VAMPIRE PRINCESS || 12. Kapitola: Upíří hrad

26. června 2013 v 18:56 | Lady Rosana |  VAMPIRE PRINCESS

12. Kapitola: Upíří hrad

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

ANGELA POV:

Stála jsem ve dveřích a dívala se na tělo mé matky, které leželo na posteli v kaluži krve a její oči byli rozšířené.
"Mama.." vydechla jsem a běžela k ní. "No tak mami probuď se." Třásla jsem sní, ale ona se neprobírala. "Prosím maminko probuď se prosím." Vydechla jsem. Začala jsem nahlas vzlykat a sesunula se k zemi. "Prosím..Prosím.." říkala jsem pořád dokola.
Nemohla jsem uvěřit jak se to mohlo tohle vůbec stát.
Moje máma nemohla být mrtvá. To byla přece blbost. Byli jsme spolu tak šťastné a teď je pryč?
Najednou jsem slyšela dveře pokoje otevřené. Vzhlédla jsem a uviděla Dimitrije stát ve dveřích a jeho oči byli rozšířené.
"To ty!" vydechla jsem. Vstala a běžela k němu. "To ty!!" začala jsem mu bušit pěstmi do hrudi. "To ty si jí zabil!!! Nenávidím tě." Mlátila jsem mu do hrudi.
"Angelo." Vydechl, ale já mu pořád mlátila pěstmi do hrudi. "Angelo!!" vykřikl. Chytil moje zápěstí a přirazil mě ke zdi. "Angelo přestaň!!!" díval se mi do očí a já jsem cítila jak se začínám uklidňovat. Můj pohled padl znovu na mou mrtvou matku na posteli a začala jsem se třást a vzlykat.
"Je mrtvá, ona…" hlasitě jsem vzlykala.
"Pšš. To bude dobře no tak." Konejšil mě a pevně mě k sobě přivinul. "ŠŠŠ to bude pořádku neboj se." Vydechl mi do ucha.
Pořád jsem mu vzlykala do hrudi. Po chvíli když se moje vzlyky uklidnili, podívala jsem se mu do očí.
"Byl si to ty?" Zeptala jsem se ho klidně, ale nejradši bych ho zabila. "Zabil si mojí matku." Vydechla jsem s odporem.
"Ne.." řekl, podíval se na postel a pak na mě. "Ale mám jasnou představu o tom kdo to udělal." Vydechl těžce.
"Kdo?" řekla jsem.
"Taky si ho potkala." Řekl a díval se na mě. "Angelo. Já…" začal a šel ke mně, ale já ho zastavila.
"Ne nechoď ke mně." Vydechla jsem a udělala krok do zadu.
"Angelo prosím." Vydechl těžce a udělal krok ke mně.
"Ne zůstaň kde jsi." Vydechla jsem, hlas se mi třásl stejně tak jako ruce.
"Angelo myslíš, že jsem to takhle chtěl?" zeptal se a já jsem jen na něj dívala. "Ne samozřejmě že ne. Chtěl jsem tě nejdřív poznat." Vydechl.
"Proč si mě chtěl poznat? To aby si mě vysál mě potřebuješ znát." Vydechla jsem hořce.
"Ne." Zavrčel. "Chtěl jsem tě nejdřív poznat, získat tvojí důvěru než ti řeknu pravdu." Vydechl.
Podívala jsem se na něj nechápavě.
"Pravdu? Jako o čem?" vydechla jsem.
"O tvé minulosti, přítomnosti a budoucnosti." Řekl a podíval se na mě. "A o tvém osudu."
Zakroutila jsem hlavou a podívala se na něj. "O čem to mluvíš? Ničemu co mi tady vyprávíš nerozumím?" vydechla jsem.
Dimitrij se podíval znovu na postel. "Angelo prosím pojď semnou odtud. Tady to není nejlepší pro tebe zůstávat. Mohli by se vrátit." Vydechl a já se podívala na svojí matku.
"A co mám dělat?" vydechla jsem a v očích se mi opět objevili slzy. "Nemůžu jí tady nechat."
"Angelo?" dostal se ke mně a sevřel mé ramena a podíval se mi do očí. "Je mrtvá. Mrtvá a ty budeš další jestli tady zůstaneš." Vydechl. Nevěděla jsem co mám dělat. Znovu jsem začala vzlykat, ani jsem si to neuvědomila, ale opět jsem byla v jeho náručí a vzlykala jsem.
"ššš všechno bude v pořádku." Vydechl mi do ucha.
"Ale jak?" podívala jsem se na něj.
"Pojď semnou." Řekl a já jsem se na něj podívala nechápavě. "Odvedu tě tam kam patříš." Řekl a díval se mi do očí.
"O čem to mluvíš?" nechápala jsem.
"Mluvím o tvé rodině, o tom kam patříš." Vydechl. Podívala jsem se na něj nechápavě a nechápala o čem to mluví když najednou jsem slyšela zalapaní po dechu.
Oba jsem se otočili a moje mama seděla na posteli dívala se roztřeseně a její oči plály rudou temnotou.
"Mami?" zalapala jsem po dechu.
Její oči šlehli po mě vycenila zuby.
"Proboha." Vydechla jsem a moje ruce vyletěli k ústům.
"Angelo vypadni odsud." Vydechl Dimitrij a strčil mě za sebe.
Moje matka nebo co to bylo zavrčela a vrhla se směrem k nám, ale ve stejnou chvíli proti ní vyrazil i Dimitrij.
Moje matka odhodila jako pírko Dimitrije pryč a vrhla se ke mně.
Než jsem stačila doběhnout ke schodům přirazila mě ke zdi s vrčením.
Dívala jsem se do jejích rudých očí. "Mami prosím." Vydechla jsem strachy, ale ona nic neřekla a jediné co udělala je že zaryla své tesáky do mého krku.
Vydala jsem ze sebe výkřik a cítila jsem jak pije mojí krev, ale najednou byla pryč a přede mnou stál Dimitrij a vrčel na ní.
Podívala jsem se na svojí matku, která zavrčela a v mžiku byla pryč.
Byla jsem až moc roztřesená a otupělá, abych věděla co se děje, když jsem před sebou viděla Dimitrije.
"Uklidím to tady a pak pojedeme dobře?" zeptal se. Nevěděla jsem co dělat, nemohla sem mluvit jediné co jsem věděla, že moje matka je mrtvá, no vlastně nemrtvá.
Než Dimitrij uklidil dům od krve seděla jsem v obýváku a tupě zírala do zdi.
Všechno bylo tak zvláštní ještě včera bylo všechno v pořádku.
Všechno bylo stále stejné a teď?
Můj život se změnil v jedné sekundě.
Dimitrij přišel dolů po půl hodině.
"V pořádku?" Zeptal se. Podívala jsem se na něj.
"Já.. Já nevím." Vydechla jsem. Povzdechl si. "Cítím se tak … já ani nevím jak se cítit." Vydechla jsem.
"Tak pojď." Vydechl a natáhl ruku.
Podívala jsem se na ruku a pak do jeho tváře. "Ale kam?" Zeptala jsem se ho.
"Musíš se převléct a pak pojedeme domů." Vydechl.
Nechápala jsem o čem to mluví. "Ale já jsem doma." Vydechla jsem. Dimitrij si povzdechl, klekl si předemně a vzal moje ruce do svých.
"Angelo?" Začal. "Já vím, že víš že ona nebyla tvoje skutečná matka. Vím, že víš, že tě adoptovala." Vydechl. Podívala jsem se na něj a kývla jsem.
"Ano já vím, ale co s tím má to co dělat?" Zeptala jsem se.
"Angelo já znám tvého otce." Řekl a já zalapala po dechu.
"Co? Ale jak?" vydechla jsem a nechápala jsem ho jak mohl znát mého otce. Pokud?
Vytřeštila jsem oči. "Ale to.." vydechla jsem.
"Angelo tvůj otec je jako já. Už tisíce let." Řekl a já zalapala po dechu.
"Ale to přece." Vydechla jsem a v mých očích se opět objevili slzy.
"Angelo chce tě poznat, hledal tě celý tvůj život." Díval se mi do očí se smutkem. "Půjdeš semnou?" vydechl znovu.
Nevěděla jsem co mám dělat. Vždycky jsem chtěla poznat své biologické rodiče, ale moje matka, shodou okolností sestra mé matky Abigaile řekla že je moje matka mrtvá.
A teď bych měla se setkat s mým otcem upírem?
Upír nebo ne. Vždycky můžu odejít.
Podívala jsem se na Dimitrije a kývla, že jo.
Nakonec jsem si oblékla džíny, červené tričko a černou koženou bundu.
Vlasy jsem si nechala volně splývat po zádech.
Povzdechla jsem si a s Dimitrijem jsem nastoupila do svého auta.
Řídil Dimitrij samozřejmě.
Nevěděla jsem kam jedeme, ale Dimitrij to nejspíš věděl dobře protože brzo jsme zajeli na lesní cestu temného lesa. Podívala jsem se na něj a on mě chytl za ruku aby mě uklidnil.
Usmála jsem se.
Najednou jsme se ocitly před nějakým hradem. Vypadal docela děsivě jako takovéto staré upíří sídlo.
Ne líp upíří hrad.
Dimitrij zaparkoval auto a podíval se na mě.
"Vítej doma." Vydechl a vystoupil z auta.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama