19. Kapitola: Ztracená || VYKOUPENÍ DUŠE

11. června 2014 v 22:33 | LussyNda |  Vykoupení duše

19. Kapitola: Ztracená


KAPITOLA: 19. DÍL: I. SERIE: VYKOUPENÍ DUŠE AUTOR: LussyNda ŽÁNR: Fantasy, Romantica

***
Běžela jsem. Běžela jsem, co mi nohy stačili. Byla jsem unavená a můj krk krvácel. Všude kolem mě byla tma a já jsem si začala připadat, že v každé chvíli se musím zhroutit.


Celý můj svět se točil přede mnou, ale přece to nemohlo být ze ztráty krve, když ze mě ani moc nepil.


Zastavila jsem se a opřela jsem se o kmen stromu, abych trochu nabrala vzduch do plic. Byla jsem unavená čím dál tím víc a na čele se mi začali značit kapičky potu. Byla jsem unavená daleko víc, než jsem myslela, ale potřebovala jsem jít dál, musela jsem, ale hned jak jsem udělala jeden krok, ztuhla jsem.


Za mnou totiž zapraskala větvička. Otočila jsem se, ale nic jsem neviděla, moje oči pořád přejížděli po stromech za mnou, když jsem viděla se mihnout stín. Moje srdce hlasitě tlouklo. Na nic jsem nečekala a rozeběhla se dopředu.


Našel mě, ale tentokrát mě nedostane zpátky. Rozhodně mě nedostane zpátky, jedině mrtvou. Běžela jsem, no tedy jsem klopýtala mezi stromy a přes jejich kořeny. Prasknutí se ozvalo blízko mě, ale já běžela dál. Nemohla jsem se zastavit. Okolo mě se něco prohnalo, vykřikla jsem, zakopla jsem a spadla na chladnou špinavou zem. Vyškrábala jsem se na nohy a chtěla se znovu rozeběhnout, když sem byla hozena proti kmeni stromu a moje hlava začala bolet. Svezla jsem se po stromu dolů. Všechno se semnou točilo a já se začínala ztrácet v temných stínech, zvedla jsem hlavu a setkala se s červenýma očima, které se ke mně blížili. Vykřikla jsem ve stejnou chvíli, kdy se jeho tesáky zaryli do mého krku, po pár minutách jsem upadla do temnoty. A doufala jsem, že se už nikdy neprobudím.


***

DIMITRI POV:

Nevěděl jsem, co se stalo. Vím jen, že jsem stál uprostřed cely a díval se do prázdné, asi pěkně dlouho než jsem si uvědomil, co se děje. Překvapeně jsem zamrkal a rozhlédl se po prázdné a cele, kde jsem stál.

Tak moment!!! Prázdné cele. Rozhlídl jsem se okolo, ale po mé vězeňkyni nebylo nikde ani památky. Vztekle jsem zavrčel a praštil do mříží.

"Zatraceně!!!" utekla. Jak sakra mohla utéct, když jsem byl s ní v uvnitř a co se to sakra semnou dělo?


Od té doby co se tady objevila se semnou děje něco, ale opravdu, hodně divného a přestává se mi to líbit. Jo vůbec se mi to nelíbí. Jako by nadějnou měla nějakou magickou moc a zamlžovala můj úsudek.


"Copak už sem si nevytrpěl dost!!!!" zakřičel jsem a vydal se ke dveřím. Zavřeno! Jak jinak. Praštil jsem do kovových dveří a pod tíhou mé strigojí moci dveře povolili. Prošel jsem jimi a zamířil k hlavním dveřím.


Musel jsem jí najít, dřív než se jí něco stalo. No dobře jsem strigoj, ale kvůli pitomému prokletí, které na mě uvrhla moje mrtva žena, jsem měl i duši. Zatracenou duši, která mě nutila cítit a pořád jí milovat. Aspoň tu část, která nebyla ďábel.

Věděl jsem, že bych tuhle ženu, která je jí tolik podobná měl nechat jít, ale něco v hloubi mě mi říkalo, že nemůžu. Nemůžu jí jen tak nechat jít. Nevěděl jsem kdo je, ani proč vypadá jako moje mrtvá žena, jediné co sem věděl, bylo, že jsem ji musel chránit, ale moje hlava se někdy přela s mojí duší a já jsem z toho opravdu začínal šílet.


Nemělo by to být všechno takhle těžké. Měl bych být jako každý normální strigoj. Vraždit bez pocitu viny. Ano přesně tohle bych měl dělat a ne to co celou dobu zažívám. To není správné.


Za svůj lidský život sem nikdy nic špatného neudělal, ale přesto mě někdo za něco trestá, ale za co?


To byla jediné věc, které jsem nerozuměl, já přece udělal správnou věc. To ona byla zlá a vraždila, já ne, tak proč za to musím nést následky.


Bylo to nespravedlivé.

Vyšel jsem do nočního vzduchu a použil svoje schopnosti strigoje. Jedinou výhodou tohoto života bylo, že jsem mohl svoje oběti vyhledat pomocí pachu nebo vůně. Pamatuji si, že jsem jí kousl. Pach její krve se nesl ve vzduchu a já svojí strigojí rychlostí vyrazil po její stopě.
Běžel jsem. Běžel jsem mezi stromy, kde jsem cítil její stopu, ale nejen to v zemi byli i stopy bot. Jak pitomá může být, když nechá po sobě takových stop.

No je morojka, tím se tahle neopatrnost velice dobře vysvětluje.


V mé době byli Morojové více opatrnější a většina se o sebe dokázala postarat sami, aspoň tedy muži, ale v dnešní době jsou všichni morojští chlapy zbabělci, kteří se schovávají za dhampýří strážce.

Čím jsem vstupoval dál do temného lesa, tím víc její vůně byla patrnější a já věděl, že je někde blízko. Musela být blízko, ale nikde jsem nikoho neviděl, ale přesto sem jí cítil.

Přece nebylo možné, abych cítil její přítomnost, když sem jí nemohl najít anebo to snad byla moje představivost? Bláznil jsem? Poté co se moje rty dotkli její krve, cítil jsem se opravdu zvláštně a i teď cítit všechno velice jasnější. Možná už vážně začínám bláznit a vidět věci, které neexistují.


Šel jsem pořád dál, až jsem se dostal k místu, kde její vůně byla nejsilnější. Rozhlédl jsem se kolem dokola a poslouchal, ale nikde nic nebylo. Jak to bylo sakra možné??

Otočil jsem hlavu na druhou stranu a chtěl se vydat opačným směrem, když něco upoutalo mojí pozornost. Bylo to stříbrné a lesklo se to v hlíně mezi kořeny stromů. Sehnul jsem se a vytáhl medailon se znakem rodiny Heathrone.

Moje oči se rozšířily. To přece není možné. Převracel jsem medailon v ruce a můj pohled padl na stopy, krve na kmeni stromu. Zavrčel jsem.

Krvácela a podle stop krev asi opravdu hodně. Já sice z ní pil, ale nebylo to tolik, nemohla tolik krvácet. Půda u tohohle stromu byla značně poškozená a to znamenalo jen jediné, že jí musel napadnout někdo jiný.

A to mě rozzuřilo ještě víc. Jak si může vůbec někdo na ní vztáhnout ruku. Jak si vůbec můžou dovolit dotknout se něčeho co je mé. Ona patří ke mně a ne k nim, jak vůbec…

Sakra o čem to mluvím, ona přece není moje žena, i když může být členkou její rodiny, tak proč jí přiřazují ke mně. Musím se co možná vůbec vzpamatovat, protože pokud to neudělám, tak se zblázním.


A to velice brzo.

***

Pokračování příště ....
------------------------------------------------------------------------
tak co myslíte?? dobré nebo špatné? Dejte mi nějaký nápad ať můžu pokračovat :( nějako jsem se zasekla. Moje můza totiž odešla a nechala jen vzkaz ze jede do chladnějších končin :-) před pár dny mi zkolabovala na sluníčku :-) co má někdo nějakou představu jak by to mohlo probíhat???
Jsem otevřená všem návrhům :-)
------------------------------------------------------------------------------
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka vykoupení duše???

Ano, líbí se mi
Nevím
Ne, nelíbí se mi

Komentáře

1 jackie jackie | 12. června 2014 v 10:40 | Reagovat

jednoznačne dobré :-)
a pokračovanie... nooo Dimka by sa mohol zdvihnúť a ísť na priatelskú návštevu za tými strigojmi, čo uniesli Rose a riadne im nakopať zadky. A Rose by poputovala späť k Dimitrimu domov muhahahá :-D
Ale tentokrát by nešla do cely ale na jeho sedačku. Potom by sa prebrala a Dimitri by ju akurát ošetroval.
Už máš múzu naspäť? 8-)

2 sissa sissa | 12. června 2014 v 12:45 | Reagovat

[1]: ja s tebou absolútne súhlasím :-D  :-D  :-D

3 Jackie Jackie | 12. června 2014 v 13:48 | Reagovat

[2]: no vidíš mám aj podporu :-P

4 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 12. června 2014 v 14:20 | Reagovat

Kapitola se ti povedla, líbí se mi to:)
Už jsem se málem lekla, že ji našel zase Dimitrij a tohle jí udělal. Také bych brala ten Jackiein(co já vím jak se to píše) nápad:) (y)

5 Jackie Jackie | 12. června 2014 v 15:09 | Reagovat

[4]: myslím, že sa to neskloňuje, celým menom som Jacqueline (číta sa to: Džeklin) a Jackie je prezývka (Džeky)
A s tím súhlasením ma obe ma tešíte :-)  :-)

6 Kačíí Kačíí | Web | 12. června 2014 v 16:34 | Reagovat

Nádherná kapitola... :-)  :-)
Je fakt, že by ji mohl zachránit a zase jí šoupnout do cely, nebo jí tentokrát zavřít do nějakého pokoje a pomalinku by k ní něco začínal cítit... :-D  :-D

7 Jackie Jackie | 12. června 2014 v 18:39 | Reagovat

[6]: on k naj už podla všetkého niečo cíti teraz. Problém je skôr s ňou :-?

8 Jackie Jackie | 12. června 2014 v 18:40 | Reagovat

[7]: k nej - tie preklepy :-?

9 LussyNda LussyNda | Web | 12. června 2014 v 20:30 | Reagovat

[7]: jaký problém podle tebe?

10 Jackie Jackie | 12. června 2014 v 21:13 | Reagovat

[9]: no, že ju to k nemu neťahá

11 LussyNda LussyNda | Web | 12. června 2014 v 21:26 | Reagovat

Tebe by to táhlo ke stigoovi

12 Jackie Jackie | 12. června 2014 v 22:36 | Reagovat

[11]: a čo ja viem? Nikdy som žiadneho nestretla... :-?

13 Tessinka Tessinka | 13. června 2014 v 22:26 | Reagovat

moc krásné :D ale s příběhem ti asi moc nepomůžu .. moje můza má taky dovolenou :D

14 Eliza Eliza | Web | 15. června 2014 v 19:19 | Reagovat

Hele já úplně prožívám, jak běží, jak se cítí, jsem z toho na prášky xD Fakt si to dokážu živě představit a je mi jí líto, ten strach, ty nervy a tak...Bože, snad to člověk nikdy nezažije a ona se z toho brzo dostane :/
A s Dimkou cítím, jak se postupně zcvokává :D. Jsou to oba chudáci. Proč jsou chodáci, maj být happy a mít spolu domeček s verandou a společně vraždit špatňáky, ne todle xD Zařiď to, já to cííííí xD
Ne, supr kapitola, jako vždy ;) A těším se na další :)

15 Jackie Jackie | 15. června 2014 v 20:18 | Reagovat

Si si vedomá toho, že si nám sľúbila na 100% do konca výkendu VA Naruby, však? ???

16 LussyNda LussyNda | Web | 15. června 2014 v 23:34 | Reagovat

[15]: naprosto :-)

17 Jackie Jackie | 16. června 2014 v 11:09 | Reagovat

[16]: šikulka, stihla si to sice len tak-tak, ale stihla si to ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama