ROYAL BLOOD || 9. Kapitola: Konfrontace

26. června 2013 v 17:38 | Lady Rosana |  ROYAL BLOOD

9. Kapitola: Konfrontace

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Romantika


Celou noc jsem přemýšlel jak mam Vasilisse oznámit ze už v mých komnatách není vítaná a na nic jsem nepřišel. Přece jen není to tak snadné. Ale ona není jediné o které jsem přemýšlel. Je to taky Rose. Od té doby co má matka zemřela mi otec v tloukal do hlavy, že jedině muž dokáže být silný vládce a žádna žena se mu nevyrovná, ale v případě Rose si toho nejsem ani trochu jistý. Je krásná, silná energická, divoká, vášnivá a mnohem víc. Zatraceně kéž bych přišel dřív než Adrian. Vím moc dobře co sní udělá když mu neporodí syna. Bude jí dělat ze života peklo. Ale ona si zaslouží mnohem víc než život po boku Adriana. Vzdychl jsem a v ten moment se ozvalo zaklepaní na moje dveře. "Pojďte dal." řekl jsem. Dveře se otevřeli a vešla Vasilissa. Podíval jsem se na její zmučený výraz. "Jsem moc rad ze si přišla." řekl jsem a sjížděl jí rozzlobeným pohledem.
"Veličenstvo, jak jste žádal přišla jsem na váš rozkaz, " řekla a uklonila se.
"Ano zadal jsem Vasilisso." řekl jsem naštvaně. "Můžeš mi vysvětlit co to mělo včera znamenat!" řekl jsem s větším důrazem. Trhla sebou když jsem to zmínil. "Co sis myslela když si to udělala!!"
"Ty jsi můj, a žádna další štětka na tebe nemá větší právo jako já"
Moje oči se rozšířili v hněvu. "A kdo ti řekl že patřím tobě sakra!!!"
"Já jenom já jsem si ze sebe nechala dělat tvoji hračku kdykoliv jsi chtěl. nechala se ponižovat a všechno ostatní jen aby si ukojil svoje touhy a ty si myslíš, že se teď jen tak lehce vzdám. řekne mi nahněvaně. "NE!" zakřičí "Nikdy se nevzdám, to ti radši udělám ze života peklo a ty cundře taky, slyšíš, mě jen tak odkopnout nemůžeš"
Zasměju se. "Ach Vasilisso můžu udělat naprosto všechno a pravě teď si mě dokázala ze jseš jen obyčejná levná děvka." řekl jsem a díval se na její rozzlobeny pohled.
"Tohohle jednou budeš litovat.Nikdo není lepší než jsem já." přijde ke mně blíže. "Nikdo nemá lepší tělo než mám já. A nikdo tě nedokáže tak dobře uspokojit jako já. Až si to uvědomíš bude pozdě. Veličenstvo" poslední slovo řekne hořce a ze smíchem.
Dívám se na ní a v tu chvíli ji stisknu ramena ve svých rukou. "Dávej si pozor na pusu ty děvko.!!!" Zatřásl jsem sní. "Co sis myslela, že si tě nechám do konce svého života?" Zeptám se jí a ona se na mě dívá vyděšeným pohledem. "Samozřejmě že ne za půl roku budu králem a budu si muset vybrat někoho daleko lepšího s královskou krví a to ty rozhodně nejsi... a vůbec udělal jsem rozhodnutí s tebou." řeknu a pustím jí. "Od teď patříš Christianovi.
"Cooooooooooo?" zakřičí "Ale to nejde" zakřičí uplakaně a se sune se k zemi. "Já myslela, že mě miluješ"
"Prosím tě Vasilisso." řekl jsem a poodstoupil od ní. "Nehraj to na mě. Myslíš že nevím že sním chrápeš když nejsi semnou? a vykládáš mu jak moc ti v posteli ubližuju?" řeknu
Postaví se zpátky na nohy."Nikdy se tě nevzdám." řekne a uteče s pláčem z mé komnaty.
Obleču si na sebe dlouhé bavlněné červené šaty a vlasy si spletu do chaotického copu. No není to na co jsem zvykla ale budiž. Přemýšlím o tom co se stalo včera v princově komnatě. Byla jsem hloupá, že bych čekala že bude jiný než všichni okolní princové. Tenhle možná bude daleko horší než Adrian podle té scény včera v jeho pokoji s Vasilissou. Dojdu do kuchyně a připravuji princi snídani když do kuchyně vběhne uplakaná Lissa. "Co se stalo?" Zeptám se jí.
"Ty" zavrčí na mě a pomalými kroky jde ke mně."Za to všechno můžeš"
"Co?" Zeptám se a podívám se na ní. "O čem to mluvíš?" Nechápu o čem to mluví. Co jsem udělala aby na mě namířila svůj hněv.
"Ty děvko nedělej přebrala si mi ho" řekne a vrhne se na mě. Chytne mě za vlasy a tahá za ně.
"Au!" vykřiknu a chytnu jí za vlasy a švihnu jí pryč ode mně. "Co si sakra o sobě myslím. Nikoho jsem ti nepřebrala."
Podívám se na ní. "Podívej se Lissa nesnažím se ti nikoho vzít. Já se o tvého pana vůbec nezajímám." řeknu jí a doufám ze ji to uklidni.
"Lžeš ty svině, lžeš nevěřím ti.řekni mi že se ti Dimka nelibí popři to?"zařve
Podívám se na ní. "Sakra je něco úplně jiného. Vždyť komu by se nelíbil." řekla jsem. "Ale sakra je mi to jedno. Já sním nechci mít nic společného. Jsem jen jeho služka." řekla jsem
"Ty mrcho, já jsem to viděla."zařve a znova mě chytí za vlasy a povalí na zem. druhou rukou mě škrábe po rukách, ale když mě škrábne na obličeji a tím mi trochu odsune závoj. zastaví se."Takže pán mě vyměnil la hnědookou bohyni.a ještě lacinou kurvičku." Když ji znova odhodím postaví se a znova ke mně přijde. Sakra ta ženská ještě nemá dost.Chytne mě za vlasy. "Zapamatuj si ty špíno, že je můj." Plivne mi do tváře. A už toho mám dost.Chytnu její ruku , kterou mi svírá vlasy a přitlačím na stisknu, bolestně zakňourá a povolí.
"CO si o sobě sakra myslíš!!!!" vykřiknu. Praštím sní znovu do stěny. "Mě je princ teto ze mě ukradeny a ty si zapamatuj ze semnou nebude nikdo takhle jednat." řeknu a pustím ji. "To uvidíme ty děvko.!" Zakřičí znovu mě chytne za vlasy a povalí mě na zem, ale tentokrát drží v ruce nůž. "Zbláznila si se. jak na mě sedí a svírá mi ruku nemůžu se plně bránit. Přitiskne mi nuž ke krku.
"Zapamatuj si jedno, dotkni se ho a já přisahám, že tě zabiju" mírně mě škrábne do krku a s blázním smíchem mě pustí. odchází pryč z kuchyně.a ještě zakřičí"pamatuj na mé slova štětko".
Chytnu se za krku a srdce mi děsivě buší. "Panebože." řeknu jen .... Zvednu se dojdu k zrcadlu a podívám se na šram na krku a na škrábanec na tváři. "Sakra." řeknu zakryju si obličej závojem. Doufejme ze Dimitrij si ničeho. Vezmu jeho snídani a nesu mu jí do pokoje. Zaklepu. "Pojďte dal." slyším skrz dveře. Otevřu je a pokloním se. "Vaše snídaně Vaše Veličenstvo." řeknu potichu a položím mu tác na stůl a chci rychle jít.
Vstane a ukloní se."děkují vám princezna. Chci se zeptat na jednu věc co mě trápí"
Otočím se, ale dívám se dolů. "Ano?" zeptám se.
"Já chtěl jsem se zeptat na.." zmlkne a zamračí se. "Podívejte se mi do očí princezna."
skousnu si spodní ret a vzdychnu. Zvednu pohled a setkám se s jeho očima. "Co by jste chtěl vědět?"
"CO" vykřikne a já se úlekem vzdálím o krok dozadu. "Co to je" zavrčí a strhne mi z obličeje závoj
Skousnu si spodní ret. "To nic není já. jen... Já.. .byla jsem nemotorná a spadla jsem." řekla jsem.
"Princezna, nemám rád lži tohle si zapamatujte. " vezme mě za ruku a dovede mě do křesla tam mě posadí a on odchází k toaletnímu stolečku pro misku s vodou a kapesníkem. Dívám se na něho trochu zmateně."Co chcete dělat?" zeptám se. "Vyčistím vám ránu." řekne a chvilku se zamyslí. "řekněte mi princezna kdo vám to udělal? Vím, že jste nespadla. Takový hlupák ještě nejsem" řekne a já stydlivě sklopím hlavu.
"Neřešte to vaše výsosti." řekla jsem a dívala se pořad do země. Vzdychnu. "Podívejte se. Vaše Veličenstvo nejspíš bude nejlepší když odejdu a nebudu vám přidělávat starosti." řeknu. Zvednu se a chci jít pryč když mě chytne za ruku a přitiskne mě na zeď. "Vaše Veličenstvo." řeknu a podívám se mu do očí.
"Co když nechci abyste odešla?"
Polknu a podívám se mu do očí. "Já.." řeknu a skousnu si spodní ret. "Prosím Pusťte mě bude to po nás oba tak nejlepší prosím." řeknu jen, ale podle jiskření v jeho očích nevypadá ze to chce udělat.
"Princezno" vzdychne a skloní hlavu a odstoupí ode mně a kráčí zpátky do křesla."Ale já nechci abyste odešla.Sobecké ano já vím, jednou jsem vám slíbil, že vám pomůžu a to chci splnit, ale jak vám mohu pomoci když mi nechcete říct kdo vám ubližuje?"
"Slíbil jsi mě, že mě schováš o tom ze mě budeš chránit nepadlo ani slovo." Podívám se na něj. "Vaše výsosti prosím Vás aby se už neopakovalo to co se stalo včera večer."
"Co když chci aby se to znova opakovalo?"
otočí se na mě a dívá se mi do očí
"V tom případě mam otázku." řeknu a sleduju ho. "Co víte o Arabských zákonech pro svobodné ženy?" Zeptám se ho.
"princezna vím, že Turecké, ženy nesmí nic a jen být jak se říká ozdobou pro muže, ale v Rusku sou ženy svobodné a královny mají stejné slovo jako král. " řekne mi ajá ho zaujatě sleduji"A kdybych vás chtěl zotročit Nikdy bych na vás nebral ohledy a neptal se co chcete. Nikdy bych vás jako ženu ani nepustit do arény. Ale vy" řekne a zvednu ruce k hlavě a prohrábne si bezbranně vlasy rukou."Ale vy jste tak jiná než všechny ostatní, Tak silná, moudrá, inteligentní, krásná." řekne
"prostě, když jsem s vámi už ani nevím kdo jsem."
Podívám se na něj a skousnu si ret. "Podívej Dimitriji." řeknu jeho jméno. Poprvé v životě. "Já si cením vašeho jednání, ale já postě nevím. Ano to co říkáte je pravda, ale ne jen to." řeknu a podívám se dolů. "Turecka zena nesmí byt s mužem před svatbou blíže než na 5 metrů." řeknu. "Pokud žena ve svatební noc není pana je poslaná do vězení a popravena." řeknu a otočím se k odchodu.
"Ale" řekne potichu."Já vás nechci využít pro sex. Takhle jsem to nemyslel Rose" zašeptá. a zvedne se a dojde až ke mně otočí mě čelem k sobě. "Prosím dovolte mi změnit váš názor na mě? Dejte mi ještě jednu příležitost. Dokážu vám, že se umím změnit."
"A proč to?" Zeptám se ho a dívám se mu do očí. "Já si o vás nemyslím nic zlého děkuju vám co pro mě děláte, ale já nevím.... Nevím co mam dělat. Mam strach, že nakonec mě najdou, že si budu muset Adriana vzít a já proste nevím." vychrlím svoje obavy a podívám se mimo.
"Nechci vám působit problémy." řekla jsem.
"Ale mě nezpůsobujete problémy. Rose" vezme moje dlaně do svých a políbí na hřeb ruky. "samozřejmě držet vás tady násilím nemůžu ještě byste mě přeprala." zavtipkuje a mě vyčaruje úsměv na tváři."Ale rozhodnutí je na vás." řekne a zadívá se mi do očí."I když já si přeji abyste tady zůstala. A já vám slibuji, že Adrianovi vás nedám pokud sama nebudete chtít"
"Dimitriji jak můžete slíbit, že ...." řeknu a podívám se mu do očí. "Řeknete mi co jste udělal Vasilisse?" zeptám se.
"Proč tady pletete Vasillissu princezno" zeptá se mě
"Protože se mi zda ze se trápí pro vás. A já nechci stát něčemu v cestě." řeknu
"Princezno, teď už jenom hledáte záminky abyste mohla odejit a měla si to s čím zdůvodnit. Nic jsem ji neudělal.Proste jsem ji řekl, že už nebude pro mě pracovat.Tehdy v kočáru jsem vám to vysvětloval.Ona lační jenom po moci.A snaží se mocné může dostat do postele."řekne a pak se na mě zadívá"Tak sem si uvědomil dávejte si na ní pozor nejsem si jistý, že by vám nechtěla ublížit, dost žárlí" řekne a pak se zamyslí."Neudělala vám to ona?"
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama