THE GURDIAN OF THE HEART || 15. Kapitola: Rodinná pouta

26. června 2013 v 16:52 | Lady Rosana |  THE GURDIAN OF THE HEART

15. Kapitola: Rodinná pouta

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství

Abe POV:

Dívám se jak obě mé dcery a jejich muži vstoupí do obývacího pokoje.
Nikdy jsem si nemyslel, že dám svoje dcery zrovna Belikovým synům, ale Jeva to předpověděla velice dobře.
No jo holt naše rodiny budou spojeny ještě daleko víc let než si všichni mysleli.
"Tak co je s naší rodinnou historií?" zeptá se Rose. Podívám se na Annu, kdysi dávno jsem jí vyprávěl příběh o první ženě naší rodiny, takže ví o čem chci mluvit, ale Rose o tom nemá ani tušení.
Vlastně ani jedná moje dcera neví o své moci. Ta se měla projevit až když se spolu spojí magickým a rodinným poutem.
I když jsem měl pocit, že to pouto už se během pár minut stačilo vytvořit samo.
Vypadali jako dvě strany mince. Anna jako jejich matka Janine a Rose jako já, ale obě naprosto stejné.
Vím, že Janine nechtěla aby se to dozvěděli, ale nemám jinou možnost.
"Fajn tak já začnu." Nadechl jsem se a začal vyprávět.
"Několik století zpátky žilo pár strážců. Tedy spíše strážkyň, ale někdy se objevili i strážci, kteří byli jiní než ostatní a to tím, že ovládali jistou živelnou i srdcovou magii.
Ve starém salemu jim říkali čarodějnice. A jak víte tenkrát to s nimi nedopadlo moc dobře a to byl také důvod proč se na to umění začalo zapomínat a všichni co ho ovládali, magii přestali používat a pomalu na ní zapomněli. Ale zbyla jen malá skupinka lidí co ještě pořád jí v tajnosti používala a šířila jí dal mezi své potomky." Nadechl jsem se a podíval se na Rosin pohled.
"Počkej chceš mi říct, že blbosti jako čarodějnice a tak jsou pravdivé?" Zeptala se.
"Stejně tak lidé můžou říct, že jsou pohádky upíří tak mě prosím nepřerušuj." Řekl jsem.
"Fajn kde jsem skončil?" Zamyslel jsem se. "No … dvě ženy z vaší minulosti, ale každá z jiné rodiny, tenkrát během masakru v Salemu uprchli a schovali se, ale předtím jedna z nich měla vidění, které znělo. Dnes je den, kdy naše umění bude zapomenuto, ale jednoho dne přijde den, kdy se opět vrátí, aby sloužilo vyššímu dobru a naše rodiny se opět spojí." Slyšel jsem Dimitrije zalapat po dechu.
"A ty ženy?" zeptal se Dimitri. "Mluvíte o někom konkrétním." Přikývl jsem.
"Jedná z nich byla naše předkyně." Ukázal jsem na Rose a Annu. "A ta druhá byla vaše." Podíval jsem se na Alexeje a Dimitrije.
"Chceš nám tímhle naznačit, že v naší krvi koluje magická moc?" Zeptala se Anna. "Tak jako v té pohádce co si mi vyprávěl."
"Ano přesně jako v té pohádce. Vaše Předkyně Maria Mazura byla.." začal jsem, ale Rose mě přerušila.
"Počkej. Řekl si Maria?" Podívala se na mě v šoku.
"Ano a byl bych rád, kdyby si mě přestala přerušovat ano? Děkuju." Kývla. "Jde jen o to, že Jeva Belikova a i já věříme, že ta doba už nastala. A povinností mích dcer je se k tomuto úkolu postavit čelem a nastoupit na místo, které vám náleží v našem světě.
Podíval jsem se na obě dvě a obě vypadali spíše v šoku, ale co jsem měl dělat. Nemůžu přehlížet proroctví zvlášť v téhle naší zlé době, kdy strigojů přibývá čím dál víc a strážců je málo. Královna zrovna není nakloněná k návrhu aby se morojové učili bojovat.
ROSE POV:
Podívala jsem se na Abého jestli to myslí vážně, ale jeho tvář nevypadala ani trochu jako by z nás dělal legraci.
No super. Probuďte mě někdo. Pomyslela jsem si.
"Co to tedy pro nás znamená.?" Zeptala se Anna. "Já jsem si tedy nikdy nevšimla, že bych měla nějaké magické schopnosti nebo něco takového. Co ty?" Podívala se na mě.
Zakroutila jsem hlavou. "Ani já ne." Řekla jsem po pravdě.
"Taky jste nemohli." Řekl Abé. "Ty schopnosti se aktivují až vy dvě spolu vytvoříte sesterské pouto."
Podívala jsem se na něj a pak na Annu. Super teprve teď jsem zjistila, že mám sestru a můj otec by nejradši abych sní spojila nějaké pouto. Sakra copak se tu všichni dočista zbláznili.
"A jak to asi tak máme udělat hm?" zeptala se Anna.
"No tak jste sestry většinou sourozenci v sobě mají pouto o kterém ani neví, ale mají ho v sobě."
"Hm." Řekla Anna a podívala se na mě. "To by neměl být tak hrozný problém." Řekla.
No jasně pro ní to problém není, ale co já?
Jo dobře pouto mezi sourozenci se tvoří, ale jedině v případě že ti sourozenci se znají.
Ne jako mi. Já jsem skoro 19 let nevěděla, že mám sourozence a teď bych měla tvořit sní nějaké pouto?
"No já v tom problém vidím." Řekla jsem a Anna se na mě podívala v šoku.
"Co tím myslíš? Jsme sestry i když se neznáme jsme spojený." Řekla prostě. Cítila jsem jak mi Dimitrij konejšivě stiskl ruku.
Znal mě dobře možná víc než já sama sebe, ale stejně.
"Hm možná, ale já tedy rozhodně žádný spojení necítím jestli ty jo tak ti závidím." Řekla jsem a položila knihu na stůl.
Zvedla jsem se. "Promiň starý muž." Řekla jsem a podívala se na Abého. Nemohla jsem mu teď říkat tati. Ne potom co teď řekl. "Ale myslím, že bude nejlepší když se o tom přede mnou nebudeš už nikdy zmiňovat." Řekla jsem a podívala se na Dimitrije. "Půjdeme chci se vrátit k vám domů." Řekla jsem a Dimitrij přikývl, zvedl se a šli jsme společně k Autu.
Nastoupili jsme a jeli jsme směrem k Dimitrijovu domu.
Celou cestu do Baii jsme jeli v tichosti. Dimitrije nenapadlo něco říct. Dával mi prostor a já mu byla vděčná.
Sakra co se to všechno stalo s mým životem.
Dimitri zaparkoval před jeho domem a my šli domů.
V obývacím pokoji seděla Jeva s Victorii a koukali na televizi. Teda vlastně jenom Vicktoria.
"Ahoj." Řekla Victoria a tvářila se smutně.
"Ahoj." Podívala jsem se na Dimitrije. "Půjdu si lehnout jsem unavena." Řekla jsem do DImitrijova pokoje.
Štěstí, že má pokoj hned v přízemí. Dneska bych asi nezvládla vylézt schody až nahoru.
Zavřela jsem za sebou dveře a lehla si na postel.
Měla jsem všeho dost. Co se ještě stane, aby z mého života bylo naprosté peklo? Pomyslela jsem si.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama