SECRET || 16. Kapitola: Co je správné

26. června 2013 v 18:18 | Lady Rosana |  SECRET

16. Kapitola: Co je správné

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

ROSE POV:

Probudila jsem se a lapala po dechu. Bylo mi špatně a cítila jsem strašnou bolest.
"Panebože." Zasténala jsem a položila ruce na břiše. Moje břicho pulzovalo neskutečnou bolestí, kterou jsem snad nikdy necítila.
"Panebože ne!!!" vykřikla jsem znovu. "Nemůžeš mě opustit." Řekla jsem a odhrnula jsem peřinu a zalapala po dechu. Na prostěradle bylo trochu krve.
Začala jsem plakat a v tu chvíli se rozletěli dveře mého pokoje a v nich se objevila Lissa a Christian.
"Panebože Rose co se stalo?" Přiběhla ke mně a zalapala po dechu.
"Ono to bolí Lisso. Hrozně to bolí." Řekla jsem a chytla se za břicho.
"Rose no tak." Řekla Lissa a dala mi ruce na břicho.
"Lisso." Zastavil jí Christian. "Nebylo by jednoduší kdybychom jí odvezli do nemocnice." Měl trochu strach o léčení.
"Nemůžu jí přece nechat takhle." Řekla a já cítila její léčivý účinky, které se mi rozprostírali po těle.
"Děkuju." Řekla jsem a podívala se na ní. "Všechno jde do háje." Řekla jsem a začali mi znovu téct slzy.
"Ale to není pravda." Objala mě Lissa. "Christiane? Mohl by si udělat bylinkový čaj?" Zeptala se ho.
"Jasně, že jo." Řekl a odešel. Lissa se na mě otočila
"Tak co se stalo?" Zeptala se.
"Udělal to. To čeho jsem se bála." Objala jsem polštář k sobě.
"Co to povídáš?" zeptala se mě nechápavě.
"Dimitrij. Dostal se do mého snu." Řekla jsem.
"Ale jak?" Zeptala se.
"Já nevím nejspíš Adrian, ale dostal se ke mně do snu." Řekla jsem a slzy mi tekli po tvářích. "Chtěl vědět kdo je otcem mého dítěte. No a já jsem chtěla aby mě nechal tak jsem ho kopla do rozkroku a pak jsem tak nějak se prořekla, že je to jeho dítě." Řekla jsem a znovu se naplno rozplakala.
"Já ho zabiju." Vykřikla a objala mě a v tu chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vešel Dimitrij.
Podíval se na nás a pak se jeho pohled zaměřil na krev na posteli.
"Proboha co se stalo?" zeptal se v šoku a chtěl jít blíž ale Lissa se zvedla nedovolila mu to.
"Co je ti do toho!!!" vykřikla na něj. "Řekla jsem ti aby si se k ní nepřibližoval a nechal jí být !!! tak proč to prostě nemůžeš udělat!!! Chceš jí zničit ještě víc než už si to udělal!!!" vykřikla na něj.
"Nechci jí ubližovat. Chci pomoct a převzít veškerou zodpovědnost za všechno co jsem udělal." Řekl Dimitrij a díval se na ní. No spíš na mě, ale Lissa mu bránila ve výhledu.
"Na to už je pozdě. Měl si šanci, ale tu si promarnil když sis z mé kamarádky snažil udělat osobní děvku!!! Teď vypadni z jejího pokoje!!" vykřikla na něj.
"Nemůžeš mě od ní vyhodit. Nemůžeš to udělat čeká moje dítě." Vykřikl na ní a já zalapala po dechu.
"A víš co můžu. Ublížil jsi jí už dost a já nedovím aby si to dělal už dál tak vypadní!!!!" vykřikla na něj a já jsem cítila vlnu eteru.
"Lisso…" vydechla jsem a ona se na mě otočila. Bylo mě špatně, ale tentokrát to nemělo za následek moje břicho, ale všechno ostatní. "nech ho jít…" řekla jsem a najednou jsem spadla do naprosté tmy.

Najednou jsem stála opět před kabinou na akademii sv. Vladimíra. Už jsem si myslela, že už ke mně zase leze Dimitrij nebo dokonce i Adrian.
Už jsem se chystala začít křičet, když jsem z ničeho nic slyšela dětský smích.
Otočila jsem se a zalapala po dechu.
Směrem ke mně běžel malý chlapeček, který byl na vlas podobný Dimitrijovi.
"Máminko.." zakřičel a vběhnul mi do náručí. Usmála jsem se na něj a zvedla ho do náručí.
"Jsem tak ráda, že si tady." Usmála jsem se a pevně ho k sobě objala. Tenhle brouček byl všechno co jsem měla a nechtěla jsem o něj přijít. Po tvářích mi steklo několik slz.
"Neplač maminko." Pohladil mi po tvářích. "Všechno bude dobře." Usmál se a podíval se do dálky. Postavila jsem ho na zem a podívala se na něj. "Pojď semnou maminko." Řekl a chytnul mě za ruku.
Vydala jsem se s ním tam kam mě vedl.
"Počkej kam to jdeme?" Zeptala jsem se ho.
"Uvidíš," řekl mi a vedl mě dál. Nevím kam jsme šli když jsme se najednou zastavili před jezerem na kterým bruslili Christian s Lissou když ještě byli na škole.
"Co tady děláme?" Zeptala jsem se ho. A on se na mě podíval a pak se podíval směrem k jezeru.
Nechápala jsem co se snaží dělat, ale následovala jsem jeho pohled.
Zalapala jsem po dechu ve prostřed rybníku stál Dimitrij a díval se směrem za mě.
"C-Co to dělá?" zeptala jsem se ho. Dobře byla jsem zlomená bolestí, kterou jsem cítila díky němu, ale nechtěla jsem aby se mu něco stalo.
"To je tatínkova stará duše předtím než se stal špatným stvořením." Řekl a podíval se stranou znovu jsem následovala jeho pohled a zahledla další podobiznu Dimitrije.
Nechápala jsem co se mi tím snaží říct. "Co? Já to nechápu? Co to má znamenat."
"To je tatínkova roztřísněná duše. Je tady všude kolem. Kolem místa, které pro něj hodně znamená." Řekl a podíval se na mě. "A zůstane takhle dokud mu nedáš důvod zase k životu." Řekl a díval se na mě.
"Ale… Ale já nevím jak… Co mi to tady chceš namluvit." Zeptala jsem se ho když se najednou rozběhl k Dimitrijovi, který ho zvedl a zatočil s ním kolem.
Najednou celý rybník zaplavilo zvuk jejich smíchu a mě se sevřelo srdce láskou.
Náš syn se na mě podíval a usmál se. "To ty si jeho důvod k životu. Jen ty ho můžeš přivést opět na správnou cestu." Řekl a oba se na mě usmáli a já jsem se najednou opět ocitla ve svém pokoji v Lissyně domě.

Probudila jsem se s ukrutnou bolestí v hlavy, ale hned se ta bolest zvýšila, když jsem slyšela Lissyn hlas.
"Řekla jsem ti aby si vypadli už si jí ublížil dost!!!" vykřikla po něm.
"A já už ti řekl několikrát že prostě neodejdu." Opáčil na ní Dimitriji tvrdohlavě.
V tomhle jsme byli stejní nenechali jsme si nic diktovat.
"Ty si vážně koleduješ o to, že na tebe vytáhnu éter.!!!" Vykřikla po něm.
"Skus to, ale ani éter mi nezabrání abych byl u ní." Vykřikl na ní.
"Panebože nechte toho… praskne mi z vás hlava." Řekla jsem.
"Rose? Si v pořádku?" zeptala se Lissa.
"Jo jde to." Řekla jsem se smutným úsměvem a podívala se na Dimitrije.
Lissa se na něj otočila a zamračila se. "Vidíš je vzhůru takže můžeš jit.!!" Procedila skrz zaťaté zuby.
"Liss." Řekla jsem a chytila jí za ruku. Když se na mě podívala promluvila jsem. "Myslím, že bych si měla s Dimitrijem pomluvit o samotě." Řekla jsem a ona se nejdřív na mě podívala trochu septicky, ale nakonec přikývla.
"Budu venku kdyby si chtěla stačí zavolat." Zvedla se a prošla kolem Dimitrije bez povšimnutí.
Podívala jsem se na Dimtrije a nevěděla ani co mu chci říct, ale věděla jsem, že to musíme vyřešit ani jeden z nás nemohl takhle fungovat. Prostě to nešlo.
Možná že náš vztah teď nebyl dobrý, ale to nebyl nikdy a bylo jen na nás abychom ho dali dohromady.
Už jen kvůli tomu zázraku, který rostl v mém břiše.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama