SECRET || 9. Kapitola: Rozhovor

26. června 2013 v 18:10 | Lady Rosana |  SECRET

9. Kapitola: Rozhovor

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy


Podívala jsem se na Dimirije a vzdychla.
Nebyla jsem si jistá o čem se s ním mám bavit navíc to bylo zvláštní sním normálně komunikovat po tom co se stalo.
Byla jsem ze všeho zmatená a vyděšená a nevěděla jsem co si mám počít.
Abé taky nevypadal zrovna dvakrát nadšeně že by mě měl nechat s Dimitrijem v jedné místnosti, ale na druhou stranu mu taky nic jiného mu nezbylo než nakonec odejít.
"Já." Začala jsem ve stejnou dobu jako Dimitrij. "Tak mluv." Řekla jsem.
Dimitrij se na mě podíval s bolestí v očích. "Chtěl jsem se omluvit." Řekl.
"Proč? Nemáš se za co omlouvat." Řekla jsem.
"Ty víš, že ano." Vpíjel se svýma očima do těch mích. "Ublížil jsem ti víc než jsem někdy chtěl a to si nikdy neodpustím." Řekl s bolestí v hlase.
No jo už je to tady zase. Jeho neustálé obviňování a sebelítost mě už vážně šla na nervy.
"Víš co!" vykřikla jsem na něj a vstala. "Už mám plné zuby tohle tvého postoje. Dobře udělal si hodně špatných věcí jako strigoj. To chápu. Praštil si mě, což nebyla ani za mák tvoje vina a už vůbec není tvoje vina, že jsem před tebe skočila, když na tebe můj otec zaútočil." Vykřikla jsem na něj naštvaně. "Ale jestli se pořád hodláš obviňovat a mučit tak fajn. Dělej to, ale v tom případě my dva už si nemáme co říct." Vykřikla jsem a dívala se na jeho ublížený výraz. Ne vážně na tohle jsem neměla nervy. "Víš co měl by si jít, protože my dva si vážně už nemáme co říct." Řekla jsem a otočila se k němu zády.
Slyšela jsem jak se nadechl. Myslela jsem, že vážně odejde. No možná by to bylo i lepší kdyby odešel, ale po pár vteřinách jsem cítila jeho ruce kolem mého pasu.
"To neříkej, prosím." Zaprosil a zabořil svůj obličej do mých vlasů. "Neber mi poslední naději která mi zbyla." Řekl skoro až zoufale.
Zasmála jsem se pro sebe. "Koho chceš přesvědčit mě a nebo sebe." Řekla jsem.
"Rose.." začal, ale já ho přerušila.
"Co po mě chceš Dimitriji?" Podívala jsem se na něj. "Dala jsem ti všechno co jsem mohla. Dala bych za tebe vlastní život a k čemu? Aby si mi to všechno hodil zpátky do obličeje." Podívala jsem se na něj. "Ale nemůžeš čekat, že tu budu sedět a litovat tě jako to dělá Lissa. To už je trochu moc." Podívala jsem se na něj. "To už prostě nezvládnu. Já..." začala jsem, ale v tu chvíli přitiskl své rty na mé a začal mě vášnivě Líbat.
Nevěděla jsem co si o tom mám myslet, ale byla jsem zase šťastná. Jako bych byla zase doma.
Přestal mě líbat, zajel prsty do vlasů a podíval se mi do očí. "Nechci tvůj soucit, nechci tvoje oběti." řekl a díval se mi do očí s takovou intenzivitou, že mě mrazilo příjemným způsobem po celém těle. "Chci tebe a tvojí lásku." pokračoval. Nevěděla jsem co na to říct.
"Co po mě chceš?" řekla jsem skoro zoufale.
"Chci tebe." řekl prostě. "Vždycky jsem tě chtěl. To co jsem řekl byla chyba. Miluju tě Rosemarie Hathawayová. A vždycky jsem tě miloval." vydechl a políbil mě na čelo a do vlasů.
"Já tebe taky." řekla jsem a přitiskla své rty na ty jeho. Dimitrij prohloubil polibek a přitiskl mě zády ke stěně.
Líbal mě s takovou intenzivitou, že se mi málem podlomila kolena.
"Miluju tě." šeptal pořád dokola, když mě líbal. Myslím, že mě potřeboval stejně tak jako já jsem potřebovala jeho, ale pak tu šlo taky o další část.
To s jeho bratrem.
"Počkej." řekla jsem a trochu ho od sebe odstrčila, ale nezdálo se že by to regisroval, protože svými rty sjel na krk a klíční tepnu. Sakra ten chlap se mě snaží zabít. "Musíme si promluvit." zasténala jsem.
"Mluvíme." řekl jen a pokračoval mě dál líbat po krku a rukama s sjel k okraji trička, které začal sundavat.
"Ne počkej!" řekla jsem a odstrčila jsem ho od sebe s větší silou.
"Co se děje?" Zeptal se z ničeho nic. "Myslel jsem, že mě ještě pořád chceš?" zeptal se trochu ublíženě.
Sakra kde se tohle vzalo.
"Ano to ano." řekla jsem. To způsobilo, že se usmál a šel znovu ke mě blíž a chtěl si mě opět k sobě přitáhnout do náruče, ale já udělala krok do zadu. "Ale ne takhle."
"Víš co tak v tom případě nevím co chceš!" vyštěkl po mě a já v něm najednou poznavala Adriana. Ne že by Adrian křičel často, ale v některých situacích, když něco nebylo po jeho to udělal.
"Proč si mi neřekl, že si Ivaškov." vyhrkla jsem najednou.
"Co?" Zeptal se překvapeně.
"Proč si mi neřekl, že si Adrianův bratr?" Pokračovala jsem srozumitelněji. Na jeho tváři se značil šok, když si uvědomil co jsem řekla.
"J-Jak to víš?" zeptal se mě v šoku.
"To není důležité. Položila jsem ti otázku a chci na ní odpověď?" Zeptala jsem se.
"Nebylo to důležité." řekl klidně, ale ve mě v tu chvíli explodoval vztek.
"Nebylo to důležité?!" vykřikla jsem na něj. "Říkal si abych se od Ivašků držela dál, ale neřekl jsi mi proč? A teď se dozvím, že ty si jedním z nich." řekla jsem mu a přimhouřila jsem oči. "Neměla bych se takhle náhodou držet dál i od tebe?"
V jeho tváři se najednou objevilo něco co jsem ani nedokázala popsat, ale v tuhle chvíli mi o bylo jedno.
I když nesouhlasím se svým otcem to co udělal, v něčem měl pravdu.
Mám na víc než být jen pouhá jeho loutka se kterou si může dělat co chce.
"Co?" Zeptala jsem se ho. "Nemáš na to odpověď?"
"Co po mě vlastně chceš!" vyštěkl na mě.
"Co?" zeptala jsem se ho. "Chci Dimitrije zpátky."
"Máš mě." Odsekl znovu.
"Chci svého Dimitrije." Řeknu potichu. "Dimitrije, který byl milující ke mně ke své rodině. Používal na mě svojí logiku, kterou jsem tak nesnášela a přesto milovala. Dimitrije, který mi dal spoustu slibů a slíbil je splnit."
Dimitrij se na mě podíval se smutkem v očích. "To co chceš není možné. Ten Dimitrij bohužel zmizel." Řekl jako by nic.
Povzdechla jsem si a podívala se na něj. "V tom případě se nemáme o čem bavit." Řekla jsem a odvrátila se od něj.
"Chceš tím říct, že pokud to nebude jako na akademii tak semnou odmítáš být?" Zeptal se a oči mu plály ohněm.
"Přesně tak." Odpověděla jsem. "Chci aby to bylo jako dřív. Nepotřebuju dalšího Adriana v mém životě."
"Nejsem Adrian." Zavrčel.
"Možná ne, ale čím dál víc k němu spěješ. A já se nechci dožít dne, kdy začneš kouřit, pít, používat děvky a nakonec skončím jako tvoje matka." No dobře to poslední jsem asi neměla říkat, ale je to pravda. Přesně takhle to dopadlo s Dimitrijovým otcem a matkou.
"Mojí matku do toho netahej. Já bych to nikdy neudělal. Tak facka co jsem ti dal, ta se nikdy neměla stát a už se o nikdy nebude opakovat, já…" začal, ale já ho přerušila.
"Nebudu to riskovat."
"Takže jsi se prostě našeho vztahu vzdala. Aspoň vidím jak si mě milovala." Zasmála jsem se.
"Že to říkáš zrovna ty." Zavrčela jsem. "To ty si se vzdal první já jsem se jenom přizpůsobila tomu co jste po mě všichni chtěli. Nemůžete čekat, že jedna omluva všechno vyřeší a všechno bude zapomenuto. Takhle to prostě nefunguje."
Chvíli stál a jen se na mě díval, když konečně promluvil. "Myslím, že máš pravdu. Nemá cenu dál v tomhle pokračovat. Doufám, že budeš mí šťastný život." Řekl, otočil se a zamířil ven ze dveří.
"Až potkáš mého Dimitrije tak ho zamnou pošli. Do té doby už se nemáme o čem dál bavit." Řekla jsem. Chvíli stál u dveří. Držel ruku na klice. Nejspíš se rozhodoval, ale mě to v tu chvíli bylo jedno. Musela jsem si stát za svým. Nemohla jsem ustoupit.
Nakonec otevřel dveře a odešel a já věděla, že odchází i z mého života.
Tentokrát už jsem neudržela své slzy. Před Dimitrijem jsem se ještě držela, ale jakmile zavřel dveře propukla jsem v pláč.
Právě teď jsem přišla o nejdůležitější věc v mém životě a nevěděla jsem jestli někdy ho budu mít zase zpátky. No nejspíš ne, ale proč pokračovat ve vztahu, kde nebude to co bylo na začátku. No dobře ne vždycky zůstane ve vztahu to co bylo když jsme spolu začínali.
Ale kdybych to nechala v tomhle jeho stavu zajít tak daleko dopadlo by to stejně jako s jeho matkou a otcem a to jsem opravdu nechtěla.
Možná, že by bylo nejlepší na čas vypadnout, ale kam?
Nemůžu jen tak opustit svojí práci. Možná se mi nelíbí administrativa, ale pořád ještě tu mám lidi co jsou na mě závislí.
Jako třeba Lissa. Sice to jak se ke mně zachovala, nebo jako moje nejlepší kamarádka a sestra, ale co mám dělat. Pořád mám sní pouto, které jen tak nemůžu přetrhnout a ani nechci.
Vím, že se to všechno nakonec dá zase do stejných kolejí jako to bylo na začátku, prostě budu muset vydržet a počkat.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama