THE GURDIAN OF THE HEART || 16. Kapitola: Bourání zdí

26. června 2013 v 16:53 | Lady Rosana |  THE GURDIAN OF THE HEART

16. Kapitola: Bourání zdí

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství


Dimitri POV:

Díval jsem se za Rose jak zavřela dveře od mého pokoje a povzdechl jsem si.
Vím, jaké to pro ní musí být. Zjistit, že má najednou sestru, se kterou by měla vytvořit sesterské pouto.
Zvlášť tak rychle potom co se stalo s Vasilissou, ale vím, že ona jí příjme.
Sice ne hned, ale časem určitě.
Možná, že nejlepší by bylo vzít Rozu a vrátit se zpátky do Ameriky. Třeba ne ke dvoru, ale třeba bych mohl zavolat Albertě a mohli by jsme strávit nějaký čas na Akademii.
Na jednu stranu by to dávalo smysl.
Rose je teď těhotná a rozhodně nemůže někoho hlídat a já bych měl aspoň možnost se postarat o svojí rodinu a být v jejich blízkosti.
Bylo by to perfektní. Rose by mohla tam být semnou do porodu.
Starat se o dítě a přitom vyučovat na akademii boj.
A rozhodně by to nebylo nebezpečné a já bych se nemusel strachovat, že ztratím během stigojího boje.
Ale na druhou stranu nevím co by Roza říkala na fakt, že by jsme se vzdali oba přímého boje.
Vzdychl jsem a z mého přemýšlení mě vytrhl hlas mé sestry Vicky.
"Co se děje Dimka?" Zeptala se mě. "Stalo se něco?"
"Něco jo." Přikývl jsem.
Vicka se na mě smutně podívala. "Já opravdu nechtěla jí ublížit." Viděl jsem slzy v jejích očích. "Vím, že jsem to přehnala a teď mě nejspíš nenávidí." Vzlykla.
Povzdechl jsem si. "Ne. Není to kvůli tobě. Je to složité Vito. Prosím teď se jí na nic neptej." Podíval jsem se na dveře mého pokoje a vzdychl jsem. "Půjdu jí udělat něco k jídlu." Řekl jsem a šel do kuchyně namazat dva krajíce černého chleba s máslem a mléko.
Vzal jsem podnos a šel sním do mého pokoje.
Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. Rose ležela v mé posteli zády ke mně a viděl jsem jak se její tělo mírně třáslo.
Povzdechl jsem si. Položil podnos s jídlem na noční stolek a lehl si vedle ní.
Objal jsem jí ze zadu, pohladil po vlasech a setřel slzy.
"ŠŠŠ…." Řeknu jí a políbím jí na tvář. "To bude v pořádku, láska." Snažím se jí uklidnit. "Všechno bude v pořádku. Milaya Moya." Vím jak vždy na ní působilo uklidňujícím způsobem, když jsem sní mluvil Rusky a i teď to začalo zabírat.
"Co budu dělat?" Zeptá se mě a já si povzdechnu a políbím jí do vlasů.
"Jako vždycky. Se přesto dostaneš. Dostaneme se přesto společně." Pohladím jí po vlasech a zadívám se jí do očí. "Si jedna z nejsilnějších lidí, které z nám."
Otočí se na mě a podívá se mi do očí. "Víš co?" řekne z ničeho nic a zvedne se. "Už mě nebaví jak si všichni myslíte jak silná jsem, ale víš co?" vykřikne. "Nejsem tak silná jak si všichni myslíte. Nejsem." Zařve rozčíleně.
Sakra. Tohle jsem rozhodně nechtěl. Chtěl jsem jí uklidnit a místo toho jsem jí ještě víc rozčílil.
Tohle rozhodně není dobré pro dítě, které roste v ní.
Co jsem to sakra za chlapa, když nedokážu ani uklidnit vlastní ženu.
"Rose prosím." Řeknu, vstanu a jdu k ní. Ale ona udělá pár kroků vzad.
"Ne zůstaň tam kde si. Nepotřebuju tě." Řekne a já si povzdechnu. Nebude tak lehké získat její důvěru zpátky. "Zvládla jsem to do teď a zvládnu to i dál. Nepotřebuju tě."
"Ale já tě potřebuju." Řeknu rozhodně a přistoupím k ní. Ona zády narazí do zdi a já pohladím po tváři.
"Prosím. Nech mě jít." Vyhrkne zoufale.
"To nejde. Rozo." Řeknu ochraptělím hlasem. "Nemůžu. Je mi líto všechno co jsem udělal. A přísahám, že kdybych mohl změnit všechno co jsem ti udělal. Udělám to." Řeknu a pohladím jí po tváři. "Miluju tě."
"Ne to není pravda." Řekne a zakroutí hlavou. Vidím jak se snaží bojovat s hlasem srdce a rozumu.
"Je to pravda." Řeknu. "Miluju tě. Tebe i .." řeknu a položím jí ruku na její zakulacené bříško. "Tebe i naše dítě. Miluju vás. Nedokážu si představit svůj život bez vás. Tak prosím." Řeknu už zoufale. "Neodháněj mě."
Dívám se jí do očí dlouhou dobu. Do jejích teplých čokoládových plných slz a skrývané bolesti, která je moje vina.
Sakra kdybych mohl něco udělat, abych jí zbavil té bolesti udělám to.
V ten samí moment jsem cítil pohyb pod svojí rukou a její pohled se změnil.
Podíval jsem se na svojí ruku, která spočívala na jejím bříšku.
Přejel jsem znovu po jejím vypuklém břiše a cítil pohyb znovu. Tentokrát intenzivnější.
Zavřel jsem oči a cítil jsem slzy, které tekli po mé tváři.
Usmál jsem se a podíval se do jejích očí, které najednou vyzařovali teplo, lásku a štěstí.
A v tenhle okamžik jsem se rozhodl, že už dál nebudu váhat.
Naklonil jsem se k ní, položil moje rty na její. Začal jsem jí líbat, jednu ruku jsem měl na břiše a druhou jsem jí zajel do vlasů.
"Miluju tě." Řekl jsem a podíval se jí do očí. Jazykem jsem přejel přes její rty. Pootevřela ústa.
Pevně jsem jí objal a zvedl jí. Rose mě objala nohama kolem pasu a já jí znovu jemně přitiskl na stěnu.
Moje rty jí divoce a vášnivě líbali.
Odlepil jsem se sní od zdi a přešel k mé posteli, na kterou jsem jí opatrně položil.
Naše rty spolu stále zápasili o nadvládu.
Přejel jsem jí rukou po vnější straně jejího stehna a pokračoval dál nahoru, až moje ruka byla v jejích vlasech.
Usmál jsem se a moje druhá ruka zavadila o lem jejího trička, který jsem chytl oběma rukama a svlékl jí ho skoro až strigojí rychlostí.
Usmála se a znovu přitiskla rty na moje.
Byl to jako sen. Konečně po tak dlouhé době jsem měl svojí krásnou bohyni u sebe, spolu s naším dítětem, které rostlo uvnitř ní.
Líbal jsem jí a chtěl zajít dal, když v tu chvíli se otevřeli dveře od mého pokoje ….
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iv Iv | 28. září 2016 v 15:25 | Reagovat

Ty ošklivý dveře :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama