SECRET || 23. Kapitola: Nové začátky a konce

26. června 2013 v 18:34 | Lady Rosana |  SECRET

23. Kapitola: Nové začátky a konce

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy


Nevěděla jsem co si mám o tom myslet. Nechtěla jsem se jen sbalit a utéct, ale co jsem měla dělat oni chtěli odejít. Chtěli odejít a začít žít normálním životem, ale copak můžeme žít normálně?
po tom co jsme se dozvěděli? Vždycky nás budou pronásledovat. Nebudeme žít nikdy v klidu.
A to bylo to jediné co jsem chtěla. Chtěla jsem žít v klidu a ne na útěku.
Vím, že moji rodiče to mysleli dobře, ale to neznamenalo, že mají pravdu.
Rozhodně jí nemají.
Proč sakra nemůžu být normální jako kterýkoliv jiný člověk. Co jsem komu udělala, že si zasloužím takový osud.
Povzdechla jsem si a skládala další věci do kufru. Vím, že Dimitrijovi se to taky nelíbilo, ale nemohl nic dělat.
Chtěl pomoct, ale nevěděl jak to jinak udělat. potom co můj otec řekl, že jediná možnost je turecko. Já navrhla ještě Rusko, ale Dimitrij to zamítl. Nechtěl riskovat napadení strigojů protože v Rusku je jich většina a my jsme potřebovali na sebe nepoutat pozornost.
No popravdě by se mi líbilo jít na neplánovaný lov strigoje jako když jsem byla v Rusku ve snaze zabít Dimitrije, ale to jsem si teď nemohla dovolit.
Prostě všichni rozhodli za mě ať se mi to líbilo nebo ne a já jsem s tím nemohla vůbec nic udělat.
Povzdechla jsem si. "Si v pořádku?" Zeptal se zamnou Dimitrij. Otočila jsem se na něj. Sakra proč se mi všichni v poslední době ptají jestli jsem v pořádku.
"Ne já nejsem v pořádku. Proč sakra nemůžeme žít normálním životem. Proč musíme mít pořád něco extra." Řekla jsem naštvaně.
Dimitrij se usmál. "Aspoň je legrace a nenudíme se."
"No mě to tedy moc zábavné nepřijde. Ohrožuju všechny kolem sebe. Možná bych měla odejít pryč od vás všech a nikdy se nevrátit." Řekla jsem.
Dimitrij ke mně rychle přišel vzal mé věci z mích rukou. Posadil mě na postel a v mžiku klečel přede mnou.
"Podívej já vím, že máš strach. Já taky. Bojím se. Bojím se o to, že se vám něco stane, ale my musíme bojovat. Musíme bojovat za nás, naše dítě, rodinu a za všechno v co věříme. Co by jinak dávalo smysl?" Zeptal se mě. Usmála jsem se. Měl pravdu. Měl pravdu a já to jako vždycky zkazila.
"Promiň já jen… špatně se přizpůsobuju novým věcem a nesnáším rozhodnutí, které nejsou moje vlastní." Řekla jsem a on se usmál.
"Já vím a to na tobě miluju." Řekl a přitáhl si mě do polibku.
Ovinula jsem ruce kolem jeho krku a přitáhla si ho k sobě na postel.
Milovala jsem tenhle pocit. Když jsem ležela zabalená v jeho náručí. Dávalo mi to sílu. On mi dával sílu stejně jako já jemu.
Bylo to zvláštní jak jsme vždycky věděli co ten druhý potřebuje, ale to se mi líbilo ze všeho nejvíc.
Položil mě na postel a zakryl mě znovu svým tělem.
Jeho rty nikdy neopustili ty mé. Líbal mě s vášní a veškerou láskou, kterou je mě cítil až se mi z toho zamotala hlava. Už dlouho jsem necítila takovou intenzitu.
Naposledy když jsem spolu spali tak jsme počali našeho syna a to bylo něco kolem 9 měsíců a od té doby nic.
Všechno šlo do háje, ale v poslední době se zdálo, že slepujeme všechny kousíčky naší rozházené skládačky.
Věděla jsem, že není úplně vyléčený z toho co udělal jako strigoj, ale tohle byl aspoň pokrok.
Pokud budeme i nadále na tom pracovat. Jednou se to podaří a do té doby musím být trpělivá.
Vím, že jsem ze začátku na něj tlačila, ale neměla jsem na výběr. On mi nedával na výběr.
Možná, jsem nezvolila až tak dobré rozhodnutí, ale na tom teď nezáleží.
Důležité je to, že je tady teď v posteli semnou.
"Miluju tě." Zašeptal proti mým rtům a přesunul polibky k mému krku a klíční kosti.
"Já tě miluju." Zalapala jsem po dechu, když se dotknul mého citlivého místa.
Cítila jsem jak se usmál proti mému krku a udělal to znovu.
Zasténala jsem. Vím, že to dělal schválně. Provokoval mě. Chtěl vědět jak to dlouho vydržím, ale já jsem se nehodlala vzdávat.
Jenomže když to opakoval pořad dokola a dokola brzy jsem ztratila orientaci.
"Líbí se ti to?" Zašeptal mi s úsměvem do ucha a vzal můj ušní laúček mezi zuby a skousl.
"Ano…" vydechla jsem a on se znovu přesunul k mým rtům.
Podvodník.
Dostal mě kam chtěl.
Moje ruce se přesunuli k zapínání na jeho košili.
Měla jsem jeho škádlení plné zuby, když mohl on já jsem mohla taky. Rozepnula jsem mu několik knoflíků, když se ozvalo zakašlání.
Otočila jsem hlavu a spatřila mého otce, který se na nás nesouhlasně díval.
"Tak podívejte se dětičky. Máte balit ne rozvíjet další zájmovou činnost. Myslím že na tohle budete mít dost času až se odtud dostaneme. Tak sebou koukejte házet. Čeká se už jenom na vás." Řekl a odkráčel.
Podívala jsem se na Dimitrije, který se najednou rozesmál.
"Hej to není sranda." Šťouchnula jsem ho.
"Máš pravdu. Je to k popukání." Řekl, políbil mě a vstal z postele. Povzdechla jsem si a posadila jsem.
"Mám jít někam kam vůbec nevím kde to je se svým přítelem, přáteli,dítětem a rodiči. Vážně komu jsem co udělala." Povzdechla jsem si a Dimitriji se jen dál usmíval. Vím, že jsem byla směšná, ale nemohla jsem si pomoct.
Dobalila jsem si poslední věci. Dimitrij vzal tašky a já jsem Nikolajovi oblékla bundičku a čepičku. Vzala jsem ho do náručí a šla za ostatními ven.
Povzdechla jsem si a posadila se do auta, kde už byli všichni naskládání.
Podívala jsem se na Dimitrije, který mě chytil za ruku na podporu. Můj syn měl opět můj prst v ústech. Za těch pár týdnu už jsem vypozorovala, že se mu líbí víc než dudlík.usmála jsem se.
Moje rodiče se na se sebe zvláštně podívali.
Můj otec nastartoval a rozjel se pryč.
Nevěděla jsem kam tahle nová cesta povede, ale věděla jsem, že pokud budeme všichni držet u sebe vše bude dobré .. aspoň pro zatím….
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama