VAMPIRE PRINCESS || 7. Kapitola: Plameny ohňů

26. června 2013 v 18:51 | Lady Rosana |  VAMPIRE PRINCESS

7. Kapitola: Plameny ohňů

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

Plameny ohňů stoupali vysoko do nebe.
Popravdě to nebyl až zase tak špatný nápad vypadnout a zase se po dlouhé době pořádně pobavit.
Musím říct, že mě docela chybělo chovat se aspoň chvíli opět nezodpovědně.
Držela jsem v ruce kelímek s pivem a byla opřená o jeden dřevěný sloup a pozorovala jsem kluky jak se snaží udělat stojku a pít přitom pivo.
Popravdě jsem se o u toho bezvadně bavila při pohledu na Deena a jeho pitomé kamarády, kteří měli ze všeho jen srandu.
Nataly se opět někam vypařila se svým klukem. Jako obvykle. Pomyslela jsem si. A po mém tajemném neznámém nebylo nikde ani památky.
Možná šel domů.
Jo to bude ono. A přesně to bych měla udělat i já, ale proč se mi tak zatraceně nechce.
Proč v záři ohně cítím najednou, že jsem našla to co jsem hledala už dávno.
Přece nikdy v životě jsem necítila takovou volnost až teď. A to nejsem na sabatu poprvé.
Povzdechla jsem si a šla jsem se projít.
I když se mi tady líbilo něco bylo jiné. Jako by nějaká zvláštní sála táhla někam dál. Někam kde bylo mé místo.
Došla jsem až ke srázu, který odděloval město od starého, temného lesa kam se žádný smrtelník neodvážil už několik set let.
Několik lidí říkalo, že v tom lese se dějí divné věci a občas je tam odtud slyšet divné zvuky.
Opřela jsem se o zábradlí a zadívala se na tmavé stromy, které mě už několik let přitahovali svojí tajemností.
Bylo to zvláštní pohled na les od kterého se odráželo světlo ohňů, které plály.
"Je to krásné, že?" ozval se zamnou tajemně, temný sexy hlas.
Otočila jsem se a setkala jsem s pohledem tajemného kluka, který stál na úpatí lesa.
Byl mnohem hezčí z blízka. Měl delší tmavě hnědé vlasy, oříškové oči a tělo boha.
"A-Ano…" vykoktala jsem ze sebe. Jedním slovem mi tenhle kluk vzal dech a slova z úst.
Podíval se na mě a usmál se. "Nečekal bych, že holka jako ty bude mít chutě překročit temný most a jít do strašidelného lesa." Řekl pobaveně a v očích mu podivně zajiskřilo.
Usmála jsem se. "To víte. Jsem trochu jiná než ostatní." Řekla jsem mu.
"Všiml jsem si." Usmál se na mě. "Tak.." řekl a šel ke mně blíž a mě se s každým krokem zastavovalo srdce. "Tvoji přátele mají koukám jinčí zábavu." Řekl a otočil hlavu, kde opět mojí kamarádi dělali kraviny a pily. Bože ty zase budou zítra vypadat povzdechla jsem si.
"Jo jsou trochu moc akční." Řekla jsem.
"Všiml jsem si." Vydechl. Opřel se zády o zábradlí a se zájmem mě pozoroval.
"Co?" Zeptala jsem se ho.
Zakroutil hlavou a pořád mě sledoval s ostražitýma očima. "Nic jen. Připadáš mi jako by si nebyla spokojená." Řekl a podíval se mi do očí. "Tady." Dodal.
"No popravdě nejsem. Přemluvili mě k tomu abych šla a pak…." Chtěla jsem pokračovat, ale on mě přerušil.
"A pak se tvoji přátelé začali věnovat alkoholu a na tebe jak se tak říká zapomněli hm?" Zeptal se a sledoval můj pohled s pobaveným pohledem.
Začínala jsem si myslet, že si ze mě vážně dělá jen srandu.
No dobře možná bych si to zasloužila. Samozřejmě, že na mě moji přátele zapomněli když se napili alkoholu, ale jen protože jsem si nešla sednout s nimi.
"Tak nějak, ale nebyla to jejich chyba to já bych měla s nimi trávit víc času, ale v poslední dobou mám pocit, že k nim už nepatřím, že sem…" zase jsem to nedořekla protože mě opět přerušil. Začínala jsem si opravdu myslet, že ho to baví.
"Jiná." Řekl jen a já se na něj se zájmem podívala. Měl pravdu. Opravdu jsem se tak cítila.
"Jo." Souhlasila jsem. "Přesně tak." Usmála jsem se na něj a on mi věnoval stejný teplý úsměv. "Kdo vlastně si? Nikdy jsem tě tu neviděla ani ve městě." Zeptala jsem se ho a všimla jsem si jak najednou se zarazil chvíli mě pozoroval než opět promluvil.
"Nejsem zdejší. Jsem tu jen na návštěvě." Řekl jako by nic.
"Věděla jsem to." Vydechla jsem možná až moc rychle a on se jen usmál. "Kluk jako ty by nezůstal dlouho neznámí. Zvlášť ne v tomhle městě." Řekla jsem.
"Proč myslíš?" zeptal se.
Pokrčila jsem rameny. "Tady se nic neutají. Byl by si šťavnatá novinka." Řekla jsem a on se na mě pobaveně podíval.
"Tak já jsem šťavnatá novinka jo?" Usmál se a já se pod tíhou jeho pohledu začervenala.
Krucinal co se to sakra semnou děje.
"Ano." Řekla jsem a odvrátila oči od něj.
"Nápodobně Angelo." Řekl a usmál se. Otočila jsem na něj nechápavě hlavu.
"Ty mě znáš?" Zeptala jsem se ho.
"Jistě." Usmál se. Něco se mi na něm ale opravdu nezdálo. Chtěla jsem se ho na něco zeptat, ale on mě opět přerušil jak měl ve zvyku. "Si tady moc dobře známá." Řekl s úsměvem. "A já se ani nedivím kdo by neznal krásnou dívku s úsměvem anděla." Řekl a já se znovu začervenala.
"Děkuju za poklonu." Usmála jsem se na něj.
"Taková žena jako ty by měla dostávat daleko lepší poklony než tuhle co jsem ti teď složil já." Řekl.
"Fajn." Řekla jsem a usmála se. "Znáš mé jméno, ale já neznám tvé." Pozvedla jsem tázavě obočí.
Podíval se mi opět do očí a usmál se.
"Dimitrij." Řekl. "Mé jméno je Dimitrij."
"Máš krásné jméno." Řekla jsem a on se usmál.
"Děkuji za poklonu." Usmál se na mě.
Večer letěl s tímhle tajemným klukem jménem Dimitrij docela dost. Chtěla jsem se o něm dozvědět co možná nejvíc. Nevěděla jsem proč, ale teď když jsem o něm věděla jeho jméno chtěla jsem se o něm dozvědět úplně všechno.
Samozřejmě že byl milý, šarmantní a hezký, ale bylo tu ještě něco jiného co mě na něm přitahovalo.
Něco co jsem nedokázala určit, ale chtěla jsem tomu přijít na kloub.
Ale čím víc se kolem rojili ohně a ozývali se zvuky mých opilých spolužáků a známých tím byl stále víc a víc nervóznější.
"Děje se něco?" Zeptala jsem se ho. A podívala se mu do očí, které už nebyli jemně oříškové, ale temně hnědé.
"Co?" Zeptal se zasněně.
"Ale jen se ptám co ti je." Zeptala jsem se. Chtěl odpovědět, ale tentokráte jsem ho přerušila já. "Co to máš s očima?"
"Co?" podíval se na mě v šoku. "Tvoje oči jsou najednou temné." Řekl jsem.
On si je promnul a podíval se na mě, ale byl to jiný pohled, pohled co mi naháněl husí kůži, ale pořád jsem netušila proč.
"Hele promiň, ale už budu muset jít." Řekl mi, otočil se a než jsem stačila něco říct byl pryč.
Rozhlížela jsem se kolem dokola, procházela kolem našich spolužáků, ale nikde jsem ho neviděla, až jsem se zase najednou ocitla u mých přátel. Otočila jsem se k lesu a viděla mého tajemného Dimitrije, jak stojí na úpatí lesa.
Chvíli tam jen stál a pak se otočil a vydal se do tajemného lesa.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama