VAMPIRE PRINCESS || 18. Kapitola: Bojíš se malička

26. června 2013 v 19:03 | Lady Rosana |  VAMPIRE PRINCESS

18. Kapitola: Bojíš se malička

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy


Běžela jsem lesem od hradu. Vím, že nejspíš už zjistili, že jsem pryč. Musela jsem se z lesa dostat co nejdříve. Nemohla jsem riskovat, že mě chytnou.
Všechno se pokazilo, celý můj život se ve vteřině otočil v naprosté peklo a já chtěla jen někam hodně daleko odtud a zapomenout na všechno co se v poslední době stalo.
Vítr bičoval větvě stromů, které mi bičovali do obličeje při mém běhu.
Nevěnovala jsem pozornost ani tomu že silně prší a jsou blesky jen jsem běžela a co nejdřív jsem se chtěla odtud dostat.
Moje noha navázala kontakt s něčím těžkým a já s křikem letěla k zemi.
Můj obličej přistál v hromadě bahna a listí. Začínala jsem mít toho plné zuby.
Zapřela jsem se rukama a snažila se zvednout, ale nohou mi projela nepředstavitelná bolest.
"sakra." Zaklela jsem. Slezu z pátého patra hradu mého OTCE, bez zranění a dostane mě obyčejná větev.
Sakra co sem komu tak hrozného udělala, že jsem si tohle všechno zasloužila.
To tedy rozhodně nevím.
Najednou jsem slyšela jaký si pohyb a zašustění. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se kolem.
Nic jsem neviděla jen slyšela. Nehodlala jsem čekat, až mě tady někdo dostane. Musela jsem hned jednat.
Opřela jsem se o strom a s velkou obtíží jsem vstala. Slyšela jsem jak se pohyb ke mně blíží, ale stále jsem nikoho neviděla. Odpoutala jsem od stromu a s opravdu velikými problémy jsem začala kulhat dál.
Noha mi nepředstavitelně bolela, ale já se odmítala vzdát.
Slyšela jsem za sebou zvuky kroků. Vítr ohýbal větve stromů, které se mi nepříjemně zamotávali do vlasů a navíc ještě ke všemu ta zatracená bouřka. Pomalu jsem i začínala uvažovat jestli nebylo lepší zůstat v hradu.
Tady riskuji jedině to, že mě sestřelí blesk. Jo tak to by mě vážně ještě chybělo.
O trochu víc jsem přidala do kroku i když mi to způsobovalo hrozné problémy, ale nemohla jsem nic dělat.
Musela jsem najít co nejbezpečnější cestu jak se z téhle zatracené šlamastiky dostat dřív než mě někdo zabije. Což se taky mohlo stát velmi, velmi brzy.
Bylo mi jasné, že můj otec už zjistil, že jsem pryč a rozhodně už po mě vyslal pátrací skupinu, která mě měla dostat k němu zpátky.
Bylo mi zle z toho jak do detailu popsal matčinu smrt´. I kdybych pominula to, že mě od něj odtrhla, nemůžu popřít fakt, že jí chladnokrevně zabil.
Copak se dá odpustit svému otci, že mi vzal matku, kterou jsem nikdy nepotkala??
Ale taky je pravda, že jeho jsem taky neznala právě kvůli mé matce. Přemýšlela jsem co je vlastně větší zlo. Ale stejně jsem pořád měla pocit, že i přes všechno co mu provedla, ji stejně pořád miluje.
Nejspíš se mi to jen zdálo, ale bylo to tak. Jako by k sobě byli vázání a on mi přidal v bolestech. Asi málo lidí prohlédne za masku klidné tváře. Já to ovládám perfektně. Vždycky jsem věděla co si ten druhý myslí.
Vlastně když o tom tak uvažuji, tohle není vlastnost, kterou mají obyčejní lidé.
No zjevně to je následek toho, že jsem potomkem Vampírů.
I to slovo dokáže člověkovi zamrazit v kostech.
Nevím proč, ale i když mi to připadalo hodně zvrácené musela jsem si přiznat, že by mě lákala představa vyzkoušet co bych jako Vampírka mohla zvládat???
Vážně Angelo na co to zase myslíš!!! Vykřikla jsem na sebe v duchu. Pomalu už začínám bláznit a mluvit sama se sebou tak to jsem tedy dopadla.
Povzdechla jsem si a znovu se vydala na cestu. Musela jsem jednat rychle, ale z mého snění a z pohybu mě vytrhl stín, který se kolem mě prohnal. Zalapala jsem po dechu, zastavila se a rozhlédla se kolem dokola.
Nic jsem neviděla jako normálně.
Už se ani nedivím, že většina lidí se bojí jen přiblížit k mostu. Já už jsem překročila velkou čáru, když jsem vstoupila do tohoto lesa, kam bych měla víceméně patřit.
V několika chvílích jsem se cítila jako by to byla pravda, jako bych do tohoto lesa opravdu patřila možná je to tím, že opravdu patřím.
Možná bych neměla dělat blbosti a opravdu se vrátit zpátky k mému otci.
Kam taky jinam, že ??? Vždyť já už krom něho vlastně nemám nikoho, když moje matka se změnila v dalšího upíra. Nevím jestli to plánovala, ale v posledních několika měsících se chovala opravdu divně.
Myslela jsem si, že je to záležitost rozvodu, kterým prošla s mým… no teď už vlastně něco jako nevlastním otcem a strýčkem v jedné osobě, ale po tom co jsem už zažila mi začalo docházet, že se chovala mnohem víc divně. Někdy večer vůbec nepřišla domů nebo chodila hodně pozdě a odcházela hodně brzo.
Skoro jako by mě ani nechtěla vidět, ale potom co jsem nastoupila do školy se to všechno změnilo a já jsem si opět myslela, že se dostala z počátečního šoku rozvodu, i když rozvod podala ona.
Ale bylo to něco jiného. Plánovala nás opustit už dávno.
Sakra měla jsem tušit, že něco není v pořádku. Cítila jsem to. Změnila se jak ona tak i já. Sakra samozřejmě, že jsem se změnila. Jsem jiná jak jsem si vždycky myslela už to nejsou jen sny, které mě pronásledovali v noci. Noční můry, které jsem mývala. Všechno co jsem si představovala, příběhy, které jsem psala, obrazy co jsem malovala… Vše bylo skutečné jen jsem si to neuvědomovala jako teď. Byla jsem hloupá zaslepená okolním světem, že jsem neviděla pravdu. Neviděla jsem svět do kterého patřím.
Najednou to bylo zase tady. Stín, který jsem viděla, ale nyní jich bylo mnohem víc.
Začali se kolem mě rojit a obklopovat mě. Začala jsem se otáčet kolem dokola a snažila se je zahnat, ale jako bych je tím pořád přitahovala blíž a blíž.
V dálce houkala sova, vítr a bouřka buráceli a rvali větve stromů a nad sebou jsem slyšela krákorat havrana.
Bylo to jako z nějakého hnusného hororového filmu a já jsem doufala, že se co nejdřív probudím a budu zase normální. Opět budu spát ve své posteli, ale nic takového se nestalo.
Stíny se ode mě odtrhly a seskupily se do tvaru postavy.
Přede mnou stál muž, který se mě už několikrát pokusil zabít a před kterým mě Dimiri už několikrát zachránil.
"Copak copak?" Zeptal se pobaveně. "Bojíš se mě malička?" vydechl a usmál se na mě zářivým úsměvem.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama