V ZAJETÍ LILIE || 7. Kapitola: Odhalení

26. června 2013 v 20:33 | Lady Rosana |  V zajetí Lilie

7. Kapitola: Odhalení


Měla jsem sto chutí vzít telefon a zavolat hlavnímu představenému strážců a nechat se odvolat. Vím, že to by byl nejspíš můj konec v mé profesy, ale jaký má smysl tahle práce dělat, když mě k nepustí k ničemu. A místo toho si tady musím hrát na přítelkyni jednoho z našich nepřátel.
Co jsem komu udělala tak strašného, že jsem si tohle zasloužila. Netrpěla jsem už ve svém životě dost?
Jak si to sakra ta zatracená morojka vůbec mohla dovolit mi něco takového vůbec říct. Vždyť ona ví naprosté kulový o mě nebo mém životě. To všechno co jsem prožila vím jenom já.
Dlouho jsem se z toho všeho vzpamatovávala.
Ještě mám v živé paměti tu noc, kdy má matka přišla o život. Připadá mi to jako včera, když mě má matka vzala ven, že mi musí někoho představit. Byla jsem tenkrát malá a zvědava. Vždycky jsem ji prosila, aby za mnou přišel můj tatínek. Chtěla jsem tatínka jako měli všichni moji kamarádi, ale nikdy nepřišel a když moje matka mi řekla, že má pro mě velké překvapení, myslela jsem, že mě za ním vezme.
"No tak Rosie pospěš si zlatíčko." Vydechla moje matka. "Musíme jit rychleji." Nevím proč, ale co jsem vystoupili z auta začala být nervózní a pořád se ohlížela. Držela jsem ji za ruku a v druhé jsem svírala medvídka s hladkou srstí, kterého jsem milovala.
S matkou jsme došli až do tmavé uličky a mě začal přecházet mráz po zádech. Co jsme tu dělali. Proč jsme sem přišli?
po pár minutách jsme se zastavili a moje matka se znovu začala rozhlížet, když jsem viděla muže stát ve stínu.
"Janie." Vydechl ten muž. Janine se otočila a usmála se.
"Ibrahim." Vydechla s láskou. Podívala jsem se na ni a pak na muže. Nechápala jsem co se děje. Proč mě sem přivedla.
"Je to ona?" zeptal se jí muž a ona jen kývla. "Je krásná." Vydechl muž a smutně se na mě usmál. Teprve teď vyšel ze stínu, takže jsem si ho mohla prohlédnout. Měl na sobě dlouhý kabát a na krku měl oranžový šátek s nějakým zdobením.
"Dokážeš to?" zeptala se moje matka s bolestí v hlase. "Dokážeš ji ochránit."
"Doufám v to." Řekl a má matka přikývla. Podívala jsem se na ni protože jsem nic nechápala. Janine se ke mně sklonila, pohladila mě po vlasech a zadívala se mi do očí.
"Co se děje maminko?" zeptala jsem se ji.
"Maminka tě nikdy nepřestane milovat. Vždycky zůstaneš v mém srdci. Navždy." Řekla a z očí jí tekli slzy.
"Neplač maminko." Vydechla jsem a pohladila ji po tváři. Ona se smutně usmála, dala mi pusu a objala mě.
"Nezapomeň na mě." Vydechla mi do vlasů. Nechápala jsem proč mi tohle říká, ale vůbec se mi to nelíbilo.
"Janine já vím, že to bolí, ale už musíme jít, kdyby to někdo zjistil." Řekl ten muž a moje matka přikývla.
"Já vím." řekla, ale najedno zkoprněla, protože ze střechy budovy vedle nich spadlo mrtvé tělo, které mělo prokousnuté hrdlo. Podívala se nahoru a zjistila, že hledí do červených očí strigoje. Pohledla na muže. "Vezmi ji a běžte co nejrychleji." Vykřikla a strčila mě muži do náruče.
"Zapomeň teď tě neopustím." Vydechl k ní.
"Musíš. Je to jediná šance jak ji zachránit." Vydechla a v tu chvíli ji ze zadu čapl strigoj a hodil ji proti zdi.
"Mama!" křičela jsem a chtěla k ní běžet, ale muž mě stáhnul zpátky k němu a strigoj najednou vzplál plameny. Podívala jsem se směrem k mamince, ale ta ležela na zemi s hlavou na straně a druhý strigoj pil z ni.
Janine se mi dívala do očí se smutkem a naposledy vydechla. "Nikdy na tebe nezapomenu." Slyšela jsem jak šeptá do ticha.
"NE!" vykřikl muž a spálil strigoje, který pil maminčinou krev.
"Pane, musíme jít mohlo by jich tu být víc." Vydechl muž, který přiběhl k němu. Muž, který mě držel mě předal tomuhle co se objevil a šel k mamince. Plakala jsem a volala maminku stále dokola, ale ona se neprobírala a vůbec na nic nereágovala.
Nevím už co se stalo dál, jediné co vím je, že jsem se probudila doma u babičky a strýčka a hned ten samí den mě odvezli na akademii pro Alchymisty.
To byla doba, kdy se celý můj život obrátil vzhůru nohama. Nevěděla jsem kdo byl ten muž nebo co se s ním stalo. Vím, že má matka po něm chtěla, aby mě ochránil, ale nevěděla jsem proč a po smrti mé matky mě odvrhla celá má rodina. Ne ta morojka neví co je to bolest. Ona rodinu ztratila. Ona neví jaké je to být zapuzena vlastní rodinou ve věku pěti let. Neví nic o mé bolesti ani proč jsem se stala tím čím jsem teď.
Chtěla jsem se pomstít. Pomstít všem, co mi kdy ublížili. Své rodině, těm monstrům, které mi sebrali matku přímo před mýma očima.
Někdy jsem si říkala, co by se asi stalo, kdyby mě tu noc matka nikam neodvedla a zůstali jsme doma. Mohla by tu ještě být. Dopadla bych stejně jako teď? Nebo by můj život byl lepší než teď? To jsem nevěděla.
Otřásla jsem všechny myšlenky pryč a snažila se najít Sydney, ale nikde nebyla. Proběhla sem celý kampus a nic. Jako by se propadla do země. Sakra takhle ona plní svojí povinnost na mysy? A mě tu vyčítali, že jsem sama šla na oběd.
Vážně celý svět se musel zbláznit. Nakonec jsem hledaní vzdala, nasedla jsem do svého auta a jela zpátky do bytu. Potřebovala jsem sprchu a pořádně si pročistit hlavu a k tomu teplá voda byla naprosto dokonalá. Aspoň nechvíli jsem chtěla přestat myslet proč jsem tady a kdo jsou vlastně ti lidé.
Dojela jsem k bytu, zaparkovala a vyběhla schody co nejrychleji jsem mohla. Odemkla jsem a vstoupila do bytu, který voněl vanilkou a fialkami. Usmála jsem se.
Položila jsem kabelku na stůl a protáhla jsem se. Vzala jsem si gumičku a svázala si vlasy do ohonu, když jsem viděla otevřené tajné vstupní dveře do bytu Adriana Ivashkova. Sakra co sem má co lézt. Myslela jsem si a chtěla je jít zavřít, když jsem slyšela hlas Sydney. A nevypadalo to jako by ji jeho přítomnost byla nějak nepříjemná. Pomalu jsem prošla dveřmi a vydala se za zvuky hlasů. Zkoprněla jsem když jsem je viděla. Adrian seděl na pohovce a Sydney mu obkročmo seděla na klíně a líbila ho na ucho a on jí zuby škádlil na krku.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama