V ZAJETÍ LILIE || 5. Kapitola: První dny její mise

26. června 2013 v 20:31 | Lady Rosana |  V zajetí Lilie

5. Kapitola: První dny její mise

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy

Můj život nestál za nic. Chtěla jsem jen, abych odtud mohla co nejdřív jí vypadnout. Nevěděla jsem, co mám dělat dřív.
Přede všemi jsem měla hrát pomocnici pana Belikova, ale zároveň přítelkyni Dimitrie.
Bylo to docela matoucí. Musela jsem s ním všude být, dokonce jsme spolu seděli i na obědě. Všichni vedoucí, učitele po nás házeli usměvavé pohledy. Dimitri jak se zdálo si to velice užívá, ale mě to tedy vůbec příjemné nebylo. Vzhledem k tomu, že jsem musela všechno předstírat. Docela jsem měla problém, když se mě dotkl, chytil za ruku nebo mi dal pusu na spánek nebo na čelo. Umírala jsem. Nevěděla jsem, co mám sakra dělat. Odstrčit jsem ho nemohla, i když na začátku jsem zkusila taktiku tipu "Miláčku, neblázni, jsme na veřejnosti." Jenomže ta mi moc nevyšla vzhledem k tomu, že všichni členové školy řekli, že jim to vůbec nevadí.
No jim rozhodně ne, ale mě jo.
I když na jednu stranu jsem musela uznat, že Dimitri byl dobrý historii, ve třídě jsem mu dělala asistentku, ale hned na poprvé mě uchvátilo, jak dokáže mluvit. Získal si pozornost všech dětí během vyučování.
A stejně jsem na tom byla já. Někdy jsem se tolik zaměřila na jeho hlas, že jsem přestala vnímat a Dimitri se na mě pak díval jako bych se zbláznila. To bude přesně ono. Zbláznila jsem se. Moje podvědomí na mě pořád křičelo, že je to špatné. Oba jsme byli někde jinde a oba jsme chtěli něco jiného. Kdyby moji lité přišli na to, že se mi líbí jeden z nich, skončila bych opravdu špatně.
Znám několik případu napravení hříšníků našimi lidmi. Dokonce jsem s nimi i pracovala a můžu říct, že to není hezký pohled. Byli jako chodící mumie. Jen chodili, přikyvovali, ale jinak nic. Žádná emoce vůbec nic a to mě děsilo. Nechtěla jsem takhle skončit, ale bála jsem se toho, že to tak dopadne jestli budu takhle pokračovat.
Potřebovala jsem si s někým o tom promluvit, ale nevěděla jsem s kým. Moje matka byla mrtvá a svojí babičku už jsem několik roků neviděla, ale ta by semnou ani mluvit nechtěla. Nikdy jsem nepochopila co jsem jí vlastně udělala, ale bylo to tak, že mě nikdy neměla ráda. Když jsme za ní s mamou jezdili, vždy byla odtažitá a vyhýbala se mi. Máma často říkala, že je to jen, že je v tom starém domě sama, ale já věděla své. Nenáviděla mě, ale mě to bylo fuk.
Možná bych měla jít a promluvit si se Sydney. Třeba by mi pomohla. Potřebovala jsem nějaký čas o samotě, jenomže to jsem nemohla, když jsem v jednom kuse musela být nucená v přítomnosti Dimitie.
Copak už jsem za ten týden nevytrpěla dost???
Proč sakra musím tohle všechno snášet.
Dnešek, ale byl jiný. Seděla jsem jako vždycky s Dimitriem v jeho kabinetě a vypisovala poznámky k některým tématům Dimitrie, co nestíhal.
Jednu hodinu už jsem s nim ráno absolvovala, na té hodině byla i Jill a teď už na něj čekala jen hodina po obědě s pokročilými, na kterém byla Sydney s ostatními. No jo. Holt to zařídili tak, aby ty hodiny aspoň učil jednu z těch skupin. Někdy mi přišlo Jill lito. Byla nejmladší a připadala mi tolik smutná, i když tady měla sestru. Vím, že s nimi všude chodila dokonce s nimi sedávala i u stolu, ale nemluvila s nimi. Seděla u stolu a smutně jedla porci svého jídla.
Při téhle vzpomínce mě bodlo vždy u srdce. Připomnělo mi o to mě po smrti mé matky, když mě odvezli na akademii pro Alchymisty a nechali mě tam.
Z mého snění mě vytrhl, až když Dimitie volali do ředitelny. Zůstala jsem v kabinetě dál pracovat na poznámkách. Uběhli dvě hodiny a byl čas oběda, ale Dimitri se ještě z ředitelny nevrátil. Většinu času jsme chodili spolu, aby si nikdo na něco nepřišel, ale dneska jsem měla skutečný hlad. Ráno jsem nic nejedla a to jedno kafe nestačilo. A tak jsem se prostě sbalila a šla do jídelny.
Dneska měli jedno z mých oblíbených jídel špagety Cabonera, které jsem milovala. Sedla jsem si k obvyklému stolu, který čišel prázdnotou a pustila se do jídla, když jsem cítila na sobě něčí pohled a o pár minut později se vedle mě posadil Dimitri s jídlem.
Pokračovala jsem dál nerušeně v jídle, ale stále jsem věděla, že se na mě dívá. Nevím co hledal a bylo mi to jedno.
"Nebyla si tam." Vydechl a já se na něj podívala. "Nebyla si v kabinetě, když jsem přišel." Vydechl a díval se na mě.
Pokrčila jsem rameny. "A? Svojí práci jsem udělala tak co?" Zeptala jsem se ho.
"Tak co?" Začal. "Jen to, že tohle je naše krytí a ty si jen tak sama nemůžeš odejít aniž bych věděl kde jsi." Vydechl.
"Jako, že nemůžu se ani pohnout bez tvého souhlasu?" Zeptala jsem se ho. No jako to snad nemůže myslet vážně. "Podívej se." Řekla jsem potichu. "Na tohle jsem kývla jen protože tahle práce mi byla daná příkazem. Jsem alchymistka a ne vaše kamarádka. Zapamatuj si to." Vydechla jsem a pustila se zase do jídla. Sakra proč mi tenhle chlap musí kazit veškerou chuť k jídlu.
"To je to co všichni pro tebe jsme?" Zeptal se. "Jen otravná práce?" Zeptal se a zvýšil.
"Ne." Řekla jsem. Tentokrát už mě ta chuť k jídlu dokonale přešla. "Tohle není otravná práce. Práce nesaje a nezabijí lidi." Vydechla jsem, zvedla se a odešla od něj.
Věděl moc dobře, co si o nich myslím, tak proč mě prostě nemohl nechat na pokoji. Proč mě všichni nemohli nechat být. Chtěla jsem být sama a zapomenout na všechno co bylo v mém životě, ale jak jsem mohla jak sem na to vše mohla zapomenout, když jsem byla v blízkosti lidí, kteří mi připomínali všechno co se mě stalo.
Jejich situace nebyla té mojí ani za mák podobná a přece byla. Lissa přišla o celou rodinu stejně, ale měla aspoň Jill. Měla někoho ve své rodině, ale stejně mi připadala, jako by jí ani nechtěla za sestru.
Měla by si vážit toho co má, než to ztratí.
Podle toho co jsem pochopila. Lissa, Jill potřebuje, aby mohla nastoupit do rady a popřípadě, kdyby se volila nová královna, být jako kandidátka. A jelikož její rodinu chtějí odstranit. Musí se obě dvě skrývat.
Někdy ten jejich svět nechápu. Jejich zákony se tolik liší od těch lidských. Někdy si říkám jestli v sobě mají nějakou lidskost. Jenomže pochybuju o tom jsou to upíří po tom všem.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama