BLOODY REVENGE || 25. Kapitola

26. června 2013 v 19:54 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

25. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

DIMITRI POV:

Nevěděl jsem co si mám myslet. Díval jsem se na Rose jak se na mě dívala v šoku a se strachem v očích, když jí Ivan řekl, že buď si vybere nebo zemře.
Vypadala jako by se rozhodovala co ve skutečnosti má udělat, což bylo hodně zvláštní vzhledem k tomu, že je strigojka.
Když jsem viděl jak začala couvat, něco mi říkalo, že to neudělá. Dokud Ivanův hlas neproťal vzduch.
"ZABIJ HO NEBO ZABIJU JÁ TEBE!!" vykřikl na ni. Viděl jsem jak sebou trhla na zvuk jeho hlasu a znovu zaváhala. Rose nebyla zvyklá poslouchat rozkazy jakékoliv. Jako studentka akademie a pak strážkyně musela poslouchat přímý rozkaz, i když se jí to nelíbilo, ale teď jsem předpokládal, že si užívala svojí volnost jako strigoj. Nebyla spoutána pravidly.
Na chvíli jsem si myslel, že se Ivanovi postaví a já pak budu mít co dělat, abych ji zachránil, ale ona jen zavřela oči na pár sekund.
Pak se její oči otevřeli a dívala se na mě smutnýma očima, když zašeptala.
"Je mi to líto." Řekla tak potichu, že jsem se divil, že jsem ji slyšel, ale při pohledu na všechny ostatní mi připadalo, že sem to slyšel jen já. Zarazil mě také, ale její hlas. Nezněl jako strigojka Rose. Její hlas zněl tak krásně jako tehdy. Jako by má Roza byla zpátky, ale pak se její pohled změnil na krutý a plný nenávisti.
Se řevem vyrazila proti mně. Čekal jsem na její útok, ale než mohl přijít. Jeden z lovců vyrazil proti ní.
Zatracený idiot!!! Copak nebyl na schůzích!!!
Nevěděl jsem co mám dělat. Podíval jsem se na Christiana, který pokrčil rameny. Sledoval jsem znovu scénu před námi a nikdo se ani nehnul, když najednou jsem viděl jak má Roza dopadla zády do stěny a pak dopadla na zem. Pak už jsem jen viděl kůl jak se blíží k ní a chce jí propíchnout srdce. Podíval jsem se v šoku na Rozu a čekal, že ho odzbrojí.
Mohla by to udělat. Tenhle útok nebyl tak rychlí, ale ona na sekundu ztuhla jako by se rozhodovala co má ve skutečnosti udělat.
Ale ten kluk rozhodně neváhal jako ona, protože proti ní vyrazil z kůlem. Otočil jsem se na Christiana, který ve stejnou chvíli roztavil tomu klukovi kůl a ten ho z křikem pustil.
"Říkali jsme ji ne!!!" vyštěkl jsem na něj. Podíval jsem na Rose, která teď vypadala ještě víc vztekle než dřív, znovu zařvala a chtěla se na mě vrhnout, ale v tu chvíli kolem ní vzpláli plameny ohně.
Podívala se kolem sebe v šoku a pak na mě a Christiane, okolo kterého se teď seřadila skupina lovců, aby ho chránila tak jak bylo domluveno.
"NE!!!!" stejně jako nůž prořízne zvuk tak teď zněl Ivanův hlas.
Podíval jsem se na něj a on se na mě díval s nenávistí.
Zařval a všichni strigojové se po nás vrhli.
Ohnal jsem se jednou ranou probodl jednoho, když se proti mně prohnal Ivan a jednou ranou v době mé nepozornosti mě odhodil proti zdi.
Podíval jsem se na něj v šoku.
"Teď jsme to jen mi dva kamaráda." Zavrčel na mě a vrhnul se proti mně. Připadalo mi to jako tenkrát, když jsem tuhle větu řekl Rose předtím než jsem se přeměnil. Jen tak tak jsem se vrhnul jeho ráně. Nechápal jsem kde se vzala všechna ta nenávist s kterou bojoval a sakra bojoval dobře, ale nejspíš mě to nemělo překvapovat, vždyť už dávno nebyl znovu zrozený Strigoj.
Popravdě nevím proč, ale nechtěl jsem mu ublížít. Mohl jsem, ale nechtěl jsem. Byl to vždycky můj dobrý kamarád a já mu nechtěl, ublížit a co víc chtěl jsem ho zpátky.
Jak by můj svět byl jednoduší, kdyby se mu tohle nikdy nestalo. Možná bychom teď společně někde byli a já musel překousnout jeho věčné nesmysli, ale místo toho jsem zde a bojujeme.
Odrazil jsem všechny jeho útoky, ale i při mé rychlosti mi zasadil několik ran.
"Ivane, nech toho, nerad bych ti ublížil." Řekl jsem mu, ale jemu to zdá se bylo fuk.
"Za to já chci ublížit tobě!" Vyštěkl po mně a pořádně mě praštil.
"Proč mě tak nenávidíš. Já za to co se stalo, nemůžu." Vydechl jsem a vyhnul se jeho další ráně.
"Můžeš za všechno!!!!" vyštěkl po mě. "Ničíš lidi kolem sebe a je ti jedno jak se cítí." Vyštěkl po mně znovu. Vůbec jsem nechápal, o čem to mluví.
"Ivane pokud je něco co jsem udělal. Můžeme to napravit, byl by způsob…" Začal jsem, ale byl jsem odříznut jeho ránou a letěl jsem několik metrů dozadu a praštil se zády o zeď.
Jestli se teď nestane zázrak, tak je po mě.
"Najít způsob?" Zeptal se mě se smíchem. "Jaký myslíš? Mě se tahle podoba líbí a víš co?" Přišel ke mně. Odkopl můj kůl, chytl mě pod krkem a otočil můj pohled na ženu, kterou jsem nejvíc miloval. "Ne jenom mě se to líbí. Víš kolik za jeden den zabije obětí?" Zeptal se mě. Díval jsem se na Rozu, která stále byla obklopená plameny a vypadalo to jako, že se jimi dusí. Její oči se mihli ke mně a na malí okamžik jsem viděl nenávist, ale pak všechny její emoce vykazovali bolest.
"Je jako monstrum. Ovládá ji krev víc než kdy, kteréhokoliv strigoje. Dokáže během noci vyvraždit celou vesnici a je ji jedno koho, ale když přijde na tebe ???" vydechl s nechutí. "Myslel jsem si, že když ji změním ublížím ti což se mi taky povedlo, ale myslel jsem si, že její bolest, kterou cítila, když od tebe utíkala se přemění v nenávist a bude tě chtít zničit, ale víš co se stalo?" Zasměje se a podívá se na mě. "Nedokáže tě nenávidět, ani potom co si ji udělal. A to ji pomalu zabijí." Podíval se na ní. "Pokud to nebudou ty plameny, tak se zabije sama." Vydechl a pak se na mě podíval se vší krutostí. "Každopádně dnes zemřeš. Tentokrát doopravdy." Vydechl, vrazil mi pár ran až jsem měl docela problém vstát, naklonil se ke mně a předpokládám, že mě chtěl rozsápat hrdlo, když se v mém periferním vidění objevila Lissa.
"Ne.." vydechl jsem čímž jsem na ni upozornil Ivana, který se otočil a chtěl ji odhodit na druhou stranu, ale v tom mu vzplály vlasy.
"Christiane ne!!" vykřikla Lissa když viděla, že zlomil barieru, která obklopovala Rose. Rose podívala na nás všechny.
"Udělej to Lisso." Vykřikl Christian. V tu chvíli Lissa vyrazila kůlem k srdci Ivana.
Ivan zařval bolestí a místnost prozářilo světlo, které nás všechny odhodilo stranou.
Měl jsem docela problém se přizpůsobit, ale když se mi to povedlo všechno bylo jinak Ivan by opět Moroj. Lissa se na mě usmála, ale pak se začala rozhlížet. Pochopil jsem a ohlídl se na druhý konec místnosti, kde ještě před chvíli byla Rose obklopená plameny, ale nyní byla pryč.
Byla pryč, jako párá nad hrncem a my jsme nevěděli kde.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama