BLOODY REVENGE || 7. Kapitola

26. června 2013 v 19:34 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

7. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

Ivan zjevně věděl jak potěšit ženu, aspoň co se týká oblečení a všech možných doplňku, které jsem si jen mohla představit.
Nevím proč, ale nejspíš všichni strigojové chtějí vypadat co nejlépe.
Když mě Dimitri držel v zajetí v Rusku nestaral se o nic jiné než o to co mám na sobě. A stejný byl i Ivan.
Nechal mi donést modré krátké šaty gotického stylu, které byli potažené černou krajkou.Horní část šatů byla tvořená korzetem, který se zavazoval ve předu.
Musím říct, že se mi tyto šaty velmi líbili. Ukázali tolik kůže, kolik bylo potřeba a přitom skrývali všechno co by nemělo být viděno.
Usmála jsem se. Dopřála jsem si dlouhou bublinovou koupel. Líbilo se mi vyvalovat se ve vaně a nedělat nic. Kdybych mohla zůstala bych tu celý den, ale musela jsem jít. Vylezla jsem z vody, vysušila si vlasy a natočila je do pravidelných vln. Oči jsem si přetřela jen tužkou na oči a na rty jsem si dala rudou rtěnku.
Nechtěla jsem vypadat jako děvka. K tomu bych se nesnížila. Chtěla jsem jen vzbudit dojem a ani nevím v kom, ale nejspíš to bude teď to jediné o co se budu kromě krve starat. Můj vzhled.
Stáhla jsem si pevně šaty okolo mého těla a musela jsem uznat, že vypadám úžasně. Škoda jen, že šaty nejsou červené. Červená byla moje barva a všichni to věděli, ale Ivan to nejspíš udělal schválně s modrými šaty. Přece jen červené by splývali s mýma červenýma očima.
Usmála jsem se do zrcadla. Vypadala jsem úžasně. Modré šaty proti mé sněhové bílé kůži vypadali úžasně a materiál byl na mé kůži ještě příjemnější. Holt někdo umí vybírat kvalitu.
Obula jsem si ještě černé boty vysokém podpatku a přes šaty jsem si oblékla černou koženou bundu.
I když mi Ivan přinesl krásný kabát, nechtěla jsem ani teď měnit své zvyky. A vůbec kožená bunda s těmi šaty vypadala úžasně. A pokud se to někomu nebude líbit je to jen a jen jeho vlastní problém.
Prohrábla jsem si naposledy rukou své dlouhé kudrnaté vlasy a vyrazila jsem z pokoje.
Nejspíš jsem přesáhla povolený čas od Ivana, který mi dal na přípravu, ale popravdě mi to bylo jedno. Řekl mi, abych se připravila. A to jsem taky udělala.
Nebudu měnit své zásady jen, protože se to někomu nelíbí. Vždy sem chodila pozdě. Dokonce i na tréninky s Dimitriem a moc dobře jsem věděla jak nesnáší mé pozdní příchody, ale sám s tím nemohl nic dělat. Nebylo to v jeho silách.
Došla jsem ke schodišti, a viděla jak všichni sedí dole. Povzdechla jsem si a scházela pomalu dolu schody.
"Ale myslel jsem, že už snad ani nedorazím, ale přes to, že si pozdě vypadáš velice krásná." Řekl Ivan, když vzal mou ruku a políbil mě na klouby. Zvedl pohled a podíval se mi do očí. "Neuvěřitelně krásná." Zamumlal a já slyšela zavrčení. Pohlédla jsem tím směrem, kde stála Marlen a probodávala mě nenávistným pohledem.
Nejspíš se jí nelíbilo jak se ke mně Ivan choval, ale ani ona s tím nic nemohla dělat. Nebylo to v její moci. Ivan byl tu nejspíš hlavní vůdce a ona musela poslouchat jeho rozkazy, pokavaď chtěla žít.
"Půjdeme?" Zeptal se Ivan a všichni přikývli.
Vyšli jsem do chladného vzduchu, ale i přes mé šaty mi bylo krásně. Nyní už nejsem živá, ale mrtvá technicky, takže mě tyto věci jako zima nemusí vůbec trápit.
Před domem stáli černá auta. Musela jsem uznat, že Ivan má velice dobrý vkus.
K vzteku Marlen jsem nastoupila k Ivanovi do jeho černého Lamborgini. Bílé kožené potahy byli příjemné proti mé kůži. Ivan se usmál a v jeho rudých očích mu zajiskřilo. Zařadil a rozjel se s autem na silnici, která vedla od domu.
Bylo to úžasné konečně se nechat uhánět větrem a nestarat se o následky nebo o nějaké zatraceně otravné morojé. Teď už jsem to byla já. Ne Lissa, ani Dimitrij nebo morojové. Ne byla jsem to jen a jen já.
Cesta ubíhala rychle. Jeli jsme prázdnou lesní silnicí, která byla docela dost dlouho. No jo holt strigojové nemůžou žít v blízkosti lidí aby se neprozradili. Jak jinak.
Co se dá dělat. Dostali jsme se na silnici, která mi byla docela povědomá a ani jsem netušila proč. Všechno mi připadalo stejné. Sakra kam plánuje Ivan mě odvést.
Dostali jsme se až do centra hodně velkého města. Přes černé skla jsem skoro ani neviděla cestu kolem. Ne, že bych se nějak moc starala kam mě vlastně veze. Ve skutečnosti mi to bylo fuk, pokud tam samozřejmě bude hodně teplé krve a něco k zakousnutí. Usmála jsem se přitom pomyšlení a jazykem si přejela přes spodní ret.
"Neboj se brzy tam budeme." slyšela jsem hlas Ivana, který se tvářil velice pobaveně mým chování a já se mu nedivila.
"Kam vlastně jedeme?" zeptala jsem se ho a doufala, že mi na mou otázku odpoví, ale zjevně nechtěl, protože se jen usmál.
"Neboj se malička. Všechno má svůj čas." Znovu se usmál. Nenáviděla jsem když mi takhle říká, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Tak jediné co jsem udělala na odezvu je, že jsem začala vrčet. "Ale no tak." Řekl a položil ruku na mé nahé koleno. "Nebuď taková a buď hodná holka." Řekl a jeho ruka zajela po mém stehně až k okraji mých šatů.
Ccc co si ten bastard o sobě myslí??? Že mě probudí a já mu vlezu do postele? Hm to určitě. Odpálkovala jsem jeho ruku pryč z mé nohy, ale jemu to zjevně nevadilo, spíš mi přišlo jako by se bavil mým chováním.
Podívala jsem se od něj znova k oknu. Neměla jsem náladu se s ním rozčilovat to opravdu ne. Jediné co sem chtěla, aby se už konečně ukončila ta bolest, která pulzovala mou hlavou.
Bylo to všechno jako naschvál. Když už jsem, měla být osvobozená, tak pořád se mi někdo dotíral do hlavy a mě už to celkem lezlo na nervy.Hlava je moje, jen moje a jen já má právo si způsobit bolesti hlavy a ne nikdo jiný, ale zjevně to nikdo nebral na vědomí, protože mi hlava bolela pořád.
Můžu jen doufat, že po dnešním večeru budu mít pokoj od bolesti stejně tak od toho zatraceného Lissyna pouta. Pořád cítím její přítomnost a vůbec se mi to nelíbí. Co kdyby mě konečně nechala na pokoji a nepletla se do mého života udělala by tím líp místo toho, aby mi pořád jen otravovala život.
Ivan zastavil s velkým pištěním pneumatik u nějaké budovy. Usmál se na mě a vystoupil z auta.Pokrčila jsem rameny, Ivan obešel auto, pomohl mi vystoupit a usmál se. No jo pravý Džentlmen. Usmála jsem se a podívala se na klub, ze kterého se ozývala hlasitá hudba. Rozhlédla jsem se kolem dokola a strhnula sem. Nyní mi bylo jasné kde jsem.
"Copak je krásko?" zeptal se mě Ivan.
"My.. My jsme v Rusku?" Zeptala jsem se ho, ale Ivan se jen usmál a ukázal své tesáky.
"Samozřejmě, že ano krásná." Usmál se a políbil mě na klouby. "Tak pod půjdeme se konečně pobavit a zbavit tě bolesti." Usmál se a políbil mě na krk. Usmála jsem se stiskla jsem mu ruku a společně jsme šli do klubu, který byl plný lidé s pulzující krví v těle.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama