VA - Probuzení || 20. Kapitola: Obnovení Pouta

26. června 2013 v 15:00 | Lady Rosana |  Probuzeni

20. Kapitola: Obnovení pouta

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství

Měla jsem vztek na všechny a hlavě na tu nádheru co si říká ředitelka.
Proboha jak jsem jí mohla věřit, že ví co dělat ??? Tohle byla největší blbost mého života.
Nejhorší bylo, že jsem si to začala vyčítat. Měla jsem být sní. Měla jsem jí chránit a vykašlat se na pravidla, na Kirovou a na všechno ostatní.
Stále jsem necítila naše pouto a byla jsem z toho zoufala.
Seděla jsem na posteli a dívala se do zdi. Bylo mi ze všeho zle.
Zvedla jsem se a začala přecházet po pokoji. Moje nově získané sebeovládání se začalo pomalu hroutit a já potřebovala se konečně dozvědět co se s Lissou stalo.
Po tom co jsem na ošetřovně vyjela na Lissu a začala na ní hystericky křičet mě Dimitrij odvedl na pokoj a řekl ať tu počkám než se vrátí.
Nechápu proč to udělal. Měla jsem chuť Kirovou zabít. Docela by mě zajímalo co bude říkat královna až se dozví co se tu stalo.
Sice jsem tu ženskou co byla naše královna nenáviděla, ale na druhou stranu jsem se těšila jak Kirovou sjede.
Asi po dvou hodinách co jsem seděla v pokoji jsem se rozhodla zkusit najít naše pouto s Lissou. Sice jsem netušila jak to funguje, ale doufala jsem, že to dokážu.
Posadila jsem se na poste a zkřížila nohy na posteli zavřela jsem oči a zhluboka dýchala, abych si vyčistila hlavu.
Potopila jsem se hluboko do černoty své mysli. Hledala jsem několik hodin, když už jsem konečně na něco narazila.
V hlavě mi začala pulzovat hrozná bolest a cítila jsem, že se něco roztříštilo a zasáhlo mě to, ale to už jsem nevnímala protože jsem se ocitla na tom nejlepším místě kde jsem kdy byla - v Lissyně hlavě.
Lissa seděla na posteli. Byla bledá a vystrašená. Cítila jsem všechny její emoce. Bála se. Hrozně se bála. Mason ležel na zemi kousek od ní a nehýbal se.
Panebože snad není mrtví pomyslela jsem si.
Otevřeli se dveře a v nich stál někdo koho bych ani za mák nečekala - Victor Daškov.
"Okamžitě mě nech jít !!!" vyštěkla po něm Lissa.
"Bohužel má dráha to nemůžu udělat." Pronesl klidným tónem. "Si příliš cenná, abych tě nechal jít."
"Co ode mě chceš?" Zeptala se ho.
Victor se na ní usmál. "Potřebuju aby si použila své ozdravující schopnosti a zachránila mě než umřu." Řekl s úsměvem ve tváři.
Ocitla jsem se mimo Lissynu hlavu a někdo semnou třásl. Otevřela jsem oči a podívala se na Dimitrije, který měl na tváři vyděšený výraz.
"Klid soudruhu, jsem tady." Řekl jsem a posadila jsem. Můj pohled padl na moje ruce, které byli trochu od krve. Vzhledla jsem na zrcadlo v místnosti, které bylo roztřísněné a pak jsem si vzpomněla na bolest, kterou jsem cítila předtím než jsem se ocitla v Lissyně hlavě.
"Co se stalo???" Podíval se na mě. A já si všimla, že v ruce drží lékárničku. "Byla jsi dlouho mimo."
"Byla jsem s Lissou." Řekla jsem prostě.
Zpozorněl a podíval se na mě. "Opravdu? Co se stalo? Víš kde je? Je v pořádku?" začal mě bombardovat otázkami. Nedivila jsem se mu. Byl její strážce a měl na to právo.
"Ano je v pořádku. Teda aspoň zatím." Podívala jsem se na něj když mi začal čistit rány na obličeji. "Je vyděšená, zrazená ale je v pořádku. Nevím sice kde je ale vím s kým je." Řekla jsem a pohledla jsem mu do očí. Díval se na mě s očekáváním.
"Tak s kým je?" zeptal se netrpělivě.
"Je s Victorem." Chytla jsem ho za ruce. "Dimitriji Victor jí unesl, aby ho vyléčila z jeho nemoci." Řekla jsem zoufale. Na nic se neptal jen mě pevně objal a já jsem mu zabořila obličej do jeho hrudi. Nebrečela jsem, ale taky jsem k tomu neměla daleko.
Hned jak jsem Dimitrijovi vše co se stalo vylíčila začal obvolávat strážce. Vypadal jak rozzuřený bůh.
Za pár minut jsem se já, Dimitrij, Kirová a všichni strážci akademii ocitli v hlavní budově strážců.
Musím říct, že strážci se vážně někdy chovají jako naprostí pitomci.
"Přijde mi to přitažené za vlasy. Proč by princ Daškov princeznu vůbec unášel." Vykřikl jeden ze strážců.
Vůbec mě nepřekvapovalo, že mi nevěří. Takhle to bylo vždycky, ale i když strážci byli proti mně Dimitrij mi věřil a stál na mojí straně a to bylo hlavní.
"Tak dost!!" vykřikl Kirová. "Slečno Hathawayová co přesně jste viděla.
Obrátila jsem oči v sloup už to tu bylo zase. "Dostala jsem se prostřednictvím mého pouta s princeznou Dragomírovou do její hlavy a viděla jsem ji Masona a Prince Daškova. Princ Daškov jí řekl, že chce aby ho léčila z jeho nemoci." Řekla jsem už unaveně. Dneska jsem jí to řekla snad už třikrát a stejně chtěla abych to opakovala stále dokola.
"Dobře. No myslím, že by jsme měli ještě počkat než zjistíme víc věcí. A pak začneme jednat." Rozhodla Kirová.
Myslela jsem že vybouchnu. "Si ze mě děláte legraci???" vykřikla jsem. Ani mě nepřekvapilo, že Dimitrij se mě nesnaží zastavit. To co Kirová začala předvádět bylo už moc.
"Slečno Hathawavová kroťte své emoce. Sama moc dobře víte, že nemůžeme jen tak něco udělat, když nevíme ani kde princezna v tuto chvíli je." Prohlásila Kirová.
"Jo jasně takže radši nebudete dělat nic že jo." Vyštěkla jsem.
"Slečno Hathawayová!!! To už by stačilo. A navíc měla byste byt se svým chráněncem v tuhle chvíli ještě pořád máte terénní cvičení!!!" vyštěkla po mě.
To snad nemůže myslet vážně??? Tak Lissu unesl bláznivý Victor a ona myslí na terénní cvičení??
"Víte kam si můžete to vaše terénní cvičení st…." Začala jsem na ní ječet, ale Dimitrij mě zastavil.
"Dost!." Řekl klidným hlasem. "Rose běž k sobě na pokoj." Dívala jsem se na něj podrážděně. "Hned!" dodal tvrději.
Zvedla jsem se a nasupeně odešla do svého pokoje. Co si krucinal o sobě myslí.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama