VA - Probuzení || 14. Kapitola: Nejsi jiná, si zvláštní

26. června 2013 v 14:51 | Lady Rosana |  Probuzeni

14. Kapitola: Nejsi jiná, jsi zvláštní

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství


Dny se měnily na týdny, a týdny zase na měsíce.
Pomalu jsem si začínala zvykat dělat Lisse věrný stín. Přece jenom jsem se měla stát její strážkyní i když tohle bylo neoficiální kdy jsem mohla být její strážkyní. Vymyslel to Dimitrij, protože uznal, že ani on sní nemůže být pořád.
Už dva měsíce jsem byla její spolubydlící a oběma se nám to líbilo. Zase jsme byli spolu, trávili jsme spolu všechen volný čas. No i když být sní zrovna ve chvíli, když byla s Christianem bylo tedy něco. Někdy bych si přála nemít sní pouto. Ty její pocity mě občas mátly a dávali mi zabrat.
Milovala Christiana, to viděl každý a nemusel by sní mít zrovna pouto. Byli pořád spolu zájemně se chránili a doplňovali se. Patřili a zapadali do sebe jako díly puzzle. Byl to krásný pohled na ně jako na pár.
Byla jsem ráda, že Lissa má opět někoho o koho se může o přít. Zatím co já jsem měla plnou hlavu toho co se stalo v knihovně a pak tu byl taky Dimitrij, který sice tvrdí, že všechno co si myslím se mi jen zdá, ale jeho oči mi říkají něco jiného.
No možná má pravdu. Začínám být paranoidní. Ale to nic nezmění na tom, že se jsem se asi zamilovala. A ne jen jednou. Zamilovala jsem se a hned na dvakrát. A oba dva bych měla hned vymazat ze své hlavy. Jeden z nich je můj učitel a druhý je Lissyn strážce a můj opatrovník.
Kruci. Jestli na tohle někdy někdo přijde tak jsem mrtvá. Uvažovala jsem co se na mě může Alexejovi tak líbit, že to dává najevo. Přece jen jsem jako každá jiná Dhampírka a nepřipadá mi, že bych se nějak moc lišila od ostatních tady na škole.
Z mích úvah mě vytrhli až otevírající se dveře. Nějak jsem ani nezaznamenala osobu co vešla do našeho pokoje a posadila se vedle mě. Byla jsem uvězněna ve svých myšlenkách a vlastně jsem ani nestála o to se vracet do reality dokud nepromluvil.
"Lissa je ve svém pokoji?" Zeptal se mě Dimitrij a já ucítila na sobě jeho pohled.
Jen jsem přikývla a podívala se na něj. "Jo," Odpověděla jsem. "Christian za ní přišel a tak jsem je nechala, aby měli soukromí." Svírala jsem v ruce příručku magii co jsem si půjčila v knihovně.
Jeho pohled sjel ke knize. "Hledáš stále spojitost mezi tím co se stalo v jídelně, že ?" Vrátil se svým pohledem k mé tváři.
Otočila jsem se na něj a podívala se mu do očí. "Jistě, že ano." Odpověděla jsem. "Chci znát odpověď. Chci vědět proč jsem …" Nedopověděla jsem to. A odpoutala jsem se od jeho očí a uhnula pohledem. "Jiná." Podívala jsem se do země.
Docela byla zvláštní představa jak jsem se za poslední měsíce strašně změnila. Kam se sakra podělala ta holka, která byla nad věcí a nic jí nedokázalo vyvést z rovnováhy. Kam se poděla ta, která byla drzá na učitele a porušovala školní řády.
Dimitrij vzdychnul a něco pronesl rusky. Čemuž jsem samozřejmě nerozuměla. Jak jinak. Vždycky když chtěl něco říct co jsem neměla slyšet začal mluvit rusky. Asi se budu muset tu ruštinu začít učit, aby se nemohl už schovávat. Pomyslela jsem si, ale pak udělal něco s čím jsem nepočítala.
Dotknul se rukou mých vlasů a sjel prsty po mé tváři až k mé bradě a otočil si tak mojí tvář k té své. Překvapeně jsem se mu podívala do očí.
Nechápala jsem co to děla. Podívala jsem se mu do očí a zalapala jsem po dechu. Jeho pohled byl tak krásně teplý a vpaloval se mi do očí a do kůže.
"Nejsi jiná." Řekl klidným hlasem, ze kterého bylo slyšet trocha zoufalství. Sjel z mé tváře k mým vlasům a vzal mezi prsty pramen mých vlasů a namotal si ho na prst. Jen jsem zalapala po dechu.
Bylo to jako by mě scházel kyslík a Dimitrij byl vzduch, který jsem tak moc potřebovala. "Si stejná jako všichni ostatní." Odpověděl a jeho oči se stále v palovali do těch mích. "Si zvláštní než všechny ostatní ženy co znám, si silnější než všichni strážci, které jsem kdy poznal a hlavně jsi …" Zarazil se a jeho oči mi připadali daleko víc tmavší než když jsem je poprvé viděla.
Celou dobu jeho proslovu jsem se mu dívala do očí a měla jsem co dělat, abych nepřestala dýchat. "Co jsem?" Zeptala jsem se ho. Viděla jsem jak se pere sám se sebou. Chtěl něco říct, ale zároveň nechtěl udělat něco čeho by potom litoval. Už se nadechoval, že promluví, když se otevřeli dveře
V ten moment všechno zmizelo. Jeho ruka sjela z mé tváře a mých vlasů a jeho pohled se stočil k přicházející Lisse a Christianovi.
Podívala jsem se na něj. Christian se tvářil, že ho to co viděl hrozně pobavilo a Lissa pro změnu vypadala jako, že neví co si má myslet a já ani nechtěla aby si myslela, že mezi námi něco je. "Už jste skončili?" Podívala jsem se na ně.
Lissa se podívala na Christiana a její tváře zčervenali. "No popravdě jsem se chtěla zeptat jestli můžu jít s Christianem se projít?" Pohledla na mě a pak na Dimitrije.
Podívala jsem se na ní a vlastně mi procházka nepřipadala jako špatný nápad. "Fajn vezmu si jen bundu je tam zima." Už jsem se zvedala, že se půjdu obléct, když mě zastavila Dimitrijova ruka.
"Počkej. Přišel jsem tě vystřídat." Podíval se na Christiana s Lissou. "Já na ně oba dám pozor a ty se chvíli věnuj svým povinnostem dobře." Zvedl se a vydal se ke dveřím a k mému překvapení Lissa i Christian šli za ním.
Povzdechla jsem si. "Tak fajn. Když chceš." Odpověděla jsem. Vlastně jsem odpovídala už jen sama sobě protože všichni už odešli.
Byla jsem trochu rozhozená z toho všeho co se za poslední dny stalo a taky kvůli tomu co se stalo teď. Sakra co chtěl říct? Co sakra chtěl říct, když se objevila Lissa s Christianem. Že by cítil to samé co cítím já?
Bože kam jsem se to dostala? Ptala jsem se sama sebe. Ani trochu jsem se nepoznávala. Copak já někdy vyhledávala vztahy, které mohli skončit katastrofálně? Vyhledávala, ale většinou to byli morojové jako třeba Jesse Zeklos atd. a nebyli o několik let starší a hlavně to nebyl můj učitel a nebo Lissyn strážce sakra.!!! Křičela jsem na sebe v duchu.
Cítila jsem jak do mě vlévá únava a rozhodla se pro sprchu. Vlezla jsem do koupelny, shodila ze sebe oblečení a vlezla do sprchy. Užívala jsem si teplé vody. Bylo fajn si dat trochu oraz a uklidnit se. Asi po půl hodině jsem vylezla ze sprchy a s knihou o magii jsem zalezla do postele. No dobře nebylo u mě zrovna normální číst knihy, ale na druhou stranu mě to celkem začalo bavit aspoň jsem se dozvěděla něco zajímavého.
No časem si asi budu muset opatřit nějaké knihy o éteru, kdo ví co nás s Lissou ještě čeká a je dobré být připravena.
Ani jsem si neuvědomovala jak jsem byla unavená dokud jsem opět neusnula. No není se čemu divit od té doby co sdílím s Lissou pokoj jsem se skoro nevyspala, ale teď jsem prostě neodolala a usnula jsem.
Hned jakmile jsem zavřela oči ocitla jsem se na tom místě.
Na stejném místě jako před asi třemi místnosti. Byl to opět ten Viktoriánský dům. Rozhlédla jsem se okolo, ale nikoho neviděla. Rozhodla jsem se, že tentokrát toho aspoň využiju a zjistím všechno co se dá. Přece jen jsem si tenhle dům nevysnila jen tak.
Vyšla jsem schody nahoru a ocitla jsem se na zápraží domu. Otočila jsem se a trochu zkoumala okolí, ale pak jsem vzala za kliku a vstoupila dovnitř.
Dům vypadal velice starodávně. Něco podobného jsem vnímala, když jsme byli s Lissou na královském dvoře, ale přece jen v tom bylo něco exotického.
Zaslechla jsem smích a kroky. Otočila jsem se za zvuky a uviděla malou holčičku, která vypadala tak na dva roky. Její vlasy tmavě hnědé skoro černé byli dlouhé až pod pás a kroutili se jí v pravidelných prstýncích kolem obličeje, měla tmavě hnědé oči a na sobě tmavě modré šaty. No musím říct, že mi někoho hodně připomínala, ale absolutně jsem netušila koho. No nejspíš si mě nevšimla protože seběhla schody a zmizela v jedné z místností. Odpoutala jsem pohled a sešla pár schodů. Pokračovala jsem směrem kam zmizela holčička, ale když jsem vstoupila do místnosti, která vypadala jako knihovna nebo spíš pracovna zaslechla jsem zvuky. No zvuky spíš to vypadalo jako útok otočila jsem se a zastavila se až u dveří. Do domu vtrhlo několik strigojů a rozprchli se po domě. Můj pohled se stočil ke schodům, ze kterého sbíhalo několik strážců, kteří se hned dali do boje. Nejradši bych vyběhla na pomoc, ale pak můj pohled se zastavil na ženě, která sbíhala dolů. Měla dlouhé tmavé kaštanové vlasy s lehkým nádechem zrzavé barvy (tuhle kombinaci už jsem někde viděla a nemohla jsem si vzpomenout kde) kudrnaté vlasy a někoho mi připomínala, ale vůbec sem ji neviděla do tváře a když už jsem se na ní mohla podívat, někdo mě zatahal za ruku. Ohlédla jsem se a přerušila jsem tak kontakt s tím co se dělo v druhém pokoji. U mě stalá ta holčička a držela mě za ruku. Její tmavě hnědé oči se na mě se zájmem dívali a pozorovali mě a pak promluvila.
"Ty tu nemáš být." Řekla. "Musíš pryč hned." Pak se mi začala před obličejem divně skreslovat, až nakonec zmizela a já se probudila ve svém pokoji. Zamžourala jsem do tmy. Byla jsem ještě trošku mimo z toho snu. Otočila jsem se a podívala se na budík u mé postele. Spala jsem necelou hodinu.
Vylezla jsem z postele oblíkla si džíny, tričko a mikinu. Lissa s Christianem a Dimitrijem se ještě nevrátili tak jsem se rozhodla se zastavit v knihovně pro nějakou knihu ohledně magie.
Přece jen Lissa by měla vědět něco o éteru a já bych aspoň trochu měla znát to co představuje být stínem políbena. Přece jen to nebude jen tak. Někdy jsem začínala pociťovat hroznou chuť někoho zabít a nebylo to jen tím že jsem roztříštila sklo.
Tahle moc pocházela z Lissy z temnoty éteru. Vzala jsem si na sebe ještě bundu a vydala se do knihovny.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama