THE GURDIAN OF THE HEART || 6. Kapitola: Na cestě

26. června 2013 v 16:33 | Lady Rosana |  THE GURDIAN OF THE HEART

6. Kapitola: Na cestě

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství

ROSE POV:

Moje hlava se opírá o sklo okna vlaku. Dívám se na krajinu, kterou míjíme.
Když sem zde jela tehdy poprvé, nevnímala jsem tu krásu, ale teď?
Teď mi to tu připadá jako z pohádky.
Nevím, kam tohle všechno povede, jen chci, aby bylo všechno zase dobré a já mohla zase normálně žít.
Chci, aby bylo všechno jako předtím než sem potkala Dimitrie.
Zajímá mě, jaké by to bylo, kdybych Dimitrie nikdy nepoznala. Co by se asi tak změnilo.
Byli by jsme s Lissou pořád na útěku?
Možná, že by náš život byl zdaleka lepší, než je teď.
A možná taky ne.
Cítím nepatrný pohyb pod mojí rukou a podívám se dolů na svoje ruce, které spočívají na mém bříšku.
Letmo se usměju. Všechno mi najednou připadá jako prkotina.
V tuhle chvíli, bych dokázala odpustit všem a všechno.
Dokonce i Lisse a Dimitrijovi.
Přejedu si rukou po bříšku a ucítím další pohyb. Vzdychnu si. Nemůžu se dočkat, až svoje dítě poprvé uvidím a budu ho držet v náručí.
Můj život se v posledních měsících obrátil naruby, ale v tuhle chvíli mi je všechno jedno.
Najednou si připadám strašně unavená. Usnu s hlavou přitisknutou na okně.
Sedím na břehu jezera a dívám se do čiré vody.
Je to zvláštní pohled. Všude klid a je slyšet jen cvrlikot ptáků.
Zavřu oči a nasaju čerstvý vzduch. Je to zvláštní, všechno mě najednou připadá jiné. Takové zvláštní.
Podívám se na sebe a nemůžu uvěřit co to mám na sobě.
Mám na sobě dlouhé bíle krajkové šaty s červeným páskem. Moje vlasy se mi točí do kudrlinek kolem tváře a spadají mě až do pasu.
"Sakra co to?" zeptám se. Cítím jemný závan vzduchu až se moje vlasy i šaty dají do pohybu.
"Co se divíš?" Zeptá se hlas vedle mě. Otočím hlavu a málem dostanu infarkt.
Vedle mě sedí žena, která vypadá přesně jako já. Stejné oči, vlasy, postava.
"Čekám na tebe dlouho, až zde přijdeš." Řekne a usměje se na mě.
"Kdo si?" Zeptám se jí a ona se jen pousměje.
"Moje jméno je Marie." Zašeptá a po tvářích se jí rozlije ten nejkrásnější úsměv, jaký sem kdy poznala. Můj úsměv. Sakra co to má znamenat.
Chci se jí zeptat, ale najednou se všechno začne ztrácet a já se ocitnu na sedadle ve vlaku do Baie.
Vlak zrovna zastavuje na zastávce v Baie.
Vzdychnu si a popadnu tašku se svými věcmi a vystoupím z vlaku.
Nejsem si jistá, co mám tady čekat, ale doufám, že všechno bude dobré.
V dálce zahlídnu známou tvář.
Yeva.
povzdychnu a usměju se. Tohle sem mohla tušit.
Yeva se na mě usměje. "Co ti tak dlouho trvalo pochopit, že u nás ti bude nejlépe?" řekne Yeva Anglicky a já jen nestačím zírat.
DIMITRI POV:
Podívám se na Lissu a nevěřím tomu, co právě řekla. To si vážně myslí, že jí vezmu sebou?
"Počkej, počkej." Řeknu. "Jak sbalte si věci? Snad si nemyslíš, že pojedeš semnou?" zeptám se jí. Dívá se na mě, jako bych jí teď ublížil, když se Christian ozve.
"A ty si snad myslíš, že tě pustíme za ní samotného." Řekne jen. Chci něco říct, když se ozve Ivaškov.
"Jo má pravdu. Půjdeme jí hledat všichni." Řekne.
"Vy jste se všichni zbláznili. Jak vás vůbec napadlo, že vás vezmu sebou?" Zeptám se. "Hele chcete, aby byla Rose zase tady ne? Slibuju, že jí najdu, ale sám. Nikdy bych jí nenašel, kdybych vás všechny musel chránit, chápete to? V Rusku to není nic příjemného, všude číhají Strigojové." dořeknu.
"Přesně tak Dimitrij má pravdu. Myslím, že sám bude mít co dělat, aby mohl Rose najít a myslím, že kdyby požádal, aby jste jeli s ním. Nikdo by ho už tuplem nepustil." Řekne Jannine
"Ale co když se něco stane? Neexistuje způsob jak by jsme to věděli." Řekne LIssa.
"Lisso. Já sem strážce vycvičený k boji. Zvládnu cestu do mého rodného města. Slíbuji, že Rose najdu a to taky hodlám udělat." řeknu.
"To já chápu, ale co když se něco stane s Rose?" Zeptá se strachem. "Vždyť je teď těhotná, neexistuje způsob, jak se může sama chránit." Vyhrkne ze sebe Lissa a má pravdu.
"V tom případě nesmím ztrácet čas." Řeknu. Vím, že to co teď Lissa řekla je pravda.
Rose je teď těhotná, není v dobrém stavu pro boj. A tudíž pro ní pobyt v Rusku není to nejlepší řešení.
Znám jí a vím jaká je. Když dojde na boj, nedokáže se držet zpátky. To máme stejné.
Jsme si podobní, ale nemůžu prostě riskovat, že se něco stane jí nebo tomu dítěti.
Ne to prostě nejde.
Musím je najít za každou cenu, jen doufám, že to nebude příliš pozdě.
"Dimitrij má pravdu. Neměl by se zdržovat." Řekne po chvíli Adrian.
No konečně aspoň Ivaškov dostal Rozum. "Ale nepočítej s tím, že tě nebudu hlídat." Řekne jen a já se zamračím.
"Co tím chceš říct?" Zeptám se ho.
"Co?" řekne jen. "To znamená, že chci slyšet každý den nějakou zprávu o tobě, a když jí nedostanu, budeme všichni tvoje noční můra." Řekne. "To ti slibuju." dořekne
"Věřil bych mu." Uchechtne se Christian. "Rose říkala, že je pěkně otravný, když používá Éter, aby se dostal do něčích snů." Poznamená Christian.
"To je pravda." Souhlasí Lissa.
"Hele dost řečí." Řekne Jannine. "Myslím, že je na čase se trochu pohnout ne? Pojď, pomůžu ti umluvit Hanse, aby ses mohl vydat na cestu." Řekne Jannine a společně vycházíme ven z domu.
Popravdě se docela divím, když Hans nic nenamítá, spíš bych řekl, že se mu ulevilo, že někoho napadlo přivést Rose zpátky.
Usměju se tomuhle zjištění. Rose si prostě dokáže získat kohokoliv.
Kdo by jí taky neměl rád? To jen já jsem takový idiot, že jí musím ublížit tím nejhorším způsobem, jaký vůbec existuje, ale můžu si za to všechno sám.
Netrvá dlouho a sedím na palubě letadla a dívám se z okna na matku Rose, Lissu, Christiana a Adriana, jak se postupně vzdalují, když se letadlo začne zvedat do vzduchu.
Konečně sem na cestě přivést ženu, kterou miluji víc než vlastní život.
"Jedu si pro tebe Róza." Zašeptám a zabořím hlavu do opěradla sedadla.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama