THE GURDIAN OF THE HEART || 13. Kapitola: Láska Rodiny

26. června 2013 v 16:50 | Lady Rosana |  THE GURDIAN OF THE HEART

13. Kapitola: Láska rodiny

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství


Pořád mám před očima jak leží na zemi v bolestech a pak upadne do bezvědomí.
Byl to hrozný pohled vidět ženu, kterou miluju v bolestech.
Teď sedím a čekám, abych se dozvěděl co se děje s mojí ženou a naším dítětem. Ta nevědomost a strach mě pomalu zabíjí.
Zatracená Vicktoria. Jestli se jim něco stane tak jí asi zabiju.
Podívám se vedle sebe na Rosinu sestru, která vypadá naštvaně.
"Sakra Victoria co sis sakra myslela?" Zeptá se můj bratr. "Proč se sakra takhle chováš kvůli takové blbosti."
"Blbosti?" Podívá se na našeho bratra Vicky. "Jak můžeš říct, že jsou to blbosti? Ta blbá děvka mi zkazila můj vztah."
"Victoria!" zakřičím na ní. "Sakra můžeš se začít chovat aspoň trochu dospěle a ne jako male dítě.?"
"Chceš mi říct, že je to všechno moje vina?" Vykřikne. "Sakra ona nám všem lhala, řekla nám, že seš strigoj. Víš jaké to pro nás všechny bylo!!!"
Otočím se na Alexeje a Annu a vzdychnu.
"Jenomže ona nelhala Vicky." Otočím hlavu k oknu. "Během útoku na akademii jsem byl otočen na strigoje. Rose se vydala mě najít a zabít." Podívám se jí do očích, které se na mě dívají vytřeštěným výrazem. "Když nemáš informace tak neobviňuj lidi kolem sebe, kteří se ti snaží pomoct!!!" vykřiknu znovu na ní. Mám toho už plné zuby, kvůli ní teď Rose a mé dítě jsou v bolestech. "Přísahám Victorie, jestli se jí nebo našemu dítěti něco stane. Nikdy. Rozumíš nikdy ti to neodpustím." Vstanu a dojdu k oknu.
"Co?" Vyhrkne Vicky. "Řekl jsi dítěti? Ale to přece není možné."
"Není?" řekne Anna pobaveně. "A jak je možné, že já a Alex máme dítě hm?"
"Protože ty si jiný druh Drampíra a Rose je obyčejná."
Anna se zasměje. "Ne právě v tom se mýlíš. Rose jako moje sestra, zdědila úplně to samé jako já. Dokonce." Pohlédne na mě. "Dokonce i stejný vkus na muže." Obrátím oči v sloup.
"CO? Chceš říct, že Rose je tvoje sestra?" vyhrkne Vicky překvapeně.
"Ano je to moje sestra. Jsme dvojčata, ale nevyrůstali jsme spolu. Ale i přesto je to moje sestra a byla bych ráda, kdyby si tohle svoje chování změnila taky by se mohlo stát, že by si nějakou ránu mohla schytat." Zamračí se na ní a Vicky se na mě podívá se smutkem v očí.
"Já.." Začne ale v tu chvíli se otevřou dveře a vyjde doktor.
"Pane Doktore?" vyhrknu a jdu k němu. "Jak jí je?" mám velký strach. Vidím jeho ustaraný výraz.
"Všechno je v pořádku. Naštěstí ta rána nezpůsobila, žádnou ujmu na zdraví dítěte, ale rozhodně nedoporučuju, aby do konce těhotenství dělala něco těžkého. Mohlo by to ohrozit její zdraví a dítěte. Necháme si jí tu přes noc, kdyby náhodou. " Řekne Doktor.
"Děkuju vám." vydechnu úlevou. Díky bohu. "Můžu jí vidět?"
"Samozřejmě, ale jen jeden z vás a nesmí se rozčilovat." Řekne.
"Ano samozřejmě a děkuju." Usměju se, doktor přikývne a odejde. Otočím se na svého bratra, sestru a Annu.
"Jen běž. Kdyby se něco změnilo dáme ti vědět." Řekne Alexej a posadí se vedle Anny.
"Díky." přikývnu a jdu do pokoje k Rose.
zaklepu na dveře pokoje, ve kterém leží moje Roza.
Vejdu dovnitř a vidím jí jak leží na posteli úplně klidně. Vzdychnu, zavřu za sebou dveře a sednu si na židli vedle postele.
Vezmu jí za ruku a stisknu.
"Miláčku, no tak musíš se probudit." přinesu její ruku k ústům.
Nemůžu uvěřit, že jí vidím takhle bezbrannou. Trhá mi to srdce vidět jí takhle.
"Prosím. Roza, probuď se." políbím jí na ruku a druhou rukou jí pohladím po jejím lehce zvednutém bříšku, kde nese naše dítě.
"Nemůžete mě opustit. Ne teď. Vím, že jsem udělal spoustu hrozných věcí. Nesplnil jsem, žádný ze svých slibů, ale prosím. Slibuju, že se všechno změní." políbím jí znovu na ruku a cítím slzu sklouznou po mé tváři. "Prosím. Vrat se ke mně. Miluju tě Roza."
nemůžu je ztratit. Ne teď, když mám možnost, je zase získat zpátky.
Bože pomoc mi.
položím hlavu na postel a svírám její ruku.
ROSE POV:
Nevím co se to semnou děje. V jednu chvíli cítím neskutečnou bolest a pak jen klid.
Ocitnu se v temnotě a nevím kam jít nebo co dělat.
Otočím hlavu se a spatřím bílou záři. Povzdechnu si a vydám se k ní. No co můžu ztratit.
Pomyslím si.
Projdu září, která mě oslepuje a najednou se ocitnu u jezera, o kterém se mi zdálo ve vlaku do Baii.
Podívám se na sebe a mám na sobě zase ty samé šaty z tehdejší doby.
Na lavičce, která stojí u jezera sedí žena, která se mi tenkrát představila jako Maria.
vzdychnu a vydám se k ní.
"Jsem, ráda, že si znovu za mnou přišla." Řekne jen.
Podívám se na ní trochu vystrašeně. "Tys věděla, že přijdu." Zeptám se.
"Samozřejmě. Toto setkání bylo napsáno již dlouho předtím než jsi se narodila. Jsi poslední se kterou jsem se měla setkat." Usmála se na mě.
"Opravdu?" Podívám se na ní a rozhlédnu se kolem dokola. "Kde to vlastně jsme.?"
"Jsme tam kde všechno začalo." Odpověděla prostě.
"Co všechno ?" Podívám se na ní nechápavě.
"Tvůj osud a osud tisíce dalších před tebou i po tobě." Usmála se. "Víš. V době, ve které žiješ se již zapomnělo na náš původ a nikdo už tomu nevěří, ale ještě několik z nás je naživu. Ale díky tobě a jí." Ukázala někam za mě. "Se to může opět změnit." Usmála se. Otočím se kam ukazuje a spatřím Annu, která běží k nám.
"Bože Rose!!" vykřikne přistoupí ke mně a obejme mě. "Musíš se ihned vrátit nesmíš tady být." Vykřikne zoufale. "Ne tady a rozhodně ne teď." Řekne. Podívám se na ženu, která seděla vedle mě, ale ona je nyní pryč.
Podívám se na Annu, ale najednou se všechno začne ztrácet a já se začnu probouzet.
Otevřu oči a podívám se okolo sebe.
Vzhlednu na Annu a chci něco říct, ale ona mě zastaví.
"Pšš." Řekne. "Ať ho nevzbudíš." Usmála se a já nechápu o čem to mluví.
Podívám se dolů a spatřím Dimitrije, který mě drží za ruku, druhou má položenou na mém bříšku a hlavu má položenou na straně postele a spí.
"Byl unavený. Už tu sedí takhle 5 hodin." Řekne s úsměvem.
"5? To jsem spala tak dlouho?" podívám se na ní a ona přikývne. Přemýšlím o tom co se vlastně stalo a pak mi to došlo. Rána Victoria, ohromná bolest, moje dítě… Bože můj moje dítě.
Dám ruku na bříško a podívám se.
"Klid. Rose všechno je pořádku. Dítě je živé a zdravé, ale ty budeš muset být v klidu." Řekne Anna jen a posadí se na roh postele a stále se na mě dívá.
"Byl jsi tam, že ?" zeptám se jí. "V mém snu."
Přikývne. "Ano."
"Co to znamenalo?" nechápu.
"Něco co by ses měla dozvědět, ale rozhodně ne takhle." Řekne a chytne mě za ruku. "Na tuhle otázku by ti měl odpovědět náš otec a ne ona." Usměje se na mě stejně jako já na ni.
Najednou mám hřejivý pocit v hrudi.
Cítím po dlouhé době lásku. Lásku rodiny, kterou jsem nikdy neměla.
Možná, že bůh mi dává znamení tím, že mi vzal to co jsem měla od malička a nahradil ho láskou, kterou jsem ještě nikdy nepoznala.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama