BLOODY REVENGE || 8. Kapitola

26. června 2013 v 19:35 | Lady Rosana |  BLOODY REVENGE

8. Kapitola

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

Nevěděla jsem co si myslet nebo co bych měla cítit, ze všech emocí, které jsem najednou cítila jsem byla zmatená.
Jakmile jsme vešli do klubu uhodili mě všechny emoce tak silně, že jsem to málem nerozdýchala.
Ivan, ale zareagoval docela dost rychle. Chytnul mě okolo pasu a vedl mě k baru. Sakra co se to semnou děje, že na všechno v tomhle mém novém životě takhle reáguju???
Neměla bych být šťastná, že jsem konečně svobodná a cítit se fajn?? Nejspíš jo, ale já to mám zase jinak jako obyčejně.
S Ivanem jsme došli k baru, posadila se na židli a Ivan objednal několik panáku Ruské vodky na povzbuzení.
Zajímalo by mě na co jí budu potřebovat když technicky v zato ani povzbuzení nepotřebuji. Spíš bych se už nejradši do někoho zakousla.
Otočila jsem hlavu dokola a zadívala se po baru. Všude byli tančící lidé, kterým v těle protékala blahodárná tekutina po které jsem tak nehorázně toužila. Chtěla jsem ji, potřebovala jsem ji, ale nikdo mi nebyl ochoten vyhovět.
"Jen klid." Slyšela jsem hlas Ivana. Podívala jsem se na něj a on ke mně přisunul panáka vodky. "Ještě je čas. Máme před sebou celý večer." Usmál se a kopnul do sebe Ruský oheň.
Zavrčela jsem a kopla do sebe panáka což vyvolalo úsměv na jeho tváři. Sakra proč mě tenhle chlap tak zatraceně rozčiluje. Pořád se mu něco nelíbí a když tedy chci dělat co je teď mojí přirozeností tak zase nesmím???
Tak co po mě sakra chce.
Vzala jsem si dalšího panáka a kopla ho do sebe. Nevím, ale teď mi ruská vodka nepřipadala až tak hrozná jako když jsem ji pila v Rusku s rodinou Dimitrie.
Spíš mi připadala úžasná. Možná jsem po chvíli ztratila pojem kolik jsem toho vlastně vypila. Jediné co jsem věděla, že to bylo hodně a že jsem najednou byla úplně volná. Dokonce i moje chuť rozervat někomu hrdlo polevila a já se mohla opět znovu zhluboka nadechnout.
"Tak." Začal Ivan. Podívala jsem se na něj a tím jsem si získala jeho celou pozornost. "Myslím, že je na čase, abych ti ukázal co tenhle život obnáší." Řekl s úsměvem.
Vstal z barové židle a vytáhl mě s ním.
"Vyber si." Zašeptal mi do ucha.
Podívala jsem po baru kolem dokola.
Všude tančili na půl opilý lidé. Nevím proč, ale zase sem cítila tu ohlušující bolest, která mi bušila v hlavě. Nemohla jsem se plně soustředit, ale chtěla jsem aby ta bolest už zmizela. Potřebovala jsem krev, a ta bolest mě od toho zrazovala a to se mi nelíbilo.
"Jen klid." Řekl mi Ivan do ucha. "Dýchej a nech se ovládat touhou po krvi. Potřebuješ ji. Dýcháš pro ni. Bez ní zemřeš." Vydechl mi do ucha.
Polkla jsem a můj pohled padl na muže sedícího u baru.
Měl delší vlasy černé barvy, jeho pleť byla tmavší, ale ne až moc. Něco mezi mou bývalou barvou kůže, ale o odstín tmavší.
Usmála jsem se a olízla si spodní ret. "Vybráno." Usmála jsem se na Ivana.
"Dobře. Běž dostaň ho ven do zadní uličky budu čekat." Ivan mi vydechl do ucha a políbil mě na krk.
A v té samé vteřině byl pryč. Usmála jsem se, sundala koženou bundu a vydala jsem se cestou k mé oběti.
Došla jsem k baru a bundu položila vedle sebe na bar.
"Můžu si přisednout?" Zeptala jsem se a podívala jsem se na muže. Ten se na mě otočil a v tu chvíli se mu oči rozšířili. Myslela jsem, že poznal kdo jsem, ale on se zdálo být úplně vyvedený z míry mými šaty a tělem.
Usmála jsem se pro sebe a skousla si spodní ret.
"J-jistě." Vykoktal ze sebe a stále mě sledoval.
"Jsem Rose a vy?" Zeptala jsem se ho svůdným hlasem.
"Daren." Řekl a potřásl mě rukou. Usmála jsem se a skoula si spodní ret.
"Tak mi řekni Darene." Pohrávala jsem si s jeho jménem na jazyku. "Co tady děláš tak sám? Muž jako ty bych řekla, že by měl kolem sebe spoustu pozornosti ze stran všech dam ne?" Zeptala jsem se ho s úsměvem.
"No popravdě. Jsem se sem přišel jen opít a trochu zapomenout na svůj život." Řekl a v ruce svíral skleničku.
"Ale máš starosti?" Zeptala jsem se ho a kývla na barmana, aby nám přinesl panáky.
"No starosti spíš jsem o starost přišel." Řekl a napil se ze své skleničky. Podívala jsem se na něj a nějak jsem nechápala o čem to mluví. Zjevně viděl jak jsem se na něj podívala a tak začal vysvětlovat. "Před měsícem mi tu zavraždili přítelkyni." Řekl a podíval se na mě.
"Vážně? A jak?" Zeptala jsem se nechápavě a trochu v šoku.
"To nevím, našli ji ležet u zadního vchodu do tohoto klubu." Řekl a kopnul do sebe dalšího panáky.
Najednou jsem si nebyla moc jistá jestli bych to měla udělat. Ztratil přítelkyni tak proč bych ho měla připravit i o jeho život???
Protože je to mojí povinností. Neměla bych se zaměřovat na bolest, ale touhu po krvi tak jak mi řekl Ivan.
Ale copak to šlo, když mi hlava pulzovala tolik, že se mi málem rozkočila ????
No nejspíš ne, ale nemohla jsem nic jiného dělat.
Dávala jsem si odvahu další dvě hodiny na Darenovi už bylo vidět, že má opravdu dost vypito a nějak jsem nevěděla jestli ho donutím aby šel semnou ven, ale musela jsem to udělat.
Bylo to teď nebo jindy. Už hodinu jsem pociťovala neskutečný hlad a potřebovala jsem ho ukojit.
"Děje se něco?" Zeptal se mi Daren opile.
"No popravdě jo. Není mi moc dobře. Myslíš, že bychom mohli jít na chvíli na vzduch?" Zeptala jsem se polohlasem.
"Pro mě za mě." Řekl, kopnul do sebe panáka a šli jsem spolu ven.
Vystoupili jsme z klubu a hned mi uhodilo do tváře chladný vzduch. Hned mi došlo, že jsem nechala bundu v klubu, ale bylo mi to fuk. Nepociťovala jsem zimu, jen mi to uhodilo do tváře.
"Jej zapomněli jsme tvojí bundu." Vydechl mi do ucha.
"Neboj se o to jsem v pořádku." Usmála jsem se a kousla se do spodního rtu svůdně.
"Ale je budeš nemocná. Alkohol a zima nejdou moc dohromady." Zavrněl mi do ucha. Zachichotala jsem se. Snažila jsem se znít aspoň trochu opitá. Na mě jako na Strigojku alkohol zdá se neměl takový vliv, ale spíš držel moje chutě po krvi na uzdě.
"Neboj se." Řekla jsem, více jsem se k němu přitiskla a vedla ho cestou kam jsem ho chtěla dostat.
Bylo úžasné jak jeho tělo bylo silné proti mně. Jeho kůže byla jemná. Stejně jako Dimitrijova.
Sakra ne. Teď nemůžu myslet na Dimitrije,když mám jiného.
Ani jsem si to neuvědomila a dostali jsem se až do té uličky. Darenovi to ale zdá se nevadilo protože si mě k sobě přitáhl a začal mě líbat na rty.
Jeho chuť byla velkolepá a já už se nemohla dočkat až se mi jeho krev rozlije v ústech a jeho život půjde do mě.
"Víš." Řekl. "Bylo to přesně tady." Začal najednou a rozhlédl se kolem. "Tady Dianu zabili." Řekl. Usmála jsem se a jemně ho políbila a přejela mu prsty po tváři.
"Muselo tě to hodně bolet." Řekla jsem s předstíranou bolestí, ale on udělal něco co mě překvapilo. Ušklíbl se.
"Víš že ani moc ne. Diana byla mrcha, která vlezla do postele kde komu. Vlastně si to zasloužila bůhví v čem jela." Řekl a pohladil mě po vlasech.
Usmála jsem se a znovu ho políbila. Jeho polibky se vlekli po mé čelisti až ke klíční kosti. Zasténala jsem a kousla ho do ouška.
"Milačku." Slyšela jsem vrnivý hlasek Ivana. "Kolikrát jsem ti říkal, aby sis přestala hrát s jídlem?" Zeptal se mi. Otočila jsem hlavu.
Ivan se opíral o zeď a pobaveně mě sledoval. Usmála jsem se a podívala se na Darena, který se tvářil nechápavě. Měl sice trochu upito, ale zdálo se, že sluch měl dobrý.
"Co co se děje?" Zeptal se mě. Usmála jsem a pohladila ho po tváři.
"Nic všechno je v pořádku." Znovu jsem ho políbila a podívala se mu do očí. Ty jeho se rozšířili v šoku protože mé oči už nebyli hnědé ale krvavě rudé. Otevřel pusu a chtěl začít křičet, ale já v tu dobu jsem zaryla své tesáky do tepny na jeho krku a pila.
Jeho krev se mi dostala do úst a já přímo zasténala v extázi. Bylo to něco úžasného. Kam se hrabe pytlíková krev na krev rovnou ze zdroje.
Vypila jsem každou kapku z jeho těla a pustila jeho tělo k zemi. To spadlo na zem jako hadrová panenka.
Podívala jsem se na Ivana, který se usmíval.
Olízla jsem si jazykem krvavé rty a usmála jsem se. Ivan rychlostí byl u mě a začal mě líbat na mé krvavé rty.
Podívala jsem se mu do očí a usmála jsem se. Najednou sem byla volná. Bolest hlavy byla pryč a já mohla normálně dýchat a užívat si svého nového života.
"Co se jít trochu pobavit hm?" Zeptala jsem se ho. Usmál se na mě a vydali jsme se zpátky do klubu.
Naše noc totiž ještě neskončila.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama