VAMPIRE PRINCESS || Prolog

26. června 2013 v 18:44 | Lady Rosana |  VAMPIRE PRINCESS

PROLOG

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: fantasy

Abigaile POV:

odpočívala jsem v mé posteli a dívala se do zatýlích závěsů, které zabraňovali slunečním paprskům se dostat do mého pokoje.
Byl začátek mé přeměny a já jsem si nebyla jistá jestli to chci nebo ne.
Z dětské kolébky se ozvalo jemný pláč mé dcery, které jsem před pár hodinami dala život.
Otočila jsem se k postýlce. Odhrnula peřinu a šla k mé malé holčičce.
Odhrnula jsem závoj, kterým byla chráněna. Má dcera se v postýlce dál kroutila, ale když mě uviděla, přestala plakat a zadívala se na mě s těmi jejími tmavě hnědými skoro černýma očima a já pochopila jednu věc.
Nikdy bych si nedokázala odpustit, kdybych ji musela nechat žít v tomto světě.
Ve světě násilí, smrti a touze po moci a krvi.
Ne ona si zaslouží lepší osud.
Vzala jsem její tělíčko do náručí a ona svou malou ručičkou chytla pramen mích vlasů.
Usmála jsem se a políbila jí na čelo.
Oblékla jsem si plášť a nepozorovaně jsem se vytratila z hradu.
Nesměl mě nikdo najít. Pokud by to někdo zjistil byla bych mrtvá.
Alexander POV:

můj život byl teď dokonalý měl jsem mít vše co jsem kdy chtěl. No dobře dcera nebyla zrovna to co jsem chtěl, ale lepší něco než nic.
Šel jsem do pokoje své budoucí ženy a matky mé dcery.
"Abigail." Vešel jsem dovnitř a rozhlédl se po pokoji. Bylo tu překvapivě pusto a prázdno. Otočil jsem hlavu a řetízek, který ležel na stolku byl pryč, stejně tak jako Abigail s naší dcerou.
"NE!!!" Vykřikl jsem a začal svolávat své muže.
Nečekal jsem, že by Abigail mohla něco takového udělat. Byla mi oddaná už jako člověk a teď když jsem jí změnil měla být stejně, ale až jí najdu tak to bude stejně jedno protože jí zabiju.
Ano zabiju jí. Nikdo nebude ode mě brát mojí krev a tělo.
Abigail POV:
Běžela jsem co mi nohy stačili.
No popravdě jsem začínala pociťovat touhu po krvi.
Potřebovala jsem se napít velice rychle. Podívala jsem se na své dítě v náručí které spalo.
Nemohla jsem jí ublížit, ale něco jsem musela udělat. Doběhla jsem ke konci lesa a ocitla se na palouku. V dálce jsem zahlédla pár lidí, kteří seděli u ohně.
Dnes byla noc čarodějnic. Sabat.
Jako člověk jsem tomu taky věřila a tady jsem se setkala s Alexandrusem.
Podívala jsem se na svojí holčičku. Zavřela jsem oči a políbila jí na čelo.
"Je to nejlepší." Řekla jsem a položila jí do měkkého mechu. Ještě jednou jsem na ní pohlédla a pak se otočila a rozeběhla jsem se zpátky.
Musela jsem se ztratit. Zpátky jsem nemohla a bylo jasné, že Alexander už vyslal své muže aby mě našli.
Vždycky to udělal.
Slyšela jsem kolem zvuky.
Byli tady jeho muži. Otočila jsem se a rozeběhla se opačnou stranou.
Běžela jsem dlouho a v dálce jsem viděla záblesky dalších ohňů když jsem se najednou ocitla obličejem v hlíně a někdo mi zkřížil ruce za zády.
"Myslela sis, že můžeš jen tak utéct?" Zeptal se mě jeden z Alexových mužů, zvedl mě. Spoutali mě do řetězů a odtáhli mě zpátky do hradu.
Alexander POV:

čekal jsem až se moji muži vrátí.
Byl jsem vzteky bez sebe. Abigaile byla moje všechno za několik set let jsem si konečně myslel, že jsem potkal někoho s kým budu moct strávit věčnost, ale spletl jsem se.
Zradila mě. Jako každý.
Nikomu nemůžu věřit.
Velké kamenné dveře se otevřeli a vešli moji muži společně s ženou, která devět měsíců nesla mé dítě ve svém lůně.
Díval jsem se na ní. Vypadala bledá a trochu se třásla, její oči byli mírně zarudlé a přebíhali přes ně stíny.
Jeden pohled a věděl jsem v čem je problém.
Od svého probuzení se nenapila a s jejím útěkem vydala skoro všechnu sílu co měla.
Pomalu mi umírala před očima, ale nic nemohlo být horší než to co mi udělala.
Zničila záchranu mého klanu a všech upírů.
"Stálo ti to za to?" Zeptal jsem se jí a ona zvedla hlavu a zadívala se na mě.
"Ano…" řekla slabým hlasem.
"Doufám, že Ano. Protože touto zradou jsi si podepsala rozsudek smrti…" řekla jsem. "Ale i přeto ti dám šanci zachránit svoje přežití ve tvém bídném životě." Řekl jsem a šel k ní. Chytil jsem jí pod krkem a podíval se do jejích očích, které jsem tak moc miloval. "Řekni mi kde je Abigail? Řekni mi to a nechám tě jít." Řekl jsem a díval se na ní.
Ona se na mě dívala se strachem v očích. Věděla, že bych jí mohl zabít. Věděla to, ale stejně se bránila.
"Tak dělej!!!" Zařval sem, zmáčknul ruku, která byla na jejím krku a když nic neřekla praštil jsme s ní o zem.
Dopadla na zem a podívala se na mě.
"Zabij mě!!!" vykřikla. "Protože ti to nikdy neřeknu nikdy!!" vykřikla na mě a moje oči plály zlobou a vztekem.
Otočil jsem se k mým mužům. "Závěsy." Řekl jsem ji a přešel k nim.
Oni okamžitě poslechly a roztáhli všechny závěsy takže dovnitř vstoupili sluneční paprsky.
Šel jsem zase zpátky k Abigail jejíž oči se rozšířili. Sklonil jsem se k ní.
Zadíval jsem se jí do očí a naposledy jí políbil se vší láskou a vášní kterou jsem k ní choval.
"Mohla si mít všechno. Mohla si být moje královna, ale teď?" řekl jsem a díval se do jejích vyděšených očích. "Sbohem Abigail." Řekl jsem a jedním pohybem jsem strhl náhrdelník který se jí houpal na krku.
Sluneční paprsky zasáhli její kůži a ona začala křičet bolestí.
Otočil jsem se a došel ke svému křeslu a sednul jsem si do něj.
Moje osobní lidská služka ke mně přišla a nabídla mi své zápěstí.
Zakousl jsem se a přitom jsem se díval jak moje láska a matka mého dítěte křičí v agonii bolesti a mění se v prach.
Když bylo po všem nechal jsem zatáhnout závěsy a uklidit její popel z místnosti.
"Co budeme dělat pane?" Zeptal se jeden z mých mužů.
Otočil jsem se na ně. "Musíme jí najít…."
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama