BREATH OF LIFE || 16. Kapitola: Rozhodnutí

26. června 2013 v 16:01 | Lady Rosana |  BREATH OF LIFE

16. Kapitola. Rozhodnutí

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství

DIMITRI POV:

"Rose." Vydechla a dívala se do prázdna. Cukl jsem sebou a podíval se na ní
"Co je s Rose!!" požadoval jsem.
"Já .. já." Vydechla Lissa. "Naše pouto je….." začala. Podíval jsem se na ní vystrašeně.
"Co je s poutem?" zeptal se Adrian nechápavě.
"Naše pouto je pryč." Vydechla. "Já jí necítím."řekla.
Podíval jsem se na ní v šoku a pak na Adriana.
"Ale…" Začal Adrian. "To by pak znamenalo?" řekl a polkl.
Podíval jsem se na něj. Rose by nebyla schopná si něco udělat a navíc teď když v sobě nosí naše dítě.
Ano s Lissou jsme jí ublížili když u mě to bylo nechtěně, ale vím, že i přes to všechno, přes tu hroznou bolest co musí cítit by si nedokázala cokoliv udělat.
To by nebyla Rose.
ROSE POV:

Ležela jsem na posteli naprosto vyčerpaná jak fyzicky tak i psychicky.
To co se stalo mezi mnou, Lissou a Dimitrijem prostě nešlo smazat. Bylo už toho moc a pro mě, když jsem v sobě nesla moje dítě nebylo absolutně zdravé.
Povzdechla jsem si a šáhla po mobilním telefónu.
Mobil jsem asi třikrát převrátila v ruce než jsem konečně dostala odvahu vytočit to správné číslo.
Povzdechla jsem si a čekala až se někdo ozve na druhé straně telefonu.
"Sageová, jak vám mohu pomoci?" ozvalo se na druhé straně telefonu. Ten hlas bych poznala všude.
"Sydney?" řekla jsem. "To jsem já." Řekla jsem a utřela si slzu, která mě stékala po tváři.
"Rose?" vydechla Sydney a vzdychla. "Tak povídej kolik si jich zabila tentokrát." Řekla znuděně. Musela jsem se usmát. Vážně jsem jí v poslední době volala jen tehdy když jsem potřebovala se zbavit těla strigoje.
"Ne, Ne. Sydney o to nejde." Řekla jsem.
"Tak co potřebuješ? Stalo se něco?" Zeptala se a bylo ji slyšet v hlase, že má strach.
"Ano Sydney stalo." Přiznala jsem. "Potřebuju, aby si mi dala číslo na Abého něco bych od něj potřebovala." Řekla jsem. No dobře tohle nebyl můj nejlepší plán, ale na druhou stranu, komu jinému bych měla zavolat.
I přes všechno okolo je to můj otec. Dobře není to ten nejlepší otec ze všech, ale na druhou stranu, který otec by obvolával alchymisty a hledal mě po celém světě?
A navíc moje matka mu věřila. A můžu s klidem říct, že ona se nikdy neplete.
No dobře možná byla omámená tím, že k němu ještě pořád něco cítí, ale pořád jsem jí v tomhle ohledu věřila a Abé zatím nezklamal, když jsem potřebovala.
"Rose…" Povzdechla si Sydney. "Já ti to číslo nemůžu dát. Mám zakázáno komukoliv dávat jeho číslo." Řekla Sydney s povzdechem.
"Já vím Sydney, ale já sním musím mluvit je to hrozně důležité. Nebo možná by bylo lepší kdyby si mi řekla kde se teď nachází. Mám takový pocit, že to co mu potřebuju říct nepůjde jen tak přes telefon." Řekla jsem.
"Rose to už vůbec nemůžu. Abé mě zabije když ti to řeknu, hele co kdybych mu zavolala a s kázala, že sním potřebuješ mluvit?" Zeptala se.
"Ne Sydney to nejde tohle se nedá řešit po telefonu a navíc si myslím, že kdyby přijel ke dvoru, že by hodně lidí umřelo a to já nechci. Prosím Sydney." Prosila jsem jí a slyšela jak si jen povzdechla.
"Tak jo dobře. Abé je v Rusku konkrétně v Moskvě je ubytovaný v hotelu MEROYS." Řekla.
"Dobře. Děkuju ti moc Sydney. Ani nevíš co si pro mě udělala." Řekla jsem.
"To sice ne, ale buď opatrná." Řekla a rozloučila se semnou.
Zavěsila jsem.
Povzdechla jsem si. No dobře tak se vrátím na místo odkud mám své dobré a špatné vzpomínky.
No možná, že je to jediná cesta jak zapomenout a začít znovu.
Dala jsem ruku na své bříško a povzdechla jsem si. "Náš společný život broučku." Řekla jsem a přejela si přes břicho.
Zvedla jsem se a vydala se do Hansovi kanceláře a pak si promluvit s královnou.
No dobře nemáme se zrovna v oblibě, ale na druhou stranu i přes to všechno jsem pořád strážce a je mojí povinností se chovat zodpovědně. Hlavně teď když v sobě nosím moje dítě.
Zaklepala jsem na dveře Hansovi kanceláře k mému překvapení byl ještě v práci.
No možná bych neměla být překvapená.
"Pojďte dál." Slyšela jsem ho křičet. Povzdechla jsem si a šla dovnitř.
"Doufám, že neruším." Řekla jsem. Hans se na mě nechápavě podíval. No dobře bylo zvláštní, že sem v práci takhle pozdě.
"Rozhodně ne." Řekl a zasmál se. "Koukám, že beze mne nemůžete říct." Řekl se smíchem.
Zasmála jsem se. "No jistě umírám samotná doma." Řekla jsem s nádechem sarkasmu a se smíchem.
"Dobře tak co potřebujete strážkyně Hathaway." Řekl Hans a pozorně mě sledoval.
Podívala jsem se na něj a polkla. "Přišla jsem vám oznámit, že odcházím." Řekla jsem jen.
Hans se zatvářil šokavaně. "Co?" Zeptal se.
"Odcházím od dvora." Řekla jsem.
"A to proč?" Zeptal se.
"Protože potřebuju chvíli pauzu." Řekla jsem.
"Slečno Hathaway stejně tak si můžete vzít dovolenou nemusíte hned odcházet." Řekl Hanse.
"Jo já vím, ale na tohle co potřebuju mě jen tak dovolená nebude stačit. Potřebuju změnu potřebuju najít zase smysl života pro sebe a své dítě." Řekla jsem. "A tady to jen tak nepůjde." Řekl jsem.
"Takže chcete utéct." Řekl Hanse.
"Ne nechci utéct. Chci začít znova. Potřebuju nějaký čas na zotavenou a pak se vrátím slibuju." Řekla jsem.
Hans si jen povzdechl. "No nebudu vám bránit a ani nemůžu, ale musím říct, že mi budete chybět." Řekl jen a já se usmála.
Musím říct, že mi bude chybět stejně tak po tom všem už jsem si na něj zvykla i na všechny ostatní.
Společně s Hansem jsem vyplnila papíry, rozloučila se a vydala se ještě za Královnou.
Pak už snad konečně vyrazím na cestu svým novým životem.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama