ROYAL BLOOD || 18. Kapitola: Rozhodnutí

26. června 2013 v 17:52 | Lady Rosana |  ROYAL BLOOD

18. Kapitola: Rozhodnutí

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Romantika


ROSE POV:

Dívám se v šoku na Dimitrije i na jeho otce. Myslel to vážně??
On.. ON si mě chce vážně vzít ? Nebo to dělá jen kvůli jeho slibu.
Tyto otázky mě vrtali hlavou. Sakra co mám dělat? Vzhledla jsem od Dimitrije a podívala se na jeho otce, který mě se zájmem pozoroval. Asi čekal, že se začnu sním hádat, že si ho nevezmu.
Ale sakra já sama nevím co mám dělat. Vždyť jsem utekla z domova jen proto abych se vyhnula sňatku a teď? Se do dalšího poženu?
Ale co by na tom bylo tak špatného si vzít Dimitrije.
Vždyť ke mně se vždycky choval dobře, s respektem. Nikdy na mě nepoužil svojí sílu a nikdy se mě nesnažil zesměšnit. Spíše naopak.
"To myslíš vážně?" vydechl král Anton ohromeně.
Dimitrij se na mě podíval a znovu na svého otce. "Ano. Myslím." Vydechl. "Jsem ochoten udělat cokoliv aby se stala mou ženou." Řekl a já zalapala po dechu.
"Jaký je přesný důvod. Co tě k tomu vede?" naléhal na něj jeho otec.
"Já…" Začal Dimitrij. Chvíli váhal a pozoroval mě. Jeho světle čokoládové oči se v píjeli do mích a začal se usmívat. "Já jí miluju." Vydechl a já zalapala po dechu.
Řekl, že ???
On vážně řekl že mě miluje. OH můj bože. Co mám dělat?
Sakra co to plácám. Vždyť jsem na tom úplně stejně. Ano miluju ho.
"Hm. Zajímavé." Vydechl král a mnul si bradu a se zaujetím nás pozoroval.
Dimitrij přistoupil ke mně a pomohl mi vstát, ale jeho ruka nikdy neopouštěla mojí. Podívám se do jeho očí, které jsou plné lásky a touhy a musím se usmát.
"Hm." Vydechl král. "Je to tvoje rozhodnutí a tvoje věc, koho si chceš vzít. Ale musím uznat, že ať tvoje způsoby byli zvláštní, jsem rád že jsi si vybral někoho z královské krve." Vydechl a podíval se na mě. "Ale myslím, že je na čase aby toto divadlo skončilo."
"O čem to mluvíš otče?" Zeptal se Dimitrij.
"Mluvím o tom, že se musí přestat skrývat a vystupovat jako tvoje služka. Pokud má být Turecká princezna tvoje manželka. Chci aby se vrátila na své pravoplatné místo. Nechám připravit jiný pokoj a taky chci aby si oblékla něco jiného než šat služky je to jasné?" Zeptá se král a já zasténám. A je to tady zase. Musím uznat, že jsem si na ten prostý obyčejný jednoduchý šat zvykla a vyhovuje mi než nějaké složité roby, ale co mohu dělat?
No teď už asi nic.
Král se otočil a zamířil ke dveřím, ale před odchodem se ještě zastavil. "Jo a ještě jedna věc. Jestli vás před svatbou chytím v tomhle rozpoložení jako teď tak si mě nepřejte." Vydechne a odejde z místnosti.
Zvednu hlavu a podívám se na Dimitrije. "Já…" vydechnu. "Myslel jste to vážně vaše výsosti a nebo jste to řekl, aby jste dodržel svůj slib." Dívám se na něj. Mám z toho docela strach. Moje srdce už patří k němu a já si nedokážu představit co by se stalo, kdyby teď řekl, že to byla jen hra na jeho otce.
"Ano…" vydechl a mě se zastavilo srdce. Bože on mě nemiluje. Podívala jsem se do země a vytáhla ruku z jeho sevření. Vydala jsem se ke dveřím, když mě zastavil. "Počkej ne tohle ano." Otočil si můj obličej k sobě. "Chci říct, že ano.. Ano miluju tě." Vydechl. "Celým svým srdcem princezna moje. A nepřeju si nic jiného, než aby si byla moje žena, moje královna, můj nejlepší přítel, matka mých dětí." Vydechne a mě po tváři začnou téct slzy.
"Já… Taky tě miluju." Vydechnu a usměju se. Na Dimitrijově tváři se objeví úsměv, palci svých prstů mě utře oči, přivine mě k sobě a políbí mě do vlasů.
"Ani nevíš jak jsem rád, že to slyším. Tak strašně rád." DImitrij zaboří obličej do mých vlasů a vdechu je tak mojí vůni.
Nevím jak dlouho tam stojíme v objetí a užíváme si sebe sama, když se otevřou dveře a dovnitř vejde Ivan i s jídlem pro nás čtyři.
"Hele myslel jsem, že vám král řekl, že máte dát od sebe ruce pryč. Tak co to je?" Zeptá se smíchem.
Podívám se na něj a od Dimitrije slyším lehké zavrčení. "Hele neprovokuj nebo pocítíš můj hněv." Řekne Dimitrij.
"Jo jasně." Vydechne Ivan se smíchem a položí podnos s jídlem na stůl. "Tak co najíme se společně nebo tam budete jen tak stát, Vaše Veličenstva???" vydechne. Podívám se na Dimitrije, který jen zakroutí hlavou, chytne mě za ruku a vede ke stolu, kde mi odsune židli abych se posadila.
posadím se, vezmu si ubrousek a dám si ho do klína.
Vzhlédnu a podívám se na Ivana, který mě se zájmem pozoruje. "Co?" Zeptám se nechápavě.
"Ale nic. Je to jen, že se všechno otočilo v naprostý kolotoč a teprve teď se věci dali do pohybu." Řekne se smíchem.
Podívám se na Dimitrije, který se dívá na Ivana. "Co tím chceš říct?"
"NO jen to, že jsem si nikdy nemyslel, že nějaká žena dokáže zkrotit budoucího krále a změnit jeho životní styl." Zasměje se a Dimitrij zavrčí.
"Hele můj životní styl nebyl tak špatný." Vydechne a nalije nám všem do číší víno.
"Samozřejmě, že nebyl ale taky nebyl úplně nejlepší a podívej se teď? Odmítl si všechny svoje služebné, aby s tebou sdíleli lože." Řekne a já se na Dimitrije podívám. Co sem si myslela jasně, že to dělal. Jako každý. "Za pár měsíců se máš stát králem a za nějakou dobu budeš ženatý stou nejkrásnější princeznou celé Evropy." Usměje se na mě Ivan a podívá se na Dimitrije. "A teď řekni, že Tvůj životní styl před láskou k této princezně." Vezme mojí ruku a políbí jí. "Byl správný." Usměje se Ivan na DImitrije, který se na něj dívá ohromeně a s úsměvem.
"Samozřejmě, že nebyl." Vydechne Dimitrij a stejně jako předtím Ivan mě políbí na ruku a usměje se.
"Tohle je totiž můj pravý život cíl." Usměje se tím nejkouzelnějším úsměvem a mě taktéž vykouzlí úsměv na tváři. No ze začátku to vypadalo hrozně, ale teď???
Teď je to nejlepší co se mohlo stát.
Dobře možná jsem svolila, že si ho vezmu, ale aspoň to nebude dohodnuté manželství bez lásky, protože já Dimitrije miluju. Miluju ho tolik, že mě to i děsí.
A za tu lásku budu bojovat, i kdybych měla zemřít.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama