ROYAL BLOOD || 3. Kapitola: Útěk nebo únos

26. června 2013 v 17:32 | Lady Rosana |  ROYAL BLOOD
3. Kapitola: Útěk nebo únos ???



Vážně nemám potřebu chtít se mu líbit. Oblékla jsem si na sebe obyčejné šaty, normálního střihu. Jsou sice obyčejné, ale elegantní a podle mě se perfektně hodí. Usměju se na svojí komornou Sáru, která mi právě dopletla mé dlouhé vlasy do drdolu. Nadechnu se a pomalými kroky vyjdu z pokoje. Sestoupím schody dolů a jdu do hlavního sálu. Služebnictvo oznámí můj příchod a já vejdu dovnitř. Podívám se na svého otce, který sedí v čele stolu po jeho levici Mason a po pravici Markus. Podívám se na muže, který se na mě dívá s úsměvem ve tváří a já mam sto chutí mu jednu vrazit a srazit mu tak ten jeho úsměv.Zastavím se v půli cesty a začínám ztrácet odvahu jít dal.
"Dcera moje " řekne otec a já bez jediného slova odejdu na své místo.
Posadím se na své místo a můj zrak je obrácen k zemi. Cítím jeho pohled, ale nemůžu se na něj podívat.
Cítím pohled otce na sobě. " Děje se něco Rosemarie?¨" zeptá se mě otec, ale já mu stále neodpovídám, nezaslouží si ani jedno slovo z mých úst.
Podívám se na otce a zakroutím hlavou a dál se dívam do země. "Tak." řekne najednou Můj bratr Markus. "Jak si přesně představujete svatbu Vaše Výsosti?" zeptá se Adriana a moje cele tělo se napne.
"Chci aby se obřad konal na mém sídle. Bude to ve velkém stylu. Zajisté princezna bude ta nejkrásnější nevěsta." řekne a mě se začnou klepat kolena strachem.
"To zajisté." řekne můj otec s úsměvem. Bože pomoc mi pomyslím si. "A jak přesně si představujete soužití s mojí krásnou sestrou." řekne znenadání můj bratra Mason a já po něm střelím pohledem..
"Jako všechny královny soužití semnou a starání se o děti. Doufám, že vaše krásná sestra mi už porodí velmi očekávaného dědice."
Mason se na něj zamračí. "A když ne? Hm? Předpokládám ze ji čeká stejný osud jako ty předchozí mam pravdu?" Podívám se na něj a slyším zavrčení ze strany mého otce.
"Masone to stačí." zahřmí na něj.
"Ne otče." řekne Mason. "Rad bych věděl co se bude dít když tato situace nastane."
"Ano otče mě tato otázka taky zajímá." otec se překvapivě na mě podívá protože jsem na něho dnes poprvé promluvila. "Odpovězte veličenstvo co se stane semnou když vám syna nedám?" zeptám se.
Adrian se na mě překvapeně podívá. "Co by se tak podle vás mohlo stát?" Zeptá se.
"To nevím proto se ptám." řeknu trochu hrubý tonem až můj otec zakřičí.
"Rosemarie Mazurová ihned toho nech." zakřičí. Vstanu a stoupnu si naproti němu.
"Nikdy, nejsem žádná tvoje loutka. Chci hned teď vědět co semnou bude."zakřičím na něho zpátky. "A dost" okřikne nás Mason.
"Veličenstvo prosím odpovězte. Má sestra má na vás otázku a vy jako její budoucí manžel byste na ní měl odpovědět,aby věděla do jakého manželství jde." řekne jedním dechem Mason
Otočím hlavu a podívám se na Adriana. "To zaleží na situaci, ve které budeme a jestli bude plnit úlohy dobré manželky." řekne. Vytřeštím na něj oči.
"Jaké úlohy máte na mysli?" Zeptám se.
"Tohle se nehodí řešit v tak velké společnosti. Tímto vás žádám o společnou večeři dnes." zeptá se mě.
"Přijímám." odpovím.
"NE" vykřikne a stoupne Mason.
"A už toho mám dost. Masone sednout Rosemarii ..." otec se rozkřičí, ale když se na něho otočím a vidí v mé tváři zhnusený pohled na něho. Zmlkne a odvrátí ode mně tvář. Samozřejmě, že ji obrací, on se nemusí ženit z donucení. "Mlč otče od tebe už nic slyšet nikdy nechci slyšíš nechci." řeknu a rozběhnu se ke dveřím... u dveří se zastavím a podívám se na krále Anglie. "V 8 večer v hlavní síni." Otočím se a vyběhnu z místnosti. Běžím ke schodům a do mého pokoje. zavřu dveře a zamknu je. Bože co jsem to teď udělala. Možná je na čase udělat něco abych se tomhle všemu vyhnula. Začala znova od téhle cele přetvářky. Ale jak bych to měla udělat? Jsem nejvíce hlídaná, žena v tomhle zámku vždyť i před mými dveřmi hlídají straže. Ledaže? Zadívala jsem se k oknu. Ale jak bych to měla udělat?
Ptala jsem se sama sebe. Bože můj co mám dělat. potřebovala bych aspoň nějaký nápad. Ale jediné co mě doposud napadá je útěk. Dojdu k oknu a otevřu ho. Podívám se ven. No možná, že by to šlo a dostala jsem se ven, ale copak? Když si vezmu na sebe jedny z mých šatů každý mě pozná a dovleče mě zpátky na hrad a co pak? Leda, že... zamyslela jsem se, usmála a vydala se ke skříni kde jsem vyhrabala staré šaty, ve kterých často chodím tajně do lesa nebo do města.
"Pokud se to dnes večer nepodaří." řeknu nahlas. "Odejdu. Navždy." upravím si svůj účes. Posadím se k do křesla a vezmu do ruky svojí oblíbenou knihu a dám se do čtení.
Uplyne několik hodin, během níž jsem dočetla svojí knihu. Vzdychnu, upravím si vlasy a pomalu se vydám na večeři se svým budoucím manželem. Vejdu do síně a podívám se na něj, jak pije svojí sklenici vína.
Postaví se a ukloní. " Vítejte moje krásná nevěsta" řekne melodickým hlasem.
"Zase to tak nepřehánějte." řeknu a zamračím se na něj. "Budu mluvit jasně. Nelíbíte se mi a nesouhlasím s tou svatbou jen aby to bylo jasné." Vyhrknu.
"Ale nějaká divoká panenka" odpoví. "takže " řekne jen a ukáže rukou, abych se posadila.
Podívám se na něj a sednu si naproti němu ke stolu. Čekám, jestli začne mluvit, ale jak se zdá libuje si spíš v alkoholu než mluvení. "Tak čekám… Nepřišli jsme sem pit." Řeknu a zkřížím ruce na prsou.
"Ale jistě princezna moje" odpoví a já se na něho zamračím.
"Nejsem vaše." řeknu ostře.
Podívá se na mě a sjíždí mě pohledem. "Proč nosíte takové šaty." zeptá se mě najednou. zatracenej chlap.
"Proč bych je neměla nosit." řekla jsem. "Líbí se mi." odpověděla jsem prostě. Moc dobře vidím co se mu honí v hlavě, ale ja se tu na něj nesnažím udělat dojem.
"Hm" řekne a rukou si mne bradu.Po chvilce zírání na mě pozvedne číši a zadívá se na mě."Na nás Rosemarii." A chechte se už trošku přiopile.
"Nejsme žádné my!" vykřiknu. A přimhouřím oči. "Neodpověděl jste stale na mojí otázku co si představujete pod pojmem když budu plnit povinnosti správné manželky." nějak si přestanu uvědomovat, že sedí vedle mě.
"No co asi má Rose ,když budete poslušná a budete plnit všechny moje přání. Od postele až po děti. Nejsem zvyklý na odpor."
Ušklíbnu se zvednu číši ve které je vino a usměju se. "A víte na co já nejsem zvykla?" Usměju se na něj.
"Nevím." řekne jen. Nakloním se k němu, skousnu si spodní ret a vidím zajiskření v jeho očích, ale v tu chvíli mu víno vyliju do klína.
"Nesnáším, když mě někdo říká co mam dělat." řeknu.
"Ty huso hloupá dívej se co jsi udělala zničila si můj nejlepší oděv." zakřičí na mě"Ale jen počkej až se vezmeme ty zkrotneš a budeš mě poslouchat pod obrem nebo po zlém." Odpoví a zvedne se ze židle a odchází z místnosti.
"To se ještě uvidí."
Dívám se na něj jak odchází z velkého sálu a musím se začít smát.
Musím říct, že na to kolik mu je a co se o něm povídá, vypadá dobře, ale stejně to na mě neudělál dojem.
Zvednu se a rychle opustím sál, ještě by mohlo mého otce napadnout jít nás zkontrolovat a o to jsem tedy rozhodně nestojím.
Vyběhnu schody do svého pokoje a zamknu za sebou.
"Tak je načase začít nový život." Povzdechnu si.
Dojdu ke skříni a vytáhla jednoduché černé šaty a dlouhý plášť.
Obléknu se a vlasy jsem si spletu do dlouhého trochu chaotického copu.
No jo holt jsem prostě lepší v boji než v ženských prací.
Z pod postele vytáhnu provaz a pevně ho uvážu u okenní římsy.
Zhluboka se nadechnu a pomocí provazu sešplhám dolů.
Asi metr nad zemí jsem se pustím a skočím.
"Au." řeknu, zvednu se a rozeběhnu se ke stájím. "Ahoj zlato," políbím na čumák svého koně Metta a rychle ho osedlám, nasednu a vyjedu pryč.
Nemám ponětí kam jedu, jen doufala, že to bude začátek mého nového a lepšího života.
Jedu lesem a všude kolem je tma a je slyšet jen dusot kopyt mého koně, ale z nenadání přede mnou spadne strom. Leknu se a společně semnou i můj kůň, ale ještě pořád jsem včas zareaguji.
"Co to sakra." řeknu, když se přede mnou i zamnou objevilo několik mužů.
"Co chcete?" zeptalam se.
"Co by jsme tak mohli chtít holčičko." Řekl jeden a uchechne se.
Podívala jsem se po nich a viděla jak několik z nich chytlo koně a někdo mě strhl ze sedla.
"Ne. Pust!!" vykřiknu, ale jak se zdálo neměl v úmyslu mě poslouchat.
"Víte madam, že je nerozum jezdit po večerech sama?" Zasměje se. "něco by se vám mohlo stát." přitáhne si mě k sobě.
"Nesahej na mě." Vykřiknu a ruka mi vyletí k jeho tváři a on zavrávorá.
"Ty mrcho!!" vyštěkne po mě.
Nečekala jsem až se mě pokusí znovu chytit a tak se rozeběhnu pryč, ale moc daleko se nedostanu protože mě srazí opět k zemi.
"Ne!" vykřiknu.
"Tohle ti nedaruju.!" Vykřikne a zvedne ruku ve snaze mě praštit.
"Dost Aleku!!" vyštěkne po něm muž co vystoupil z kočáru. "Víš že nemám rád, když se ničí zboží." Řekne.
Muž na kterého mluvil ho poslechne a slezle ze mě, ale stejně tak rychle mě chytne a postaví na nohy.
Muž ke mně dojde a podívá se velice upřeně na mě. "Hm mam takový dojem, že ty budeš výhra v loterii." Řekne s úsměvem a zastrčí mi pramen vlasů za ucho. "Jak pak vám říkají slečinko." Řekne s úsměvem.
Uhnu pod jeho dotekem a snažím se vykroutit, ale nepodaří se mi to.
Zatraceně.
Muž se začne smát. "Ale koukám ze slečinka je nebezpečná. Svaž jí." Řekne muži co mě drží a druhý ke mě přijde a sváže mi ruce provazem.
Společnými silami mě odtáhnout do uzavřeného kočáru a poroučejí vydat se na cestu.

Panebože kam jsem se to dostala?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama