BREATH OF LIFE || 1. Kapitola: Počátek

26. června 2013 v 15:34 | Lady Rosana |  BREATH OF LIFE

1. Kapitola: Počátek

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství

Jako každý den jsem seděla v kanceláři a dávala dohromady archív.
Bůh ví jak jsem vždycky tuhle práci nenáviděla a teď?
Teď jí budu muset dělat do konce svého života. Jak jsem se přehrabovala jednotlivými papíry začala jsem uvažovat opět o Dimitrijovi a jeho slovech.
Vím, že řekl, že se jeho láska vytratila, ale čím víc jsem nad tím uvažovala tím víc jsem si byla jistá, že lhal abych ho nechala na pokoji, ale copak můžu?
Byl moje první opravdová láska, moje spřízněná duše, učitel a v poslední řadě i milenec.
Pamatuju si na doby kdy jsme spolu byli v tělocvičně a já mu jen odporovala a on na mě používal svoje Zenové myšlení.
Bože jak já tyhle chvíle nenáviděla, ale teď? Teď bych za ně byla vděčná.
Chtěla jsem se od reagovat a tak jsem vlezla Lisse do hlavy.
Jak jsem předpokládala byla s ním, seděla vedle něj a držela ho za ruku.
Sakra jak bych si přála být na jejím místě a být tam sním.
"Neboj se brzo to skončí." Řekla Lissa k Dimitrijovi, který si jen povzdechl. "Mluvila jsem s královnou a vypadá to, že během pár dnů tě pustí." Usmála se na něj.
Povzdechl si. "Dobře a co pak?" Podíval se na Lissu.
"Co by ? Pak budeme pracovat na tom, aby si opět získal svůj titul strážce." Usmála se na něj. "Neboj se bude to v pořádku. Nakonec se přesto dostaneme." Konstatovala.
Nevím proč, ale vyznělo to dvojsmyslně. Přestávalo se mi to líbit. Ona sním jednala jako by spolu něco měli.
"Věřím ti. A děkuju za všechno. Nebýt tebe byl bych krvelačná bestie." Poznamenal Dimitrij s úsměvem.
"Nemáš vůbec zač." Usmála se Lissa. "Ráda jsem ti pomohla je to moje práce." Usmála se na něj.
CO?!!? Chtěla jsem začít křičet. Její práce? Kruci kdo zjistil, že se dá Strigoj otočit? Kdo vymyslel plán jak tuhle informaci získat? Kdo šel přes půlku země, aby ho našel?
"Princezno?" Ozvali se stráže. "Musíte jít je konec návštěv." Oznámili jí. Byla jsem za to vděčná.
"Dobře." Otočila se na Dimitrije a dotkla se jeho tváře. Jakmile to udělala zasáhla mě vlna éteru a všimla jsem si, že jí vlévá do něj. Usmála se na něj. "Přijdu zase zítra." Poznamenala.
Dimitrij se usmál svým hřejivým pohledem, který byl vždycky pro mě, vzal jí za ruku a políbil. "Děkuji." Bylo jediné co řekl než odešla.
Ocitla jsem se opět ve své hlavě a najednou jsem si připadala hrozně unavená a nevěděla jsem proč.
Tenhle pocit mám v poslední době pořád. Jsem unavená podrážděná. No nejspíš to bude z nedostatku spánku.
Pokrčila jsem rameny a opět se vrhnula do papírování, ale nemohla jsem se na to soustředit.
Lissa mi prostě tímhle hnula se žlučí.
Nemohla jsem uvěřit, že tohle dělá moje nejlepší kamarádka skoro sestra.
Pamatuju si doby kdy byla schopná za mě dát ruku do ohně. Sakra vždyť se naučila jak přeměnit strigoje pro mě.
Tak co se najednou změnilo, že mě od sebe odstrkuje a hlavně proč?
Dobře můžu pochopit to, že chce aby se Dimitri dal znovu dohromady po tom všem čím si prošel.
Ale nedokážu pochopit proč ona odmítá mě. Na všechny ostatní je milá, starostlivá. Prostě typická Lissa. A semnou?
Jako by mě z nějakého důvodu nenáviděla.
Ani jsem si to neuvědomila, ale usnula jsem v kanceláři vyčerpáním.

Stála jsem na balkoně a dívala se na noční oblohu. Město se teprve začalo probouzet do nočního života.
Studený vítr mi čechral moje vlasy. Objala jsem se rukama kolem ramen. Byl chladný večer. Stejně jako všechny dny.
Léto odcházelo a začínal podzim, ale i přes chlad jsem milovala toto období.
Milovala jsem celý můj život v Rusku a nedokázala jsem si představit, že bych někdy mohla být víc šťastná než zde.
A pak mi to došlo. Počkat !!! V Rusku??? Co je to za blbost.
Podívala jsem se na sebe. Měla jsem na sobě tmavě červeno-černé šaty, které dokonale obepínali mojí postavu a končili těsně nad mými kotníky.
Otočila jsem se a spatřila dům asi tak z Victorianského století. Vydala jsem se ke dveřím a otevřela masivní těžké dveře a vstoupila dovnitř.
V celém domě svítili světla. Prošla jsem předsíní a ocitla se ve velkém obývacím pokoji, ve kterém si hráli tři holčičky s ženou, kterou jsem nikdy neviděla.
Pozorně jsem si jí prohlížela a něco mě na ní zaujalo.
Byla o něco starší než já a měla dlouhé hnědé vlasy s náznakem červené barvy.
Když si všimla mého pohledu usmála se a zase se zaměřila svou pozornost na dívky, které byli kolem ní.
Můj pohled padl na dívky, které si byli až nehorázně podobné. Všechny tři měli tmavě hnědé kudrnaté vlásky, tmavší pleť a hnědé oči. Ty oči. Mě zaujali nejvíc.
Když jsem si je prohlížela víc dostala jsem šok. Byli to oči, které jsem vídala v domě Dimitrijovi rodiny. Oči rodiny Belikov. Dimitrijovi oči.
Proboha co to má znamenat. Polkla jsem.
Chtěla jsem se zeptat, ale než jsem stačila odpovědět, žena vzhlédla a zaměřila se za mě a usmála se.
"Neměj strach o holky se dneska zvládnu postarat."Usmála se a dál se dívala za mě. "Ale dávej na ní pozor neměla by dlouho ponocovat ve svém stavu." Usmála se a její pohled byl zaměřen na mě.
"O čem to mluvíte?" Podívala jsem se na ní a ona se usmála a pohledem sklouzla k mému bříšku.
Následovala jsem ten pohled a náhle mnou projel šok. Nyní jsem neměla dokonale ploché břicho, ale vypadala jsem tak v osmém měsíci těhotenství.
"Jak se to stalo?!?!" pronesla jsem v šoku. V tu samou chvíli jsem za sebou uslyšela smích, který mi zahřál srdce, ale zároveň mě vyděsil.
"No měla by si vědět jak se to stalo, když jsme na tom pracovali společně." Uslyšela jsem za sebou jeho hřejivý hlas naplnění tolika Ruského přízvuku.
Otočila jsem a podívala se mu do očí v šoku.
"Co?" podívala jsem se na něj. Měl na sobě černý oblek a jeho dlouhý kabát. "Co tady děláš?" Zeptala jsem se.
"No bydlím tady. Už asi 6 let lásko." Usmál se a kývl k dětem. "S tebou a naší rodinou."
Vytřeštila jsem oči v šoku. "C-o-o??? Ro-dinou????" vydechla jsem.
Dimitrij nic neřekl jen ke mně přišel a táhl mě do obětí.
Podívala jsem se do jeho teplých čokoládových očí.
"Ano. S našimi dcerami a…" Usmál se a dal ruku na moje bříško. "S naším synem." Usmál se jedním ze svých hřejivých úsměvů. Naklonil se ke mně a přejel svými rty po mých a v tu chvíli jsem slyšela jak někdo volá mé jméno a všechno se začalo rozplývat.

Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem pořád ve své kanceláři nad hromadou papíru a předemnou stál trochu vystrašený Michael.
"Rose." Řekl klidně. "Co tady děláš tak pozdě?" Zeptal se mě.
Podívala jsem se na něj nechápavě. "Pozdě zeptala jsem se?"
"Jo pozdě. Vždyť za chvíli bude ráno." Podíval se na mě nechápavě.
"Já." Začala jsem. "Musela jsem tu usnout." Řekla jsem a prohrábla si svoje vlasy.
"Tady?" Zeptal se a začal si mě prohlížet. "No možná by si měla jít domu a dneska si pořádně odpočinout. Vypadáš hrozně unaveně. Řeknu Hanzovi, že ti nebylo dobře a dneska nepřijdeš OK?" Zeptal se.
Přikývla jsem. "Díky Michaeli" Usmála jsem se a pomalu vstala.
"Nemáš zač. to je maličkost." Usmál se a odešel.
Sebrala jsem si svoje věci a pomalu se vydala k domu, ve kterém jsem bydlela společně s Lissou, Christianem, Miou a Eddiem.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama