10. Kapitola: Volání o pomoc || VYKOUPENÍ DUŠE

21. dubna 2014 v 19:19 | LussyNda |  Vykoupení duše

10. Kapitola: Volání o pomoc

KAPITOLA: 10. DÍL: I. SERIE: VYKOUPENÍ DUŠE AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantica

***
ABÉ POV:


Několik dní jsem u ní nebyl. Nemělo to smysl. Byla paličatá jako já a já moc dobře věděl, že se musí vyvztekat a pak se nakonec podvolí. Vždycky to tak bylo. Vždycky nakonec udělala, to co jsem si přál a udělala to s láskou ke mně, ale tentokrát to vypadalo, že je opravdu zatvrzená.
No dobře možná se mi zrovna dvakrát nelíbilo, že by si měla vzít zrovna někoho z rodu Zeklosů, ale bylo to pro její dobro. Postaral by se o ni a ona musela konečně dospět. Musela konečně převzít odpovědnost za někoho jiného než sebe a to nešlo jinak udělat. I já jsem se musel podvolit a udělal jsem oběti, kterých teď lituji, ale nakonec to dopadlo dobře a ona musí něco zvládnout. Je Mazurová. Moje krev.
Dneska jsem se, ale rozhodl, že jejího trucování bylo dost. Přípravy byli v plném proudu, ale šaty pořad stály, protože nevěsta se rozhodla, že se vdávat nebude. Musel jsem tomu udělat přítrž. Nemohla si dělat, co sama chtěla. Byla to moje dcera a musela mě poslouchat. Nakonec by stejně udělala to, co já řeknu. To jsem věděl moc dobře.
Došel jsem až k jejímu pokoji a zabouchal na dveře. "Rose!" zakřičel jsem. "Rose otevři ty dveře." Řekl jsem znovu. "Začínám ztrácet trpělivost Rose. Zatím to bylo vtipné, ale tohle už opravdu vtipné není." Jenomže ono neotevřela a ani neodpověděla. Začínal jsem být teď opravdu, ale opravdu naštvaný, jak se zatraceně ke mně mohla takhle chovat. Byl jsem její otec. Musela mě poslouchat a ona mě bude poslouchat. Znovu jsem zabušil. "Začínáš mě opravdu štvát Rose!! Otevři nebo bude zle." Zakřičel jsem a zmáčknul kliku. Tušil jsem, že bude zavřeno, ale k mému překvapení bylo otevřeno. Otevřel jsem dveře, rozsvítil světlo, ale v pokoji bylo něco jinak jako by čišel prázdnotou. Kde sakra je! "Rose?" zeptal jsem se a prohledal každou místnost, ale byla pryč a její skříň byla prázdná. Na stolku ležel její mobil vedle jedné naší společné fotografie a vedle stála bílá obálka s nápisem BABA. Tureckou přezdívkou pro otce.
Vzal jsem do ruky obálku, roztrhl jsem ji a rozevřel dopis.


Drahý baba,

Až budeš číst tento dopis, budu už dávno daleko od královského dvora.
Vím, co si myslíš, že útěk není, to co by udělal někdo z rodu Mazurových. Mazurové neutíkají - nikdy! Mazurové bojují. Máme to už v krvi, já vím, ale to pořád neznamená, že jsem stejná.
Protože nejsem. Nejsem tolik silná jako ty, abych přešla bolest, která se mi rozprostírá přes celé moje tělo a ochromuje všechny mé smysl.
Jak si mohl zapomenout na svůj slib? Jak si mohl jen tak jít dal a zapomenout na všechno co jsme měli???
Nebo jsme s mamou pro tebe nikdy nic neznamenali? Nebyli jsme pro tebe dost, že si hledal něco jiného?
Dokážu pochopit svatbu i politické záměry, ale co nedokážu pochopit, je jaký hřích jsem spáchala já?
Co jsem spáchala, že nejsem pro tebe dost dobrá? Nechtěla jsem nic jiného, než svého otce ve chvílích, když jsem ho potřebovala.
Copak nevidíš, že jsem v bolestech? Přišla jsem o matku! O svojí matce a ty mě teď odstrkuješ a já nevím proč?
Možná je to pro nás nejlepší. Možná, že jediné co nás drželo spolu, byla opravdu máma a teď už tam není nic a já nevím, jestli někdy přijde chvíle, kdy se vrátím, ale řekla bych, že ne. Pořád budeš můj otec. To se nezmění. Nepřestanu tě nikdy milovat, ale v tuhle chvíli tě nenávidím.
Nenávidím tě z hloubi svého srdce!! Za zradu a za bolest, kterou si mi způsobil.
Přeju ti šťastný život s Tatianou.
Doufám, že ti dá to, co jsme s mámou dát nemohli…

S láskou tvoje dcera


ROSEMARIE


Díval jsem se na slova, ale jako bych ani nemohl pochopit jejich význam. Odešla. Odešla jen tak pryč.
Otočil jsem hlavu a podíval jsem se na fotku, na které jsme byli spolu.


"Ne, tati počkej, to lechtá." Vypískla Rosemarie, když jsem lechtal její malé tělíčko a smála se. Miloval jsem smích své dcery. Byla můj malý soukromý andílek. Byla moje všechno. Kvůli ní bych vraždil.
"úsměv!" ozval se hlas mé ženy. Já i Rose jsme se podívali do objektivu mé ženy a Rose mě objela a dala mi pusu. Janine nás vyfotila.
"Že mě nechytíš." Zasmála se Rose a rozeběhla se ode mě pryč. Usmál jsem se a běžel za ní. Chytil sem jí po pár metrech do náručí. "Mám tě a už tě nikdy nepustím." Zasmál jsem se a otočil jí ve vzduchu.
"Mám tě ráda." Řekla mi a dala mi pusu na tvář. Usmál jsem se. "Slib, že mě nikdy neopustíš." Zeptala se mě a její sladká mala očka se dívala do mých.
Usmál jsem se a pohladil jí po vláskách.
"Nikdy tě neopustím. Vždycky dostaneš na výběr." Řekl jsem jí a políbil jí do vlasů a pak už jsem jí pustil na zem. Zasmála se a zase běžela pryč. Otočil jsem se a setkal jsem se zářivým úsměvem své krásné ženy.



Po tváři mi skanula slza a v mé mysli jako bych slyšel její hlas. NESPLNIL SI SVŮJ SLIB.
Moje dítě uteklo, jen kvůli mně. Honilo se mi hlavou.
Myslela si, že pro mě není dost, že jí už nemám rád, že ona a její matka nebyli dost, ale opak je pravdou. Byli pro mě všechno. Celý můj svět. Miloval jsem její matku tolik, že mě její smrt zlomila. Nevěděl jsem, co mám dělat. Uchýlil jsem se k pití a Rose pak začala být jako ona a to byla hrozná bolest jí vidět v ní a přece jen vědět, že se nikdy nevrátí.
Rozhodl jsem se tedy, že bude nejlepší začít někde jinde, ale nějak už jsem zapomněl na bolest, kterou cítila moje dcera. Jak jsem tu bolest mohl přehlédnout? Jak jsem jí mohl nechat trpět a nevšimnout si toho?
najednou všechno je tak jasné. Její opilost, její chování. Nebyl to truc kvůli sňatku s Tatianou. Nebylo to ani odstěhování z Turecka.
To bylo zoufalé volání o pomoc.

***
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 21. dubna 2014 v 19:33 | Reagovat

konečne si to ten debil uvedomil a dúfam že ju nakoniec nájde a Tatianu pošle tam kam patrí čiže do ri*i.....super kapitola a už sa fest teším na 11. :-D  :-D  :-D

2 Tessinka Tessinka | 21. dubna 2014 v 19:52 | Reagovat

Nádhera !!! jako vždycky :)

3 supercrazy7 supercrazy7 | Web | 21. dubna 2014 v 21:06 | Reagovat

Ty jooo moc pekneee :-) Uz se tesim na dalsi :-D

4 Kačíí Kačíí | Web | 22. dubna 2014 v 13:42 | Reagovat

Konečně..!! Moc krásná kapitola :-)  :-)

5 Terezka Terezka | E-mail | Web | 22. dubna 2014 v 22:32 | Reagovat

Skvělé. :-O čím dál lepší, vážně!

6 bara bara | 23. dubna 2014 v 11:37 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

7 Já | 24. dubna 2014 v 7:34 | Reagovat

Hurá!!! Abe se probral!!! :-D

8 Romitri Romitri | 19. dubna 2015 v 20:57 | Reagovat

Abemu to doslo!!!Super kapitola :-D  :-D  :-D

9 rose rose | 30. července 2016 v 11:22 | Reagovat

Velmi pěkná kapitola,jedna z nejlepších

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama