V ZAJETÍ LILIE || 11. Kapitola: Výuka boje

26. června 2013 v 20:38 | Lady Rosana |  V zajetí Lilie

11. Kapitola: Výuka boje

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy


Byli to dva týdny od mé strigojí události. Od té doby jsem se snažila na tu noc nemyslet, ale jakmile jsem zavřela v noci oči, viděla jsem je. Červené oči strigojů provázeli moje sny každý večer.
Do školy jsem nechodila, protože jsem si nebyla jistá jestli bych zvládla něco předstírat. Od té noci jsem nikoho neviděla. Všichni se scházeli v Adrianově pokoji. Sydney se mi vyhýbala a já jsem popravdě taky nevěděla co bych jí řekla.
Potřebovala jsem čas všechno strávit a ona to věděla. Byla to ta nejlepší kamarádka, kterou jsem měla. Vlastně jediná kamarádka, ale to neznamená, že si nezasloužila to co jsem řekla. Jejich vztah bude odsuzovaný i jejich lidmi. A ona to moc dobře ví.
Dimitri nakonec splnil svůj slib asi po týdnů, protože trval na tom, abych nabrala sílu, ale nakonec po týdnu uznal, že už jsem v pohodě.
Myslela jsem si, že mě naučí hned bojovat, ale místo toho mě honil kolem parku pořád dokolečka a já ho teď opravdu začala nenávidět, ale ne kvůli tomu, že je drampír, ale kvůli těm jeho stupidním kolečkům. Jak mi sakra tohle pomůže, když mě napadnou strigojové to by mě tedy opravdu zajímalo, ale on si nedal říct. Pořád říkal, chceš abych tě naučil bojovat? Tak mlč a poslouchej co ti říkám. A tak jsem běhala pořád dál.
Každý den zvýšil o pět koleček můj limit a já měla co dělat, abych se nezhroutila na beton a on si jen seděl na lavičce a četl si nějakou knížku.
Vážně mě už začínal docela dost lézt na nervy. Co si sakra o sobě myslel, když se ke mně takhle choval.
Má tohle být trest za to, že nenávidím jejich druhy?
No nejspíš jo, protože by mě nikdy nemohl takhle fyzicky týrat.
Doběhla jsem tentokrát své třicáté kolečko a zastavila se předním a těžce oddechovala.
"Copak? Ještě ti chybí poslední kolečko." Řekl bezvýrazně. Podívala jsem se na něj udýchaně a měla co dělat, abych mu nedala pořádnou ránu, i když asi by mi to nepomohlo, ale bylo by mi líp.
"Děláš si srandu?" Zeptala jsem se ho a snažila se popadnout dech. "Já už nemůžu."
"Ale prosím tě. Nekecej a koukej běhat." Vydechl a usmál se. Zakroutila jsem očima a chtěla šáhnout po láhvi s vodou, ale on jí vzal. "Ne, až doběhneš to kolečko." Řekl. Chtěla jsem něco říct, ale on se na mě přísně podíval. Zavřela jsem oči a spolkla urážky co jsem na něj měla a zase jsem se rozeběhla. Měla jsem co dělat, abych sebou nesekla na zem. Hlava se mi začala točit a v mém krku pálilo, ale pořád jsem se tlačila víc a víc. Najednou jsem měla chuť to udělat. A tak jsem nakonec sebrala poslední sílu, kterou jsem v sobě měla a běžela.
Nakonec jsem z posledních sil spadla do trávy a zhluboka dýchala.
Měla jsem docela problém popadnout dech. Po pár minutách jsem na sobě ucítila stín. Podívala jsem se na Dimitrie, který mi podával láhev s vodou. Vzala jsem ji od něj a dala mu smrtící pohled.
"Nenávidím tě." Vydechla jsem a začala jsem hltavě pít vodu.
"Já vím." Řekl s úsměvem. Vypila jsem třičtvrtinu láhve vody a podívala se na něj.
"Co teď?" zeptala jsem se ho a on se usmál.
"Teď půjdeme domů. Ukážu ti několik hmatů jak bojovat." Vydechl.
"A proč mi to neukážeš tady?" Zeptala jsem se ho.
"Protože nechci přivolávat pozornost a navíc už zachází slunce." Řekl a já se podívala na nebe měl pravdu. Museli jsme být venku opravdu dost dlouho.
Dodržoval svůj slib, že nikomu neřekne, že mě učí bojovat a já za to byla šťastná a popravdě měl pravdu s tou pozorností.
Nemohli jsme spolu bojovat venku všem lidem na očím. Jak by to asi tak vypadalo. Nejdřív jsem myslela, že bychom mohli využít školní posilovnu, ale vzhledem ke studentům a morojům to nepřipadalo v úvahu.
Šli jsme pomalu zpátky k bytu a já byla šíleně unavená. Opravdu by mě zajímalo jak to v tomhle stavu zvládnu, ale na druhou stranu když už sem zvládla uběhnout třicet-jedna koleček. Tak proč bych nezvládla pár dalších cviků, že? Došli jsme do domu, kde byl byt, chtěla jsem jí po schodech nahoru, když mě zastavila Dimitrijova ruka a on mi naznačil, abych šla za ním.
"Kam jdeme?" Zeptala jsem se ho.
"Neptej se a pojď." Vydechl a šel po schodech dolů, kde bylo sklepení. Nevím proč, ale začala jsem se cítit nějak nepříjemně. "Nevěříš mi?" zeptal se Dimitri, když se na mě otočil.
"O to nejde, jen." Vydechla jsem.
"Hele přísahám na svůj život a na můj status opatrovníka, že se ti nic nestane. Tak pojď." Podívala jsem se na něj přikývla. Co jsem mohla ztratit?
Došli jsem až do sklepa a Dimitri otevřel jakési dveře a pokynul mi dovnitř. Tak a teď přijde ta část, kde mě ubodá kůlkem, který má u opasku a nebo mě povalí na zem a znásilní.
Sakra kde jsem vzala takové komentáře.
Vstoupila jsem do místnosti, kde byla úplná tma. Za sebou jsem slyšela zaklapnout dveře. Tak a je to tady a co teď. Myslela jsem si, ale v tom se rozsvítilo světlo a já se rozhlédla kolem.
Byla to velká místnost a v rohách byli postavené figuríny a ve prostředku byli žíněnky. Podívala jsem se na Dimitrie v šoku.
"Copak čekala si, že tě sem vedu, abych tě znásilnil nebo co?" zasmál se a postavil se k žíněnkám. "Tak pojď nemáme na to celý večer a navíc musím se pak ještě stavit za Adrianem a něco s ním probrat." Řekl a já přikývla. Sundala jsem si boty a šla k němu k žíněnce.
Ukázal mi, co mám dělat. Jaké chvaty se dají použít v případě napadení. Popravdě je to těžší než jsem si myslela a začínám být opravdu unavená.
"Tak." Řekne Dimitri najednou. "Vyzkoušíme si to v praxi." Řekne a přejde na žíněnky. "Zaútoč na mě." Vydechne a já na něj vykulím oči.
"Děláš si snad srandu?" Zeptám se ho a on se jen usměje a zakroutí hlavou a pokyne mi. Povzdechnu si a udělám přesně to co po mě žádá. Zaútočím na něj, ale netrvá dlouho a přišpendlí mě k zemi a zašeptá znovu.
A tak se to opakuje stále a stále do kolečka. Útočím na něj chmaty, které mě naučil, ale každý můj útok odrazí. Asi po hodině bojování už mám toho plné zuby, ale ještě pořád na něj útočím, ale tentokrát útok neodrazí, ale zaútočí na mě taky a já spadnu na záda na žíněnku a on na mě se rty vedle mého ucha zašeptá. "Mrtvá." Nevím proč, ale najednou cítím zachvění v mém těle. Sakra co se to semnou děje a v ten samý moment přijde zakašlání od dveří, které nás přivede do reality.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama