THE GURDIAN OF THE HEART || 18. Kapitola: Temnota dvojí síly

26. června 2013 v 16:58 | Lady Rosana |  THE GURDIAN OF THE HEART

18. Kapitola: Temnota dvojí síly

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství

Dny běželi nebezpečně rychle.
Od té osudné noci kdy jsme se s Rose dali znovu dohromady uplynul měsíc a od té doby jsme byli nerozluční.
Byla na konci 6 měsíce a vstupovala do 7.
Její bříško už bylo pěkně zakulacené a vypadala dech beroucí.
Ten měsíc co jsme trávili společně s mojí rodinou byl úžasný, ale stále jsem Rose nedokázal přesvědčit k návratu ke dvoru.
Vím, že má na dobu strávenou tam špatné vzpomínky, ale já taky tady nemohu být navždycky. Mám tam práci.
Mohl bych se přesunout zpátky do Ruska to ano, ale přece jen jsem slíbil, že jí přivedu.
Ale to není jen to v poslední době bylo hlášeno dvakrát tolik útoku v menších vesnicích kolem Moskvy.
Začínám mít docela strach. Rose se v tomhle stavu nemůže bránit.
Ale Rose si trvá na svém. Stejně tak jako se svou sestrou a otcem je neoblomná.
Začínám mít výčitky svědomí, že každému něco slíbím ale nedodržím to.
Lisse a její matce jsem slíbil, že jí přivedu zpátky ke dvoru.
Abému, mému bratrovi a Anně jsem slíbil, že jí přesvědčím aby jim dala šanci.
A co jsem zatím dokázal?
Absolutně nic. Rose si stojí tvrdě za svým a nejhorší je že jí začala v tom podporovat i Jeva.
Takže nemám absolutní šanci jí přesvědčit.
Vždy když s tím začnu uteče přede mnou k Jevě.
Docela by mě zajímalo co tam celý den dělají.
Vběhne tam naštvaná a odchází s perfektní náladou a jen září.
No jo u své babičky už se ničemu nedivím, ale že si omotá kolem prstu zrovna Rose?? Tak to musím smeknout.
Možná, že bych si měl konečně s Jevou promluvit aby mi pomohla a Rose.
Jinak už vážně nevím co mám dělat.
ROSE POV:
Seděla jsem s Jevou v jejím pokoji a jako každý den jsem se probírala starými spisy a knihami.
Od té rozbroje s mým otcem a sestrou jsem byla mimo.
Dimitrij se mě stále snaží přesvědčit ať jim dam šanci a pomůžu, ale já sama nevím co mám do pekla dělat.
Před měsícem mi Jeva dala k dispozici své knihy a spisy.
A musím říci, že je to zajímavé. Zrovna teď se probírám deníky své předkyně.
A díky tomu deníku jsem pochopila jak jsem mohla otěhotnět s Dimitrijem.
V jistých ohledech je to tvořené rodinnou linií, ale jak jsem se dočetla.
Všechno bylo napsanou už hodně a hodně dávno.
Děti dvou párů z naších rodových linií vrátí naší krev a moc tam kam patří a pomůžou zastavit zlo, která sužuje naše rasy již celá staletí.
No super to mám radost, že moje dítě nastolí mír.
Vzdychla jsem. Začínala jsem toho mít dost. Nohy a záda mě boleli a byla jsem ospala.
Tohle těhotenství mě zabijí.
Docela jsem ráda, že nemusím nic dělat a nikam chodit.
Ono to těhotenství je samo o sobě náročné.
Ale v poslední době jsem trochu smutná. Vždycky jsme plánovali s Lissou, že budeme všechny šťastné chvíle prožívat spolu a teď jsem na to sama.
Mám sice Dimitrije a jeho celou rodinu, ale to není totéž.
Povzdechla jsem si. Možná bych měla Dimitrije poslechnout.
Ale co když bude všechno stejně a...
Povzdechla jsem si a položila ruku na své břicho. Co když se vrátí ke způsobům jako měla když jsem byla u dvora.
Už bych to nesnesla, ale teď mám Dimitrije.
Nebo aspoň doufám v to. Teď semnou je, ale co když to nedělá jen kvůli mě. Napadlo mě.
Co když mu de jen o to dítě a jakmile se to dítě narodí odkopne mě stranou.
Jasně proč by mě měl rád. Jsem tlustá, ošklivá, náladová a pořád se sním jen hádám. Proč by ke mě měl něco cítit.
Můj spodní ret se začal třást a cítila jsem slzy v mých očích.
"Rose." slyšela jsem otevřít dveře a Dimtirijův hlas. Odvrátila jsem hlavu a podívala se do země.
Nechtěla jsem aby mě takhle viděl.
"Roza." řekl a poklekl vedle mě. Otočila jsem hlavu na druhou stranu, ale on mě chytnul za bradu a obrátil k sobě. Pohlédl mi do očí.
V těch jeho byla vidět bolest. "Co se děje?" Zeptal se. "Proč pláčeš Milaya Moya." řekl a povzdechem.
"Nic se neděje." trvala jsem si na svém a chtěla znovu odvrátit hlavu, ale on mi to nedovolil a pořád mě pevně držel.
"Roza prosím. Řekni mi co se děje?" řekl zoufale. "Umírám vidět tě takhle. No tak Milaya." pohladil mě po vlasech.
"Ne.." řekla jsem.
"Co ne?" sledoval můj pohled.
"Neříkej mi tak. Vím že lžeš." vyhrkla jsem. Vytrhla se z jeho sevření a utekla do našeho pokoje. sedla jsem si na postel a hlavu dala do dlaní. Slzy mi tekly po tvářích a já nevěděla co dal dělat.
"Roza." slyšela jsem hlas za mnou.
"Ne!" vykřikla jsem. "Nech mě být."
"Roza... Co jsem udělal?" zašeptal.
"Lžeš mi. nemáš mě rád a jediné proč to děláš je to dítě." Stoupla jsem si a otočila se na něj. "Co chceš? Chceš mi ho vzít!!!" vykřikla jsem a na jeho tváři se viděla šok. "Proto to děláš. Vezmeš mi i to poslední co mi zbylo." vykřikla jsem.
"Roza prosím... tak to není. Věř mi." řekl, ale já jsem byla jak smyslů zbavená.
"Věřit ti? Kolikrát jsem to udělala hm? Kolikrát jsem ti věřila a co si udělal??? V jednom kuse mi jen lžeš." Zakřičela jsem na něj. "Co Lissa ti nedokáže dát dítě tak jdeš za mnou. Co ještě ta děvka chce!!!! Získala tebe tak proč mě nenecháte být!!!" vyštěkla jsem po něm a slzy se mě valili po tvářích.
"Roza prosím." viděla jsem jeho slzy téct po tvářích. "Tak to není prosím. Roza..."
V Tu chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vstoupila moje sestra Anna.
"Ustup Dimitri." řekla jen.
Dimitrij se na ní díval v šoku, ale udělal to. Anna se na mě zaměřila a v tu chvíli se jí rozvířili vlasy a já ucítila lehký závan větru a náhlé teplo, které se šířilo k mému srdci. Vykřikla jsem.
Než jsem propadla do temnoty slyšela jsem někoho křičet.
"Roza......" A pak všechno utichlo.

pokračovaní příště ....
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama