ROYAL BLOOD || 19. Kapitola: Zásnubní prsten

26. června 2013 v 17:53 | Lady Rosana |  ROYAL BLOOD

19. Kapitola: Zásnubní prsten

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Romantika

ROSE POV:

Dny plynuly nebezpečně rychle a mě začalo připadat, že jsem v nějakém snu. V nějakém hodně špatném snu, abych pravdu řekla.
Poté co Dimitri oznámil svému otci, že si mě chce vzít a je proto ochoten udělat cokoliv se všechno obrátilo vzhůru nohama.
Hned ten večer jsem dostala svůj vlastní pokoj na druhém konci paláce od DImitrijova pokoje. Což donutilo Ivana se smát celý večer. No jo holt Dimitrijův otec chce zamezit všemu co by se mohlo stát.
Ale ten pokoj nebyl největší problém jaký jsem zažila. Ten vypukl až ráno, kdy do mého pokoje se nastěhovali několik švadlen a služek a začali mě brát míry na šaty, které bych měla jako princezna a budoucí královna nosit.
Ten den byl opravdové mučení. Samé látky, nitě, drahé kameny. No jo holt Král Anton Belikov chtěl pro svého jediného syna to nejlepší a jak se zdálo uměl si vážně vybrat co se mu líbilo.
No dobře Dimitrijovi se šaty rozhodně líbit budou, ale pro mě to bylo celodenní peklo.
Zvlášť ty co mám teď na sobě. Vzdychla jsem.
Šaty byli ze dvou druhu saténu.
Spodní strana byla ušitá z lesklého tmavě modrého saténu ve dvou vrstvách. V horní části kde byl korzet a na můj v kus až moc přiléhavý korzet, ve kterém se skoro ani nedalo dýchat, ale čert to vem, byli našité lesklé drahokamy, stejně jako kolem pasu.
Korzet kolem pasu a ňader byl velice pečlivě vypracovaný a seděl dokonale, ale jak už jsem řekla, stahoval se až moc silně. Já osobně jsem zvyklá na šaty, který mají lehký korzet a popravdě skoro žádný, ale když si to tak král Anton přál tak prosím. Od korzetu byli lehkou, průsvitnou tmavě modrou krajkou všité rukávy, které byli po celých mých rukách a taky na zádech.
Od boků byla obrovská sukně tvořená, jak už jsem řekla ze dvou vrstev tmavého lesklého saténu, který končil ještě asi 10 cm na podlaze a vytvářel kolem šatu vlečku ve všech směrech. A na této saténové sukni byla ještě jedna tmavě modrá vrstva průsvitného saténu, na které byli všité modré perly ve tvaru hvězd.
Byli to perfektní šaty. Barva i střih když samozřejmě nepočítám ten proklatý korzet, který mě strašně rozčiloval, ale co se dalo dělat.
Seděla jsem na terase balkonu a četla jsem jednu z knih, kterou jsem našla v královské knihovně. Byla to stará kniha mých oblíbených románu, které jsem s vášní doma četla. DImitrij tyto romány nesnášel pro něj byli svaté jeho západní romány a nenechal si na ně šáhnout.
Zajímalo by mě, kde přišel k takové vášni pro tyto knihy, ale zase na druhou stranu toto i další věci o něm z něj dělali to co je teď. Milujícího muže.
Začínala jsem se těšit na náš společný život v ruském království jen jediná věc co mě nepřestávala trápit byla to co na to bude říkat můj otec a moji bratři.
Přece jen otec chtěl sňatek, aby zachránil naše království před úpadkem a k tomu mu měl být nápomocný právě král Adrian Ivaškov, ale jelikož jsem utekla a rozhodla jsem se si vzít Dimitrije tak nevím jak to takhle dopadne, ale zase já přece nejsem jediné dítě krále Ibrahima Mazura. Má ještě dva syny a jeden z nich bude králem turecké země. A jelikož bude vládnout tak by měl taky něco pro tu zemi obětovat.
A ne aby prodali jedinou dceru a tak si zajistili příchod peněz. To podle mě ničemu nepomůže a pokud se moje země dostala do takových problému je to vina krále, který neumí krotit své touhy. At mi můj otec promine, ale je to tak.
Miluju svého otce, ale jeho vášeň pro alkohol, ženy, bály lovy. Dovedlo naší zemi tam kam je. A pokud chce zemi dostat tam, kde by mela být a bez dluhu tak ať se ožení sám.
"Tím, že o tom budeš tak urputně přemýšlet to nezlepšíš." Slyšela jsem za sebou hlas s Ruským přízvukem. Otočila jsem hlavu a podívala na Dimitrije, který se opíral o rám dveří. Usmála jsem se.
"Jak víš o čem přemýšlím?" Zeptala jsem se a on jen obrátil v oči a po tváři se mu rozlil kouzelný úsměv.
"No není to tak těžké uhodnout. Vždy když si z něčeho smutná a uvažuješ o tom tak se ti na čele objeví velice roztomilá vráska." Usmál se a poklekl předemnou. "Nemysli na to." Pohladil mě po tváři a po vlasech. "Všechno bude dobré."
Povzdechla jsem si. "Jak by bylo?" povytáhla jsem obočí. "Já znám svého otce Dimitriji. Vím jaký je. A jak moc dobře víš Adrian se taky nevzdává." Podívám se mimo.
"Vím, ale nebude mu to nic platné." Řekne a políbí mě na rty, já slastně vzdychnu a usměju se. "Všechno bude dobré." Usměje se a znovu mě políbí. "Abych nezapomněl něco pro tebe mám." Usmál se a vytáhl z kalhot krabičku, ve které byl ten nejkrásnější prsten, který jsem kdy viděla. Kroužek byl z bílého zlata a nahoře byli dva rudé Diamanty vytesaný do tvaru srdce. Podívala jsem se na něj nevěřícně. "Rosemarie Mazur uděláš mi tu čest a staneš se mojí ženou?" usmál se.
Skousnu si spodní ret a usměju se. Dimitrij už zná odpověď na jeho otázku to víme oba, ale jak se zdálo chtěl jí slyšet znovu a znovu. Nějak si ani nevšimnu, že mi po tvářích tečou potoky slz. Kývnu.
"Ano, samozřejmě že ano. Bude mi ctí být tvojí ženou, královnou a matkou tvých dětí." Vydechnu. On se usměje navlíkne mi snubní prsten na prst a přitiskne své rty na mé.
Je to dlouhý a procítěný polibek. Jeho ruka je na mém pasu a druhá v mých vlasech. Zasténám do polibku. Nemůžu si pomoct, ale začíná se mi líbit jaký vliv má jeho pouhý dotyk na mě a mé tělo. Docela mě láká vyzkoušet co má tento muž ještě v rukávu.
Vjela mu rukou do vlasů a tak prohloubila polibek, když se ozvalo zakašlaní.
"Mám takový pocit, že tyto děti stále porušují pravidla, které jsem určil." Zavrčel král Anton. "Myslím, že oba dostanete domácí vězení do odvolání." Řekl a díval se na nás. Jeho ruce byli zkřížené na prsou.
"Ale otec." Začal Dimitrij. "Neděláme přece nic špatného…" Začal ale byl odříznut Antonem.
"Dost!" Zavrčel jeho otec. "To stačí Dimitriji. Pokud vím, tak máš být v hale se členy rady a Rosemaria má být v pokoji se švadlenami na její plesové šaty a vybírání látek na svatební šaty." Zavrčel Anton.
Zasténala jsem.
Ten chlap mě prostě uvěznil v mém pokoji, kde švadleny nedělají nic jiného než mě strojí. Začíná mi to pěkně lézt na nervy.
"Tak koukejte pohnout a nekoukejte tak na mě." Řekl Anton a odešel z balkonu pryč.
Povzdechla jsem si, zvedla se a šla ke dveřím,když mě Dimitri chytil za ruku, přivinul si mě k tělu a dlouze a procítěně mě políbil. Zasténala jsem do polibku a on se vítězně usmál.
Usmála jsem se a oba jsme odcházeli za svými povinnostmi.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama