BREATH OF LIFE || 9. Kapitola: Jak jsme se do toho dostali

26. června 2013 v 15:46 | Lady Rosana |  BREATH OF LIFE

9. Kapitola: Jak jsme se do toho dostali

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství


ROSE POV:

Probudím se až ráno s hroznou bolestí hlavy a nevolností. Jakmile se trochu pohnu, obrátí se mi žaludek vzhůru nohama a musím běžet na záchod.
"Bože." Vydechnu, když skončím zvracet. Pomalu se zvednu a umyju si obličej.
Tohle bude moje smrt, pomyslím si.
Rozhodnu se pro rychlou sprchu.
Vylezu ze sprchy, po půl hodině na sebe dám svojí uniformu strážce, svážu si vlasy do culíku a nanesu na obličej aspoň trochu make-upu.
Přece jen potom jak mi nebylo dobře, nevypadám ani trochu dobře.
Musím říct, že v této situaci jsem docela ráda, že pracuju v Administrativě. Jako těhotná bych stejně nemohla někoho chránit.
Takže vlastně bych měla Dimitrijovi poděkovat, že mě z bouchnul. Aspoň budu dál živá a zdráva.
Pomyslím si ironicky.
"Sakra už si povídám sama pro sebe." Řeknu nahlas. Ještě se podívám do zrcadla a zvednu košili. Vlastně to dává smysl. Už před měsícem jsem si musela vzít o něco větší uniformu.
Přejedu rukou přes bříško. "Jak my to jen zvládneme." Povzdechnu si a dám košili zase zpátky.
Vlastně jsem nikdy nepřemýšlela o dětech a teď, když ho v sobě mám tak nevím jak se mám chovat, ale i když na to budu sama. Nevzdám se ho.
To dítě vzniklo z něčeho, co jsme vytvořili. Z Dimitrijový a mojí lásky. A jestli si ho budu muset ubránit, udělám to.
Pohladím si jemně břicho přes košili. "I když budu muset odejít, nevzdám se tě." Usměju se. "Teď už ne." S těmito slovy popadnu kabelku a vydám se do práce.

Dimitri POV:

Celou noc jsem přemýšlel o tom, co říkala babička.
Vím, že má pravdu. Nějakým způsobem jsme s Rose propojený, ale jak je to možné?
Jsme oba Dhampýří. To přece nedává smysl?
Na jednu stranu vím, že má babička pravdu. K Rose tohle všechno není fér. Možná bych si měl promluvit s Lissou.
Teď když jsem už venku s vězení a dnes mám nastoupit zpátky do práce. Sice do Administrativy, ale aspoň mě to zabaví, než mi vrátí hodnost strážce.
Vlastně to není tak špatné si pro jednou od všeho odpočinout, ale zase to nejsem já.
Miluju akci a boje jako Rose. Nejspíš proto si tak rozumíme. Jsme oba stejní.
Klademe na sebe až přehnané nároky a snažíme se chránit ty, na kterých nám nejvíce záleží.
Adrian má pravdu. Lissa nikdy nemůže být jako Rose.
Rose je prostě jediná. Jediná, která mě vždycky rozumí a ví přesně, co cítím. Už od začátku věděla jaký jsem, když jsem to nevěděl ani já.
A byla to právě Rose, kvůli, které jsem se vyrovnal se smrtí Ivana.
"Možná jsem udělal chybu." Povzdechnu si.
Rose přece nežádala tak moc. Možná, že kdybych se choval jinak pochopila by, že potřebuju čas a netlačila na mě tolik a já bych si nepřipadal jako že mi říká co cítím a necítím, ale teď.
Technicky vzato si přijdu k ničemu.
Chrání mě Moroj. Mělo by to být naopak.
Jak jsem se do tohohle všeho dostal? Tohle musím vyřešit.
Musím to ještě promyslet, ale vím s určitostí, že si musím s Rose promluvit, a s Lissou taky.
Takhle to dál nejde. Tohle chování by mohlo ohrozit jejich pouto a hlavně obě dvě.
A hlavně Rose.
Vím moc dobře, co s ní dokáže udělat temnota, kterou do sebe od Lissy bere.
To je další oběť, kterou pro Princeznu odnáší. Možná babička má pravdu. Lissa je sobecká.
Ne, že bych jí chtěl soudit, ale když si vzpomenu na poslední dny, tak vážně nemluvila o Rose vůbec dobře a to by měli být nejlepší kamarádky.
Pořád nemůžu z hlavy setřást vzpomínku na Rosin obličej, jak padala k zemi.
Vím, že s ní něco je, ale co?
Sakra musím to zjistit. Rozhodně musím vědět, co sní je. Jen doufám, že to není nic vážného.
Nesnesu, kdybych jí musel ztratit.
Bože proč se to všechno muselo tak strašně pokazit.
Kdybych sakra věděl, co se stane, nikdy bych do té proklaté jeskyně nevkročil. Nikdo z nás.
Je to sobecké? Ano je, ale pokud jde o mojí Rózu, budu vždycky sobecký.
Otočím a podívám se na hodiny. Za chvíli musím vyrazit do práce.
Zvednu se a zamířil si dát sprchu a pak si obléct svojí uniformu.
Asi po 15 minutách jsem připraven k odchodu.
Seběhnu dolů schody. U stolu sedí Lissa s Christianem.
Lissa má na tváři divný výraz a Christian se tváří naštvaně. Můžu jen hádat, že to co pro mě Lissa dělá, není dobré pro jejich vztah, no holt si s ní o tom budu muset promluvit takhle dál to nejde.
"Ahoj." Usměje se Lissa na mě. "Můžeme jít?" Zeptá se.
Přimhouřím oči. Co tím myslí, jestli můžeme jít?
"Kam?" zeptám se a Christian si povzdechne a radši odchází do kuchyně.
"No přece nastupuješ dneska do práce." Řekne s úsměvem.
"Ehm." Pronesu šokovaně. To nemyslí vážně?. "Ehm princezno, cením si vašeho zájmu, ale já do práce zvládnu dojít i sám. Nejsem malé dítě." Řeknu a vidím její ublížený výraz. "Omlouvám se." Řeknu znova.
"To .. To je v pořádku." Odpoví s šokovaným výrazem. "Máš pravdu. Tak." Řekne a pořád se tváří zvláštně. Bylo snad to, co řekl včera Adrian pravda? "Uvidíme se, až se vrátíš." Řekne.
"Jistě Princezno." Souhlasím a rychle se vydám ven.
Bože jak jsem se do tohohle všeho dostal?
Pěkně jsem si zamotal svůj vlastní život jen co je pravda.
Sice jsem řekl, že nemůžu být s Rózou, ale i tak mi to připadá jako ta největší zrada, kterou jsem na ní mohl udělat.
Budu muset zastavit v tom co dělám. Začínám mít strach, že by to mohlo mít špatný dopad na mojí Rózu.
A to nechci. Kdysi jsem přísahal, že jí budu chránit a to taky hodlám udělat i kdybych měl přiznat, že jsem naprostý zbabělec a lhář, jak řekla moje babička. A má pravdu.
Dojdu do Hasovi kanceláře a on mě hned přidělí do Archívní části Administrativy. No dobře myslel jsem, že něco takového dostanu, ale i tak jsem doufal, že by to mohlo být něco přece jen jiného, ale co zvládl jsem i horší věci.
Co, ale nečekám je to, když s Hansem vstoupíme do Archivní kanceláře.
Róza sedí za stolem, a pije horkou čokoládu a zajídala jí koblihou.
"Jsem rád, že jste tady strážkyně Hathawayová." Řekne ji Hans. "Přidělil jsem Michaela zase zpátky na hlídku, takže tady máte za něj náhradu." Řekne jen. "Doufám, že spolu budete vycházet." Dodal rychle odchází a zavře za sebou dveře. No v to jsem taky doufal. Róza se pomalu otočí a na její tváři je čistý šok.
"Ahoj Rózo." Řeknu smutně.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama