BLOODY REVENGE || 28. Kapitola

26. června 2013 v 19:56 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

28. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

DIMITRI POV:

Podíval jsem se na něj v šoku. Tohle jsem nečekal. Sakra vůbec sem tohle nečekal.
"A-ale." Koktal jsem. "Jak a kdy?" Zeptal jsem se ho v šoku.
"Kdy jsme se scházeli?" Zeptal se ho a on kývl. "Pamatuješ si, když sem tě prosil, že potřebuju chránit svou sestru?" dodal. Samozřejmě, že jsem to věděl. V té době to bylo docela často. Skoro každý den mě o to Ivan prosil. Ne, že by mě to vadilo mala Adele byla kouzelná. "Pokaždé, když jsi zůstával doma. Já měl sex s tvojí sestrou." Řekl mi.
Pořád jsem se na něj díval v šoku, nějak mi to stále nedocházelo, ale na druhou stranu to do sebe zapadalo. Karolina nikdy nechtěla mluvit o muži, který je otcem jejího dítěte a už vůbec nechtěla mluvit o tom, kde vzala peníze na potřeby pro dítě, ale teď už to dávalo smysl.
"Paul.." vydechl jsem. "Paul je tvůj syn." Řekl jsem a díval se na mě.
"Jo je." Vydechl a přešel opět k oknu.
"Proč si mi to neřekl?" Zeptal jsem se ho. "Myslím, že jsem si zasloužit vědět, že si srazil mou sestru ne?" řekl jsem naštvaně. Ne, že bych byl úplně naštvaný, spíš mě to mrzelo, že ke mně nebyl upřímný.
Ivan se zasmál. "Jak jsem ti to mohl říct hm?" vydechl a podíval se na mě. "Myslíš, že kdybych za tebou přišel v době, kdy si zjistil, že je těhotná a řekl jsem, že já jsem otec jejího dítěte? V době kdy jsi mlátil vším co ti přišlo pod ruku." Vydechl.
"Já bych to pochopil. Možná ne hned, ale pochopil bych to." Vydechl jsem.
"Jasně. Možná, ale můj otec by to rozhodně nepochopil." Vydechl. "Víš moc dobře jaký byl. Pan dokonalý, který chtěl, aby všechny jeho děti byli bez úhony. Nepřenesl by přes srdce, kdyby věděl, že jeho dokonalý synek bude mít dítě z Drampírkou." Vydechl Ivan a podíval se z okna.
"Miloval si ji?" Zeptal jsem se ho. Bylo mi jedno jestli s ní spal, když jsem to nevěděl, chtěl jsem vědět jestli ji miloval.
"Co?" Zeptal se a podíval se na mě.
"Miloval si mojí sestru." Vydechl jsem a on kývl. "Dobře." Řekl jsem.
"Dobře?" Zeptal se. "Co to má znamenat."
Pokrčil jsem rameny. "Chápu tvoje i její důvody a nezlobím se nejsem idiot. Ona je má sestra nevztáhl bych na ni ruku a ty si můj nejlepší přítel. Do doby kdy budu vědět, že je šťastná a v pořádku jsem spokojen." Vydechl jsem a díval se na jeho šokovaný a pak zahanbeny vyraz. "Ale to nevysvětluje proč mě tak bytostně nenávidíš? Co jsem udělal tak špatného?" Zeptal jsem se ho.
Podíval se na mě. "Spolčil si se proti mně s mým otcem. Možná si nevěděl, že spím se svou sestrou, ale on to věděl. Šel za ní a dal ji peníze, aby zmizela jinak jí i tobě zničí život. A samozřejmě, tvá drahá sestřička udělala to nejlepší co je pro jejího malého bratříčka." Vydechl.
"Ivane… Kdybych to věděl nikdy bych to neudělal. Já jen… jen jsem potřeboval pomoct a nevěděl co a jak. Chtěl jsem zjistit kdo je otcem jejího dítěte a tvůj otec měl prostředky a slíbil, že se o to postará." Vydechl jsem. "Je mi to moc líto. Nechtěl jsem to udělat, kdybych znal pravdu. Nikdy bych to nedopustil a už vůbec bych nedopustil, abych ten den odešel. Vzal bych tě sebou. Nedokážeš si představit jak mi je to všechno líto co se stalo. A teď ? Daleko víc než před lety." Vydechl jsem.
"Prosím tě přestaň, ještě se mi tady rozbrečíš ne?" Zavrčel. "Já nechci, aby ses kál. Teď už ne. Chtěl jsem se ti pomstít potom, co jsem se změnil, ale nevěděl jsem jak a tak jsem čekal. A pak si se změnil, z ničeho nic. Myslel jsem, že moje pomsta už je k ničemu, ale pak se objevila ta holka…" vydechl a podíval se z okna.
Usmál jsem se pro sebe. "Roza.." vydechl jsem její jméno v ruštině.
"Jo přesně. Hledala tě. Nadělala pěknou paseku, aby tě našla. A tak jsem ji začal sledovat. A potom co tě přeměnili zpátky napadlo mě, že moje jediná pomsta se může uskutečnit přes ní. Pokud ona byla ochotná jít přes půl země počítal jsem s tím, že když zmizí, tak ji půjdeš najít. To že jsem jí změnil měl být bonus." Vydechl Ivan, ale v zápětí jsem se zasmál. "Nemohl jsem tušit, že i když si roztříštil její srdce, že tě nedokáže nenávidět." Vydechl.
"Stále nechápu co tím myslíš?" Zeptal jsem se ho. Ivan se na mě otočil a podíval se na mě v šoku.
"Vážně to nevíš? Necítil si nic v její blízkosti potom co tě přeměnili?" Zeptal se mě. Pokrčil jsem rameny. "Přemýšlej o tom. Co si cítil, když si ji viděl?"
"No cítil jsem radost, smutek, zhnusení a nenávist ke mně za to co jsem ji udělal, ale …" Zamyslel jsem se. "Taky jsem cítil třepotání v mé hrudi. Něco jako by moje srdce tahalo za stříbrnou niť když byla blízko. A to mě ničilo." Vydechl jsem. "Protože ta věc mě k ní táhla a nechtěla přestat a já ji nemohl nutit aby mě milovala potom co jsem udělal."
"Přesně to je to co jsem si myslel. Ta stříbrná niť jak ty tomu říkáš bylo protože její duše se otiskla do té tvé hned potom co tě princezna Dragomírová přivedla zpátky." Vydechl Ivan.
"Jak je to možné?" zeptal jsem se ho v šoku.
"Jak? No když princezna použila kůl, aby ti probodla srdce, nešlo to podle plánu tak jak by chtěla, protože ve vteřině, kdy ti proťala srdce, tvá duše se vrátila, ale ne díky eteru, tvá duše se vrátila protože ji vyvolala duše a srdce Rose." Vydechl a já se na něj podíval v šoku. "A to byl také důvod, že když jsem ji změnil několik pár dnů ji zůstalo pouto než se vypařilo, ale její duše je stále připoutána k té tvé takže jí zůstala a to je taky důvod, že ať pije krve kolik chce, krev se v ní neudrží víc jak několik minut." Vydechl Ivan.
"Chceš tím říct, že Roza nemůže pít krev?" Zeptal jsem se ho.
"Může.. právě že ano, ale v organizmu ji nevydrží dlouho. Podívej se její vnitřní strigoj ji nutí brát krev, ale její duše jí říká, že je to špatné a tak prostě se té krve její tělo zbaví. Snažil jsem se udělat cokoliv, abych to mezi vámi zlomil, ale nic nefungovalo. A to není dobré." Vydechl.
"Proč?" Zeptal jsem se ho.
"Proč? Protože strigoj v ní není nasycený a nutí jí pít stále víc a víc, ale duše v ní ji říká, že je to špatné. Podle toho co jsem zjistil tohle žádný strigoj s duší nemůže vydržet, protože brzy začne slyšet obviňující hlasy svých objetí. Je možné že už je slyší, protože se jednou stalo, že chtěla vyjít na světlo." Vydechl Ivan.
"Chceš mi říct, že by byla schopná se zabít?" vydechl jsem v šoku.
"Ano. Její moc je obrovská, ale její duše ji pomalu zabijí. Máš dvě možnosti. Buď ji zabít a nebo jí proměnit zpět, ale nezaručuji že bude stejná, ale měl by jsi si pospíšit. Když není pod dohledem vyvádí věci." Vydechl Ivan. Na nic jsem nečekal a vyběhl z pokoje.
Jestli to co Ivan, řekl je pravda tak nemám moc času. Nemůžu jen tak nechat Rozu, aby si sama vzala život. To bych nepřežil.
"Dimitrii co se děje?" Zakřičela za mnou moje sestra Karoline.
Neodpověděl jsem, vyběhl z domu, nasedl do auta a rozjel se hledat svojí Rozu. Pokud opravdu mě stále milovala, věděl jsem o místě, kde by teď mohla být.
Nemohl jsem jí ztratit. Ne teď. Ne potom co jsem zjistil.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama