THE GURDIAN OF THE HEART || 8. Kapitola: Návrat Domů

26. června 2013 v 16:36 | Lady Rosana |  THE GURDIAN OF THE HEART

8. Kapitola: Návrat domů

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství

Alexej POV:

Jsme s Aňou právě na cestě k mé rodině.
Od té doby co viděla svojí sestru a po té scéně co se stala u jejího otce je smutná.
Vím, že svojí sestru nikdy neviděla, ale i přes to jí měla ráda. Byli propojené, i když to ještě necítili.
Sleduju cestu a koutkem oka vidím Aňin smutný výraz. Vezmu její ruku do své a políbím jí na klouby.
"No tak zlato. To bude dobré." Řeknu a snažím se jí uklidnit.
"Já vím, ale." Vzdychne. "Nepředstavovala jsem si, že bude na mě takhle reagovat. Myslela jsem, že bude křičet, ale že odejde a nebude nás chtít vidět. To jsem nečekala. Proč… Proč mě tak nenávidí?" řekne Aňa a podívá se na mě se slzami v očích.
"Zlato není to tak, že by tě nenáviděla. Podle mě jde o to, že neví, co má dělat. Jak se chovat. A na druhou stranu snaž se jí pochopit." Řeknu ji jemně.
"Pochopit?" Zeptá se.
"Ano. Uvědom si, že ty si zůstala s otcem a měla si jeho lásku, zatím co jí vaše matka dala za dva roky na Akademii a nechala jí tam. Možná takhle reagovala z tohoto důvodu." Řeknu jí.
Ona zalapá po dechu. "Panebože asi máš pravdu. To mě nenapadlo. Přišla za tátou, aby jí pomohl, byla rada, že bude mít konečně nějakého rodiče, a pak sem se tam objevila já. Musela být hrozně zmatená." Řekne a otře si hřbetem ruky oči.
"Neboj se to, bude dobré. Jestli je taková jako ty, tak to pochopí, neměj strach." Usměju se.
"Děkuju." Řekne s úsměvem. "Volal si mámě, že přijedeme?" Zeptá se mě už o trochu klidněji.
"Ne chtěl sem jí překvapit." Usměju se. "Víš, když mi oznámila, co se stalo mému bratrovi." Řeknu a chytnu pevněji volant a ona stiskne mojí ruku.
Ví, že jsem měl svého bratra rád. Přece jen byl to můj o rok mladší bratr. Měli jsme menší neshody, ale i přes to jsme se měli rádi. Stejně jako naše sestry.
"Já vím. Lásko. Je mi to moc líto. Chtěla sem ho poznat." Řekne a stiskne mi ruku.
"Dlouho sme se neviděli, ale když sme spolu mluvili naposledy. Byl nadšeny. Řekl, že se zamiloval." Usměju se. "Poprvé v životě. Nikdy sem ho neslyšel tohle říct. Vždy byl vlk samotář, a chtěl dělat jen práci strážce. Byl sem nadšeny, že konečně našel štěstí, a pak se stalo tohle." Řeknu. "Myslím, že s jeho smrti se budeme ještě dlouho vzpamatovávat." Řeknu.
"Já vím, ale jednou to přebolí, neboj." Usměje se a otočí hlavu na zadní sedadlo, kde spí náš dvou měsíční syn Anton.
Je stejně krásný jako jeho matka. Jeho vlasy jsou kombinací nás obou a má jeho matky oči. Je to dokonalý syn, kterého sem si mohl jen přát.
Když jsem s AnneMarii začínal, nikdy sem si nedokázal představit, že mi jako Dhampýrka bude moc dát děti, ale v její rodové historii toho bylo tolik, že se nikdo nedivil.
Akorát sem měl někdy strach, co bude v budoucnu.
Je to první Dhampýří dítě na světě, a já se bojím, že přijde doba, kdy ho někdo bude chtít zabít.
Nebo mojí krásnou ženu.
Dojedeme do Baia a já zaparkuji před svým rodným domem.
Musím se usmát. Už je to půl roku, co sem tu byl na posledy i se svojí tehdy ještě těhotnou ženou.
Musím říct, že sem se bál setkání mé rodiny a Aňi. Přece jen Annino chování není stoprocentně dobré, ale musím říct, že všichni jí vzali dobře.
Vystoupím z auta. Anna vezme našeho spícího syna a já vezmu tašky do ruky.
Odemknu dveře a vejdu dovnitř.
"Máma jsem doma." Řeknu s úsměvem a vejdu do obývacího pokoje, ale v tu chvíli málem dostanu infarkt. U stolu sedí žena stejného vzhledu jako moje Anna až na její vlasy, které jsou tmavě hnědé skoro černé.
"Co to má…" začne a pak jen vidím jak omdlevá.
"Sakra. Rose." Vykřikne moje sestra Karolíne.
"Jsi vůbec normální." Vykřikne Soňa a klekne si vedle Karoliny a dívky, kterou Karoline nazvala Rose.
"Můj synu co tady děláš?" Zeptá se matka a obejme mě.
"Co tady dělám? Přijeli sme na návštěvu. Kdo je to ?" Zeptám se a v tu samou chvíli vejde Anna do kuchyně a jakmile vidí dívku na zemi zalapá po dechu.
"Rosemarie?" Zeptá se překvapeně.
Střelím po ní pohledem. "Rosemarie?" Zeptám se. "Tvoje sestra?"
Anna se na mě podívá a přikývne.
"Co?" Zeptá se moje matka v šoku a pak uslyším smích mojí babičky Yevy.
"Rodinné setkání po pěkně dlouhé době, ještě tu chybí jeden člověk, ale myslím, že nebude trvat dlouho, než sem dorazí." Řekne Yeva se smíchem a já se na ní podívám šokovaně, stejně jako moje žena a matka.
"O čem to sakra mluvíš?" Zeptám se jí nechápavě.
Začínám mít dost toho, jak moje babička mluví v hádankách.
Slyším otevírání hlavních dveří a něčí těžké krok, ale neřeším je.
"Může mi někdo laskavě říct co tu dělat Rosemarie Mazurova? Sestra mojí ženy?" Zeptám se.
Všichni najednou zkoprní a vytřeští oči.
Ale na druhou stranu oči mojí matky se zalijí slzami a moje babička má na tváři vítězný úsměv.
"Které sestry." Slyším za sebou hlas, který sem myslel, že už nikdy neuslyším.
Anna zalapá po dechu a já se otočím a dívám se do očí svému ….
Jak to říct nemrtvému bratrovi.
Jak je tohle vůbec možné? Ptám se sám sebe.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama