SECRET || 2. Kapitola: První příznaky

26. června 2013 v 18:02 | Lady Rosana |  SECRET

2. Kapitola: První příznaky

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy


Nevím jak dlouho jsem tam stála a jen zírala na muže, který vzal moje srdce a roztříštil jej na kusy, ale zjevně to bylo dlouho, protože Michael promluvil a prolomil tak mlčení, které nás obklopovalo.
"No tak já myslím, že bychom se měli vrátit do práce. Nemáme na to celou věčnost." Řekl v žertu, ale mě to tedy moc legrační nepřišlo.
Jak sakra přišel na takový blbý vtip. Hodila jsem po něm naštvaný výraz a otočila se ke své práci.
Možná, když ho budu ignorovat a nevšímat se ho. Bude to všechno dobré. Pustila jsem se znovu do práce. Michael Dimitriovi něco vysvětloval, ale po chvíli se sním začal bavit, jako by byli staří přátele. Ze začátku, jsem to ignorovala a snažila se být v klidu a stejně tak se dál věnovat práci, ale prostě štěstí mi nikdy není souzené.
Nevím, kde se to vzalo, ale najednou se mi začínala motat hlava a začali mě nepatrně pálit ruce, a aby toho ještě nebylo málo. Michael se s Dimitriem začal bavit o jeho přeměně a Dimitrij mu vysvětloval jak ho Lissa uzdravila.
To už byla poslední kapka.
Vyskočila jsem ze židle čímž jsem si vysloužila od obou pozornost.
"Já.." začala jsem. "Dojdu pro kafe." Řekla jsem a vydala se ke dveřím.
"Teď?" zeptal se Michael podezřele. "Není na ní ještě brzo?" Zeptal se, ale já jen zakroutila hlavou a šla dal. "Tak počkej já pro ní dojdu." Řekl a chtěl vstát.
"Ne, Ne.." vyhrkla jsem. "To je dobrý klidně se dál věnuj tomu co děláš. Stejně jsem si chtěla odskočit." Řeknu a můj pohled se stočí k Dimitrijovi, který mě se zájmem pozoruju. Můžu říct, že jeho pohled říká, že mi nevěří, ale co by mě měl vlastně po tom všem zajímat jeho názor.
Vyšla jsem ze dveří možná až příliš rychle.
Musela jsem se dostat ven. Schody jsem vyběhla možná až moc rychle.
Otevřela jsem dveře a ignorovala všechny pohledy strážců.
Vešla jsem do kavárny, která byla jen pár kroků.
Sice to nebylo daleko jen pár kroku, ale najednou jsem se cítila unavená a slabá.
Co se to sakra semnou děje.
Vzala jsem tři šálky kávy a nějaké koblihy a šátečky možná se ptáte proč se na to nevykašlu a nevezmu jen pro mě a Michaela, ale i přes tu ohromnou bolest co mi způsobil mi na něm pořád ještě záleží a asi dlouho nepřestane.
Dorazila jsem zpátky a Dimitri s Michaelem byli zjevně v nějakém důležitém rozhovoru protože jakmile jsem přišla tak zmlkly, ale to mě zase až tak nevadilo.
"No to si ze mě děláte legraci?" Zeptala jsem se a oba se na mě dívali nechápavě. "Tak pánové takhle by to nešlo." Řekla jsem a položila kávu a pečivo na stolek. "Budeme si muset stanovit určitá pravidla protože takhle by to dál opravdu nešlo." Řekla jsem a zkřížila si ruce na prsou.
"Ale no tak Rose vždyť se nic tak hrozného nestalo ne." Řekne Michael jako by nic. "Jen jsme si chvilku dali pauzu to snad není trestné ne." Pokrčí rameny. Měla jsem na jazyku pěkně kousavou poznámku, když se Dimitrij rozhodl promluvit.
"Jo jen přeháníš jako vždycky." Řekne jako by nic. Podívám se na něj jako bych nevěřila vlastním uším.
"Takže já přeháním?" zeptala jsem se ho. "Tak podívejte se pane Belikove." Schválně neřeknu jeho titul strážce. "Víte, že mě absolutně nezajímají vaše názory. My tu nejsme na dovolené ale v práci a pokud to nepochopíte tak se vraťte zpátky pod sukni Princezny Dragomírové." Řeknu a Dimitrij na mě vytřeští oči a stejně tak Michael.
"Rose…" řekne Michael opatrně.
"CO!!!" utrhnu se na něj až oba couvnou.
"Co se děje? Máš úplně černé oči." Řekne a je vidět, že má trochu obavy.
"Do toho ti krucinál nic není. Vy oba se máte snažit abychom tuhle zatracenou práci měli rychle hotovou." Řekla jsem a otočila se k Dimitrijovi. "Kvůli tomu ho sem Hans poslal. Ne aby útese vykecávali."
Michael se na mě nepřestal dívat ve strachu. Nevím možná ještě neviděl můj stav během tmy. No popravdě málo lidí ho vidělo.
"Přestaň." řekl Dimitrij najednou a tím si získal mojí pozornost. "Víš, že tohle nejsi sakra ty tak toho nech než se někomu něco stane. A ublížíš hlavně sobě." řekl možná až moc rychle. Docela mě zajímalo co se o mě vůbec stará, když mu mohlo být jedno co se semnou děje sakra.
"Co ti je vůbec do toho co se semnou děje!" vyštěkla jsem po něm.
"Hodně. Tohle nejsi ty sakra. Copak si nepamatuješ jak dopadl Zeklos posledně co ses neovládla." řekl. No dobře možná měl pravdu, ale to nebylo jediné. Nejspíš úplně zapomněl proč se mi to stalo, ale na jednu stranu mě to nepřekvapovalo, proč by si to měl taky pamatovat, že???
A právě z toho důvodu jsem se rozhodla mu o připomenou.
"Něco málo." řekla jsem a propalovala ho pohledem. "Za to si, ale velice dobře pamatuju, že si mě v mém temném stavu využil." vykřikla jsem na něj. Michael vytřeštil oči a těkal pohledem mezi námi dvěma.
"To není pravda!" vykřikl a v očích mu šlehali plameny ohně. "Nevyužil jsem tě a ty to víš."
Temně jsem se zasmála. "Ani ne. Zneužil si mé slabosti a toho, že jsem tě milovala, aby sis mohl užít. Ty tvoje řeči o tom, že mě miluješ nebyli pravda. Šlo ti jen o to jak mě dostat do postele." vyštěkla jsem po něm.
"Rose, mlč nebo oba řekneme nebo uděláme něco co nás bude mrzet." řekl skrz zaťaté zuby.
"Proč nechceš slyšet pravdu." zasmála jsem se sarkasticky.
"Rose..." začal, ale já ho přerušila.
"Víš co si ?" Zeptala jsem se ho a nedovolila nic říct. "Nejsi nic jiného než lhář. Využil si mě a já ti věřila. Věřila jsem, že mě miluješ a ty sis místo toho semnou jen hrál." Vykřikla jsem na něj.
"Rose prosím…" Zašeptal a viděla jsem jeho smutný pohled.
"Rose…" začal Michael. "Myslím, že toho už bylo dost. Dobře ublížil ti. Zlomil ti srdce, ale měla by si…" začal ale já přerušila.
"NE!!!" vykřikla jsem. "Mám už po krk toho jak mi všichni říkají co musím dělat." Vyštěkla jsem až Michael couvl. "Rose nedělej to, tohle nesmíš, musíš, nepřibližuj se ke mně." Vyhrkla jsem zoufale a napodobila tak jejich hlasy.
"Nikdy." Začal Dimitrij. "Jsem ti neříkal co máš dělat.
Zasmála jsem se. "To je for?" Zeptala jsem se. "Vždycky si mi říkal co mám dělat, Ale víš co? Jediné co jsi …" No svým způsobem jsem si ani nevšimla, že se k němu přibližuju. "Jsi ubožák." zakřičela jsem mu do obličeje, ale jak jsem po tom zjistila, možná to byla chyba.
Protože v té samé vteřině co jsem to vyslovila mi dal facku a já spadla na zem.
Ano!
Dimitrij Belikov.
Muž, kterého miluji víc než svůj vlastní život.
Pro kterého jsem ochotná dýchat. Mě uhodil.
Moje ruka vyletěla ke tváři. Slyšela jsem Michaela zalapat po dechu, ale můj pohled se stočil k Dimitrijovi, který měl nyní na tváři panický a zděšený výraz. Asi mu došlo co udělal.
Můj spodní ret se začal třást a jen stěží jsem zadržovala slzy.
"Roza..." začal mluvit a šel ke mě blíž. Natáhl ruku k mému obličeji, ale já se posunula od něj dal. Rychle jsem se zvedla.
"Roza já..." začal znovu, ale neměl šanci protože jsem se otočila a vyběhla jsem pryč. Ještě jsem slyšela jak oba na mě volají, ale to mě bylo jedno.
Ignorovala jsem všechny pohledy strážců a vyběhla ven.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama