THE GURDIAN OF THE HEART || 21. Kapitola: Naše štěstí

26. června 2013 v 17:01 | Lady Rosana

21. Kapitola: Naše štěstí

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství



ROSE POV:

Sedím na terase a piju studený pomerančový džus.
Už je to těhotenství celkem únavné. Bolí mě záda, naťíkají nohy, hormony mi lítají jak splašené a ještě do toho to zatracené vedro.
Někdy si říkám, jestli by Dimitrijovi nebylo dobře beze mně. Měl by klid a nemusel by se starat o tak protivnou ženskou jako jsem já.
Vím, že mě miluje dokazujeme mi to každým dnem, ale i přesto někde ve mně dřímají pochybnosti o tom všem.
Věřím, že chce semnou a s naším dítětem zůstat, ale i přesto mám pochyby co je správné.
Když už mluvíme o dítěti. Už bych nejradši aby sem ten porod měla za sebou. Vstupuju do devátého měsíce a všechno je tak nějak divné.
Každý se o mě stará čím dál víc. Hlavně Dimitrij neuplyne ani minuta aby mě nekontroloval.
Já vím, měla bych být ráda za takovou pozornost, ale už to je trochu moc.
Sem těhotná a ne smrtelně nemocná to by si všichni tady měli uvědomit.
Karoline říká, že je to v tomhle stádiu úplně normální. Někdy mě děsí představa, že ona své první dítě Paula rodila o 3 týdny dřív.
Nerada bych aby moje dítě se narodilo zrovna teď. Zatím na to nejsem připravená a popravdě nevím jestli ten zbývající měsíc vůbec budu.
Podívám se na svoje bříško, pohladím ho a ucítím kopnutí od mého dítěte.
Usměju se a znovu přes něj přejedu rukou.
Vím, že v 8 měsíci bych už měla vědět co to bude a kupovat výbavičku, ale s Dimitrijem jsme se rozhodli, že se necháme překvapit i když mám takové tušení, že mé sny o našich dětech jsou občas pravdivé.
Cítím, že to bude holčička.
"Jseš pořádku?" Zeptá se Dimitrij
Otočím se na něj a usměju se. "Samozřejmě. Jen přemýšlím."
Dimitrij se usměje a sedne si vedle mě. "O čem?" Přivine si mě do náruče a hladí mě po zádech.
"O všem.. O nás, o dítěti o našich rodinách." Vydechnu a přejedu si rukou po bříšku a vzdychnu. "Mám strach."
"Z čeho?" Zeptá se.
"Z toho jak to všechno zvládnu. Tohle je pro mě něco jiného a já nevím co mám dál dělat." Podívám se na něj a hledám odpovědi v jeho tváři.
Vzdychne, nakloní se ke mně rty přejede lehce po mých a něžně mě políbí.
"Všechno bude dobré milaya." Vydechne a znovu mě políbí. "Neboj se zvládneme to a naše dítě bude mít tu nejkrásnější matku jakou kdy kdo měl." Usmál se, políbil mě a pohladil po bříšku.
Usmála jsem se a přitulila se do jeho náručí. "Zatím jsme o tom spolu ještě nemluvili, ale přemýšlel jsi o jméně?" zeptám se ho.
"No popravdě trochu ano, ale nevím." Podívá se na mě. "Myslím, že bychom měli si vybrat."
ABE POV:

Přemýšlel jsem o tom co bylo mojí největší chybou aby celý můj vztah s matkou mých dcer skončil.
Vždyť přece nás vztah byl naprosto normální, plný lásky, porozumění a vzájemné důvěry.
A během pár dní to bylo všechno pryč.
Nevěřím tomu, že to všechno bylo tím, že chtěla být strážkyní na plný úvazek, prostě nevěřím.
I když po našem rozchodu dala Rose na akademii.
Janine od prvního dne byla velmi milující osoba. Brala vážně svojí práci strážce to ano, ale i přesto měla srdce, které by jí mohla závidět každá morojka.
Moje matka sice nebyla moc nadšená z toho, že budu mít dítě s Dhampírkou a navíc, že si jí chci vzít a žít s ní, ale během Janina těhotenství u kterého byla přítomná si obě padli do oka.
Po té co se narodili moje dvě roztomilé dívky Janine se po pár měsících začala měnit.
Byla odtažitá a něco předemnou tajila.
Když Anne a Rose byl něco přes rok rozhodla se odejít a vzít sebou obě mě dcery.
Což jsem jí samozřejmě nemohl dovolit a tak jsme uzavřeli dohodu. A rozdělili naše dcery.
Jedna z největších blbostí mého života, ale kdo mohl tušit, že to takhle dopadne.
Z mého přemýšlení mě vytrhl zvonek u dveří. Odmávl jsem rukou. Je tu spoustu strážců a služebná, která otvírá dveře.
Napil jsem se svého drinku, ale ohlušující zvonek mě začal lézt na nervy. Nakonec jsem se zvedl a šel otevřít dveře.
Nemohl jsem uvěřit tomu co jsem viděl ve dveřích stála osoba, kterou bych v těchto dveřích nikdy nečekal.
"Janine." Vydechnu a dívám se na ní v naprostém šoku.
DIMITRI POV:


Rose byla úžasná. Už se nemůžu dočkat až poprvé budu držet naše dítě v náručí.
Chápu její obavy vždyť ani já sám ještě nevím, jak to všechno zvládnu, ale pokud budu mít Rose a naše maličké všechno bude v pořádku.
S Rose jsme byli někde v polovině výběru jmen pro naše dítě.
Musím říct, že to byla zábava. Rose nesouhlasila ani s jedním jménem co jsem jí navrhnul. No popravdě ani ona nedávala zrovna perfektní návrhy.
Řeknete sami Madeline ??? Kde k tomuhle jménu přišla.
"A co třeba Demetria? Zkráceně Demi hm?" Zeptám se jí.
"Si se úplně zbláznil ne?" vyhrkla. "Chceš aby nás naše dítě do konce života nenávidělo nebo co? Ne ani náhodou." Vyhrkla.
"Okey dobře. Tak ne Tak co třeba ja nevím…" Odfrkl jsem si a pak mě něco napadlo. "Hele a co třeba Camille?" Zeptám se jí a vidím její pohled. Že bych konečně vyhrál???
"Hm.." začne. "To není tak špatné." Usměje se na mě. "Okey Camille Maria?" zeptá se.
"Okey." Usměju se na ní, políbím jí na rty a rukou přejedu po bříšku. "Camille Maria Belikov." Usměju se na ní, ale Rose se zamračí.
"Hej a kdo řekl, že bude jen Belikov?" zeptá se mě. "Kdepak Camille Maria Hathaway Belikov." Řekne a já jen vzdychnu a protočím oči.
"Fajn." Usměju se a políbím ji, ale v tu chvíli někdo zazvoní u dveří.
Vzdychnu a jdu otevřít. Sakra jaký blbec nám musí rušit naši zářivou chvilku.
Otevřu dveře a strhnu, když vidím osobu, která stojí před dveřmi.
Sakra proč teď????
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama