VA - Probuzení || 12. Kapitola: Polibek

26. června 2013 v 14:48 | Lady Rosana |  Probuzeni

12. Kapitola: Polibek

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství

Seděla jsem na posteli vedle Lissy a chrlila ze sebe všechno co se za poslední dobu stalo. Nikdo z přítomných mě ani jednou nepřerušil všichni mě sledovali a poslouchali co říkám.
A tvářili se.. No ne že by se tvářili, že jsem se úplně zbláznila, ale jejich výraz byl nečitelný a nedokázala jsem z nich nic vyčíst a to mě štvalo i mátlo zároveň.
Skončila jsem z vyprávěním a podívala se po nich znovu a čekala na jakoukoliv reakci. Bylo mi jasné, že teď si budou myslet, že jsem se úplně zbláznila nebo tak něco.
Z pouta z Lissou jsem vycítila, že mi věří, ale neví co si má o tom myslet. Christian se tvářil jako vždycky. Nevěděl co má říct tak mlčel. Tohle hrobové ticho mě ale ničilo možná víc než kdyby mi řekli, že jsem se zbláznila.
Dokud nepromluvil Dimitrij začínala jsem si vážně už myslet, že jsem cvok. "Říkáš, že to poprvé začalo, když se Christian popral v jídelně se Zeklosem?" řekl klidným tónem a já přikývla.
Lissa se na něj jen tázavě otočila. "Myslíš, že to s tím má něco společného?" Zeptala se ho se zájmem. Stejně jako já nerada viděla, když se trápím a stejně jako já mě chtěla chránit. Jenomže problém byl v tom, že neměla předčím. To já měla chránit ji.
Dlužila jsem ji život a to jsem si stále do kola opakovala.
Dimitrij jen pokrčil rameny. "Možná. Víme, že se to spouští vztekem, ale taky je možné že tě někdo ovládá nějaká hodně silná moc.. Možná je to ten kdo se snaží dostat k Lisse. A jelikož se mu to do teď nepodařilo zkusil jinou taktiku." Podíval se znovu na mě. "Tebe. Třeba si myslí, že když tě odklidí z cesty bude mít lepší přístup."
Podívala jsem se na něj se zájmem. "Jo, ale kdo by tohle dokázal?" Nechápala jsem to. Kdo by mě dokázal ovlivnit tak moc že bych vztekem rozbíjela sklo. "Dobře morojská magie dokáže ledajaké věci ale tohle? To už je za hranicemi té magie." Vážně jsem si už začínala připadat jako naprostý blázen.
Dimitrij jen pokrčil rameny. "Jo to je pravda, ale něco to být musí." Podíval se na mě a zkoumal můj výraz ve tváři. "Možná by jsme mohli během toho hlídaní Lissy a nalezením toho kdo jí chce ublížit trochu zapátrat. Přece jen to nemůžeme nechat tak jak to je."
Povzdechla jsem si. "To je ještě horší než kdyby jste řekli, že jsem cvok a poslali mě do blázince." Procedila jsem skrz zaťaté zuby. Bylo jasné že už na mě zase působí to co způsobuje prasknutí skla, když se naštvu. Snažila jsem se to zahnat.
Lissa mě chytla za ruku a podívala se mi do očí. "Rose to si nikdo nemyslí, vážně. Jen chceme zjistit co to je." Stiskla mi ruku. Usmála jsem se na ní. Chtěla mi pomoct, chtěla mě chránit stejně tak jako já ji.
"Já vím Liss. Promiň sem trochu přetažena." Usmála jsem se na ni nejistě.
"Má pravdu měli by jsme jít. Můžeme si promluvit o tom zítra." Promluvil nakonec Dimitrij. Podívala jsem se na něj a usmála se. Byla sem ráda, že semnou zase normálně mluví, ale nevěděla jsem jestli to děla jen protože je tu Lissa s Christianem a nebo už se zklidnil po tom co se stalo v tělocvičně.
"Dobře." Řekla nakonec Lissa. Nechtěla mě tu nechat samotnou. Chtěla tu být semnou, ale sama moc dobře věděla, že musí jít jinak by jsme měli obě průšvih.
Rozloučila jsem se s nimi a hned zapadla do sprchy. Voda mě v celku uklidnila dala mi pocit klidu. Přesně tohle jsem potřebovala utéct od všeho a hodně daleko od všeho.
Sakra proč se tohle muselo ukázat zrovna teď. Měli by z Lissou řešit toho kdo jí chce ublížit a ne to co se sní děje.
Ráno jsem se probudila docela brzo a hned sem se oblekla a vydala se do tělocvičny. Nebudu dávat Dimitrijovi další možnosti, aby mě mohl trestat. Pokud budu par dní v klidu. Třeba se začne chovat jako na začátku no uvidíme. Nic horšího než to, že mě dál bude trestat se opravdu stát nemůže.
Došla jsem do tělocvičny a bylo tam zhasnuto. Sakra kde je ? většinou je tu první a dneska? Rozhlédla jsem se kolem dokola. No dobře třeba ho něco zdrželo. Šla jsem do šatny a oblékla si kalhoty na cvičení, tričko a přes to i mikinu.
Vrátila jsem se do tělocvičny. A nic. Po Dimitrijovi nebo nikde ani stopy. No fajn tak co teď. Pomyslela jsem si.
Když už jsem se sem obtěžovala přijit a převléknout se tak přece hned se zase nepřevlíknu a neodejdu. Kdepak, když nepřišel na náš ranní trénink tak si prostě zatrénuju sama. Aspoň se trochu poberu.
Na nic dalšího sem nečekala a dala si par koleček kolem Areálu. Bylo zvláštní jak od doby co mě Dimitrij začal trénovat se mi zvedla výdrž. Byla to jeho zásluha. Přece jenom ty dlouhé běhy měli něco do sebe. Neměla jsem čas myslet na hlouposti a další věci co mě vířili hlavou. Uběhla jsem dvacet koleček. No podle mě by to stačilo stejně odpoledne budu běhat nejmíň padesát pokud samozřejmě se Dimitrij nikde nezapomene.
Došla jsem zpátky do tělocvičny a našla jí v původním stavu. Po Dimitrijovi ani památky. Fajn. Natáhla jsem si dvě žíněnky do prostředku tělocvičny a dala si par strážcovský cviků, které nás učili. Vlastně jsem si ani nevšimla, že jsem odcvičila všechny i ty co mě naučil Dimitrij.
Hodiny ukazovaly 19:45 a tak jsem zvedla ze žíněnek. Uklidila je na místo a odešla do šatny. Kde jsem se převlekla a vydala se na první hodinu. Snídani už jsem stejně nestíhala, ale to mi bylo fuk. Přece jen pořádně si po ránu rozhýbat ospalé tělo má něco do sebe.
Celý den jsem Lissu neviděla. Dneska byl jediný den, kdy jsme každá měli jiný rozvrh.
Pomalu se blížila doba oběda, ale já moc neměla hlad spíš bych měla něco dělat než půjdu na hodinu, kterou máme se Stanem v tělocvičně.
Nakonec po dlouhém uvažovaní mě napadlo, že Lissa měla včera pravdu. Měla by jsem zjistit něco o tom co se semnou děje.
I když nerada jsem zašla do knihovny. Došla jsem do sekce, kde byli paranormální jevy a knihy s kouzly a rituály. Prohledala jsem celou knihovnu a nic moc sem nenašla.
Až v horní časti byla jedna kniha, která mě zaujala "Moc živlů a ostatních kouzel" Ten název mě zaujal.
Natáhla jsem se pro ní, ale byla moc vysoko. Sakra! Zaklela jsem v duchu. Stoupla jsem si na špičky a snažila se knihu vytáhnout, ale nezabralo to. Očima jsem hledala něco na co bych si mohla stoupnout, ale pak jsem zaznamenala něčí přítomnost a uviděla ruku, která vytáhla z přihrádky knihu. "Moc živlů a ostatních kouzel?" Podivil se ten hlas. "Neobvyklí studijní materiál pro Dhampírku." Dodal hlas. A já se otočila za hlasem.
Alexej Matějovič.
Náš nový profesor. Fakt sexy profesor. Docela jsem se lekla jak u mě stál blízko. Cítila jsem teplo jeho těla a trochu se mě zatajil dech. Pohledla jsem mu do očí, ve který se mu mihotal slabý plamen.
"To víte." Prohlásila jsem. "Snažíme se z Lissou dozvědět mnohem víc o Eteru. Tak se snažím zjistit co nejvíce, abych věděla co se bude dít. A mohla tak Lisse pomoct." Řekla jsem klidným tonem.
Jeho rty se zvlnili do úsměvu. "Hm.. koukám, že z tebe bude velice dobrá a krásná strážkyně." Pronesl a lehce na mě mrkl. "Princezna bude mít štěstí, že dostane zrovna tebe do své osobní stráže." Dořekl a podíval se mi do očí.
Podívala jsem se na něj a musela se usmát. Sklopila jsem zrak. "Děkuju, já …" zvedla jsem hlavu a podívala se znovu na něj. "Já dělám co je v mích silách." Řekla jsem s klidem, ale bylo mi tak nějak divně.
Usmál se. Zvedl ruku a přejel prsty po mé tváři. Srdce mě začala šílenou rychlostí a pomalu se mi zatajoval dech. Díval se mi upřeně do očí a prsty mi klouzal po kůži na tváři až se dostal prsty až k mé klíční kosti, po které začal klouzat nahoru až dolů.
Vážně jsem měla pocit, že sem zapomněla dýchat. Zabořil ruku do mých vlasů a zajel až do zadu na krk. Zvrátil mi hlavu do zadu a naklonil se ke mně. Podívala jsem mu do očí a zatajil se mi dech. Svými rty se otřel o ty moje. Zalapala jsem po dechu a z úst se mi vydral povzdech. Znovu mě políbil. Tentokrát hladově a vášnivě.
Líbal mě skoro se zvířecí touhou a mačkal mě na police s knihami. Jednu ruku měl v mých vlasech a druhou si mě k sobě přitahoval. Cítila jsem se výborně. Ty pocity byli úžasné a nemohla jsem tomu uvěřit, ale někde uvnitř mě jsem měla divné pocity, které mě říkali, že to není správné.
Ještě chvíli mě líbal a jeho prsty mi klouzali po těle, ale pak se odemě odtrhnul. Dýchal trochu rychleji než normálně, ale zato já jsem měla problém popadnout dech. Zvedl ruku a dal mi pramen vlasů za ucho. Usmál se a mrkl na mě. A bez dalšího slova se otočil a odešel.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama