ANGEL FROM HEAVEN || 15. Kapitola: Tání ledů

25. ledna 2014 v 0:41 | LussyNda |  Angel from Heaven
15. Kapitola: Tání ledů
AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy

Seděl jsem naproti ní a nevěděl co říct. Po všech těch rokách a po všem křiku mi konečně dovolila, abych jí všechno vysvětlil, ale já nemohl najít své slova. Co jsem jí měl říct? Že je mi to líto, že lituju všeho, co se stalo?
Ano, lituji toho, i když ne úplně všeho. Lituji jen toho, že jsem jí opustil a nechal jí na všechno samotnou. To je moje jediná chyba v životě.
"Předím si řekl, že chceš semnou mluvit, tak mluv." Řekla náhle a její oči byli zaměřeny na mě. Povzdechl jsem si.
"Rose. První co chci, aby si věděla, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit. To nebylo mým cílem. Chtěl jsem tě chránit." Vydechl jsem a díval se jí do očí.
"Tím, že si odešel?" vydechla hořce. "Tím si mě chránil."
"Rose já vím, že to byla chyba, ale tenkrát jsem nevěděl, co udělat."
"Utekl si a nechal si mě tady. Nechal si mě ve všem samotnou, se vší tou zatracenou bolestí, která mi drásala srdce i duši." Vydechla.
"Já vím. Byl jsem zbabělec." Vydechl jsem a její oči se na mě podívali zvláštně. "Utekl jsem, protože jsem měl strach. Měl jsem strach, že pokud zůstanu, bude to pro tebe mnohem horší. V ten den u jezera jsem cítil, jak moc mě potřebuješ a jak ode mě něco žádáš a já jsem dostal strach." Podval jsem se na zem a pak do jejích očí. "Strach, že nejsem pro tebe ten pravý a že nedokážu ti dát to co po mě chceš, to co žádáš." Vydechl jsem.
"Ale já nic nechtěla. Chtěla jsem tě jen vedle sebe." Vydechla. "Nikdy bych nežádala víc. Nikdy bych od tebe nic nechtěla. Nechtěla jsem po tobě závazek." Vydechla roztřeseným hlasem.
"Já vím. Taky jsem na to přišel, ale bylo už moc pozdě." Povzdechl jsem si a prohrábl si rukou vlasy. "To bylo v době, kdy jsem spadnul na dno, každou lidskou noc jsem byl v baru a pil. Tasha věděla co se děje a nemohla se na to už koukat a tak jsme měli odjed zpátky na akademii." Podíval jsem se na ní a její oči se tvářili překvapeně.
"Ona.. Ona." Vydechla. "Ona chtěla, aby si se vrátil?" vydechla překvapeně.
"Ano." Souhlasil jsem. "Věděla všechno. Musel jsem jí to říct." Vydechl jsem znovu. "Jenomže se všechno zvrtlo v den, kdy jsem se dozvěděl, že budu mít Rozaline. Nemohl jsem jí jen tak opustit a taky jsem věděl, že se nemůžu jen tak vrátit a prosit za odpuštění s dítětem v náručí, které bylo jiné ženy." Podíval jsem se na zem.
"Myslel sis, že bych tě odmítla kvůli dítěti?" vydechla skoro rozhořčeně.
"Měl jsem strach, že by to bylo daleko horší a taky jsem nevěděl jestli sis někoho nenašla, nebo nejsi vdaná a máš děti." Vydechl jsem a srdce se mi skoro zastavilo, při té myšlence.
"Nikdy bych s nikým nemohla být. Mé srdce vždycky patřilo tobě." Vydechla a já se jí podíval do očí, které teď překypovali láskou a smutkem. "Celé ty roky jsem čekala jen a jen na tebe." Vydechla a já viděl slzy v jejích očích. Vstal jsem a poklekl před ní. Dívala se na mě a slzy jí tekli po tvářích. Pohladil jsem jí po tváři a její hlava se stulila do mého doteku.
"Nikdy jsem tě nepřestal milovat." Vydechl jsem.
"Já taky ne." Vydechla a to byl můj signál. Naklonil jsem se k ní a políbil jí. Byl to jemný polibek, který nám oběma roztřásl nohy, ale během pár minut se začal stupňovat.
Po několika minutách se odtáhla. "Miluju tě a odpustím ti, ale nebudu hned tvoje musíš mi nejdřív dokázat, že to myslíš vážně a že při první příležitosti neodejdeš." Vydechla a já jí pohladil po tvářích.
"Slibuji, že tě znovu nezklamu." Usmál jsem se a jemně jí políbil.
ROSE POV:

LÍBALO JSEM HO! Po takové době jsem ho opět konečně líbalo, ale něco mi říkalo, že ještě pořád nemám vyhráno.
Po tvářích mi začali téct slzy, když jsem si vzpomněla na roky odloučení, které jsme společně zažili.
Odtáhl se ode mě a zahleděl se mi do očí. "Rose já.." Začal, ale nedokončil větu protože byl přerušen svojí dcerkou.
"Tati? Co se děje?"
"Nic broučku. Všechno je v pořádku." Odpověděl. "Běž k sobě do pokojíčku." Povzdechla jsem si. Byl tak přirozený s jeho dcerou. Bylo vidět co všechno pro něj znamená. A já jsem mu v tuhle chvíli záviděla.
Podívala jsem se na Rozarii a její očička se na mě dívali zkoumavým pohledem. Snažila jsem se o úsměv, ale spíš mě to vyhnalo slzy do očí. Fakt je, že my dva bychom nikdy nemohli mít spolu dítě a to bolelo strašně moc. Ani jsem si to neuvědomila, ale najednou Dimitriova dcerka byla přede mnou a dávala mi pusu na tvář.
"Neplač teto." Řekla a podívala se na Dimitrie, který se na nás díval s úsměvem..
Podívala jsem se na jeho dceru a její očka svítila s láskou, když nemůžu věřit Dimitriovi, tak jak bych mohla nevěřit tomuhle krásnému dítěti, které mi vidí přímo do duše stejně jako její otec???
Nejhorší na tom bylo, že jsem byla plně rozhodnutá. Věděla jsem, že dám Dimitriovi opět šanci budu se zase cítit úplná stejně jako před lety, ale co, když ode mě znovu odejde? Copak? Z mých myšlenek mě vytrhl jeho hlas.
"Roza" zeptal se, když jsem nic neříkala a jen se dívala na něj s jeho dcerou. Co jsem taky měla říkat, že? Takový pohled nepotřeboval ani slova.
"Ano?" zeptala jsem se ho.
"Vím, že je to možná nemístné, ale nezůstaneš s námi na večeři?" zeptal se s nadějí v hlase. Ne že bych mu chtěla kazit náladu nebo tak něco, ale rozhodně jsem mu nechtěla dávat naděje, když jsem nebyla sama rozhodnutá co budu dělat. Už jsem se nadechovala, že odmítnu, když mě přerušil hlas jeho dcerky.
"JO! Prosím této. Táta dělá výborné těstoviny se smetanou." Vyjekla Rozaline a zatleskala ručičkami. Dimitri se zasmál a já jsem se taky neubránila smíchu. To dítě bylo prostě v každém směru kouzelné a já si nemohla pomoct, ale závidět Dimitriovi jaké má štěstí. I přesto co mi udělal, nemohla jsem svojí zlost zaměřit proti tomuhle dítěti prostě nemohla. Ona byla jako světlo v mém temném životě. Stejně jako před časem i Dimitri býval a možná ještě je.
Přikývla jsem a ona vypískla radostí a vrhla se mi kolem krku. Byla jsem překvapená. To dítě mě neznalo ani den a už mě tu objímá jako by mě znala celý můj život. Ne líp. Jako by mě milovala celý svůj život. Zvedla jsem oči a setkala se s Dimitriovým pohledem, který se na mě usmíval.
Nevěděla jsem, co mám dělat. Mé srdce na mě křičelo ať neváhám, ale hlava stále říkala něco jiné. Proč jen sakra musím být takhle nerozhodná? Proč?
Odpověď znám sama moc dobře.

Protože jsem Rose Hathawayová.
© LussyNda || http://dark-shadows-of-roses.blog.cz
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 25. ledna 2014 v 9:05 | Reagovat

WAU to je jediné čo ti poviem :-D  :-D  :-D

2 Tessinka Tessinka | 25. ledna 2014 v 9:41 | Reagovat

Ùžasná kapitola :-) ale trochu mě zklamalo, že mu odpustila tak brzo..... já bych do toho možná i zapletla někoho nového :-D přijde mi že už je to trochu ohrany :-D

3 Marketitinka Marketitinka | 25. ledna 2014 v 10:44 | Reagovat

Juu krásná kapitolka ;-)

4 Veronika Veronika | 25. ledna 2014 v 11:01 | Reagovat

Luxusní :-) nemám slov..:-) :-)  :-)

5 Meri Meri | 25. ledna 2014 v 14:46 | Reagovat

krása :-D

6 Kačíí Kačíí | Web | 25. ledna 2014 v 16:45 | Reagovat

Nádherný!! :-D  :-D

7 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 25. ledna 2014 v 18:38 | Reagovat

Krása :3

8 jess jess | 25. ledna 2014 v 20:06 | Reagovat

uzasny :-)  :-)  :-D  :-D  :D  :D

9 Katty Katty | 28. ledna 2014 v 12:08 | Reagovat

Nádhera :-))

10 Julie Julie | 28. ledna 2014 v 12:08 | Reagovat

Nemůžu se dočkat dalšího dílu... Fakt nemám slov :-D  :-)  ;-)

11 Veronika Veronika | 29. ledna 2014 v 17:39 | Reagovat

Kdy bude další kapča?? :-D  :-)

12 Katarina Katarina | 31. ledna 2014 v 21:20 | Reagovat

Krása. Těším se na pokračování. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama