THE GURDIAN OF THE HEART || 14. Kapitola: Změna našich životů

26. června 2013 v 16:51 | Lady Rosana |  THE GURDIAN OF THE HEART

14. Kapitola: Změna našich životů

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství


Ležím na posteli a dívám se na Dimitrije jak spí. Anna před chvílí odešla.
Zvednu ruku a pohladím ho po vlasech.
Miluji jeho krásné, hnědé jemné vlasy, stejně tak jako on ty moje.
Povzdychnu si. Jsem ráda, že je tu semnou, ale nevím na jak dlouho. Co bych měla udělat, aby to bylo takhle dál?
Vím, že jsem mu řekla, že už jeho ani nikoho z královského dvora nechci vidět, ale i přes všechno co se stalo Lissa byla moje nejlepší kamarádka. Moje sestra a já ji i přesto to všechno miluju a Dimitrij je otcem mého dítěte a to nemůžu změnit.
I přes to všechno. Nechci aby moje dcera vyrůstala bez otce jako já a žila sama.
Nechci pro ní stejný osud jako jsem měla já.
Povzdechnu si a cítím jak se Dimitrij pod mým dotykem pohnul.
Podívám se do těch nejkouzelnějších čokoládových očích které jsem kdy znala a usměju se.
"Ty si vzhůru?" řekne a usměje se.
"Samozřejmě." Podívám se na něj. "Je mi líto co se stalo."
"Proč se omlouváš." Pohladí mě po tváři. "Nebyla to tvoje vina." Usměje se a znovu mě pohladí po tváři. "Je mi to všechno hrozně líto. Neuvědomil jsem si jak moc jsem ti ublížil. Když jsem tě viděl v bolestech na zemi. Myslel jsem, že vás ztratím." Přizná vidím bolest v jeho očích. Usměju se a pohladím ho po ruce co má položenou na mém bříšku.
"Já… chtěl jsem ti jen říct, že.." začne, ale já ho přeruším a podívám se na naše propletené ruce na bříšku.
"Vím. Co chceš říct. Taky mě to všechno mrzí." Podívám se do jeho očích. "Miluju tě. Přes všechno co se stalo. Dal si mi ten nejlepší dárek jaký mi kdo mohl dát a za to tě budu milovat do konce života." Řeknu a on se usměje a políbí mě.
"Ne to já ti děkuju za dar života." Políbí mě znovu. "Miluji tě moje sladká Roza." Řekne a začne mě líbat.
Usměju se a slzy mi tečou po tváři. "Asi bych ti měla něco říct." Začnu ale on mě pořád líbal. "Soňa měla holčičku." Řeknu a on se na mě s úsměvem podívá.
"Koukam, že ženy v naší rodině se rozrůstají." Usměje se a políbí mě a v tu chvíli si někdo odkašle u dveří.
Vzhlédnua spatřím svého otce Abého Mazura.
"A vidím, že vy dva jste opět spolu. No pokud by vám to nevadilo za chvíli jsem přijde lékař tě zkontrolovat a propustit tě. A poté bych rád s vámi všemi mluvil. Pokud ti to vyhovuje?" Zeptá se mě můj otec.
Přikývnu. "Samozřejmě." ON přikývne a odejde ze dveří.
Dimitrij se usmál a podíval se na mě. "Ještě nikdy jsem Zmeyu neviděl takhle jednat." Usměju se na něj a pohladím ho po tváři.
Miluji ho tak moc že nikdy nechci o něj přijít.
Doktor přišel hned za pár minut po mém otci. Prohlédl mě a byla jsem naprosto v pořádku.
Samozřejmě, že jsem nesměla dělat nic namáhavého a moje tréninky byli zakázány.
Což bylo pro mě docela šok.
Celý život cvičím abych mohla se stát strážkyní a teď mě zakážou i jít si zatrénovat nebo zaběhat.
Vážně to je snad zlý sen.
Jelikož Soňa po porodu musela zůstat v nemocnici i s její dcerkou Alenou.
Olena společně s Karolinou tam sní zůstali a Vicky se vrátila domů k Jevě a postarat se o děti.
Zatímco Já, Dimitri, Alex a Anna jsme se vydali do domu k mému otci.
Nevím proč nás potřeboval vidět všechny, ale zjevně Alexej a Anna to věděli, protože se netvářili ani trochu překvapeně.
Ale všimnu si, že Dimitrijovi se to moc nelíbí.
No zjevně má stejně jako většina lidí předsudky na mého otce.
No kdo by asi ne.
Zastavíme před velkým domem a já se podívám na Dimitrije.
"Děje se něco?" zeptám se.
"Ne ne nic. Jen prostě mám takový divný pocit, že teď se nás život změní mnohem více než jsme tušili." Řekne jen a podívá se na mě.
Podívám se na něj a mám pocit, že v tomhle má pravdu, ale nevím proč.
Dveře se otevřou a z nich vyjde můj otec.
"No tak na co tady čekáte? Kolik si myslíte, že mám času?" řekne, otočí se a jde dovnitř.
Podívám se na Dimitrije a na jeho bratra, který ho poplácá po rameni.
"Si připravený na smrt brácho." Zasměje se Alexej a Anna ho jemně praští do zadní časti hlavy.
Na můj vkus to dělala nějak zatraceně často.
"Proč ho pořád děsíš. Tak hrozné to nebude a stejně ten rozhovor nebude o vás. Tak přestaň a pojďte." Řekne a společně jdeme šli za naším otcem.
Abé sedí v křesle a pje ze skleničky a před ním je láhev whisky, několik skleniček, konvička s čajem a dva hrnky.
"No konečně jste tady." Podívá se na nás a napije se. "Tak začneme ne?"
Podívám se na Dimitrije, který se tváří no … tak nějak vyděšeně.
"Co se děje Belikove?" zeptá se ho otec pobaveně. "Před lety si takhle vyděšeně nevypadal, když si zbyl svého otce spíše naopak." Řekne a já se podívám na Dimitrije.
"To bylo dávno." Řekne Dimitrij a já se na něj podívám znovu. "Ale tentokrát jste chtěl o něčem mluvit vy ne?" zeptane se odměřeným tonem.
Abé se na nás dívá pobaveným tonem.
Anna mě chytne za ruku a obě se posadíme na gauč.
Alexej si sedne vedle Anny a Dimitrij vedle mě.
Abé nás všechny pozoruje. No hlavně Dimitrije pozoruje zkoumavým pohledem.
"Tak o čem si chtěl mluvit?" podívám se na Abého.
"O naší rodinné historii." Podívá se na mě a já nevím o čem to mluví, když mi podá starou koženou knihu s názvem MAZUR MANOR.
Podívala jsem se na něj v šoku.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama