BREATH OF LIFE || 19. Kapitola: Navždy tě budu milovat

26. června 2013 v 16:10 | Lady Rosana |  BREATH OF LIFE

19. Kapitola: Navždy tě budu milovat

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství

Cítím se nějak podivně jako by mně něco chybělo, když procházím dvorem.
Dojdu až k našemu domu a musím se schovat, když uvidím jak Adrián, Dimitrie a Lissa vybíhají ze dveří.
Povzdechnu si úlevou. Bude lepší, když mě neuvidí odcházet. Pro nás všechny.
Počkám, až jsou všichni s dohledu a pak vyrazím směr k našemu domu.
Odemknu a rozhlédnu se okolo.
Tohle je naposledy co tu budu procházet, povzdechnu si.
Vydám se do svého pokoje a všimnu si tašky, která leží na zemi.
No vypadá to, že Adrian měl na spěch, když zapomněl na mojí tašku, ale tím lépe.
Vydýchnu a vytáhnu papír.
V rychlosti načmárám pár slov na rozloučenou, vezmu tašku a svoje osobní věcí a vydám se pryč z domu.
Dojdu až k hlavní bráně, kde na mě čeká Hans.
Musím se usmát a obejmout ho.
Vážně mi hodně pomohl a já jsem vděčná, že nakonec jsme se stali přáteli.
Nastoupím do taxíku a vydám se na letiště.

DIMITRI POV:

Odmítám uvěřit, že by se Rose něco stalo. Nebo že by si byla schopná cokoliv udělat.
Ne prostě ne.
To by nebyla Rose. Moje Róza. Je silnější, než se na první pohled zdá.
Vždycky mi půjčovala sílu, když jsem jí potřeboval.
Díky její síle a víře jsem dokázal překonat Ivanovu smrt a neobviňovat se.
Vím, že jsem jí ublížil, ale pokud to bude nutné, udělám cokoliv, abych jí dostal zpátky a přesvědčil jí jak moc jí a naše dítě miluju.
Jsou pro mě teď všechno nevím co bych dělal kdybych je ztratil.
Společně s Adriánem a Lissou doběhneme do Adriánova pokoje.
No dobře moc mě to nepřekvapilo.
Kam by po tom taky Rose šla, když byla zničená po tom, co se stalo?
Nemohl jsem si to přestat dávat za vinu.
Adrian vylovil klíče z kapsy a odemknul.
Musím říct, že to byla nejdelší minuta mého života.
Vešli jsme do Adriánova pokoje, ale Rose na posteli není. Je vidět, že tady byla díky zmuchlané posteli.
Lissa projde do koupelny, ale po Rose není nikde ani stopy.
"Kde sakra je?" Zeptá se Lissa.
Pokrčím rameny a Adrian přejde k nočnímu stolu a něco z něj zvedne.
Mobil.
Rosin mobil.
"To přece není možné." Řekne Lissa. "Nikdy nenechává mobil v pokoji, když někam jde." dodá a já se na ní podívám.
Má pravdu. Rose nikdy neodchází bez telefonu. Začínám mít opravdu strach kde je?
Sakra Rose kde jsi.!!!
"Možná se vrátila domů, když jsme odešli." Řeknu po chvilce ticha.
Lissa a Adrian po mě hodí pohledy, který říkají, že by na to moc nesázeli.
"Zkusit to přece můžeme? Já tu nebudu jen tak stát a čekat." Řeknu, a otočím se a vyjdu ze dveří tak rychle, že jsem ani nevnímám jak Lissa na mě křičí abych počkal.
Proběhnu skrz královský dvůr a dostanu se opět do domu, ve kterém všichni bydlíme.
Dveře jsou otevřené a moje srdce poskočí.
Je tu. Musí tady být. Proběhnu chodbou, po schodech nahoru až do jejího pokoje.
Její pokoj čiší prázdnotou. Taška, kterou Adrian pro ní balil a položil jí na zem je pryč a na posteli leží jen bílá obálka.
Podívám se na Adriána a Lissu, kteří stojí za mnou.
Přejdu k posteli a zvednu obálku.
Otevřu jí a najdu dopis s Rosiným rukopisem.
Povzdechnu si a začnu číst. Koutkem oka vidím jak Lissa stojí vedle mě a kouká mi přes rameno a čte si dopis.

Mojí drazí,

Vím, že nikdo z vás tohle nečekal.
Všichni si myslíte jak je Rose silná a všechno zvládne a dokáže se přes všechno dostat, ale mám pro vás novinku.
Nejsem!
Už nejsem. Přišla jsem už o moc, abych byla silná.
Snažila jsem se strašně moc jít dál a začít od nuly, ale nešlo mi to.
Vím, že možná teď budete všichni na mě naštvaný, za to co dělám, ale pro mě je to jediná možnost jak zůstat při zdravém rozumu.
Přišla jsem o moc, než abych mohla přijit i o to poslední co mi ještě zbývá. Moje dítě.
Je to můj malý zázrak, kterého se jen tak nevzdám.

Lisso vím, že jsem slíbila, že až budu opět odcházet vezmu tě sebou, ale situace se změnila. Byla si pro sestra, někdo důležitý. Milovala jsem tě. Bojovala jsem, celý život jsem trénovala, jak nejlépe tě ochránit, a k čemu to??? K ničemu.
To co se stalo, už dál nejde. Nechci tě nenávidět, za to co se stalo, ale jsem plná smutku a zrady, ale taky je tu to dítě co mi dává sílu jít dál. A proto ti odpouštím, odpouštím ti za to co si mi udělala, ale už tě nikdy nechci vidět.

Christiane, děkuju za všechno. Děkuju za vyslechnutí, když mě bylo nejhůře. Děkuju za držení při zdravém rozumu. Vím, že Lissa se někdy chová zvláštně, ale já vím, že tě miluje a i když odcházím, chci aby byla šťastná, a to může být jedině s tebou. Prosím kvůli mně.
Byl si pro mě jako bratr v poslední době. Opatruj se a buď v bezpečí.


Adriáne. Vím, že se nejspíš zlobíš o odjezdu bez rozloučení, ale je to tak lepší.
Nesnesla bych vidět, jak se všichni trápíte a vaše slzy. Je mi to líto, ale chtěla bych tě poprosit, aby si mě ani ve snu nenavštěvoval. Vím, že jednou najdeš ženu, která tě bude navždycky a vroucně milovat. To já nemohla. Miluju tě. Jsi pro mě jako bratr, kterého jsem nikdy neměla.

Eddie. Vím, že se na mě zlobíš kvůli tomu, co jsem udělala, ale neměla jsem jinou možnost. Možná jsem byla hloupá, ale pro lásku člověk obětuje úplně všechno. Vždycky tě budu milovat jako bratra. Odpust mi.

Dimitrie…
Tohle je moje sbohem.
Pamatuju si ty slova v kostele. "Láska se ztrácí, moje jsi ztratila."
Ty slova vytrhli srdce z mé hrudi, a já myslela, že se už nikdy nedám dohromady, ale pak přišel můj malý anděl. Anděl, který mi dal zase vůli žít. Žít pro to dítě.
Naše dítě. Vím, co si řekl dnes, ale to neznamená, že se dá všechno zapomenout.
Chtěl si mě ze svého života, tak ti to konečně usnadním.
Měl si pravdu. Nemůžeme být spolu.. dnes jsem to pochopila, i když to možná nebyla tvoje vina, to co se stalo z Lissou. My dva už spolu nemůžeme být.
Kdybych zůstala a ty ses ke mně vrátil, věděla bych, že je to jen kvůli tomu dítěti a to nechci.
Takhle by život neměl žít nikdo.
Nevím, jestli se někdy vrátím. Ale chci, abys byl šťastný, když si semnou být nemohl.
A víš co???
MOJE LÁSKA NIKDY NEZMIZÍ. NIKDY. BUDU TĚ MILOVAT DO POSLEDNÍHO DNE KDY BUDU DÝCHAT. PROTOŽE TO MEZI NÁMI, NÁM DALO NEJVĚTŠÍ DAR ŽIVOTA. NAŠE DÍTĚ.
Miluju tě.

S láskou,

Rose

Zalapám po dechu a vedle mě Lissa vypustí dávivý vzlyk a sesune se na postel.
"Ne nemohla odejít." Začne plakat.
Zavřu oči a bráním se slzám, které mi stékají po tvářích.
"Bože." Vydechne Lissa. "Co jsem to udělala." Zalapá po dechu. A tváří se nevěřícně.
Podívám se na Adriána tázavě a pak na Lissu.
"Šok z ní sejmul veškerou temnotu." Řekne jen.
Chvála bohu. Dám dopis Adriánovi a jdu do svého pokoje.
Chci být sám, potřebuju to. Zavřu za sebou dveře.
Podívám se na noční stolek, kde stojí rámeček s fotkou, na které je Rose a já.
Usměju se a zvednu fotku. Přejedu po ní prsty.

"Navždy tě budu milovat." Zašeptám jen a slzy mi tečou po tvářích.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama