnich stojí Ivan.
"Je čas. Jdeme." Řekne tvrdě, chytne mě za ruku a táhne mě za sebou. Docela by mě opravdu zajímalo co plánuje a potřebuje mě k tomu.
No i když u Ivana člověk nikdy neví a občas mi příjde, že ho baví si hrát se všemi co má kolem sebe.
DIMITRI POV:

Všechno je konečně na chystané a vymyšlené do sebemenšího detailu. I když mi někdy příjde, že se chystáme na boj na život a na smrt s miliony strigojů co jsme všechno připravili.
Všichni se na přípravě podíleli, dokonce i všechny mé sestry, matka a babička. Všechny nakonec chtěli jet s námi, ale už jsem udělal vyjímku s Vicky, nemůžu sebou tahat celou rodinu.
Vicka aspoň ví jak bojovat. Karolina se Soniou taky, ale nemůžu riskovat, že se jim něco stane a jejich děti zůstanou bez matek. To tedy rozhodně ne a má matka s babičkou nepřipadají v úvahu.
Vicku jsem vzal protože byla neoblomná a tvrdila, že to Rose dluží, že musí splatit dluh a taky se omluvit za něco co jí řekla.
Pořád mi vrtalo hlavou co to sakra bylo. Co Rose udělala pro Victorii, že ji nejdřív Vicky nenáviděla a teď se jí pokouší všechno splatit?
No nejspíš to muselo být něco velkého když na začátku přiznala, že ji dluží všechno.
Jediné co mě napadalo, že ji zachranila před strigojem, ale čert ví co Rose a Vicka prováděli, když tu Rose naposledy byla.
Rose sama byla nevyspitatelná a má sestra byla přesně taková jako Rose, když jsem ji přivedl zpátky do akademie.
Obě, ale vědí co musí se svým životem udělat a klidně půjdou položit život za nás všechny. I když moje sestra je stále ještě nezodpovědná. Potřebovala by dospět jako Rose.
Sakra ještě začnu své vlastní sestry srovnávat s Rose.
To se přece nedá ať říkám co chci. Mé sestry jsou mé sestry a Rose je Rose o tom žádná. Nemůžu říkat kdyby byli co by, protože by to nemělo smysl.
"Tak co?" slyšel jsem hlas mé sestry, která se dívala docela naštvaně. "Budeš tu jen tak stát a koukat nebo sebou hneš a nasedneš konečně do toho auta, abychom mohli konečně jet??
Protože jestli se nepohneš tak tu budeme do konce život." Zarčela na mě VIcka.
"Už jdu." Řekl jsem ji a posadil se na sedadlo řidiče. Všichni už seděli ve vnitř dodávky, kterou sehnal Eddie a Lissa. Já řídil, vedle mě seděl Eddie a za námi Lissa s Christianem a Vickou. V další dodávce seděli všichni lovci co se rozhodli nám pomoct.
Bylo to, ale docela zvláštní jim vysvětlovat náš plán o zabití všech možných strigojů, ale Rose nechat živou.
Což bude docela problém, ale budeme se muset snažit. Lissa jim všem vysvětlila velmi barvitě co bude, když Rose zkřiví jediný vlásek na hlavě, ale nejvíc jsme se všichni bavili, když prohlásila, že jen oná má právo Rose protkát srdce kůlem.
Do nedávna jsem si nemohl představit Lissu, jak probodné strigoje. To byla představa, kdyby mi to někdo řekl, sám bych tomu neuvěřil a dokonce se tomu člověku i vysmál.
Lissa vypadala jako porcelánová panenka a nikdo by nečekal, že bude vsázet strigoje stříbrným kůlem.
Docela by mě zajímalo, kdo jí to naučil, protože pochybuji, že by Rose na něco takové přistoupila jak ji znám.
"Dimitriji prosím tě, dej tu nohy z plynu a nebo mě za ten volant pusť protože bych nerad se zabil." Řekl mi Eddie. Podíval jsem se na něj nechápavě a on jen kývnul k tachometru, na kterém jsem měl 200km/hodinu.
"Promiň. Mám jen nervy." Řekl jsem mu a spomalil.
"To mi všichni, ale musíš se uklidnit. Stres je něco co teď tedy rozhodně nikdo z nás nepotřebuje." Řekl mi.
"Já vím, ale stejně si prostě nedokážu pomoct." Řekl jsem popravdě nic už neřekl jen se díval z okna. Pro nikoho z nás to nebylo zrovna jednoduché, ale museli jsme se snažit a Eddie měl pravdu. Můj stres nám teď rozhodně nepomůže pokud chceme Rose zachránit.
Konečně jsme dorazili na místo, kde mělo být dnes setkání strigojů podle lovců a kde měla být i moje Roza.
Vystoupili jsme z auta. Eddie měl zůstat v blízkosti Lissy a Christiana společně s několika lovci a mou sestrou Vicky a já společně s Denisem a Nicolayem jsme měli jit dovnitř.
Měli jsme spacifikovat Rose tak, aby nemohla Lisse ublížit, až ji bude probodávat srdce.
Christian se nakonec, ale od Lissy odtrhl a šel s námi, přece jen jeho ohnivý element už nám kdysi hodně pomohl a Christian se rozhodl, že nám pomůže přece jen se může něco zvrtnout a tak se rozhodl, aby se nic Rose nestalo, že ji uvězní v kruhu ohně.
Všichni jsme vstoupili do prázdného skladu s Christianem mezi námi. I když nám mohl pomoct, byl to přece jen ještě moroj.
Všude bylo pusto a prázdno jako by tam ani nikdo nebyl.
"To je nějaký vtip?" Zeptal jsem se Denise, který se chystal něco říct, ale najednou stuhnul na místě a jeho oči se rozšířili.
"Ale kdepak." Zahřměl hlas se sytým Ruským přízvukem. "Tohle není žádný vtip dímko. To je jen realita."
V šoku jsem se otočil a pohlédl do tváře mého mrtvého přítele.
"Ivane?" Zeptal jsem se ho v šoku.
Tohle bylo něco nemyslitelného, vždyť všichni jsme ho pohřbili. Byl mrtvý nebyl strigoj. To bychom přece věděli. Tak proč tu dnes stojí a dívá se mi do očí s jeho rudýma očima…
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama