ANGEL FROM HEAVEN || 13. Kapitola: Slzy a déšť

10. ledna 2014 v 16:16 | Lady Rosana |  Angel from Heaven


Sem se dneska přesvědčila jaký jsem úplný pitomec :-) sem totiž tuhle povídku přepisovala a jako normálně jsem si nechala to stare v počítači, takže jsem zveřejnila dvě špatné kapitoly 12 a 13. Takže je sem dávám znova :-) a jelikož je to moje blbost tak dneska ještě dostanete jednu nebo možna dvě kapitolky navíc a ještě jednou se moc omlouvám za zmatek :-)
13. Kapitola: Slzy a déšť
AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy


Stála jsem v dešti a kapky deště mi stékali po tvářích i po rukou. Neuvědomila jsem si kde jsem, když jsem nevzhlédla.
Byla jsem u královského kostele, kam jsem v životě nepáchla. Možná párkrát s Lissou na Akademii, ale to už bylo dávno.
Jenomže dnes poprvé v životě mě napadlo, že bych mohla pro jednou porušit svoje zásady a požádat o pomoct jiným způsobem než na který jsem byla do teď zvyklá. Možná to byla kravina, ale já jsem v tuhle chvíli cítila, že to musím udělat.
Bylo to správné. Moje podvědomý na mě šťastně kývalo a otevíralo láhvi šampaňského.
Došla jsem ke dveřím a otevřela velké a těžké dveře z dřeva, které se otevřeli se skřípavým zvukem.
Vešla jsem dovnitř. Vnitřek kostela byl osvětlen svícemi, které tvořili magickou atmosféru tohoto místa.
Povzdechla jsem si a přešla jsem k lavicím kam jsem se posadila.
Potřebovala jsem chvíli klidu a přijít konečně na to jak se mám se svým životem vypořádat, protože jsem si nebyla jistá vůbec ničím.
Dokonce jsem začala pochybovat i o své práci jako strážkyně. No strážkyně spíš Vedoucí strážců, ale většinou to byla kancelářská práce, takže jsem se do terénu ani nepodívala.
Nevím, kde to přišlo, ale najednou jsem cítila po tváři téct slzu, která si dělala cestičku po mé tváři a za tou jednou slzou si v zápětí dělali cestičku další.
LISSA POV:
Seděla jsem ve svém obývacím pokoji v královských komnatách a přehrabovala se spoustu spisy, které jsem musela pořádně prostudovat a dát k nim buď souhlas nebo je zamítnout. Popravdě jsem nechtěla ani jedno z nich, ale co jsem mohla dělat, že?
NO vůbec nic.
Jsem Královna morojského a Dhampýrského světa a musím přijímat všechny problémy s lehkostí a ne od nich ustupovat.
Přemýšlela jsem jak se všechno za těch posledních pět let změnilo. Já jsem se změnila. Z obyčejné dívky, která přišla v jednu vteřinu o celou rodinu, jsem se stala ženu, která převzala celou morojsko-dhampýrskou vládu. Jenomže kdybych mohla některé věci udělat jinak, klidně bych se vzdala celého svého postavení.
Litují toho jak jsem se zachovala ke své nejlepší kamarádce v den kdy za mnou přišla.
Ten den se mi živě zaryl do mé paměti a myslím, že tam zůstane tak na vždy.
Byla jsem zrovna ve svém pokoji a jako každý den jsem plnila svoje povinnosti do školy.
No co jsem přece premiantka třídy, tak přece musím udržet své stupně přesně takové, aby na mě moje rodina byla dostatečně hrdá.
V ten den jsem byla nějaká celkově rozladěná, taky to byl důvod proč jsem Christianovi řekla, že chci být sama. Bolela mě hlava a bylo mi špatně.
Z mé zamyšlené mysli mě vytrhlo klepání na dveře.
KDO SAKRA OTRAVUJE? VŽDYŤ CHRISTIAN VÍ, ŽE NEMÁM NALADU. Pomyslela jsem si v duchu.Vstala jsem a přešla ke dveřím. Když jsem je otevřela strnula jsem. Za dveřmi stála Rose. Moje nejlepší kamarádka, celá mokrá, vlasy jí splývali v mokrých cárech po zádech a z jejího oblečení kapala voda. Chtěla jsem něco říct, když jsem si všimla jejích očích. Měla je podlité červeně a byli plné slz.
"Panebože Rose?" vydechla jsem. "Co se stalo?" Zeptala jsem se jí, ale ona neopověděla, jen se mi vrhla do náruče a nekontrolovatelně vzlykala.
To bylo vlastně poprvé, kdy jsem Rose viděla plakat.
Nikdy neplakala.
Ani když byla malá a upadla, nebo když jí rozbili nos. Ne ona neměla slzy nikdy. Vždycky byla silná a svojí sílu půjčovala mě, ale co se teď tak najednou stalo, že je na zhroucení.
"Rose proboha co se stalo?" ptala jsem se jí, ale ona pořád vzlykala. Začínala jsem mít strach. Od smrti Masona byla pořád zamlknutá a tak nějak i vzdálená se mi zdálo, ale tohle? To bylo mimo mé chápání a já nevěděla co si mám s takovou Rose jen počít.
Po několika dalších minutách nekontrolovatelného vzlykotu se konečně uklidnila do takové míry, že mohla mluvit.
Posadili jsme se na můj gauč a já se jí dívala do očí.
"Rose co se stalo?" Zeptala jsem se ji. "A neříkej, že nic protože to vidím. V takovém stavu tě vidím poprvé." Vydechla jsem a dívala jsem se na ní.
Sklonila hlavu a dívala se na své ruce. Podívala jsem stejným směrem jako ona. Její ruce svírali cár papírů, které jsem si předtím nevšimla a nekontrolovatelně se třásli.
Ten papír!
To byl zjevně důvod jejího stavu, že by zase nějaký výhružný dopis na mojí osobu?
No jistě, že na mě na koho taky jiného, že.
Nevěděla jsem co udělá a tak jsem se pomalu natáhla k její ruce. Dívala jsem se na ní ostražitě a vytáhla dopis z jejích rukou.
Dala hlavu do dlaní a začala znovu vzlykat. Sakra co se to děje.
Otevřela jsem dopis a četla.

Drahá Rozo,

Rozo? Pomyslela jsem si, kdo sakra říkal Rose jejím Ruským jménem. Bylo to divné hodně divné.

Vím, že mým odchodem poruším všechny sliby, které jsem ti v uplynulých několika dnech dal, ale nemám jinou možnost. Všechno se změnilo. Nemůžu tady zůstat. Je to moc nebezpečné pro mojí kariéru, ale i pro tvojí možnost stát se opatrovníkem princezny.

CO!!! Co to ten dotyčný povídá.

Vím, že budeš jedním z nejlepších opatrovníků, které jsme kdy měli a nikdy bych nechtěl stát v cestě ani tobě ani tvé kariéře a proto je tohle to nejlepší řešení.
Vzal jsem nabídku Tashy Ozerové. Je to pro nás oba to nejlepší. Miluju tě Roza, na to nikdy nezapomínej a nesnesl bych, kdyby si měla přijít o to co sis plánovala.

Vím, že mě nejspíš budeš nenávidět, ale já ě miluju celým svým srdcem a nikdy na tebe nezapomenu.
Z láskou DIMITRI BELIKOV(soudruh).

Byla jsem ochromená. Rose a můj strážce? To je přece hovadina.
Podívala jsem se na ní, ale její oči vykazovali něco úplně jiného. Vstala jsem, chvíli jsem přešlapovala, ale pak jsem se na ní znovu otočila. "To není pravda? Je to lež, že?" zeptala jsem se ji, ale ona se podívala do země. "Tak sakra odpověz mi!!! Řekni mi, že tohle to co se tady píše, je kravina a není to pravda!!!" vykřikla jsem na ni. Byla jsem naštvaná.
"To nemůžu." Vydechla.
"Chceš mi říct, že si měla něco s mým strážcem?" dala jsem důraz na slovo můj. Dimitri byl můj strážce.
"Miluji ho." Vydechla roztřeseně. Sakra tohle nemohla být pravda. Co se sakra stalo s mojí nejlepší kamarádkou. Tohle přece by Rose nikdy neudělala.
"Jak to můžeš říct? Sakra byl to můj strážce a tvůj učitel?!" vykřikla jsem na ní. "Jak si sakra tohle mohla dopustit!!!"
"Lisso já jsem sakra technicky jen člověk. Moje srdce si nevybírá koho nebo kdy začne milovat."
"To je blbost. Ty si ho nemilovala." Řekla jsem ji klidně. "Nikdy si nikoho nemilovala." Vydechla jsem. Slyšela jsem jí zalapat po dechu a její oči vykazovali ublížení, ale to mě bylo v tuhle chvíli jedno.
"Jak tohle sakra můžeš říct?!" vyjela po mě. CO SI TO SAKRA DOVOLUJE.
"Vždyť je to pravda. Se všemi sis vždycky jen hrála a děláš to pořád. Ty nevíš co je to pravá láska!!" vykřikla na mě. "S prach sprostě si mě podvedla. Využila si mě, aby si se dostala k mému strážci. Řekni kolikrát si mu byla schopná vlézt do postele no!!!" vykřikla jsem na ní.
"Co si to sakra ke mně dovoluješ!!!" vykřikla na mě. "To si myslíš že jsem taková děvka? Tak to tě nejspíš zklamu Lisso. Nejsem nejsem jako ty!" vykřikla na mě. Tentokrát jsem se neudržela a vrazila jí facku.
"Vypadni!!! A už se nikdy nevracej!!!" vyštěkla jsem na ní.
"S radostí!!" vydechla s nenávistí v očích. "Přeju všechno dobré do nového života princezno Dragomírová" vydechla z odporem a odešla z mého pokoje.
Od toho dne bylo všechno pryč. Naše přátelství. Ano bavili jsme se, ale už ne tolik jako kdysi a byla to jen a jen moje vina vůbec jsem netušila jak mám to všechno napravit. Pokud se to ještě dalo napravit.

Cítila jsem slzu, která si dělala cestičku po mé tváři.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marketinka Marketinka | 10. ledna 2014 v 17:05 | Reagovat

:-)

2 Tessinka Tessinka | 10. ledna 2014 v 18:24 | Reagovat

Božííí :DD já jsem bulela :D dej co nejdřív další kapitolu :D a ať už se konečně ty dvě usmíří !! oni se prostě navzájem potřebujou !! :D

3 Supercrazy7 Supercrazy7 | Web | 10. ledna 2014 v 19:17 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka, teda nejdřív jsem si musela přečíst ty předešlé aby mi to dávalo smysl :-) Ale už se těším na další :-)

4 Kačíí Kačíí | Web | 11. ledna 2014 v 11:17 | Reagovat

Nádhera... Nádhera :-)  :-D  :-D  :-D

5 Anet Anet | Web | 12. ledna 2014 v 12:47 | Reagovat

masakr! :DDD smutný, ale výborný..já bejt tou rose tak lise tak dám přes držku! fakt piča ta lissa!!!!

6 jess jess | 12. ledna 2014 v 13:50 | Reagovat

uzasny :-)  :-)  :-)

7 Tessinka Tessinka | 15. ledna 2014 v 20:42 | Reagovat

Kdy bude další kapitolka :) ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama