11. Kapitola: Krvavý měsíc || VYKOUPENÍ DUŠE

25. dubna 2014 v 13:14 | LussyNda |  Vykoupení duše

11. Kapitola: Krvavý měsíc

KAPITOLA: 11. DÍL: I. SERIE: VYKOUPENÍ DUŠE AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantica

***
Celý den jsem procházela Ruské ulice a památky a popravdě musím říct, že se mi tady líbí. Jako by z tohoto místa křičela dávná historie a já jsem se těšila, kolik toho ještě prozkoumám. Teď jsem byla přesvědčená, že neodjedu, dokud to tu nepoznám celé.
Adrian dneska volal a říkal, že můj otec je na tom špatně. Začal se prý obviňovat a zase pít. Je mi ho líto, a dokonce jsem měla i chuť se sbalit a jet zpátky, ale to nejde. Musím mu ukázat, že jsem dost schopná rozhodovat o sobě sama a začít i žít sama. Nejsem jen jejich loutka, kterou si omotají kolem prstu a budou jí vodit na provázku.
Povzdechnu si a podívám si na hodiny, které ukazují osm hodin večer. Dneska jsem se chtěla pobavit a zapomenout na všechno zlé co se mi stalo. Chtěla jsem jen vypustit a tak jsem se rozhodla zajít do klubu, který všichni tak chválí a konečně se pořádně pobavit.
Dneska byl můj večer a tak jsem se rozhodla pro něco odvážného, přece jen nejsem už tatínkova malá holčička. Oblékla jsem si fialovo-černý top na ramínka, černé kalhoty a fialové boty na podpatku. Vlasy jsem si natočila do pravidelných prstýnků, nalíčila jsem se a rty jsem si přetřela rudou rtěnkou. Usmála jsem se na sebe do zrcadla. Jo vypadala jsem ďábelsky, možná tentokrát až moc, ale tohle byl začátek mého nového života a já jsem ho tedy rozhodně nechtěla svojí novou šanci k životu promarnit. To tedy, ale opravdu ne.
***
DIMITRI POV:
Dnes byla jedna z těch nocí, když jsem si užíval to, co jsem. Zabíjel jsem na ulicích a nikdo tomu nevěnoval pozornost. Nikdy mě nedostali a taky mě nikdy nedostanou. Ne pokud nebudu sám chtít. Vypadalo to jako každá jiná noc, ale nebyla stejná, dneska byla přesně ta noc.
Ta noc, kdy sem zahubil svojí ženu a své dítě, které odpočívalo v jejím lůně, a stala se ze mě toto monstrum. Nebyl sem hrdý na to, co dělám, i když normálně bych měl být. Vždyť jsem byl jeden z nejmocnějších a nejstarších strigojů, ale pokaždé, když jsem zabil, slyšel jsem to. Slyšel jsem její hlas, její křik bolestí, když plameny spalovali její tělo a všechno ve mě se bolestně svíralo.
A čím víc křičela v mé mysli, tím víc jsem zabíjel. Bylo to jako pohon. Potřeboval jsem zabít… musel jsem zabíjet a nasytit se. Bylo mi jedno, z koho všeho jsem se živil. Chtěl jsem jen krev, která tekla do mého hrdla, a já si to užíval. Krev byla už po několik tisíciletí moje ambrozie.
Miloval jsem stav opojení z čerstvé krve přímo z lidské osoby, která se bránila.
Dopil jsem poslední kapku a odhodil mrtvé tělo dívky, k mým nohám. Cítil jsem úlevu, ale taky ohromnou bolest a taky divný pocit. Jako by se něco mělo stát, ale co?
***
ROSE POV:
Moje tělo se svíjelo do rytmu hudby, která se ozývala a odrážela od stěn tanečního klubu. Milovala jsem tuhle píseň, která zrovna hrála a já jsem si připadala jako normálně ve svém živlu. Najednou jsem cítila dvě silné ruce, které objali moje boky a přitáhli si mé boky do jeho klína.
Neměla jsem se v plánu z někoho vyspat, ale to tedy opravdu neznamenalo, že sem se s někým nemohla odvázat. Nikdy jsem nebyla děvka, ale možná to teď trochu nezaškodí.
Začala jsem se kroutit proti jeho tělu a jeho silné ruce svírali moje boky a vedli každý můj pohyb do svého těla a já cítila jeho vzrušení, které bylo velmi viditelně nyní, a já věděla, že je můj čas. Odstrčila jsem ho od sebe a mrknutím oka jsem se protáhla mezi tančícími páry rovnou k baru a objednala jsem si ruskou vodku. To pití. Bylo mnohem víc silné, než jsem ho čekala. Popravdě Ruská vodka v Americe je mnohem slabší než tohle. Tímhle by mohli klidně pohánět rakety.
Židle ve dle mě se pohnula a vedle mě se posadil muž s pronikavě zelenýma očima. "Dáš si něco zlato?" Zeptal se a já jsem se mu, opětovala pohled.
"Ruskou vodku?" zeptala jsem se ho a on se na mě zazubil a objednal nám pití. Popravdě řečeno objednával jí pak další hodinu pořád a pořád dokola a já jsem byla nyní už opravdu v příjemném oparu. Ani nevím, jak jsme se najednou ocitli venku z klubu a už ani nevím, jak se stalo, že jsem byla stisknutá zády ke zdi a on mě vášnivě líbal. Jen vím, že se mi to velmi líbilo a chtěla jsem víc. Mnohem víc než to.
Najednou jsem slyšela vedle sebe vrčení a pak byl ten dotyčný smetený z mého těla. Zvedla jsem hlavu a viděla jsem ho, jak se snaží dostat od sajícího monstra - strigoje. Zalapala jsem po dechu. Vyškrábala se na nohy a rozeběhla se pryč. Potřebovala jsem zmizet. Sakra do čeho jsem se to zase dostala. Moje mysl byla zastřená a já nevnímala nic a nikoho jen jsem běžela a směr mě nezajímal. V mé hlavě mi znělo, jen běž a běž…
Několikrát jsem na své cestě upadla. Moje kalhoty byli roztrhané, od toho jak jsem upadla. Začala jsem se pomalu orientovat a byla jsem v nějakém lese. No to jsem to dopracovala. Moje mysl se začala roztírat mezi stíny a já klopýtala stále dál a dál. Pořád jsem měla pocit, že někde slyším šustění listí a to mě ještě dál přesvědčovalo běžet dál, když najednou jsem narazila a zakopla o kořen stromů a moje tělo se začalo kutálet dolů ze svahu.
Narážela jsem o kameny, větve a kořeny stromů a mám pocit, že moje tělo letělo i několik sekund vzduchem, ale já už jsem skoro vůbec nevnímala, protože jsem najednou dopadla na něco velice tvrdého. Cítila jsem pachuť v mé puse - krev. Moje vlastní krev.
Připadala jsem si, že umírám. Moje tělo bolelo. Věděla jsem, že jsem si určitě něco zlomila. Chtěla jsem se zvednout, ale nemohla jsem. Moje vize se začali rozmazávat, ale předtím než jsem upadla do tmy, viděla jsem, jak se nade mnou skláněla osoba z rudých oči. Chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem. Tohle byl konec. Můj konec a já nevím proč, ale najednou mi to přišla jako úleva.
Můj život byl už tak na nic. Aspoň teď budu mít konečně klid…

***
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka vykoupení duše???

Ano, líbí se mi
Nevím
Ne, nelíbí se mi

Komentáře

1 supercrazy7 supercrazy7 | Web | 25. dubna 2014 v 13:26 | Reagovat

WAUUUUUUUUUU :-D    NADHERA !!!! Rychle dalšííííí :-)

2 Tessinka Tessinka | 25. dubna 2014 v 17:58 | Reagovat

Super kapitola !!! :)

3 Já | 25. dubna 2014 v 18:01 | Reagovat

Dimkáááá!!!! Sice sem nečekala, že se setkají takhle, ale o to je to bezvadnejší!!! Hádám správně, že další kapča bude z pohledu Dimitrije, jak ji uviděl? :-D

4 bara bara | 26. dubna 2014 v 7:25 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

5 Julliette Julliette | 27. dubna 2014 v 20:11 | Reagovat

[3]: súhlas. Vo všetkom. :-D

6 Ella Monurová Ella Monurová | 28. dubna 2014 v 13:59 | Reagovat

[3]: a [5]: - asi tak nějak:3
Krása :)

7 Anonym Anonym | 30. dubna 2014 v 11:17 | Reagovat

Kedy už dáš ďalšiuuuuu???????????????????
to čakanie ma zabíja :-D

8 Eliza Eliza | Web | 1. května 2014 v 18:44 | Reagovat

Jako, přiznám se, že kdybys napsala jednotlivé pohledy o něco delší, bylo by to supr :D Já ráda delší xD (Ehm... Mě ignoruj xD)
Jinak je to supr :) Samozřejmě Dimka 4EVER the best :D I jako monstrum xD Nepochopenej a ťuťu xD

9 Keisu Keisu | Web | 1. května 2014 v 19:42 | Reagovat

Ježiš! Tohle mě asi zabije, než sem dáš pokračování :D
Asi taky začnu psát FF na VA.. Dimka je moje hlavní obsese, neustále :D

10 LussyNda LussyNda | Web | 3. května 2014 v 11:22 | Reagovat

[8]: snažím se o to,ale popravdě asi už to moc natáhnout nepůjde :-)

11 Arya Arya | 17. dubna 2016 v 3:33 | Reagovat

Ahoj, chcela by som vedieť koľko rokov je vlastne Dimitri strigoj. Lebo niekedy je napísané že desiatky rokov, väčšinou stovky rokov, ale dnes, keď som čítala túto kapitou, v nej bolo napísané že tisícky rokov. Môžeš mi to prosím vysvetliť?
PS: viem že som sem napísala dlho po zverejnení tejto poviedky, na tvojom blogu som však po prvýkrát.

12 LussyNda LussyNda | Web | 17. dubna 2016 v 8:36 | Reagovat

No Dimitrij je strigojem už hodně a hodně dlouho.
Spiš bych to počítala, tak že tisíc rokou. Když si vezmeš že je rok 2016, tak v té době v prvních generací morojů a dhampýru a v té době žil

13 Lucy-pug Lucy-pug | 5. října 2016 v 23:42 | Reagovat

To je pěkně napínavé ! skvělé jen tak dál, nemůžu přestat číst

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama