VA - Probuzení || 22. Kapitola: Záchrana

26. června 2013 v 15:02 | Lady Rosana |  Probuzeni

22. Kapitola: Záchrana

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantika, Dobrodružství

Cesta trvala dlouho míjeli jsme jednu krajinu za druhou. A čím víc jsme se vzdalovali tím víc jsem věděla, že se blížíme k místu, kde ten maniak držel Lissu.
Kontrolovala jsem jí každou chvíli, abych se ujistila, že se jí nic nestalo. Byla v pořádku. Sice byla zoufala a vystrašená, ale byla v pořádku. Mason taky vypadal, že mu nic není.
Teď jsem seděla a dívala se z okna. Lissa spala takže jsem se na ní nemohla napojit, ale byla v pořádku.
Můj pohled se stočil k Dimitrijovi. Vypadal ospale. Nemohla jsem se divit když řídil celý den a noc.
Povzdechla jsem si. "Hele soudruhu, co kdybych to na chvíli vzala za tebe a ty by sis odpočinul?" podíval se na mě jako bych se zbláznila.
"To nemyslíš vážně?" řekl.
"No a proč ne?" pokrčila jsem rameny. Najednou se z ničeho nic začal smát. No skvělý jsem mu k smíchu.
"Si myslíš, že tě pustím za volant?" Podíval se na mě. "Nejsem blázen Rose."
"No a proč ne? Nejsem mála Dimitriji snad dokážu hodinu řídit stejně je tady rovná silnice a nic tady nejezdí tak co je za problém?" Zeptala jsem se.
"To, že tě prostě nepustím za volant." Řekl rozhodně. Sakra ten chlap mě štve.
Dala jsem ruce křížem a už sem se sním radši nedohadovala. Tenhle chlap je holt tvrdohlavý a jak je vidět nepohnu sním.
Otočila jsem svůj pohled k oknu a dál sledovala krajinu, kterou jsme míjely.
Poutem jsem zjistila, že Lissa je už v zhůru. Opřela jsem hlavu o okýnko a zavřela oči.
A v té samé chvíli jsem se ocitla uvnitř Lissyny hlavy.
Seděla na pohovce a třela si ruce. Skrze pouto jsem cítila jak se bojí a je zoufalá. Mason stál u okna a díval se ven.
"No kdyby jsme nebyli v takovém průšvihu řekl bych, že to je celkem fajn dovolena." řekl Mason. Jenom on si mohl v takovéhle chvíli dělat legraci, ale věděla jsem kám tím míří. Chtěl Lissu přivést na jiné myšlenky a já mu byla vděčná.
"Co!" vyštekla Lissa. "Si děláš legraci? co je tady na tom pěkného?" zakřičela na něj. Cítila jsem, že jí pomalu pohlcuje vlna éteru. To bylo zlé. Vždy když byla v depresy nebo se bála uvolnila éter. Prostě to v těhlech chvílích neuměla ovládat.
"Promiň, nechtěl jsem tě naštvat." řekl Mason po chvíli ticha. "Jen jsem chtěl ulevit trochu situaci." řekl a Lissa si povzdechla. "Kéž by tady byla místo mě." řekl Mason najednou.
Lissa se na něj podívala s překvapením. "Co?" Zeptala se ho nechápavě.
"Rose. Myslel jsem Rose." řekl tlumeným hlasem. Ani já ani Lissa jsme nechápali kam tím míří dokud opět nepromluvil. "Kdyby tady byla dostala by tě z toho. Věděla by přesně co má dělat." vyhrkl rychle. "Jenomže kdyby byla přidělena k tobě nikdy by ses nedostala do takovéhle situace." řekl nakonec. Věděla jsem kam tím míří. Narážel na naše pouto a na to jaký jsme měli vztah. Už od malička jsem Lissu upřednostňovala a chtěla jsem aby byla štastná a potom co jí umřeli rodiče a její bratr jsem jí chránila a chtěla jí všechno vynahradit.
Věděla jsem, že jí nemůžu dát všechno, ale aspoň jsem jí mohla chránit a být jí sestrou.
Ani jedná z nás nikoho neměla. Moji rodiče umřeli když jsem byla hodně malá a já si je ani nepamatuju. Jediné co vím je to, že moje matka byla strážkyně a můj otec byl moroj.
Nebyl sice královský, ale byl respektovaný.
Alberta mi kdysi řekla, že to bylo tenkrát pěkný rozruh, když moje matka zjistila, že je těhotná.
Můj otec trval na tom, že si jí vezme. Miloval jí a chtěl mít s ní dítě.
Z mého dětsví si nepamatuju nic. Je to zvláštní protože moji rodiče umřeli když mi byli 4 roky a já pak byla poslána na akademii, kde jsem se o 2 roky později setkala s Lissou.
Už od té doby jsme byli nejlepší kamarádky. Chránili jsme se navzájem a Lissyn bratr byl bratrem i pro mě.
I když mi někdy lezl na nervy tak jsem ho měla ráda a nechtěla jsem aby zemřel.
"To neříkej Masone. Myslím, že ani Rose by nedokázala tomuhle zabranit. A jsem ráda že tu neni aspon takhle máme šanci, že nás najde." Promluvila k němu Lissa uklidňujícím tonem.
"Já vím." Řekl Mason. V tu samou chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil Victor.
"Tak má drahá. Jak si se rozhodla?" zeptal se jí.
"Už jsem ti svoje rozhodnutí řekla. Nikdy neudělám to co po mě chceš!!" vykřikla na něj. "Rozumíš nikdy!!"
Victor se sarkasticky zasmál. "Dobře v tom případě nemám jinou možnost." Řekl s jemným úsměvem ve tváři a pokynul rukou. Dovnitř vstoupili dvě postavy. Lissa zadržela výkřik a zalapala po dechu.
Stála tváří v tvář strigojů. Můj bože pomyslela jsem si.
Opět jsem se ocitla na sedadle auta vedle Dimitrije. Trhla jsem sebou.
"Musíme jet rychleji!!!" vykřikla jsem na něj.
"Co se děje? Byla si z Lissou?" Zeptal se.
"Ano byla. Ona znovu odmítla Victora léčit a on zavolal do jejího pokoje strigoje." Vyhrkla jsem rychle. "Dimitriji musíme se tam co nejrychleji dostat nebo bude pozdě."
"Já vím. Budeme tam každou chvíli neboj." Odpověděl a přitom sešlápnul plynový pedál až k podlaze. Snad nikdy v životě jsem ho neviděla takhle řídit.
Po par kilometrech jsem začala rozeznávat krajinu kolem. Byli jsme kousek od Victorova sídla. Z dálky už jsem viděla obrys domu.
Ulevilo se mi, že jsme to našli, ale zároveň jsem byla vyděšená. Co když nepřijedeme v čas a něco se jí stane.
Nedokázala jsem si představit co by bylo kdyby umřela. Bože ani na to snad nemyslet. Pokud Lissa umře umřu sní.
Dimitrij vjel na pozemek a s prudkým zabrzděním zastavil. Vyskočila jsem z auta a Dimitrij za mnou.
"Chytej." Hodil po mě stříbrný kůl a klíče od auta. "Dávej pozor a nenech se vyvést z rovnováhy. Chci aby si dostala Masona a Lissu pryč z domu. Rozumíš kdyby se náhodou něco pokazilo chci aby si je dostala pryč a neohlížela se rozumíš!!" poručil mě.
"Rozumím. Ale neboj se soudruhu nic se nestane." Strčila jsem si kůl za pásek a klíče do kapsy svých džínů a s Dimitrijem jsme vrazili do domu.
Zalapala jsem po dechu. V domě stáli dva strigojové a u Lissy byli taky dva. To znamená 4 ale možná jsou tu ještě někde další.
Bože tohle nemůžeme zvládnout. Pomyslela jsem si.
Pohlédla jsem na Dimitrije. "Pamatuj co jsem řekl." Řekl mi a v tu samou chvíli se proti nám vyřítili dva strigojové. Dimitrij se vyhnul jejích úderům a odstrčil mě z cesty. A tím se mu naskytla skvěla rána. Popadl svůj kůl a jediným čistým úderem probodl jednomu strigojovi srdce.
Druhý nevypadal, že by se tak snadno chtěl vzdávat.
Využila jsem toho, že Dimitrij zaměstnal strigoje a vyběhla po schodech nahoru.
Už pod schody jsem slyšela Lissyn křik.
Vyběhla jsem schody a vtrhla do pokoje ve kterým byla Lissa, Mason, Victor a strigojové.
Lissa seděla na zemi a rukou si přidržovala krk ze kterého jí tekli kapičky krve.
Mason stál před ní a před ním dva rozhněvaní strigojové.
Victor se opíral o zeď a pozoroval scénu s pobaveným výrazem.
"Ale má drahá Rosemarie nás přišla navštívit jaké nečekané překvapení." Usmál se na mě.
"Tohle není přátelská návštěva!" Vyštěkla jsem. "Jdu si jen proto co je moje."
Victor se zasmál a pokynul na jednoho strigoje, který se proti mně vyřítil. Vyhnula jsem se jeho úderu a zasadila mu pár ran.
Lissa vzlykala na zemi. Bála se o mě snad víc než o sebe a já se bála o ní.
Vyhnula jsem se další ráně a podrazila jsem strigojovi nohy. Vytáhla jsem svůj kůl a chtěla ho probodnout, ale v tu samou chvíli i on podrazil nohy mě. Přišpendlil mě k zemi a nahnul se k mému krku.
Bože přece jsem se nedostala tak daleko, abych se nechala zabít. Ne teď a ne tady.
Vytrhla jsem se z jeho sevření a zasadila mu ránu nohou přímo do břicha. Sevřela jsem chladný kov v ruce a jediným úderem jsem mu probodla srdce.
Strigoj vydal třeštivý zvuk a znehybněl. Vytáhla jsem svůj kůl a postavila se. V ten samý moment kdy druhý strigoj hodil Masona proti zdi.
Zaútočila jsem na něj, ale on odrazil můj útok, ale pak se na mě zadíval.
"Tebe já znám." Vydechl ohromeně.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama