V zajetí lilie || 18. Kapitola: Otec

9. července 2013 v 12:00 | Lady Rosana |  V zajetí Lilie

18. Kapitola: Otec

AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy


ABÉ POV:
Čekal jsem stejně jako všichni ostatní. A to čekání bylo hrozné. Nevěděl jsem co se děje s mojí dcerou a ta bezmoc a nevědomost mě pomalu ničila. Potřeboval jsem vědět, že je v pořádku i kdyby mě už nikdy nechtěla vidět, ale aspoň bych věděl, že je živá a zdráva.
Vážně co mi to napadlo po smrti její matky jí poslat k jejím příbuzným? Kam jsem dal hlavu? Mohl jsem to vyřešit i jinak a k ničemu takovému nemuselo dojít. Byl jsem blázen, když jsem věřil, že u nich jí bude líp. Zklamal jsem. Zklamal jsem jak svojí dceru tak i ženu, kterou jsem miloval jako jedinou v mém životě.
Po Janine smrti jsem si už nikoho nenašel, i když jsem měl spoustu příležitostí, ale nic mě nedokázalo přimět zapomenout na ženu, která mě milovala, dala dítě a zemřela, aby nás oba zachránila. Taková oddanost a láska a co jsem udělal já? Nedokázal jsem ani splnit slib, který jsem ji dal, že ochráním naší dceru.
Zklamal jsem tě Janine je mi to líto. Povzdechl jsem si v duchu, když i zazvoní telefon, na kterém se objeví Belikovo číslo.
"Našel si ji?" vyhrknu na něj, jakmile přijmu hovor.
"Ano našel. Vracíme se zpátky." Vydechne Dimitri a já si povzdechnu úlevou a on zavěsí.
***

ROSE POV:
Byla jsem otupělá a nevěděla jsem co si mám počít. Bolelo mě celé tělo a chtěla jsem umřít. Matně si vzpomínám Dimitriův hlas, který na mě mluvil celou dobu. Nejspíš jsem umřela, ale proč tedy slyším Dimitrijův hlas semnu mluvit.
Několikrát jsem se převalila na posteli. Počkat!
Jak to, že ležím na posteli? Ptala jsem se sama sebe. Pomalu jsem otevřela oči a ležela jsem v bytě, ve kterém jsem bydlela s Dimitriem na své posteli.
Jak jsem se sem dostala. Vždyť jsem byla v podzemí a ostré nože a bič řezal mojí kůži. Podívala jsem se na své ruce a čekala hrozný pohled na potrhanou kůži, ale nic takového jsem nenašla.
Má kůže byla čista bez sebemenší jizvičky. To přece není možné. Vždyť jsem byla několik dnů v pekle, kde mě málem zabili, tak jak to, že má kůže nemá a ni jednu podlitinu.
Slyšela jsem pohyb a vůni linoucí se z vedlejšího pokoje. Vstala jsem a měla jsem na sobě tepláky a tílko. Moje vlasy vyseli přes můj obličej a já jsem ještě naposledy pohlédla do zrcadla a jak vypadám a k mému překvapení jsem nevypadala až tak špatně.
Povzdechla jsem si a vydala se do obývacího pokoje a pak do kuchyně.
Abé stál v kuchyni u sporáku otočený zády ke mně.
Zastavila jsem se a dívala se na něj. Nevěděla jsem co mám říct nebo udělat. Všechno bylo tak rozmazané a já sem chtěla vysvětlení co se vlastně stalo.
"Doufám, že jíš míchaná vajíčka, tousty a slaninu?" vytrhnul mi z mého snění Abého hlas. Podívala jsem se na něj on se na mě díval s úsměvem. A já jsem kývla. "Tak se posaď." Řekl a ukázal na židli. Pomalými kroky jsem přešla ke stolu a posadila se. Abé se usmál, nandal jídlo na talíř a postavil ho přede mně.
"Děkuju." Řekla jsem a usmála se. Abé přikývl a posadil se naproti mně s kouřícím hrnkem kávy. Povzdechla jsem si a začala jíst. Tak dlouho jsem nejedla, že jsem toužila po každém soustu. Za pár minut jsem v sobě měla nasoukanou celou snídani a zapila jí pomerančovým džusem. Abé se na mě díval pobaveným pohledem.
"Děkuji za snídani." Poděkovala jsem Abému.
"To nestojí za řeč." Řekne Abé. Nakonec se jsme se přesunuli do obývacího pokoje. Já jsem se posadila na pohovku a Abé naproti mně do křesla. Seděli jsme v tichosti. Ani jeden z nás nepromluvil. Nevěděla jsem jak začít. Měla jsem tolik otázek, ale stejně jsem nevěděla na co se ho mám zeptat nebo co mám povídat. Byla jsem bezmocná a v mé hlavě, byli stále myšlenky na to co se stalo.
Byla jsem tak hloupá, když jsem věřila svým vlastním lidem a podívejte se jak to dopadlo. Málem mě zabili. Jen protože můj otec je morojský mafián.
"Jak se cítíš?" Zeptal se nakonec můj otec.
"Fajn." Odpověděla jsem a podívala se do země. "I když nevím proč. Vím určitě, že jsem byla zraněná." Řekla jsem mu a slyšela jsem jak si povzdechl a přikývl.
"Ano to byla a hodně. Nejdřív jsme mysleli, že tě odvezeme do nemocnice, ale nevěděli jsme co bychom jim tam řekli, tak jsme nakonec poprosili Vasilissu, aby tě vyléčila." Podívala jsem se na něj v šoku.
"V-vyléčila?" Zeptala jsem se ho. "Jako Éterem?" zeptala jsem se a on přikývl.
"Neměli jsme jinou možnost bez té pomoci by si umřela." Vydechl a podíval se mi do očí.
"Děkuji." Vydechla jsem. "Děkuji za to co jste pro mě udělal."
"To nestojí za řeč. To bylo to jediné co jsem mohl, když jsem tak moc zklamal." Vydechl bolestně. Podívala jsem se na něj a nechápala o čem to mluví a tak pokračoval. "V tu noc, co tvá matka zemřela, jsme tě chtěli schovat. Měla jsi odejít semnou, protože všichni začali mít spoustu otázek, ale než se to stačilo stát tak zaútočili strigojové a tvojí matku zabili. Snažil jsem se jí ochránit, když jsem je zapálil, ale bylo už pozdě. Byla si tak malička, křičela si celou dobu. Nakonec mi došlo, že tě do tohoto světa nemůžu jen tak přivést a tak jsem tě odvezl do domu tvého strýce. Myslel jsem, že tě vychovají a dají ti to co jsem já nemohl. Nevěděl jsem, že Janine jim o tobě všechno řekla a oni tě pošlou do té školy. Kdybych to věděl nikdy bych to nedovolil." Řekl a podíval se do země.
"Miloval jste ji?" zeptala jsem se ho. "Miloval jste mojí matku?"
Přikývl se slzami v očích. "Kdybych mohl zemřel bych místo ni. Ona byla ta nejlepší alchymistka. Chtěla dělat vše správně, ale oba jsme se zamilovali. A pak když otěhotněla, tak řekla, že si ten malý zázrak ubrání před všemi." Podíval se na mě a mě tekli slzy po tváři. "Moc tě milovala a já věřím v to, že přes všechno by byla na tebe pyšná." Řekl a mě steklo několik slz po tváři.
"Je mi to líto. Je mi tak moc líto." Řekla jsem a začala vzlykat. Abé se najednou zvednu, posadil se vedle mě na pohovku a váhavě si mě přitáhl do náruče, ale já jsem tentokrát už neváhala, pevně jsem se k němu přitiskla a vzlykala.

"To je v pořádku." Šeptal mi pořád do vlasů, ale já cítila jeho vlastní slzy. Podívala jsem se mu do očí a vážně plakal. "Miluju tě Kiz." Políbil mě do vlasů. Nevím proč, ale cítila jsem se najednou tak šťastná. Moje srdce jako by se rozšířilo a já v něm měla tolik místa pro tohohle nesnesitelného mafiánského moroje, kterému v Rusku říkali zmeja a pro to byl Otec.
Popravdě pak to byl starý muž, ale nejvíc to byl Baba. Můj BABA.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 9. července 2013 v 12:25 | Reagovat

jej koniec bol asi najlepší a najkrajší :-D .....inak budú ešte nejaké ďalšie kapitoli??? :-D  :-D  :-D

2 Jassy R. Blake Jassy R. Blake | 9. července 2013 v 13:49 | Reagovat

hezká kapitola, taková dojemná:)

3 Arwen Arwen | Web | 9. července 2013 v 18:24 | Reagovat

Dojemna urcite a rozhodne jsem necekala, ze nekdy zaziju, aby Abe plakal :D. Mozna se mi jen zda, ze jsi to s Rose a jejim vylecenim uspechala, ale to je jedno :D. Uz se tesim na dalsi a na naseho zamilovaneho Dimitrije (divim se, ze nesedel u jeji postele :D?)

4 Lady Rosana Lady Rosana | Web | 9. července 2013 v 18:38 | Reagovat

[3]: popravdě jsem tuhle povídku docela dost uspěchala počítala jsem že bude mít víc kapitol a možna i dílů jenomže tahle povídka byla docela dost těžká napsaní vzhledem k tomu, že Rose měla být alchymistka a měla všechny nenávidět. což není zrovna Rose .. takže sem musela její povahu udělat úplně jinou a to samé je v Luně s tou mam taky docela dost problém

5 klara klara | 9. července 2013 v 19:44 | Reagovat

uzasna kapitola

6 Tessinka Tessinka | 9. července 2013 v 21:00 | Reagovat

Nějak mi chvíli trvalo než jsem přišla na to jestli je to za hlasem luny nebo v zajetí lilie.... ale chyba se stvává ... :D jinak úžasná kapitola !!

7 Tali Tali | 9. července 2013 v 23:53 | Reagovat

Úžasná kapitola, hlavně ten konec mě dojal.
Bude ještě další kapitola? doufám že jo, protože se ještě Rose s Dimkou nedali dohromady :-D:-D

8 kača29 kača29 | 12. července 2013 v 22:30 | Reagovat

[7]: souhlasím :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama