THE GURDIAN OF THE HEART || 20. Kapitola: Začínáme spolu znovu

26. června 2013 v 17:00 | Lady Rosana |  THE GURDIAN OF THE HEART

20. Kapitola: Začínáme spolu znovu

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství



ROSE POV:
Ležím na posteli a je mi mizerně. Jak jsem zatraceně mohla takhle na Dimitrije vyjet?
Vždyť neudělal ni až tak špatného.
Jen se mi snaží pomoct, ale možná je to jen mé podvědomí, které mě nabádá, abych byla opatrné.
Přece jen miluji své dítě víc než vlastní život a nechci ho ztratit.
Ne, že bych se bála, že by mi ho Dimitrij ve spánku sebral až se narodí, ale je tu pořád ta nejistota.
Chci mu věřit, chci sním žit a chci se sním vrátit, ale mám strach to udělat.
Proč prostě nemůže pochopit čistý fakt, že se snažím žít zase v klidu a nic neuspěchat.
Ale na druhou stranu musím být silná, už hlavně kvůli tomu dítěti, které ve mně roste.
Nikdy bych si neodpustila kdyby se mu kvůli mně něco stalo.
Překulila jsem se na bok a otevřela oči.
Cítila jsem na sobě upřený pohled a na židli u postele seděl můj otec Abé a pozoroval mě.
"Co tady děláš ?" Zeptám se ho.
"Slyšel jsem co se stalo." Řekl klidně. "Chtěl jsem tě vidět."
"Hm tak si viděl tak zase můžeš jít."
"Rose. Prosím." Vydechne zoufale. "Neodháněj svojí rodinu a lidi, kteří ti chtějí pomoct prosím." Řekne. "Já jsem tvůj otec a i když jsem udělal některá rozhodnutí špatně pořád tě mám rád. Ty a Anna jste moje jediné děti a já bych si nikdy nemohl přát lepší než jste vy dvě." Řekne a mě se začínají tvořit slzy v očích.
"Já.. Já vím, že to myslíš upřímně. Chápu proč jste mi lhali. To všechno dokážu skousnout, ale já prostě nevím jak se chovat a hlavně jak naložit s novým osudem, který mě čeká. Nikdy jsem nic jiného nechtěla než být strážce a o tu možnost teď přijdu." Řeknu a sklopím zrak.
"Rose." Řekne a zvedne prstem bradu abych se mu dívala do očí. "O nic nepřijdeš. Si úžasná strážkyně a byla si už když si byla na škole. To že jseš těhotná na tom nic nezmění. Pořád věřím, že zůstaneš stále ta nejlepší a tvoje nově získané schopnosti tě jen v této profesy ještě víc zlepší." Usměje se.
"Díky tati, ale nevím jestli královna bude ochotná vzít mě zpátky mezi strážce když jsem odešla." Vzdychnu a podívám se do země.
"Ale Rose samozřejmě, že bude. Musela by být blázen s tvojí pověstí tě nevzít zpátky." Usmál se a pak se na mě zadíval. "Ale to není jediná věc co tě trápí, že?"
Zakroutím hlavou. "Ne není." Povzdechnu si.
"Rose, řekni mi co tě trápí. Jestli je to něco s čím ti mohu pomoct, udělám to?" Dívá se na mě.
"Popravdě není." Řeknu. "Víš jde o to, že Dimitrij se chce vrátit ke dvoru."
"A ty nechceš?" Optá se.
"Samozřejmě, že chci chybí mi to tam, ale mám strach, že jakmile tam budeme všechno bude zase stejné jako předtím. Adrian se na mě bude dívat zraněně a ublíženě, Christian s Miiou a Eddiem soucitně, Dimitri mě začne opět odmítat a Lissa ho v tom opět bude podporovat. A já prostě nevím jestli mám na to znovu sílu prostě nevím." Povzdechnu si.
"Rose?" Začal Abé a pohlédl mi do očí. "Myslíš, že by šel takovou dálku jen proto aby tě našel a pak tě opustil?" Zeptal se znovu a díval se mi do očí.
"Asi ne." Vydechla jsem.
"Tak vidíš. Poradím ti jednu věc nepřemýšlej nad tím hlavou, ale srdcem to ti vždycky dobře napoví." Usmál se a já ho objala.
"Miluju tě tati." Řeknu a on mě trochu zmáčkne a políbí do vlasů.
"Taky tě miluju Kiz." Dodá.
DIMITRI POV:
Byl jsem s Annou venku něco přes tři hodiny dlouhá procházka kolem Baii mi zase nabrala síly, ale Anna chvílemi vypadala, že nemůže popadnout dech, ale nestěžovala si.
Což je další odlišnost od Rose. Rose by si začala stěžovat hned, ale zase na druhou stranu jí by taková procházka nebo dokonce běh nedělal vůbec žádný problém.
No jo holt každá je jiná a to je právě dělá jedinečnými.
Když jsme s Annou vycházeli z domu viděl jsem Abého vycházet z domu a mluvit s babushkou Jevou.
Jakmile nás uviděl usmál se. Chvíli jsme se ještě bavili a pak i s Annou odjel domů.
Doma jsem zjistil, že Rose byla stále ve svém pokoji a odpočívala.
Na jednu stranu jsem byl rád, že měla rozum a nedělala nic hloupého a neukvapeného, ale na druhou stranu jsem měl strach, že se ještě stále na mě zlobí.
Povzdechl jsem si. Namazal jsem jí dva krajíce černého chleba s mlékem a nesl jsem jí ho do pokoje.
Zaklepu a pomalu vejdu dovnitř.
"Milaya? Nesu ti něco k jídlu." Vstoupím a podívám se na ní vidím jak dává její oblečení do tašky.
Bože ne! Nemůže odejit. Pomyslím si.
"Rose? Co to děláš?" Zeptám se.
"Balím nevidíš." Řekne, dá věci do tašky a sedne si na postel.
Povzdechnu si. Položím jídlo na stolek, sednu si vedle ní a vezmu její ruku do své.
"Co se děje?" Zeptam se.
"Přemýšlela jsem." Začne. "Přemýšlela jsem o tom co jsi říkal, a máš pravdu." Řekne a zadívá se na mě.
"O čem to mluvíš?" zeptám se jí nechápavě.
Vzdychne. "Mluvím o tom." Začne. "Vrátím se z tebou zpátky ke dvoru." Vydechne a já na ní zůstanu zírat. Nepočítal jsem s tím, že semnou bude souhlasit.
"Co tak najednout?" Zeptám se, ale okamžitě toho zalituju.
"Já mám tvojí rodinu ráda o to nejde jde jen o to, že se začínám bát. Začínám se bát co se stane když tady zůstaneme. Já… Nikdy jsem nebyla těhotná nevím co mám dělat jak se s tím vypořádat, ale někde v sobě cítím, že návrat je jediné správné rozhodnutí." Řekne a podívá se na mě.
Usměju se a políbím jí.
"Miluju tě Rose. A přísahám, že se to nikdy nezmění." Políbím jí znovu. "Ty a naše dítě jste pro mě to nejcennější a já za vás budu bojovat klidně proti celému našemu světu." Řeknu, vidím jak se jí do očí nahrnuli slzy.
Usměju se a znovu jí políbím. Vím, že jsem ze začátku udělal chybu, ale teď budu mít konečně pořádnou možnost to napravit a konečně získat svojí rodinu zpět.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | 11. července 2013 v 0:13 | Reagovat

Víš o tom že ti tu cbybí kapitoly?? A bez nich je to dost na hovno. fajn povídka to jo ale já si nechci domýšlet co se stalo!!
Takže bych ocenila kdybys je připsala

2 Iv Iv | 28. září 2016 v 20:53 | Reagovat

Taky bych si přála doplnění :-)

3 iv iv | 28. září 2016 v 20:55 | Reagovat

ROSE POV:

Sedím na terase a piju studený pomerančový džus.
Už je to těhotenství celkem únavné. Bolí mě záda, naťíkají nohy, hormony mi lítají jak splašené a ještě do toho to zatracené vedro.
Někdy si říkám, jestli by Dimitrijovi nebylo dobře beze mně. Měl by klid a nemusel by se starat o tak protivnou ženskou jako jsem já.
Vím, že mě miluje dokazujeme mi to každým dnem, ale i přesto někde ve mně dřímají pochybnosti o tom všem.
Věřím, že chce semnou a s naším dítětem zůstat, ale i přesto mám pochyby co je správné.
Když už mluvíme o dítěti. Už bych nejradši aby sem ten porod měla za sebou. Vstupuju do devátého měsíce a všechno je tak nějak divné.
Každý se o mě stará čím dál víc. Hlavně Dimitrij neuplyne ani minuta aby mě nekontroloval.
Já vím, měla bych být ráda za takovou pozornost, ale už to je trochu moc.
Sem těhotná a ne smrtelně nemocná to by si všichni tady měli uvědomit.
Karoline říká, že je to v tomhle stádiu úplně normální. Někdy mě děsí představa, že ona své první dítě Paula rodila o 3 týdny dřív.
Nerada bych aby moje dítě se narodilo zrovna teď. Zatím na to nejsem připravená a popravdě nevím jestli ten zbývající měsíc vůbec budu.
Podívám se na svoje bříško, pohladím ho a ucítím kopnutí od mého dítěte.
Usměju se a znovu přes něj přejedu rukou.
Vím, že v 8 měsíci bych už měla vědět co to bude a kupovat výbavičku, ale s Dimitrijem jsme se rozhodli, že se necháme překvapit i když mám takové tušení, že mé sny o našich dětech jsou občas pravdivé.
Cítím, že to bude holčička.
"Jseš pořádku?" Zeptá se Dimitrij
Otočím se na něj a usměju se. "Samozřejmě. Jen přemýšlím."
Dimitrij se usměje a sedne si vedle mě. "O čem?" Přivine si mě do náruče a hladí mě po zádech.
"O všem.. O nás, o dítěti o našich rodinách." Vydechnu a přejedu si rukou po bříšku a vzdychnu. "Mám strach."
"Z čeho?" Zeptá se.
"Z toho jak to všechno zvládnu. Tohle je pro mě něco jiného a já nevím co mám dál dělat." Podívám se na něj a hledám odpovědi v jeho tváři.
Vzdychne, nakloní se ke mně rty přejede lehce po mých a něžně mě políbí.
"Všechno bude dobré milaya." Vydechne a znovu mě políbí. "Neboj se zvládneme to a naše dítě bude mít tu nejkrásnější matku jakou kdy kdo měl." Usmál se, políbil mě a pohladil po bříšku.
Usmála jsem se a přitulila se do jeho náručí. "Zatím jsme o tom spolu ještě nemluvili, ale přemýšlel jsi o jméně?" zeptám se ho.
"No popravdě trochu ano, ale nevím." Podívá se na mě. "Myslím, že bychom měli si vybrat."
ABE POV:

Přemýšlel jsem o tom co bylo mojí největší chybou aby celý můj vztah s matkou mých dcer skončil.
Vždyť přece nás vztah byl naprosto normální, plný lásky, porozumění a vzájemné důvěry.
A během pár dní to bylo všechno pryč.
Nevěřím tomu, že to všechno bylo tím, že chtěla být strážkyní na plný úvazek, prostě nevěřím.
I když po našem rozchodu dala Rose na akademii.
Janine od prvního dne byla velmi milující osoba. Brala vážně svojí práci strážce to ano, ale i přesto měla srdce, které by jí mohla závidět každá morojka.
Moje matka sice nebyla moc nadšená z toho, že budu mít dítě s Dhampírkou a navíc, že si jí chci vzít a žít s ní, ale během Janina těhotenství u kterého byla přítomná si obě padli do oka.
Po té co se narodili moje dvě roztomilé dívky Janine se po pár měsících začala měnit.
Byla odtažitá a něco předemnou tajila.
Když Anne a Rose byl něco přes rok rozhodla se odejít a vzít sebou obě mě dcery.
Což jsem jí samozřejmě nemohl dovolit a tak jsme uzavřeli dohodu. A rozdělili naše dcery.
Jedna z největších blbostí mého života, ale kdo mohl tušit, že to takhle dopadne.
Z mého přemýšlení mě vytrhl zvonek u dveří. Odmávl jsem rukou. Je tu spoustu strážců a služebná, která otvírá dveře.
Napil jsem se svého drinku, ale ohlušující zvonek mě začal lézt na nervy. Nakonec jsem se zvedl a šel otevřít dveře.
Nemohl jsem uvěřit tomu co jsem viděl ve dveřích stála osoba, kterou bych v těchto dveřích nikdy nečekal.
"Janine." Vydechnu a dívám se na ní v naprostém šoku.
DIMITRI POV:

Rose byla úžasná. Už se nemůžu dočkat až poprvé budu držet naše dítě v náručí.
Chápu její obavy vždyť ani já sám ještě nevím, jak to všechno zvládnu, ale pokud budu mít Rose a naše maličké všechno bude v pořádku.
S Rose jsme byli někde v polovině výběru jmen pro naše dítě.
Musím říct, že to byla zábava. Rose nesouhlasila ani s jedním jménem co jsem jí navrhnul. No popravdě ani ona nedávala zrovna perfektní návrhy.
Řeknete sami Madeline ??? Kde k tomuhle jménu přišla.
"A co třeba Demetria? Zkráceně Demi hm?" Zeptám se jí.
"Si se úplně zbláznil ne?" vyhrkla. "Chceš aby nás naše dítě do konce života nenávidělo nebo co? Ne ani náhodou." Vyhrkla.
"Okey dobře. Tak ne Tak co třeba ja nevím…" Odfrkl jsem si a pak mě něco napadlo. "Hele a co třeba Camille?" Zeptám se jí a vidím její pohled. Že bych konečně vyhrál???
"Hm.." začne. "To není tak špatné." Usměje se na mě. "Okey Camille Maria?" zeptá se.
"Okey." Usměju se na ní, políbím jí na rty a rukou přejedu po bříšku. "Camille Maria Belikov." Usměju se na ní, ale Rose se zamračí.
"Hej a kdo řekl, že bude jen Belikov?" zeptá se mě. "Kdepak Camille Maria Hathaway Belikov." Řekne a já jen vzdychnu a protočím oči.
"Fajn." Usměju se a políbím ji, ale v tu chvíli někdo zazvoní u dveří.
Vzdychnu a jdu otevřít. Sakra jaký blbec nám musí rušit naši zářivou chvilku.
Otevřu dveře a strhnu, když vidím osobu, která stojí před dveřmi.
Sakra proč teď????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama